Její muž, Pavel Ferdinando, byl
člověk násilnického typu a nepokojného charakteru. Brzy po svatbě začal Ritu
trýznit výčitkami a hrozbami, dokonce i fyzicky.
Rita však svou vytrvalou dobrotou
překonávala všechny trpkosti ze strany svého muže a dokázala žít s ním v
harmonii. Tak byl denně sváděn mezi nimi ustavičný zápas mezi hněvem a
tichostí, mezi násilím a láskou, mezi nepravostí a snášenlivostí. Zpočátku
vyvolávala mírnost Rity ještě větší nevoli mužovu, ale ta nepovolila - zůstala
tichá jako anděl. Pavel začal potají přemýšlet a sám poznal, že nesprávnost
byla vždy na jeho straně, že nedokázal ovládat svou prudkost. Stávalo se, že
když se v něm vzmáhala hněvivost, raději utekl z domu a vracel se, až když
zlost pominula. Jednoho dne se stalo něco dříve naprosto nepředstavitelného:
muž, kdysi tak tvrdý a náruživý, byl tak dojatý pokorou své manželky, že se
vrhl před ní na kolena a prosil ji za odpuštění. Slíbil jí, že se vynasnaží,
aby jí už nikdy neublížil. Od té doby žili spolu ve svornosti. Po osmnácti
letech společného života byl Pavel zavražděn. Rita nejenže vrahům odpustila,
ale prosila Pána, aby raději povolal její dva syny, než aby oni pomstili smrt
svého otce a dopustili se tak dalšího násilí v rámci odplaty a smrtelného
hříchu vraždy. Oba synové umírají zanedlouho po svém otci.
Když Rita zůstala sama, rozhodla se uskutečnit svou dávnou touhu - stát se řeholnicí. Potřikráte ji odmítli. Dle legendy se Ritě v noci zjevili sv. Jan Křtitel, sv. Augustin, a sv. Mikuláš Tolentinský.
Tito ji doprovodili k bráně
kláštera, a řeholnice Ritu poté přijaly. Vstoupila do kláštera svaté Magdaleny
v Cascii, kde žila přibližně 40 let. V posledních patnácti letech svého života
nosila na svém čele stigmata. Roku 1443 přijala Kristovy rány od trnové koruny,
které pak nosila až do konce života. Svatě žila a svatě zemřela 22. května
1447, nebo v roce 1456. Její tělo, ke konci života pokryté vředy, se
podivuhodně proměnilo, rány se zacelily a místnost, kde se nacházelo, byla plná
příjemné vůně. Charakteristické pro svatou Ritu je, že během svého života
prošla všemi zkušenostmi. Životní zkoušky překonávala velkorysou láskou
umocněnou hlubokým smyslem pro pokání, čímž se stala vzorem všem, kteří
nasazují svůj život za usmíření a pokoj mezi lidmi.
S její smrtí je spojen nejeden zázrak. Ač byla zima, Rita chtěla, aby ji byla přinesena rozkvetlá růže. Zahradník skutečně v zahradě, i přes zimu, našel kvetoucí keř, a růži ji přinesl. Od tohoto zázraku se odvozuje zvyk (praktikovaný dodnes v Itálii a v celém augustiniánském řádě) - žehnat v den úmrtí světice 22. května růže.
Pokud sv. Rita prospívala Bohu a bližním za života, o to více jsou známy její nesčetné zázraky a vyslyšení po smrti. V některých zemích, zvláště v Itálii, plní úlohu pomocníka v beznadějných záležitostech a je nazývaná příhodně: "santa degli impossibili - svatá nemožných věcí". Sv. Rita z Cascie - je (spolu s dalšími světci) výmluvným svědectvím toho, jak Bůh na přímluvu svých svatých je vskutku odměnou ponížených, obranou opuštěných a silou všech, kdo se k němu s důvěrou utíkají; Dodnes je neporušené tělo světice uloženo v proskleném sarkofágu v Cascii, ve svatyni jí zasvěcené a nesčetná procesí katolíků ji navštěvují. Tělo sv. Rity vykazuje nejenom neporušenost, ale rovněž i poslušnost, která pokračuje i po smrti. Jsou známy případy, že v přítomnosti biskupů, kteří se modlí u sarkofágu se tělo světice dostane do polohy v kleče na znamení pokory před církevním úřadem. Tělo svaté Rity se ve skleněné rakvi neustále pohybuje a světice skutečně vypadá jako když spí. Oči světice jsou zavřené, ale jsou známy případy, že bývají otevřené. O dalších zázracích této světice bychom rádi informovali v dalších článcích.
Všem čtenářům našeho blogu doporučujeme často, zvláště v beznadějných situacích, volat o pomoc sv. Ritu z Cascie. Zkušenost milionů lidí na celém světě nám praví, že sv. Rita účinně a rychle pomáhá, pokud se k ní člověk v důvěře a s vírou utíká. Pokud máte podobnou zkušenost s vyslyšením Vašich proseb na přímluvu sv. Rity z Cascie, neváhejte nám napsat komentář k tomuto článku.
Svatá Rito, děkujeme za četná vyslyšení. Kéž je Bůh navždy oslavován skrze Tvou mocnou přímluvu. Děkuji za sebe i za celou redakci Monarchia Catholica! Autor článku.
