V pondělí 14. 9. 2020 oslavíme slavný svátek Povýšení sv. Kříže. Svátek byl ustanoven na památku nalezení sv.
Kříže byzantskou císařovnou sv. Helenou roku 362 a jeho druhé Povýšení
v roce 628 v Jeruzalémě. Kříž Kristův se stal branou do Nebe, Svatý
kříž žil před Stvořením světa ve věčných úradcích Božích, žil od stvoření světa
v zaslíbeních a proroctvích, byl vztyčen na Golgotě a žije dále, nejenom
v paměti vykoupených, nýbrž skutečně, ve mši svaté , jež je neustálým
obnovováním oběti kalvarské. Vykupitel je lidstvu stále připomínán. Je neustále
připomínám andělům v nebesích a trýzní svou tíží démony a zavržené anděly,
včetně zavržených duší. Jak sladké jho ti poslední opustili a tak málo stačilo,
aby se ke kříži navždy přimknuli. Vykupitel byl a je lidstvu i všem mocnostem
v nebesích i v pekle neustále přítomen, před svým narozením
v příslibech, po dokonání vykupitelského díla svým učením v katolické
Církvi, svou milostí ve svátostech, svou reálnou přítomností
v Eucharistii. A tato síla Božích milostí a celého dání se Krista nám
ukazuje cestu do budoucnosti, do věčnosti. Křesťanství není pouhé pěkné
vypravování o tom, co se před staletími stalo, ale je skutečností, kterou
zosobňuje pouze katolická Církve a žádné jiné sekty, či hnutí, kteří Krista
Pána degradovali na pouhého lidumilného učitele a humanistu. Nejlépe nám sílu a
hodnotu kalvarské oběti ukazují andělé a svatí v nebi a zavržení démoni a
zavržené duše v pekle. Již dnes jasně poznávají její ohromnou sílu, která
jedny postavila po pravici, druhé však po levici. Kříž rozděluje, kříž vymezuje
ostrou hranici mezi spasením a zavržením. A tato bojová linie probíhá zde na velkém
bojišti světa, kde se každý den a každou hodinu svádí miliony osobních bitev za
věrnost Kristu, či proti němu. Dnes čelí tradiční katolíci neustálému konfliktu
s církevní hierarchii, která nejenom, že nepodržuje tradiční katolickou
nauku, ale čas plyne a modernisté
z řad kléru a laiků se stále více vzdalují tradiční katolické nauce,
kterou Církvi určil sám Bůh. Zpochybňují se základní pravdy víry ze strany
papeže, biskupů i laiků. Stávají se více či méně odpadlíky od katolické víry a
jsou horší než ďáblové v pekle. Ptáte se proč? Ďáblové v pekle
v čele s Luciferem uznávají pravdy, které vytyčil Bůh a proti kterým
nezmohou nic ani ve svém totálním svobodném NON SERVIAM. Poslechněme si
zajímavé svědectví démonů v posedlých bratrech z Illfurtu, či posedlé
černošské dívce Germáně Celeové z let 1867 a 1906. Vybereme výňatky:
Ďábel v jednom z posedlém
bratrovi řekl: „Vy, kteří chodíte do svinčíku (do kostela) a tam spínáte ruce a
opravdově se modlíte, přijdete tam nahoru, do nebe. Ale, kteří to nedělají,
přijdou k nám.
Ďábel má skvělou znalost Božích
pravd, které zavrhl ve své pýše. Myšlenka, že ztratil nebe, a to navěky, činila
démony nevýslovně nešťastným. Jednou
řekl ďábel o nebi: Ó, jak je nebe krásné, Kdybych směl ještě jednou na něho spatřiti, avšak nikoliv –
nespatřím ho navěky.
Ďábel často v posedlých
projevoval i politické přesvědčení a prohlašoval, že je přesvědčeným
republikánem, neboť často na příchozí volal „Liberté, Egalité, Fraternité,
Republique Francaise!“
Dne 24. Července 1798 byl
zastřelen abbé Jan Bochelen, narozený v Illfurtu, neobyčejně horlivý
pastýř duší, který byl odsouzen revolučním soudem v Colmaru k trestu
smrti za šíření katolického náboženství. Posedlý Děpolt řekl na otázku, co si
myslí o P. Bochelenu: „Nemluv mi o o tom rytíři, nechci o něm slyšet. Za 30
let se bude o něm mluvit.“ A skutečně za
30 let vydal jeden z farářů v Illfurtu knihu s názvem „Jan
Bochelen, poslední alsaský mučedník velké revoluce“ a před farním úřadem
v jeho rodném městě byla vztyčena socha.
Při jednom z exorcismů
ubohých bratří Brunerových v Einsideln, poutní místo Švýcarska, uvedl je duchovní
otec do velkého sálu, kde byla spousta velkých obrazů. Nejvíce se posedlým
líbil obraz pruského krále. Zato u obrazu bl. Pia IX. sklopili hlavu a když jim ji podrželi, zavřeli alespoň oči.
Ďábel pokračoval při otázkách při
exorcismu: „Nedokážeme nic vůči těm, kteří se hodně zpovídají hodně přijímají, a
kteří slouží Velké Dámě (Panně Marii), slouží ji a vzývají.
V posedlé Kláře Germáně Celeové
potvrdil ďábel mínění svatých otců o důvodu pádu zavržených andělů: „ Jednou
v nebi bylo řečeno: Božské Slovo stane se jednou člověkem, pak bude nám
andělům klaněti se též člověku Ježíši, protože je Bohem. Neměli jsme tedy být
zvoleni my andělé, čisté duchové mocnosti, abychom ve spojení s tímto
Slovem vystupovali jako vykupitel, ba ani Lucifer, anděle nejvyšší. Bůh se
chtěl státi pravým člověkem, jehož tělo z hlíny učiněno, Bohem a člověkem
v jedné osobě a my andělé, čistí duchové, měli jsme se pak tomuto člověku,
Ježíši klanět. Non serviam (nebudu sloužit), řekl pak Lucifer a velké množství
s ním.
Jak kdysi řekl Msgr. Lefebvre,
některé věci nejsou bílé, či černé, ale šedé, ale věci v otázkách víry a
morálky jsou černé, nebo bílé. Kompromis neexistuje.
