Po celá komunistická a liberálně demokratická léta jsme svědky toho, že se pořádají oslavy 9. května jako připomínky dne osvobození Prahy od nacismu a skončení zničující II. světové války… Dříve jsme viděli všude obrazy postav rudoarmějců jedoucích na tanku č. 23 v pražských ulicích. Co se však tehdy opravdu stalo v tyto dny šeříkové lži?
9. května nepřijelo osvobození, ale stalinská totalita s agendy NKVD na tancích Rudé armády, kteří nemilosrdně vynucovali sobě poslušnost na národech střední a východní Evropy. 9. květen 1945 je synonymem pro konec jedné války a začátek války další, tentokrát tzv. studené. A nemusíme se odkazovat na projev W. Churchilla ve Fultonu, že začala studená válka, kterou on spolupodepsal v Jaltě a v Casablance.
9. květen se navždy zapíše jako den hanby pro naše země Koruny české, protože jsme byli opět potupeni tentokrát skutečně ze strany západních mocností, které nás předhodily v Jaltě a v Casablance východnímu tyranovi do chřtánu a 9. května se začala prakticky naplňovat sovětská okupace korunních zemí. Potupa a znásilnění proběhlo velmi rychle a Rudá armáda jako hlavní nástroj světového bolševismu nahradila hnědou nacistickou diktaturu rudým terorem.
Hned po "osvobození"
ČSR začala na jejím území fungovat a řádit sovětská vojenská kontrarozvědka
SMERŠ (Smerť špionam!), která vznikla jako zvláštní uskupení v rámci NKVD.
Odhaduje se, že zavlekla do SSSR přes tisícovky emigrantů z Ruska, Ukrajiny,
Podkarpatské Rusi z doby po I. válce, kteří utekli před bolševismem po roce
1917.
Naplnil se Stalinův
"osvobozovací pochod" Evropou, který měl být původně podle některých
autorů (V. Suvorov) zahájen v roce
Naplnilo se vrchovatě poselství Panny Marie z Fatimy, že totiž Rusko rozšíří své omyly po celém světě a některé národy přestanou existovat. Rudý bolševismus zasáhl celý svět. Gulagy se staly normou jak začít nakládat s jinak smýšlejícími členy různých sociálních tříd.
9. květen 1945 je začátkem teroru. Partizánské hnutí podporované SSSR v průběhu války nebylo ničím jiným než vytvářením bolševických trojských koňů uvnitř střední a východní Evropy, aby, až bude nacistické Německo a jeho spojenci poraženo, zavlála Rudá standarda na územích, které se začátkem 20. let ubránily první vlně bolševizace, projevující se v posledních vlnách vracejících se dezertérů - zbolševizovaných legionářů a vytvářením republik rad - v Maďarsku, na Slovensku, v Německu atd.
Pokud katolická Církev přežila liberálně demokratický chaos První republiky, obrána o svůj majetek, a dále nacistický teror, díky kterému skončilo v koncentračních táborech mnoho našich německých a českých kněží, řeholníků a řeholnic, jenom těžce přežívala doby komunistického teroru a dostala se do skutečných katakomb.
Jak kdysi prohlásil T.G. Masaryk o ruském bolševismu v únoru 1918: "Řekl jsem Spojencům otevřeně: nebojím se vítězství bolševiků. Bolševická vláda je demokratická a socialistická. (viz Krystlík T., Zamlčené dějiny 2., str. 28.) Ano, tak se smýšlelo o bolševismu v První republice, kolébce domnělé svobody a demokracie. To byl onen vytoužený slovanský Východní bratr, kterému jsme chtěli patřit.
A stačilo tak málo, abychom zabránili šíření totalitních režimů a liberálně demokratického moru, před kterým nás varovali papežové po celé 19. století, v čele s Matkou Boží: zasvětit ve 20. letech Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. A nastal by onen vytoužený a všemi katolíky očekávaný Boží pokoj a vítězství. Za tento tristní stav a rozšíření bolševismu jsou v důsledku zodpovědní ti, kteří založili třetí fatimské tajemství do šuplíku, protože měli příliš malou víru ve slova Panny Marie. Od Pia XI. až dodnes nebyli papežové schopní zasvětit výslovně Rusko Srdci Mariinu. Je to jeden z těžkých prohřešků nejvyšších špiček katolické Církve ve 20. století. A nakonec se to obrátilo proti katolické Církvi jako celku a Trojský kůň byl vystavěn uprostřed ní.
