Proč katoličtí monarchisté neslaví 9. květen 1945? Warum katholische Monarchisten 9. Mai 1945 nicht feiern?

Po celá komunistická a liberálně demokratická léta jsme svědky toho, že se pořádají oslavy 9. května jako připomínky dne osvobození Prahy od nacismu a skončení zničující II. světové války… Dříve jsme viděli všude obrazy postav rudoarmějců jedoucích na tanku č. 23 v pražských ulicích. Co se však tehdy opravdu stalo v tyto dny šeříkové lži?

9. května nepřijelo osvobození, ale stalinská totalita s agendy NKVD na tancích Rudé armády, kteří nemilosrdně vynucovali sobě poslušnost na národech střední a východní Evropy. 9. květen 1945 je synonymem pro konec jedné války a začátek války další, tentokrát tzv. studené. A nemusíme se odkazovat na projev W. Churchilla ve Fultonu, že začala studená válka, kterou on spolupodepsal v Jaltě a v Casablance.

9. květen se navždy zapíše jako den hanby pro naše země Koruny české, protože jsme byli opět potupeni tentokrát skutečně ze strany západních mocností, které nás předhodily v Jaltě a v Casablance východnímu tyranovi do chřtánu a 9. května se začala prakticky naplňovat sovětská okupace korunních zemí. Potupa a znásilnění proběhlo velmi rychle a Rudá armáda jako hlavní nástroj světového bolševismu nahradila hnědou nacistickou diktaturu rudým terorem.

Hned po "osvobození" ČSR začala na jejím území fungovat a řádit sovětská vojenská kontrarozvědka SMERŠ (Smerť špionam!), která vznikla jako zvláštní uskupení v rámci NKVD. Odhaduje se, že zavlekla do SSSR přes tisícovky emigrantů z Ruska, Ukrajiny, Podkarpatské Rusi z doby po I. válce, kteří utekli před bolševismem po roce 1917.

Naplnil se Stalinův "osvobozovací pochod" Evropou, který měl být původně podle některých autorů (V. Suvorov) zahájen v roce 1941 a měl skončit na pobřeží Atlantiku. Stalinův plán "osvobozovací" cesty k Atlantiku se podařil jenom částečně. Zastavil se v Duryňsku, ve Vídni a v Jugoslávii. Vzpomeňme jak heroicky zasáhl svatý Růženec do osudů obyvatel Vídně, kteří byli okupováni sovětskou mocí, která se nakonec v roce 1955 z Rakouska stáhla.

Naplnilo se vrchovatě poselství Panny Marie z Fatimy, že totiž Rusko rozšíří své omyly po celém světě a některé národy přestanou existovat. Rudý bolševismus zasáhl celý svět. Gulagy se staly normou jak začít nakládat s jinak smýšlejícími členy různých sociálních tříd.

9. květen 1945 je začátkem teroru. Partizánské hnutí podporované SSSR v průběhu války nebylo ničím jiným než vytvářením bolševických trojských koňů uvnitř střední a východní Evropy, aby, až bude nacistické Německo a jeho spojenci poraženo, zavlála Rudá standarda na územích, které se začátkem 20. let ubránily první vlně bolševizace, projevující se v posledních vlnách vracejících se dezertérů - zbolševizovaných legionářů a vytvářením republik rad - v Maďarsku, na Slovensku, v Německu atd.

Pokud katolická Církev přežila liberálně demokratický chaos První republiky, obrána o svůj majetek, a dále nacistický teror, díky kterému skončilo v koncentračních táborech mnoho našich německých a českých kněží, řeholníků a řeholnic, jenom těžce přežívala doby komunistického teroru a dostala se do skutečných katakomb.

Jak kdysi prohlásil T.G. Masaryk o ruském bolševismu v únoru 1918: "Řekl jsem Spojencům otevřeně: nebojím se vítězství bolševiků. Bolševická vláda je demokratická a socialistická. (viz Krystlík T., Zamlčené dějiny 2., str. 28.) Ano, tak se smýšlelo o bolševismu v První republice, kolébce domnělé svobody a demokracie. To byl onen vytoužený slovanský Východní bratr, kterému jsme chtěli patřit.

A stačilo tak málo, abychom zabránili šíření totalitních režimů a liberálně demokratického moru, před kterým nás varovali papežové po celé 19. století, v čele s Matkou Boží: zasvětit ve 20. letech Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. A nastal by onen vytoužený a všemi katolíky očekávaný Boží pokoj a vítězství. Za tento tristní stav a rozšíření bolševismu jsou v důsledku zodpovědní ti, kteří založili třetí fatimské tajemství do šuplíku, protože měli příliš malou víru ve slova Panny Marie. Od Pia XI. až dodnes nebyli papežové schopní zasvětit výslovně Rusko Srdci Mariinu. Je to jeden z těžkých prohřešků nejvyšších špiček katolické Církve ve 20. století. A nakonec se to obrátilo proti katolické Církvi jako celku a Trojský kůň byl vystavěn uprostřed ní.

 

Hlavní principy encykliky Libertas praestantissimum a Graves de Communi Jeho Svatosti Lva XIII. - Die Hauptprinzipien von Leo XIII. Enzykliken Libertas und Graves de Communi

Jak je patrné, Jeho Svatost Lev XIII. musela ve své době čelit revolučním zmatkům a vysvětlovat světu, který se odklonil od nadpřirozeného i přirozeného řádu, dvou řádů ustanovených Bohem, aby se navrátil k věrnosti Bohu. Jak si připomeneme, bohužel i Lev XIII. při své obhajobě těchto dvou řádů udělal několikrát závažné chyby, které se později negativně projevily například ve Francii a kolem situace francouzských katolíku díky ralliementu Jeho Svatosti s revoluční republikou. Byla to jedna z proher katolické Církve. Dnes se zaměříme na dvě další encykliky Lva XIII. a to encykliku Libertas praestantissimum
a Graves de Communi. Uvádíme nejzávažnější teze. 

Bůh stvořil člověka, aby žil ve společnosti, ve společenství
s jinými lidmi, a naplnil své přirozené potřeby. Proto musí lidská společnost uznávat Boha za svého otce a původce, a musí vzdávat moci jeho autoritě veřejně příslušnou poctu. (LP)

Kdo se snaží, aby vlády států nebraly ohled na Boží zákony, odvracejí státní moc od řádu, který od jejich řízení Bohem přirozeně je jim předepsaný. Je tedy omylem, pokud se tvrdí, že stát se nemusí Božími zákony řídit  a může jednat i proti nim. (LP)

Poněvadž je nezbytné, aby občanská společnost přiznávala se k jedinému náboženství a to pouze tomu, které je pravdivé (rozuměj katolické náboženství). (LP)

Náboženství je nadmíru užitečné, protože svůj původ odvozuje od Boha a ukládá vladařům, aby byli pamětliví svých povinností, neporoučeli nespravedlivě a tvrdě. Právě tak náboženství poroučí občanům, aby vladařům byli podřízeni a vštěpuje jim úctu a lásku k představeným a ke státní autoritě. Chtějí-li tedy vladaři moudře se starat o věci veřejné, potom je jejich svatou povinností dbát
a ochraňovat náboženství. (LP)

Církev nezavrhuje ani jedné z rozličných vládních forem, pokud ony samy v sobě jsou způsobilé prospět blahu občanů, Avšak Církev chce, aby žádná ústava, žádný zákon s ní spojený neporušoval práva jednotlivce a všechny ústavy aby dbaly práv Církve. (LP)

Katolíci se účastní veřejných záležitostí, leč by někde pro zvláštní okolnosti místa a času jinak bylo nařízeno. Církev přímo schvaluje, aby všichni pracovali pro obecné blaho a podle svých sil přispívat k ochraně, zachování a rozkvětu státu. (LP)

Mezi sociální demokracií a křesťanskou demokracií je podstatný rozdíl. (GC)

Sociální demokracie chce považovat hmotná a vnější dobra za svrchovaný cíl, získat je a využít je k nejvyššímu blahu člověka. Proto chtějí, aby lidu náležela ve státě vláda, aby byly odstraněny veškeré rozdíly mezi lidmi, aby zavládla občanská rovnost, od které odvozují rovnost jmění mezi občany. Proto má podle sociální demokracie být odstraněno soukromé vlastnictví, všechen majetek, který náleží jednotlivcům a všechny životní prostředky mají být společné. (GC)

Křesťanská demokracie se opírá o zásady víry jako o svůj základ. a na tomto základě se musí starat o prospěch nemajetných, aby tím duše, k věčné blaženosti stvořená, byla přiměřeně zdokonalena. Proto musí podporovat soukromé vlastnictví a spravedlnost, kterou musí považovat za nedotknutelnou, musí uznávat, že existují rozličné stavy, které musí pracovat ve svornosti. Mezi sociální demokracií a křesťanskou demokracii je velký rozdíl jako je mezi bludem socialistickým a vyznáním křesťanského zákona. (GC)

Slovo křesťanská demokracie nesmí být vykládáno v politickém duchu, ale v původním antickém smyslu podle významu vlády lidu, tj. je to dobročinné křesťanské hnutí k blahu lidu, neboť přirozený zákon a evangelický nemůže být závislý na nějakém způsobu vládní občanské formy. Proto křesťanská demokracie je vzdálena všech politických bojů a proměnlivých politických stran a přidržuje se těch zákonů, které velí milovat Boha nade všechno a bližního jako sám sebe. (GC)

Katolíci, kteří pracují pro blaho dělnictva, se musí vystříhat dvou chyb. Jejich zbožná snaha se musí vztahovat na všechny společenské třídy. Pro křesťanskou demokracii platí přísná povinnost, že musí zákonitou vrchnost ctít  a vážit si jí. (GC)

Sociální otázka je především otázkou mravní a náboženskou. Zájem o dělnictvo se shoduje s nauku sv. Evangelia. (GC)

Křesťané se snažili vždy pomoci lidské bídě. Almužna nesnižuje lidskou důstojnost. (GC)

Velmi důležité je, aby katolíci svorně pracovali na zlepšení stavu nemajetných tříd. Tato křesťanská
a sociální činnost nepoškodí ostatní křesťanské aktivity. Proti nepřátelům občanské společnosti
a náboženství musí všichni dobře smýšlející svorně spolupůsobit. (GC)

Je zapotřebí se vystříhat všech sporů. Při všech nerozhodnutých otázkách má vždy vítězit mírnost. Důležitá je jednota ve vedení státu. Každý národ má ustanovit, komu svěří hlavní vedení. (GC)

Duchovenstvo má podle jistých pravidel spolupůsobit k blahu lidu, dávat lidu příklad křesťanského života. Biskupové se mají starat ve svých shromážděních o upravení sociální otázky. (LP)

Svobodou nabývá člověk vlády nad svými činy. Dobro a zlo vyplývá z užívání svobody. Jsa svobodný je člověk odpovědný za vše, co činí nebo čeho opomíjí. Jednoduchost a duchovnost lidské duše svědčí
o tom, že člověk musí být svobodný. (LP)

Svoboda je schopností volit mezi rozličnými prostředky, jež slouží témuž účelu. Okolnost, že člověk může si vybrat falešné dobro a zdánlivé, je sice známkou lidské svobody, ale zároveň i jejím nedostatkem. Sv. Tomáš vysvětluje, že schopnost činit zlé, je zároveň schopností podlehnout otroctví.(LP)

Lidská svoboda nezbytně potřebuje řízení. Zákon je pravidlo rozumem dané, jež vede ke stanovenému cíli. Aby člověk byl svobodný, potom musí podléhat zákonu. (LP)

Přirozený zákon je prvním ze všech zákonů. Rozum nemá sám o sobě zákonodárnou moc. Přirozený zákon je vlastně věčným zákonem, pokud je vštípen do srdce rozumným bytostem. K tomuto pravidlu našeho jednání připojil Bůh milost. Vlivem Boží milosti svoboda člověka je podporována a sílí. (LP)

Občanský nebo také lidský zákon je pravidlem pro člověka, pokud je údem lidské společnosti. Úkolem občanského zákonodárství je, aby z přirozeného zákona učinilo důsledek, které z něho přímo
a bezprostředně neplynou. Aby zákony byly závazné, musí být řádně vyhlášeny. (LP)

Zákony mají závaznou moc z věčného zákona a proto jsou pravidlem svobody. Jestliže některá nařízení odporují zásadám zdravého rozumu, nejsou zákonem. Všech ostatních spravedlivých zákonů je třeba být poslušen. Veškerá pravá svoboda předpokládá úctu k autoritě Boží. (LP)

Církev vždy bránila občanskou i církevní svobodu. Nikdy však nemůže ochraňovat svobodu, která vede do záhuby. (LP) 

Není dostatečné, aby lidská svoboda byla pouze pod přirozeným zákonem, ale též pravidlo našeho života musí obsahovat Boží zákony. (LP)

Moderní zásada o svobodě kultu pro jednotlivce odporuje povinnostem, které má člověk k Bohu. Tato teorie je omylem. (LP)

Neomezená svoboda vše uveřejnit, co kdo chce, nemůže být právem. Za takové svobody není nic nedotknutelného, nic svatého. V otázkách, jež nejsou posud rozhodnuty, ať každý řekne, co myslí. (LP)

Svoboda vyučování musí být jistým způsobem omezena. Předmětem vyučování musí být pravda. Církev má od Boha právo učit. Liberální názory o vyučování jsou omylem. Liberální názor je otevírat všem názorům brány škol. (LP)

Učitelský úřad není překážkou vědeckému pokroku. (LP)

Pravá svoboda je právo plnit Boží vůli. Svoboda není v rozporu s veřejnou mocí. Teorie liberálů je tyranstvím: to jest buřičským a neposlušným smýšlením. (LP) 

Veřejná moc smí zlo trpět, ale nesmí ho povzbuzovat. Trpění zla však má své meze. (LP) Liberálové volají po absolutní anarchické svobodě a jejich pravdou je pravda a lež zároveň. (LP)

Základní myšlenkou je, že člověk je postaven pod moc Boží, proto nelze si představit svobodu jinak, než že bude podrobena vůli Boží. Popírání této Boží svrchovanosti, nebo nechtít se jí podrobit, nesluší svobodnému člověku, nýbrž tomu, jež užívá svobody ke zradě. Z toho plyne hlavní blud liberalismu. (LP)

Není tedy dovoleno žádat prosazení svobody myšlení, tisku, vyučování a náboženství bez rozdílu, jakoby to bylo přirozené právo člověka. Jmenované druhy svobody, jsou-li spravedlivé příčiny, lze trpět, avšak musí být stanoveny meze, aby se nezvrhli ve svévoli a zpupnost. (LP)

Svoboda je oprávněná, pokud podporuje účinnější spravedlivých a početných skutků, jinak ne. (LP)

Tolik tedy k výše uvedený encyklikám, které i dnes neztrácí na své aktuálnosti. 

99 let od blaženého úmrtí JCKV bl. Karla I. - 99 Jahre seit dem seligen Tod von Kaiser und König Karl I. von Habsburg

Vážení přátelé,

přeji radostné a požehnané prožití svátků umučení a zmrtvýchvstání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, hojnost Božího požehnání a zdraví v této době koronavirové. Na Zelený čtvrtek letos připadá 99. výročí úmrtí našeho císaře a krále, bl. Karla I.

Na Zelený čtvrtek letos připadá 99. výročí úmrtí našeho císaře a krále, bl. Karla I.  Vždyť právě on zemřel v necelých 35 letech ve vyhnanství na plicní onemocnění, zápal plic. Jistě bude mít i pochopení pro naše dnešní obavy z onemocnění i očkování.

Požádejme ho v modlitbě, aby zastavil tuto epidemiologicko-totalitní zvůli nikým neřízené a nelegitimní "vlády" a osvobodil naše země z područí liberálně-demokratického tmářství a demagogie postavené na revolučních základech 1789.

Dopis Modlitební ligy císaře Karla I. za mír mezi národy

Reverendissimi, sestry a bratři, vážení přátelé,

letošní Zelený čtvrtek 1. dubna 2021 je zároveň dnem 99. výročí smrti blahoslaveného císaře a posledního českého krále Karla I. z Domu Rakouského. Liturgická slavnost Zeleného čtvrtku na památku poslední večeře Páně tedy bude vzácnou příležitostí pro tichou vzpomínku na blahoslaveného krále, zvláště vhodnou k zamyšlení nad neochvějností jeho víry a oddanosti eucharistickému Pánu. Žádejme jeho i sebe navzájem, aby císař Karel blahoslavený nám byl příkladem provždy aktuální úcty k eucharistii a neslábnoucí touhy a potřeby slavit mši svatou  i v dobách nepříznivých, jak to činil on.

Modlitební liga císaře Karla za mír mezi národy se nyní modlí novénu k bl. Karlu I. a v rámci možností slaví mše sv. k jeho památce: v neděli 28. března se tak stalo v kostele sv. Gottharda v Praze-Dejvicích při relikvii bl. císaře s vojenskými poctami tradičního pěšího pluku č. 28 Praha.

V českém domově císaře Karla, v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi, se ve čtvrtek 1. dubna zastavíme s modlitbou u relikvie bl. Karla I. v poutním chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi a týž den vzpomeneme jeho památky při mši svaté u jeho relikvie v kostele Obrácení sv. Pavla v Brandýse nad Labem.

Prosíme všechny ctitele bl. krále Karla I. a jeho přemyslovských předků, zejména pak svaté kněžny Ludmily, aby se vzpomínkou a modlitbou připojili, zvláště pak na místech, kde jsou uloženy a uctívány jeho ostatky.

Blahoslavený císaři Karle, pros za nás, abychom věrně následovali vzkříšeného Krista.

S díky a s přáním požehnaných Velikonoc

Milan Novák

jménem Modlitební ligy císaře Karla I. za mír mezi národy