mc

Zobrazují se příspěvky se štítkemlidská práva. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemlidská práva. Zobrazit všechny příspěvky

14. 12. 2020

Povinná vakcinace, zavedení totalitarismu a omezení občanských práv - Impfpflicht, Einführung des Totalitarismus und Einschränkung der Bürgerrechte


Vážení přátelé, 

v souvislosti s "vládním" návrhem zákona o očkováním proti covid-19 ze strany "vlády" opakovaně slyšíme, že očkování bude dobrovolné, ale proti tomu stojí úporná obrana navrhovatelů zabránit zahrnutí dobrovolnosti vakcinace do zákona, jak jsme slyšeli při projednávání v "poslanecké sněmovně". Slovní vyjádření o dobrovolnosti vakcinace zpochybňuje i ustanovení v druhé části tohoto návrhu zákona (viz níže), které stanoví povinnost zdravotních pojišťoven zajistit provedení vakcinace podle "vládního harmonogramu". Tento rozporuplný stav slovních vyjádření a praktických kroků podkopává důvěru občanů ve "vládu" a obecně v politickou reprezentaci. Což je logický důsledek nastolování totality, která svými přihlouplými opatřeními ničí občanská práva a svobody. 

Vzhledem k tomu, že pozměňovací návrhy v "parlamentu" nebyly přijaty, potom reálně hrozí nastolení násilného totalitarismu vynucováním vakcinace výměnou za navrácení občanských práv neočkovaným.

Informace, které jsou dostupné, hovoří pro opatrnost v případě vakcinace proti Covid – 19. Obecně o vakcínách proti Covidu – 19 je sdělován jejich velice rychlý vývoj, který vzbuzuje obavy. Spíše, jakoby se jednalo o jejich experimentální fázi než o ověřené léčebné užití, užití s absencí studií běžných u ověřování léčiv. Do této situace již znejistěné veřejnosti graduje situaci rozporuplná vyjádření odborníků, včetně kritiky užitých vyhodnocovacích metod testování na Covid - 19, jejich rychlé a veřejnosti neprůhledné změny (tzv. „semaforu“ na „PSA“…).

Jsme informováni o sporném experimentálním použití RNA. Riziko negativních dopadů na zdravotní stav vakcinovaných vnímáme jako vysoké. Vznikají otázky bioetické a právní, které nebyly diskutovány ani na akademické úrovni a které současná "vládnoucí junta" popírá a nechce nejenom diskuzi, ale říkat svým občanům pravdu. Junta má svou pandemii, vytváří falešná čísla a média tuto lži podporují. 

Objevují se i zprávy o nežádoucích reakcích na vakcíny, dokonce i varování před druhou dávkou vakcíny u lidí s alergickou reakcí na dávku prvou. Anafylaktický šok přímo ohrožuje, pokud víme, život. Informace o vývoji vakcín, jejich principu účinnosti a bezpečnosti se česká veřejnost se dovídá uceleněji ze zahraničních než z domácích zdrojů. Ze zahraničních zdrojů přicházejí také informace, že není jasné, zda vakcinace proti covid-19 vytvoří dlouhodobou, příp. celoživotní imunitu, nebo jest-li bude účinek, podobně, jako jiných coronavirových infekcí časově omezený, jako např. u očkování na chřipku.

Slyšíme o výhodách a kompenzacích, které budou poskytnuty vakcinovaným, a to způsobem, který nevylučuje, že v praxi nebudou omezena práva nevakcinovaných. Proto navrhujeme, aby ustanovení, které zamezí omezování občanských práv a svobod nevakcinovaným bylo zahrnuto přímo do zákona.

Přitom důvody odmítnutí vakcinace mohou být i výhrady ve svědomí, protože nejméně jedna z uvažovaných vakcín je navázána na použití genetického materiálu z potracených lidských plodů, viz vyjádření biskupské konference Anglie a Walesu. Je proto nutné, aby zákon zabezpečil, že výhody, poskytnuté vakcinovaným, neomezí žádným způsobem práva ostatních občanů. Pokud zákon jasně nevyloučí omezení práv nevakcinovaných, vzniká nebezpečí diskriminace těch, kteří vakcinaci z nejrůznějších důvodů odmítnou.

Pozměňovací návrh k „Vládnímu" návrhu zákona o očkování proti onemocnění COVID-19 a o změně zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů ve znění, předloženém ke schválení Senátu PČR po projednání v PS PČR.

V části první čl. I. se za § 1 vkládá nový § 2, který zní:

§ 2

Očkování je dobrovolné. Podstoupení očkování nesmí být žádným způsobem vymáháno ani nesmí být očkováním podmíněn výkon základních lidských práv a svobod.“ Dosavadní paragrafy se přečíslují.

Pro další studium:

https://www.petice.com/pravo_na_obansky_odpor_proti_mimoadnym_epidemiologickym_opatenim_vlady_r

https://www.petice.com/oteveny_dopis_leka_vlad_parlamentu_a_mediim_ohledn_tzv_koronavirove_kriz

https://www.petice.com/4o_bod_-_pipominky_asti_veejnosti_k_dokumentu_mzr__narodni_strategie_okovani_proti_nemoci_covid-19


 

28. 11. 2020

Principy katolického ultramontanismu - Prinzipien des katholischen Ultramontanismus

 

"A TAK PROHLAŠUJEME, ŘÍKÁME A STANOVÍME, ŽE KAŽDÁ LIDSKÁ BYTOST MUSÍ BÝT V ZÁJMU SVÉ SPÁSY PODŘÍZENA PAPEŽI V ŘÍMĚ." Jeho Svatost Papež Bonifác VIII. 

Panna Marie sdělila ve Fatimě mnoho závažných poselství, ze kterých by měli katolíci vyvodit určité závěry a přizpůsobit svůj život těmto zprávám. Tyto zprávy sdělené třem malým portugalským dětem v roce 1917 a v pozdějších letech sestře Lucii v době jejího působení coby řeholní sestry, jasně ukazují obsah posledního tajemství, které dodnes nebylo zveřejněno. Do dnešního dne se však díky lidské ubohosti nestalo se zprávou Panny Marie z Fatimy nic. Dalo by se říci, že díky těmto fatálním lidským selháním nejvyšších představitelů došlo k tomu, co se říká ve třetím fatimském tajemství, které je plné varování ohledně trestů neuposlechnutí slov Nebeské Matky. Rusko zasvěceno Neposkvrněnému Srdci nebylo, pád komunismu a dalších nepřátelských ideologií jako je liberální demokracie rovněž nenastal a my se dnes s bolestí v srdci ptáme, proč naši předkové byli tak hluší a slepí a způsobili, že tresty díky tomu všemu dopadly tak tvrdě, tak strašně a ďábelské zmatení nastoupilo svou vítěznou cestu. Pravděpodobně to navždy zůstane tajemstvím, které se nedozvíme a na základě některých indícií můžeme jenom matně rekonstruovat, proč se tak stalo a jaké příčiny tomu vévodily.

Třetí tajemství hovoří zcela jasně o krizi v katolické Církvi způsobené II. vatikánským koncilem. (Celou chronologii událostí ve Fatimě až do pontifikátu Jana Pavla II. ve vztahu k Fatimě popisuje velmi přehledně kniha P. Kramera pod názvem Final Devil´s Battle - Poslední ďáblova bitva a mnoho dalších knih)

Skutečně se naplňují předpovědi Matky Boží s přesností až zarážející. Na druhou stranu díky lidské upovídanosti některých duchovních dnes můžeme snadno rozluštit, co se naplnilo z Fatimského třetího tajemství a také, že stále není naplněn předpovězený osud svatého Otce, kterému může hrozit závěrečný útok nepřátelských sil. Nevíme, zda to bude papež František, případně jeho nástupce, který bude vystaven vražednému útoku, ale jedno je jisté, že tato hrozivá vize Matky Boží může být velmi snadno naplněna. Katolíci jsou však zcela jasně odhodláni Svatého Otce bránit. Kdo chrání Náměstka Kristova, nemůže být v rozporu s Bohem. A Svatý Otec má právo nařídit svým věrným, aby byli pověřeni i takovými úkoly, které budou znamenat splnění riskantního úkolu a možné ohrožení vlastního života. Vzpomeňme na to, jak Pius XII. přemýšlel o vyhlášení křížové výpravy na obranu Maďarska, při vpádu Sovětů do této naší země sv. Štěpána, vzpomeňme na bojovníky z Vendée, kteří se vzepřeli Francouzské revoluci spolu s bojovníky z Normandie a dalších oblastí Francie, vzpomeňme na bojovníky Cristeros z Mexika, kteří se vzepřeli zednářské vládě, která bojovala proti katolické Církvi. Papežové mají právo vyhlásit křížovou výpravu kdykoliv a kdekoliv a toto právo nikdy neztratili ani v 21. století. Proto je třeba očekávat, že narůstající christianofobie je pouze budoucí předzvěstí závěrečného boje katolické Církve proti svým odvěkým nepřátelům: bolševismu, modernismu a liberální demokracii a jakékoliv formě anarchie, či totality. Naskýtá se však otázka některých věřících: Máme bránit papeže, který podporuje LGBT hnutí, který rozbíjí manželství (Amoris Laetitia), podporuje homosexuální predátory v kurii (např. McCarrick), šikanuje věřící a řeholní komunity věrné sloužení pravé mše svaté dle rubrik z roku 1962, nemající katolické smýšlení v otázce víry a věroučných otázek apod.?  Pokud nás svatý Otec současný, či budoucí požádá, nás laiky, o to, abychom ho bránili na hradbách ve Vatikánu, potom každý katolík je povinen uposlechnout. I nekatolický papež stále drží pevně stolec sv. Petra, byť bloudí ve víře a v morálce a podporuje neomarxismus. v tom se lišíme od  sedesvakantistů. Zastávání úřadu je naprosto zcela jiná věc od toho, pokud někdo jako řádně zvoleným papežem bloudí ve víře a v morálce. Jinými slovy řečeno, pokud ten, kdo platně zastává úřad, do kterého byl platně zvolen, bloudí jako papež František ve víře a v morálce, stále tento úřad zastává, i kdyby upadl do hereze. Ještě jinými slovy řečeno: držení úřadu prostě není závislé na míře pravověrnosti či upadnutí do hereze osoby tento úřad držící. 

Je však třeba znovu připomenout, že papežové následujících desetiletí pouze potvrzovali, že pokud nezvítězí morálka a náboženství, nemůže vzniknout spravedlivý stát, který hledá blaho svých občanů a nemohou existovat spravedlivé hospodářské vztahy a tržní mechanismus, ale zůstane u moci římskými papeži prokletý kapitalistický mamonismus a s ním spojení demokratický liberalismus. Socialismus a komunismus však dle sociálních encyklik není cestou z kola ven, ba právě naopak. Je to uvržení do totalitarismu znárodňování a centralizovaného hospodářství, které jde na úkor soukromému vlastnictví. Žijeme v době neuvěřitelných politických a hospodářských experimentů, které si jsou vzájemně extrémními pozicemi. Co však říkají papežové, kteří této krizi evropských národů započaté Revolucí 1789, chtěli čelit? Návrat k náboženství, k morálce a ke stavovskému uspořádání státupodporou rodiny a prorodinné politiky, katolickým pojetím výchovy a katolickým formováním osobnosti a dalšími principy, bez kterých se současný liberální chaos neobejde. A proto naše pozice nechtějí být pouze založené na některých z těchto principů, ale to co katolíka odlišuje od ostatních je celostní pojetí katolické víry a principů, které katolická Církev vždy hlásala. Jedním z těchto celostních hnutí, který vedl k definici papežské neomylnosti a k sociálnímu učení katolické Církve byl ultramonstanismus. A věřte, nebo nevěřte, že v dnešní době bludných nauk, kterými jsou liberální demokracie, modernismus, socialismus, komunismus a nacionalismus, či národovectví, globalismus a zednářské pojetí světa, které vede ke korupci rodiny a k záměně rolí pohlaví, jediným lékem je důsledný katolický ultramontanismus, chcete-li integrální katolicismus. Je opravdu velmi trapné, pokud si katolíci pořádají katolické školy a konference a potom jdou, spojují se s nepřáteli Církve, s politiky nejhrubšího zrna, vytvářejí hnutí se zaťatou pěstí ve svém logu a nejsou o nic lepší, nebo horší, než jejich republikánští revolucionáři roku 1789. V důsledku je to potupa všeho toho, co tvoří sociální království Ježíše Krista. Bohužel jsou potom i ti, kteří sice jsou šlechtického původu, ale jsou ochotnými kolaboranty s liberálně demokratickým režimem, který odporuje Bohu, je zavržen Církví a zpronevěřili se tomu, co je Církev katolická vždy učila. Šlechta, podobně jako prostý občan, musí být poslušna verdiktu Církve. Pokud neposlušnost přetrvává, věřte, nebo nevěřte, Bůh si to se všemi vyřídí na osobním soudu. Bůh od nás očekává věrnost a konzistentnost našich postojů. Proto nás tolik děsí tato realita Božího soudu, která se tak nezadržitelně blíží a rozpomínáme se na svědectví svatých Otců, kteří pouze s hrůzou hovořili o nadcházejícím osobním soudu Božím. Bojme se osobního soudu Božího, protože ten nenechá nikoho v pokoji, ale bude požadovat onen poslední halíř zpět. Jaký úděs a hrůza hovoří ze svědectví sv. Faustyny Kowalské, sv. Terezie z Avily, sesry Josefy Menendéz, dětí z Fatimy a dalších svatých o tomto posledním verdiktu Božím v našich prostých životech.

 

Ultramontanismus nemá svůj počátek pouze v bouřích Velké Francouzské revoluce, ale již v počátcích Církve dle Kristova příkazu a následně ve středověku vidíme ze strany papežů oprávněnou touhu zjednat si právo hovořit i do světských a státních záležitostí národů, pokud se nějakým způsobem vztahují k víře a mravům. Jmenujme pro ukázku pontifikát Lva I. Velikého (440-461), který formuloval a prohloubil papežský primát. Jeho Svatost papež Lev I. je znám výrokem, že jako Petrův nástupce je ctěn pouze jako člověk, který v sobě navěky spojuje starost všech pastýřů o bezpečí všech svěřených oveček, a že ani při nedůstojném nástupci neztrácí nic ze své důstojnosti. Za papeže Gelasia I. byl rovněž poprvé formulována teze, že císařská moc je podřízena papežské. Papež píše v roce 494 císaři Anastasiovi I.(491-518): "Z toho si milostivě učiň závěr, že se nikdy nikdo ...nesmí povyšovat... nad onoho muže, jehož Kristovo slovo nadřadilo veškerému člověčenstvu a jehož důstojná Církev sama s důvěrou uznává za svého primase..." Za papeže Symnacha (498-514) se objevují v symnachiánských falzifikátech čistě propapežské ideje, které významně zasáhnou do chápání papežské autority ve světě a budou opakovány i v budoucnosti. Např. v Dictatus papae papeže Řehoře VII. (1073-1085) tak najdeme výrok: "Nad ním (papežem) nemá nikdo soudní pravomoc" a v Decretum Gratiani (1140) se dočteme: "Žádný smrtelník si nesmí činit nárok kárat papeže za jeho chyby, neboť ten, jenž musí soudit všechny, nesmí být nikým souzen, pokud nezačne odpadávat od víry." Jak aktuální v dnešní době církevní krize! Prima sedes a nemine iudicatur! Velmi důležitá je zde tzv. Formule papeže Hormisdase, že apoštolský stolec má zachovávat po všechny časy katolické náboženství nedotčené. To je jasný důkaz toho, že papež je odpovědný papežskému stolci a úřadu, který v Církvi zastává a nemůže tudíž učit naukám, které odporují katolické nauce. Na tuto teorii potom navazuje dogmatické učení I. Vatikánského koncilu a IV. konstantinopolského sněmu roku 869. V době pontifikátu papeže Štěpána II. (752-757) vzniklo jedno ze slavných falzifikátů tzv. Konstantinova donace. Podle ní daroval císař Konstantin papeži Silvestrovi (314-335) Řím a celý západní svět. Podařilo se později odhalit, že donace je falzum, ale pro nás není důležité, zda šlo o falzum, ale o ideje, které se v ní objevují. Donace totiž nastiňovala obraz papežské vlády na této zemi, vládu theokracie a papežství se jí pokusilo uskutečnit. Můžeme konstatovat, že úspěšně. Rovněž i velký světec Bernard z Clairvaux dotvořil pojetí papežství. Pro sv. Bernarda je papež tělem z těla Božího, duchem z ducha Božího a proto nemá ve svém postavení sobě rovného. Je nejvyšším králem a knězem. Papež vlastní podle sv. Bernarda světský i duchovní meč. Musíme ovšem tomu dobře rozumět ve smyslu nauky o dvou mečích. Nauka o dvou mečích nás učí, že Kristus, pravý Bůh a pravý Člověk, je Král všehomíra, a proto i jeho království, které zahrnuje jak jednotlivé duše, tak i celou společnost, musí být uznáváno od všech národů světa. 

A tak je Jeho nevěsta, svatá Matka Církev, Královnou a papež užívá toto království jako zástupce, a to ve dvojím smyslu:
- papež uplatňuje svou přímou moc v duchovní oblasti skrze církevní hierarchii (biskupy a kněze);
- papež může použít i nepřímou moc v sekulární oblasti, která je svěřena laikům, především přirozeným vůdcům, jako jsou císařové, králové, rytíři, hlavy států, političtí představitelé, vůdci kmenů, hlavy rodin. Hierarchie tyto přirozené vůdce vede, ale i je napomíná, ano, dokonce je odsuzuje, je-li to potřeba, tak jako tomu bylo u chybujících panovníků v minulosti. Skrze tuto autoritu a také proto, že katoličtí vůdcové tuto nepřímou moc papežů respektovali, mohli papežové v minulosti sesadit např. dva německé římské císaře. Tato nepřímá moc byla naposledy použita papežem sv. Piem V., když exkomunikoval královnu Alžbětu I. a tím zbavil každého z poddaných povinnosti ji poslouchat. Uveďme další příklady z minulosti uplatnění nepřímé papežské autority.

Za pontifikátu Jeho Svatosti Innocence III. došlo k odmítnutí a anulaci anglické Magny Charty. Je znám i jeho výrok: "Protože knížata mají jen jednotlivé provincie a králové jen jednotlivé říše, převyšuje je Petr co do výšky i do šířky, neboť on je místodržící Toho, jemuž patří země a její hojnost, svět i lidé." Za pontifikátu Jeho Svatosti Bonifáce VIII., který bulou Clericis laicos z roku 1296 zakázal duchovním platit jakékoliv mimořádné daně bez papežova svolení, bulou Ausculta fili z roku 1301 přikazoval francouzskému králi Filipovi Sličnému, aby se osobně dostavil do Říma složit účty a slavnou bulou Unam sanctam z roku 1302 papež potvrdil, že existuje pouze jedna Církev a mimo ni není žádné spásy. Její hlavou jest Kristus, vládnoucí prostřednictvím sv. Petra a jeho nástupců. Oba meče, duchovní i světský patří Církvi, která sama vládne duchovním mečem a světský propůjčuje knížatům, ta jím však musí vládnout podle jejích pokynů. Zatímco duchovní moc smí soudit moc světskou, může na duchovní moci požadovat skládání účtů pouze Bůh. A konec buly je zakončen nádhernou větou, při které ultramontanista, i každý katolík, zaplesá: " A TAK PROHLAŠUJEME, ŘÍKÁME A STANOVÍME, ŽE KAŽDÁ LIDSKÁ BYTOST MUSÍ BÝT V ZÁJMU SVÉ SPÁSY PODŘÍZENA PAPEŽI V ŘÍMĚ." Tuto větu potvrdil V. lateránský koncil. Autorita papežů se projevila i v dalších rozhodnutích papežů: Jeho Svatost Innocenc X. odmítl a anuloval závěry Vestfálského míru v roce 1648 bulou Zelus domus Dei, za pontifikátu Jeho Svatosti Pia VI. došlo k odsouzení revoluce 1789 a Civilní konstituce i přísežná kolaborující francouzskou národní církev byla odsouzena 10. března 1791 brevem Quod aliquantum a 13. dubna 1791 brevem Caritas. Prohlásil v nich všechny "církevní" akty Ústavodárného shromáždění za neplatné a duchovním, kteří složili požadovanou státní přísahu, pohrozil exkomunikací. Za pontifikátu Jeho Svatosti bl. Pia IX. došlo k odsouzení církevního zákona v Prusku a Rakousku (1868) a byl zavržen liberalismus nejenom na úrovni náboženské, ale i politické.

Idea katolického ultramontanismu se rozšířila v 19. století jako opozice proti liberalismu a rozmělňování církevní struktury, znásilňováním práv Církve v době po revolucích 1789, 1848 a sociálních převratech v moderní Evropě po napoleonských válkách.
Širokou podporu získal ultramontanismus v době konání Vídeňského kongresu po napoleonských válkách, kdy Církev triumfovala tím, že dokázala přežít utrpení způsobené Velkou francouzskou revolucí a pokořením papežství za pontifikátu Pia VI. a Pia VII. V důsledku revolučních zmatků začali čelné evropské osobnosti spatřovat blaho Církve a celého světa v těsném spojení s papežstvím. Revoluce totiž podstatnou měrou znevážila katolickou Církev.

Papežství naproti tomu získalo mnoho sympatií tím, jak ostudně revolucionáři zacházeli s Piem VI. a Piem VII. A jak statečně tito dva papežové obstáli v těžké zkoušce. Vlivní literáti a publicisté jako Chateaubriand, de Bonald, Lamennais a de Maistre začali rozvíjet program důsledného ultramontanismu, byť se někteří později obrátili proti katolické Církvi jako např. Lamennais. Němečtí vydavatelé de Maistrovy knihy "Du Pape" shrnuli jeho názory do těchto slov: "Bez papeže by již neexistovalo křesťanství a společenský řád by byl nevyhnutelně zasažen v samém svém srdci." Ultramontanismus, koncipovaný zprvu ve Francii (první dcera Církve) nalezl živnou půdu i v dalších zemích. Došlo rovněž k velkému rozkvětu náboženských společností a kongregací. Řím se tehdy mohl opřít o tento mocný ultramontánní proud a začít s prosazováním své vedoucí role ve všech oblastech církevního života. Ultramontanismus vyvrcholil I. vatikánským koncilem s učením o neomylnosti a univerzálním primátem papeže. Ultramontanismus a jeho čelní představitelé věděli velmi dobře, že není možné se přizpůsobit duchu doby a liberálnímu pojetí světa. Bartolomeo Cappellari, pozdější Řehoř XVI., byl prvopočátečním příslušníkem ultramontanistického hnutí. Svou knihou "Triumf Svatého Stolce a Církve nad útoky novátorů" se významně zapsal do šíření slávy papežství. Ultramontanismus vedl k posílení práv a pozic papežství a k jeho slávě, o kterou přišlo v průběhu Revoluce 1789. Jak již bylo naznačeno, ultramontanismu šlo o podtržení významu papežské moci nad velkým množstvím národních katolických Církví a zabraňoval těmto lokálním biskupským stolcům, aby měly větší podíl nezávislosti na centrální papežské moci. Odmítal takový model státu, který chce oslabit moc Církve a nebo se chce od ní oddělit. Rovněž ultramontanismus zdůrazňoval nutnost, aby Církev bděla nad státy jako nadnárodní a nadstátní autorita, která je zosobněna papežským úřadem. (srv. Leichtenberger, Encyc. Des sciences religieuses, 1882) Hnutí rovněž chtělo prosadit zachování papežského státu a některých papežských privilegií raného a vrcholného středověku. (například potvrzení volby císaře svaté říše římské při korunovaci) V literatuře se často objevuje fakt, že ultramontanismus je synonymem pro integrální tradicionalistické hnutí uvnitř katolické Církve, které stálo jako mocná hradba proti racionalisticko-protestantsko-modernistické koalici s jejich liberálními vizemi, které neblaze měnily svět. S touto tezí můžeme souhlasit. Ultramontanismus vedl válku proti liberálním tendencím různého zabarvení a stal se základem pro integrální katolicismus přelomu 19. a 20. století. Ultramontanismus je více zaměřen konkrétně na papežský stolec, papežství a jeho funkci. Je svým zaměřením protireformační a klerikální. Centralizovaná papežská autorita není platná pouze na poli Církve a její hierarchie, ale rovněž má autoritu i nad všemi hlavami ostatních státních a lokálních církevních útvarů a autorit. Ultramontanismus se stal otevřeným nepřítelem gallikanismu ve Francii, josefinismu v Rakouské monarchii a febroniasmu v Německu. Konciliaristní ideje s koncem středověku byly odmítnuty jako odporující papežskému primátu a zvítězilo centralní pojetí papežské autority chtěné Ježíšem Kristem. Konečná porážka konciliarismu byla provedena na I. vatikánském koncilu. Je zajímavé si připomenout, že ultramontánní hnutí bylo spojeno s rozkvětem jezuitského řádu po jeho znovuobnovení a bylo spojeno s theologií Francesca Suareze. Boj proti decentralizaci papežské moci a proti konciliarismu uvnitř katolické hierarchické Církve musel skončit definitivním vyjádřením Magisteria Církve. Ultramontanisté slavili jeden triumf za druhým. V roce 1854 bylo slavnostně definováno dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie, v roce 1864 byl zveřejněn Syllabus errorum bl. Piem IX. Papež vyslyšel hlas ultramontanistů a zhodnotil svou váhou papežské autority, že je třeba vyhlásit válku pseudomodernímu vývoji světa a bránit katolickou Církev proti nepřátelům zvenčí i zevnitř. Ultramontánní hnutí kulminovalo ve své činnosti kolem roku 1869-1870 s promulgací dekretů o papežské neomylnosti a primátu papeže. Mezi hlavními představiteli ultramontanismu uveďme další jméno: Kardinál Johannes von Geissler, který svým životním dílem potvrzuje, že ultramontanismus vedl k obnově Církve, k řešení sociálních a společenských problémů. Zvláště je známá jeho podpora Kolpingovu dílu. Jmenujme další představitele, kardinála Louis-Edouard-Desire Pie, kardinál Camillo Mazzella, SJ, kardinála Henry Edward Manninga, kardinála Paula Cullena, kardinála Williama Henry O'Connella a další bojovníky. Ultramontanistické hnutí mělo své budoucí důsledky: podtrhlo důležitý fakt, že katolická Církev a její autorita se nikdy nemůže mýlit, pokud se týká víry a mravů a že nikdy nemůže přijmout moderní omyly ani se nikdy nemůže smířit s tzv. pokrokem světa, který vede od Boha. Stalo se základem moderního tzv. integralistického katolicismu a hradbou proti modernismu.

Hlas integrálního katolicismu, chcete-li ultramontanismu, nemůže být nikdy umlčen, protože je garantován samotným Bohem jako proti-lék proti ďábelské Revoluci 1789. Někdo si může ukončit svůj web, či blog na obranu katolicismu, ale nikdy neumlkne hlas těch katolíků, kteří zůstávají věrní Bohu a Jeho věčným pravdám. Bojíme se soudu Božího více, než sankcí tohoto ubohého světa.


Až konečně papež začne vykonávat svou vládu v katolickém smyslu, tak by měl začít konečně kritizovat nešvary tohoto světa adresně a neschovávat se za obecnými kritikami, které nikam nevedou. Na posledním obrázku je pár adeptů, ne všichni, kteří si zaslouží výprask. 



16. 11. 2020

Sametový podvod aneb historické lži pokračují - Samtene Gaunerai und geschichtliche Lügen weiterführen!

 


Jak už to v dějinách tohoto malého národa chodí, i 17. listopad 1989 dostal nádech mytologického mezníku v moderních dějinách českých zemí. Před dvaceti lety začala tzv. sametová revoluce. Kdo byli její vůdci? Co se vlastně stalo? Je skutečně pravdou, že 17. listopad je koncem totality? Mnoho otázek se vynořuje z tohoto mytologického data, které muselo, podobně jako každá jiná historická událost, dostat punc události nanejvýš výjimečné a hodnotově nejskvělejší. Bylo napsáno mnoho knih a článků o 17. listopadu. Ze všech stran se dozvídáme podrobnosti večerního zásahu, dlouholetý boj protikomunistické opozice v ilegalitě, znovu jsou nám opakovány záběry z Letenské pláně a z dalších míst tehdejšího Československa, projevy nově nastupujících pohlavárů - chcete-li papalášů, kteří se ukazují po celá desetiletí, že nejsou o nic lepší než jejich komunističtí předchůdci. Když si dnes přehrajeme tehdejší události, musíme konstatovat, že sliby dané novou politickou garniturou se nesplnily. Pamatujeme se, jak M. Zeman řečnil na Letenské pláni a hodnotil stav našeho národa ve srovnání se západními zeměmi, jak jsme pozadu, jak bude mnoho let trvat než je dohoníme. Dokonce zazněla taková slova, že nebude nezaměstnanost a další sociální nejistoty. Následovalo naivní Havlovo Láska a pravda musí zvítězit nad lží a nenávistí, které bylo stejně tak absurdní jako celá komunistická nauka o třídním boji a zvrácenost totalitního režimu. Ale za pár dní si český Švejk pospíšil, aby se zasedlo k jednomu stolu s těmi, kteří ještě před měsícem, případně desítkami let pronásledovali a terorizovali tento národ. A v tu chvíli bylo zřejmé, že tato revoluce nebude klasickou revolucí, kterou známe z Francie 18. století. Tato revoluce dostane název sametová, protože v ní nová garnitura začala nebezpečným způsobem vést dialog s představiteli totalitní moci a krýt jejich zločiny. Každému je jasné, že vést dialog s ďáblem je ošemetná věc a vede k tomu, že člověk ďáblu nakonec podlehne. Stalo se tak i v případě představitelů Občanského Fóra a Verejnosti proti násiliu. Komunistická moc totiž mohla během několika málo hodin utopit v krvi celou tuto "studentskou naivitu", která pochodovala Prahou z Albertova na Národní třídu.


Došlo k jednáním, ze kterého si prostý člověk odnesl jediné na adresu komunistů: Předejte moc a nebudete stíháni. Poté došlo ke Klausovu utahování opasků, amnestii vězněných a k první vlně zdražování. Více či méně se politická totalita přeměňovala v totalitu ekonomickou. Pozlátkem nového režimu bylo heslo: otevřené hranice, možnost svobody pohybu. Je toto možné ve chvíli, kdy nemáte peníze a ekonomická totalita papeži odsouzeného kapitalismu tvrdě dolehne na prostého občana? Začala doba decentralizace hospodářství: Od stejně mylného plánovaného hospodářství k neviditelné ruce trhu spojené se slavnou krádeží v podobě privatizace.

Začalo se s vracením komunisty zabaveného majetku a noví majitelé se ujímali svých nemovitostí. Výjimkou byla z části Církev katolická a menší křesťanské denominace, případně šlechtické rody, kterým bylo v pluralitní společnosti ve jménu svobody vráceno minimum. Dalším pozlátkem bylo znovuoživení vzpomínky na Benešovy dekrety, dávno zasuté a zapomenuté, a začala opětovně česká protiněmecká rétorika, která používala sentence o kolaborantech a zrádcích a že vlastně všichni sudetští Němci byli zrádci. Historická zglajchšaltovaná věda, pohrobek komunistické mašinérie, pokračovala se stejnými učebnicemi historie i v době tzv. "svobody". Je jistě zajímavé, že se po 40 letech vracel majetek oprávněným vlastníkům, ale už se nikdo neptal, jestli se neděje další nespravedlnost u těch, kteří majetek získali řádnou koupí a nevěděli, že jde o zabavený majetek z let 1948-1950. Rudý démon se změnil v různobarevného démona mamonu, mafianismu a nikým neřízené české společnosti, na jejímž vrcholu trčí vlády jedné pestrobarevné nekritizovatelné mocenské oligarchie a političtí tajtrdlíci různobarevných stran aby se nakonec ujali vlády bývalí estébáci a nomenklaturní kádry, které se přizpůsobily novému světovému kapitalistickému pořádku. 

Program důsledné demytologizace českých národních dějin

Před současnými mladými historiky stojí velký úkol - Demytologizovat české národní dějiny a zbavit je lží a mytologických nánosů národních buditelů a československých historiků, kteří znásilnili české dějiny. Historická práce by se měla ubírat směrem důsledné demytologizace dějin a přijmout i některá fakta, která budou pro mnohé Čechy šokovou terapií. V tomto demytologizačním procesu by se měla očistit historická paměť národa, který trpí amnézií (totální ztrátou paměti) a přizpůsobuje dějiny uměle vytvořeným nereálným světům, které nikdy neexistovaly. Česká historická věda vytvořila nereálné dějiny, které se nikdy neodehrály, dokonce je můžeme prohlásit za českou národní pohádku, prozatím s dobrým koncem pro Čechy. 

A co dnes vidíme? Nástup totalitního nového světového řádu, který si vymýšlí své koronakrize, aby občany zbavil toho, co bytostně patří k lidfské bytosti: svobody jednání, svobody projevu a svobody pohybu a učinil z nich načipované, otestované a vakcinované otroky, které bude drtit. cesta k antikristu a jeho vládě je plně otevřena. Ve své knize Globální kapitalismus a smrt demokracie. Praha 2003 píše autorka Hertzová, Noreena: "Není divu, že hvězda politiků zapadá. Lidé vnímají rostoucí impotenci tradiční politiky i neochotu politiků zastat se jich a v důsledku toho odmítají politiku jako takovou. Po předlouhém boji za všeobecné volební právo dnes prapravnučky žen, které se připoutávaly řetězem k zábradlí jen proto, aby mohly hlasovat, vyjadřují svůj politický postoj tím, že politiku odmítají. …Rychlost, s níž vlády provedou jakoukoli změnu ve své politice, je směšná v porovnání s rychlostí, jakou mezi sebou dnes na internetu mohou komunikovat spotřebitelé a nátlakové skupiny."

Vítejte v anarchii a v novém typu totalitarismu! NWO ist da!



Když se lidé dozvěděli před vánočními svátky 18. prosince 2011 o smrti V. Havla, někteří pouze mávli rukou, jiní se aktivně zúčastnili pohřbu a podepisovali kondolenční knihu. Co pro českou a evropskou generaci znamenala jeho postava? Když se nad tím snažíme objektivně zamyslet, tak nepřinesla ani změnu režimu, ani svobodu. Nepřinesla nic české zubožené zemi, ani Evropě. Spíše se ukazuje, že byla osobou vytvořenou mediálními kampaněmi Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky. (pozn. redakce MC - http://aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/komentare/clanek.phtml?id=726024 ) Byl to uměle vytvořený produkt "disidentské" a západní liberálně demokratické kliky. Tudíž tato osoba je pro obyčejného českého člověka, který nepodléhá masmediální hysterii a kampaním, ničím. Komunistický režim nepadl díky Havlovi, ale proto, že se soudruzi rozhodli změnit režim v jiný režim. Už jste někdy viděli, aby se komunisté vzdali moci bez boje? Ano, stalo se to poprvé v dějinách - v tehdejším Československu. Začalo se tomu říkat sametové předání moci. Jedna z největších lží, jakou svět viděl. Jaká je však pravda? Stalinistický model vlády byl jistě dlouhodobě neudržitelný a očividně se přežil a proto bylo nutné změnit pohled na svět a rovněž nástroje k dosažení cílů. Komunismus nebyl poražen, pouze změnil taktiku a veřejné fungování. A v tomto sametovém podvodu byl ústřední figurou V. Havel, prominentní vězeň bolševismu a sluníčkář. S hrůzou však lidé zjistili, že tomuto člověku, který se skutečně o nic nezasloužil, byla věnována až nepatřičná pozornost. Pořádali se kvůli němu tři dny státního smutku, chce se speciálním zákonem stanovit, jak se báječně zasloužil o stát, pořádají se tryzny obludných a nestoudných rozměrů jako za stalina, či Brežněva. Nebezpečně to vypadá jako pohřeb Kim Čong ila, který zemřel ve stejných dnech jako Havel. Jaký je rozdíl mezi oběma státníky a jejich režimy?

Mediální obraz nebožtíků

Společný je v tom, že oba dva jeli na vlně mediální propagandy jako jakási ikona. Každý za sebe a za své mocenské bloky. Byli zkonstruováni, aby naplnili svůj úkol. Jeden jako "osvoboditel" od komunismu, druhý jako "osvoboditel" od imperialismu a kapitalismu. Oba dva byli sestrojeni, aby podpořili své národní "tradice" revolučních režimů, aby byly doplněny Pantheony národních bohů moderních revolučních systémů. A výsledek: zubožené, zničené a vytunelované země. Je jenom smutné, že tři dny smutku se nedrží za utýrané děti, za ekonomicky zbídačenou rodinu, na kterou se valí další úsporná opatření, za miliony zabitých nenarozených dětí, za zabíjení lidí v nemocnicích při eutanáziích. To by totiž moderní společnost nevyšla ze dnů smutku, protože by tyto trvaly nekonečně dlouho. Převrácené hodnoty se bohužel v moderní a revoluční společnosti objevují ve stále větším počtu. A je jedno, jestli je u moci stalinistický režim, nebo liberálně demokratické monstrum. Obě totality jsou z katolického hlediska nepřijatelné, protože je papežové v minulosti odsoudili.

Kam nás zavedla pravdoláska? Do kleptokracie a morální spouště.

A proto je třeba, aby obyčejný prostý člověk řekl jasně NE pravdolásce, která nepřinesla nic. Jenom plané řeči o lásce (navíc falešně chápané) a liberálně-demokratický totalitarismus lidských práv, který je právem pouze pro oligarchy, a nevyřeší vůbec nic. Spíše obecný lid naštve. Tato pěkná slova o pravdolásce se stala pomyslnou divadelní oponou, za kterou se třicet let rabovalo, vykrádal se materiálně a duchovně stát i národ. I toto je poslední absurdní drama představené občanem Havlem. Když to nebylo přímou Havlovou vinou, je třeba jeho osobu chápat jako symbol tohoto Lumpen - režimu, tudíž tento cejch mu zůstane. Je vpravdě pravým synem TGM a Beneše i svých politických oponentů z řad komunistů a dalších nešťastníků. Je to jedna nepřetržitá tenká revoluční linie, která v této zemi pokračuje. Monstrózním pohřbem se muselo přeci ukázat, že moderní český stát má své velké hrdiny s pomyslným velkým S na prsou, jejichž dráha jako mluvků o svobodě a humanitě skončí na lafetě děla. Proto tak nákladné ceremonie, proto tolik humbuku kolem V. Havla. Pohřeb a tryzna občana Havla je podobná uctívání hrobu neznámého vojína. Kladou se k němu stovky květin, věnců, hovoří se o hrdinských činech zemřelého, ale náhrobek a činy zemřelého jsou fikcí, protože vše je vykonstruované.

Pomůže armáda historiků a demytologizace občana Havla

Teď už je na armádě historiků, aby nám vyhrabali zasutou, ale pravdivou osobu pana Havla a nebyli politicky korektní, ale představili nám Havla, jakým skutečně byl a co skutečně provedl, či neprovedl. Přejme jim, aby dokázali očistit tuto postavu od mediálních klišé, nánosů a prostý občan ji uzřel v její ryzosti. Prozatím je toho žalostně málo, co dobrého učinil. Lafetu, vyznamenání a čestné doktoráty není možné počítat za důkaz toho, že se opravdu reálně zasloužil o tento stát.

A věčnost občana Havla?

A věčnost? Překvapí drzost lidské propagandy, která nezná mezí: Už ho glorifikují, až do nebe umisťují, hovoří se o smíření s Bohem, o věčnosti za oponou smrti, o které se prý málo ví. Modernismus sestry boromejky, která se o něho v posledních měsících starala, spojený s falešnými představami o tom, kdo může a nemůže být spasený je skutečně alarmující. (viz články níže, kde jsou rozhovory se sestrou) První katolická premisa: Nikdo z lidí neví, jak dopadl Havel po smrti. Jistě můžeme jenom doufat, že v poslední minutě mu Bůh poskytl poslední milost obrácení. Ale je to stále něco nejistého a jenom na základě pozdravu Tak Pán Bůh s námi…nemůžeme říci, že byl spasen. Ba právě naopak. Bůh totiž nehodnotí, jestli mu lidé říkají Pane, Pane, ale podle skutků a plnění Jeho vůle je člověk posuzován. Rovněž převrácení slov sv. Augustina v řeči sestry boromejky je zcela alarmující. V souvislosti použitého citátu je u sestry zřetelné popření úmyslu Ježíše Krista založit jednu archu spásy - tj. Církev. Samozřejmě, že Bůh může i poslední milost obrácení dát někomu mimo Církev na smrtelném loži, ale není to universální, je to zcela výjimečná milost, která je udělena dle úradku Božího tomu, kdo nezaviněně nezná pravou víru a žije mimo hranice katolické Církve. Naopak platí, že kdo o Boha nezavadil celý život, tak se nemůže divit, že mu Pán nebude chtít setřít onu pověstnou slzu z oka a že se mu šťastná věčnost uzavře navždy. Sestra "Veritas" se neprojevila jako milosrdná sestra sv. Karla Boromejského, od které se očekává, že nejenom poskytne péči o smrtelné tělo, ale zvláště o duši. Měla povinnost ho připravit na smrt a na osobní soud před tváří Boží a ne hovořit v naivních slovech o tom, jak byl Havel vlastně bohabojný a že prošel bez úhony. I z toho se bude muset sestra jednou před Bohem zodpovídat, proč utvrdila svého umírajícího v jeho vlastních zaslepenostech a omylech. Zvláštní patos, který čiší z její výpovědi, budí dojem povýšenecké až pyšné sebejistoty, že dojde automaticky spásy. Spása však není automatická. To by jistě sestra měla vědět, pokud nosí jméno Veritas - Pravda. Něco tak strašného člověk opravdu už dlouho nečetl a neviděl na vlastní oči. Humanisté se už připravují do svého "ráje".

Odkazy, které doplnila redakce MC k tématu:

http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=726469#utm_source=article-hint&utm_medium=referral

http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=726612#utm_source=atlasHP&utm_medium=newsbox&utm_content=position-2

http://zvedavec.org/pohledy/2005/05/1198-vaclav-havel.htm?PHPSESSID=hhq7g629p7e4oqi62eo0sqb326

http://www.zvedavec.org/pohledy/2006/03/1522-tajemne-havlovy-restituce.htm?PHPSESSID=jd858msbldn750gmkndm29b763

http://www.zvedavec.org/komentare/2011/12/4747-a-od-zitra-se-narizuje-truchlit.htm


24. 10. 2020

Dr. Radomír Malý - Pandemie šílenství a zločinu - Pandemie des Irrsinnes und der Untat


Jako praktikující katolík věřím, že existují Boží tresty za hříchy lidstva. Současný koronavirus je jedním z nich, ale jinak, než si mnozí myslí. Známý rakouský katolický právník a tradiční katolík Alfons Adam se nedávno vyjádřil, že trestem není samotný chřipkový nebo chřipce podobný virus, nazvaný Covidem či koronavirem, ale globální paranoidní šílenství, jež zachvátilo celý svět, kdy se uzavírá ekonomika, omezuje nebo likviduje sociální a kulturní život a hrubě porušují základní přirozená lidská práva. S tím souvisí také zavírání kostelů a nemožnost bohoslužeb. Všechno prý ze sanitárních a hygienických důvodů. Inu, z Písma sv. víme, že Bůh někdy trestá lidi odnětím zdravého rozumu.

Jenže dnes již musí být každému, kdo sleduje objektivně vývoj událostí, jasné, že opatření omezující lidský život jsou nejen přehnaná, ale přímo absurdní, nesmyslná a zločinná. Jestliže u nás od údajného počátku infekce zemřelo přes tisíc lidí (a i tento počet je zjevně nadsazený) s koronavirem, nikoli „na koronavirus“, tak podle sdělení rektora KU prof. Zimy, známého špičkového lékařského odborníka v televizním pořadu Máte slovo, v roce 2018, kdy proběhla v naší zemi velká chřipková vlna, zemřelo při ní s chřipkou přes 2 tis. lidí, čili více než dvakrát tolik. Žádná mimořádná opatření se ale nekonala, sociální, kulturní i ekonomický život fungoval úplně bez omezení, jen návštěvy v nemocnicích a ústavech sociální péče byly nějakou dobu zakázány. Média si chřipkové nákazy téměř nevšímala, nebylo to pro ně zajímavé.

A další významný údaj, zveřejněný před pár dny televizní stanicí Nova: Počet zemřelých na různé choroby s vyloučením tragických úmrtí byl v loňském roce za období od ledna do října, kdy žádný Covid tu oficiálně nebyl, nižší než letos a podstatně nižší než v r. 2018, kdy se projevil zvýšený výskyt chřipky. Covid tedy nezpůsobil žádnou zvýšenou úmrtnost obyvatelstva.

Proč potom ale taková tvrdá opatření, nota bene když v poměru údajně zemřelých s Covidem k počtu populace se jedná o pouhý zlomek jednoho promile? Naši mocní spolu s novináři argumentují nesmyslně tzv. italským scénářem, jenže i tam, když si to přepočteme na podíl v populaci, nám vyjde, že dosud zemřelo s Covidem 30 tisíc lidí, což v 60 milionové Itálii představuje pouhého půl promile obyvatelstva. O co tady vlastně jde? Proč se u tohoto běžného respiračního viru vyvádí, jako by šlo o středověký mor?

Odpověď zní, že to vyžaduje Světová zdravotnická organizace (WHO), která by měla být spíše nazvána světovou zdraví a životu nebezpečnou organizací. V jejím čele stojí komunistický zločinec z Etiopie Tedros Ghebreyesus, mající na svědomí krvavé represe proti odpůrcům režimu v době, kdy komunisté v Etiopii vládli. Je politicky napojen na komunistickou Čínu. WHO je provázána s farmaceutickými nadnárodními koncerny, které ji financují – a právě ty mají enormní zájem navyšovat své zisky. Jak se to dělá? Vyvoláním strachu, paniky a děsu z koronaviru. Vylekaní lidé jsou potom ochotni platit zlatem za vakcíny, i když jejich účinnost je pochybná nebo i kontraproduktivní, existují seriózní lékařské studie, že nově vyvíjená séra proti Covidu deformují DNA a vyvolávají ještě jiné choroby, nehledě ke skutečnosti, na kterou několikrát poukázali známí stateční biskupové a obhájci autentických Božích hodnot mons. Carlo Maria Viganó a mons. Athanasius Schneider, že vakcíny obsahují i buňky z plodů dětí zabitých umělým potratem, proto katolík, jenž o tom ví, a přesto se nechá očkovat, těžce hřeší.    

Ve farmaceutickém průmyslu má svůj podstatný podíl jeden z nejbohatších mužů planety, americký miliardář Bill Gates, který se netají svými názory na tzv. depopulaci planety: lidí je prý na světě příliš     a je zapotřebí jejich stav redukovat. Tím se dosahuje vedle ekonomického i dalšího efektu: politického a duchovního. Všimněme si obou:

 1)      Politický aspekt

Občané vyděšení panickou hrůzou z koronaviru, kterou jim sugerují nejvlivnější masmédia kontrolovaná a financovaná právě Gatesem, si nechají bez protestů naordinovat nejrůznější omezení svých přirozených lidských práv a svobod – a ještě budou za to svým vládcům poníženě líbat ruce i nohy, vždyť je brání proti údajnému „neviditelnému nepříteli“, tj. respiračnímu viru. Gates i WHO vyvíjejí díky svému financování obrovský vliv na všechny státy světa, ať už přímo nebo prostřednictvím EU či OSN či dalších nadnárodních organizací. Celosvětové protikoronavirové šílenství je tak cíleně řízeno a organizováno médii hlavního proudu, která vyvolávají záměrnou hysterii a vynucují si od politiků jakékoliv orientace omezení nebo i zrušení základních svobod a lidských práv.

To všechno je založeno na obrovské lži a podvodu. Konkrétní a snad nejdrastičtější příklad: Někdy na jaře přinesly téměř všechny televizní stanice světa snímek, jak v italském Bergamu jsou seřazeny stovky rakví připravených pro pacienty, kteří ten den zemřou na koronavirus. Spousta mých rodinných příslušníků a známých byla šokována a zděšena. Jenže ten snímek pocházel, jak nezvratně prokázali tzv. politicky nekorektní novináři na internetu pouhým srovnáním, z r. 2013, tedy z doby, kdy zde žádný Covid nebyl. Tenkrát ztroskotala u ostrova Lampedusa loď s uprchlíky, několik stovek jich zahynulo, a ty rakve připravily italské úřady pro ně. Referuje o tom italský novinář Luca de Neto, jehož článek přetiskl český katolický časopis RCMonitor 9.8.2020:

 „Vzpomeňme si na známou scénu vysílanou na všech televizních kanálech, která ukazovala rakve v Bergamu. Později se ukázalo, že záběry zachycují událost starou několik let – odvoz obětí tragického ztroskotání lodi, k němuž došlo u sicilských břehů. Nebo na kriminalizaci mladých lidí, kteří se v době omezení vycházení osob pohybovali na ulici, přičemž byl použit tentýž snímek pro případy v Cremoně, v Brescii, v Bergamu….Nebo na burcující titulky v novinách ohlašující náhlá a nevysvětlitelná úmrtí mladých lidí na Covid, zatímco šlo o důsledky předchozích vážných patologií.“     

Takhle sprostě nás podvedli a podvádějí, jen aby vyvolali panickou hrůzu! A zdaleka to není jen tento případ. Televize též ukázala, jak na ostrově Hart v USA házejí do hromadného hrobu rakve se zemřelými na Covid – jenže jak je možné, že pouze dva týpci proti sobě je berou zlehka jako peříčka? Kdyby v rakvi byl nebožtík, tak by ji přece museli brát alespoň 4 chlapi – a měli by co dělat! Ve Velké Británii zase rozhlasové zpravodajství upozornilo, jak prý v Manchesteru před největší kliniku neustále přijíždějí záchranky s nemocnými Covidem a odjíždějí pohřební vozy se zemřelými na tuto chorobu. Jeden polský novinář žijící v Británii se tam vypravil – a ejhle: pusto a prázdno! Nic z toho se tam nedělo.

Na takovém sprosťáctví, podrazáctví a lži je tedy založena veškerá celosvětová i česká kampaň o nebezpečnosti koronaviru, která má ospravedlnit lockdown, omezování počtu lidí na společenských akcích a nakonec jejich zákaz, roušky, rozestupy, testování, trasování a další nařízení, která nás sužují a znemožňují normální život! Naprostá většina politiků světa se na tom více či méně podílí, neboť jsou finančně i jinak spojeni s WHO a panem Gatesem. To je zločin proti lidskosti a jeho pachatelé by se měli za to zodpovídat před mezinárodním tribunálem, jako byl ten norimberský po II. světové válce. Někteří advokáti v USA a v Německu již připravují žalobu.

Naše české přísloví praví: Lháři se jen jednou věří. Proč bychom tedy měli věřit pánům Babišům, Prymulům, Hamáčkům apod., proč bychom měli věřit jejich „dvorním hygienikům“ a dalším údajným odborníkům, proč bychom měli věřit médiím pracujícím v jejich prospěch, když tyto lži jsou součástí jejich politiky domnělého „boje s koronavirem“ a ochrany našeho zdraví?  Ministr vnitra Hamáček by správně měl stanout před soudem za svůj nedávný výrok, že když se neprovedou drastická opatření omezující lidskou svobodu, budeme mít na ulicích „mrazáky plné mrtvol zemřelých na Covid…“ Taková evidentně lživá prohlášení, která mohou vést slabší jedince až k infarktu nebo k mrtvici, ne-li dokonce přímo k sebevraždě, jsou přece šířením poplašné zprávy s možnými tragickými následky!   

Tentýž ministr Hamáček nám rovněž na počátku lockdownu tvrdil, že prý tady přestává „sranda“, neboť jde „o životy“. Vývoj událostí jej jasně usvědčil ze lži. Nikdo neumírá na koronavirus, zemřelo pouze během půl roku několik stovek pacientů na rakovinu, infarkt, zápal plic a další choroby, a byli mimo jiné pozitivně testováni též na Covid. Samotné ministerstvo zdravotnictví nedávno prohlásilo, že každý, kdo zemřel na jakoukoliv chorobu nebo z jakékoliv příčiny, pokud byl pozitivně testován na Covid, musí být registrován jako „oběť Covidu“, což znamená, že i kdyby byl zastřelen nebo ho přejelo auto, tak „zemřel na následky koronaviru“.

Hamáček jasně věděl, že to, co říká, není pravda, musel mít informace od skutečných domácích a zejména zahraničních odborníků virologů, epidemiologů aj., jenže jejich názory nebyly „politicky korektní“, proto jsou politickým mainstreamem ignorováni a velmi často také pronásledováni vyhazovy z práce. Ti panu Hamáčkovi nebyli po chuti. Argumentoval tak jako plukovník Prymula mimo jiné i tím, že prý kdyby se neprovedl lockdown a další opatření, došlo by ke kolapsu zdravotnictví, protože by se nedostávalo lůžek pro nemocné při rychle přibývajícím tempu pacientů. Chtěl bych se při té příležitosti pana ministra zeptat, proč nedošlo ke kolapsu zdravotnictví r. 2018, když s chřipkou zemřelo přes 2 tisíce lidí? A v nemocnicích jich bylo s touto chorobou ještě mnohem více, podle oficiálních statistik ministerstva zdravotnictví dostupných na internetu v době chřipkové sezóny, trvající cca 2 měsíce, je každoročně hospitalizováno s chřipkou 10-15 tisíc lidí. Jak to, že tady se nikdy o nedostatku lůžek nepsalo a nemluvilo?

Opět se uváděla Itálie jako odstrašující příklad, ale já se ptám: Proč r. 2018 při tamním úmrtí 60 tisíc lidí s chřipkou nedošlo ke kolapsu italského zdravotnictví, ale letos při úmrtí poloviny tohoto počtu na Covid ano? Jakou to má logiku?

Krom toho ze lži usvědčují světové i naše žurnalisty, hygieniky a politiky zkušenosti těch zemí, které neomezily ekonomický, sociální, kulturní a duchovní život ani v nejmenším: je to evropské Bělorusko    a africká Tanzánie. V Bělorusku stoupl počet pozitivně testovaných na 70 tisíc, zemřelých je k dnešnímu dni cca 900, ale aktuálně pozitivních je v současnosti dle oficiálních údajů asi 5 tisíc osob. Žádný kolaps zdravotnictví se nekonal, počty jsou naprosto srovnatelné s námi navzdory českému lockdownu a dalším opatřením. A v Tanzánii s 55 mil. obyvatel, kde je prezidentem praktikující katolík John Magufuli, je registrovaná ani ne tisícovka pozitivních a necelých 200 úmrtí s Covidem – bez jakýchkoliv omezujících opatření vůči obyvatelstvu, bez roušek a dokonce bez nuceného testování a karantén a také, což je signifikantní, bez jakéhokoliv náznaku kolapsu zdravotnictví pro nedostatek lůžek.

U nás máme nyní nouzový stav – a spolu s ním opět jako na jaře umrtvení veškerého kulturního života, uzavření hospod a také kostelů. Poukazuje se na rostoucí čísla nakažených. Jenže můžeme tomu věřit? Mnou zmiňovaný rektor UK prof. Zima v televizní debatě řekl, že to všechno jsou hausnumera, která zhola nic nevypovídají o reálné situaci. Věděl dobře, o čem mluví. Jestliže v červnu počet testů za den nepřesahoval 4 tisíce, dnes přesahuje 30 tisíc – a to se přece musí zákonitě projevit nárůstem infikovaných. Krom toho samotné testování je něčím, co vyvolává pochybnosti. Těm, kdo se dopouštějí neustálých podvodů, nelze ani v nejmenším věřit. Výše uvedený prezident Tanzánie John Magufuli, tedy země, která neprovedla žádná omezující opatření, prokázal, že testy PCR jsou ve skutečnosti velkým podvodem. Zadal laboratořím vzorky kozy, rostliny papaya, ovocného džusu a motorového oleje a uvedl u každého lidské jméno. Pouze u oleje vyšel negativní test, jinak samé pozitivní. O čem to svědčí? Buď jsou testy PCR šmejdem, nebo záměrným podvodem. Podle zdravotnických kritérií by měly být všechny testy podobného charakteru ověřeny několika odbornými komisemi. Testy PCR, jejichž „výrobcem“ byl německý biolog Drosten, neprošly ani jediným. Stačilo pouze, že je doporučila WHO.             

V mnoha zemích se ozývají lékaři i další specialisté, že počty pozitivně testovaných jsou záměrně navyšovány, krom toho je jasné, že většina lidí, kterým vyšel pozitivní test, nemá příznaky, a tudíž není nemocná. Proč je tedy zavíráte do karantény jako kriminálníky do domácího vězení? Rovněž tak je důvodné podezření, že lidem zemřelým v nemocnici na nejrůznější choroby je do úmrtního listu připisován Covid, ačkoliv ho nikdy ani pochybný test PCR nevykázal. Proč se toto u nás ani jinde nevyšetřuje?

A ještě další důležitá otázka: Lékaři a jiní odborníci často poukazují na vážná nebezpečí, která pro lidské zdraví i životy představují nikoli koronavirus, nýbrž právě naopak opatření proti němu. Jednou se možná dozvíme, kolik lidí podlehlo infarktům a mrtvicím v důsledku stresu ze ztráty živnosti nebo zaměstnání kvůli protikoronavirovým opatřením. Spousta lékařů si stěžuje, že kvůli hrozbě nákazy Covidem musí odkládat i nezbytné operace a poskytnutí pomoci pacientům. Kolik jich v důsledku toho zemřelo, to se z našich oficiálních statistik nedozvíme, určitě to ale bude víc, než těch, co zemřeli v nemocnicích s Covidem pro svůj vysoký věk nebo souběh smrtících chorob.     

Podvodníkům, lhářům a gaunerům, jejichž lži a podvody byly několikrát prokázány, věřit nelze. Nelze jim věřit ani tehdy, když se dušují, že jedině roušky nás ochrání před Covidem. Za tím lze větřit opět skrytý ekonomický zájem.

Biskup A. Schneider to nazval „sanitární diktaturou“ jako novou formu totality překonávající tu nacistickou, i tu komunistickou. Ve svém nedávném vyjádření publikovaném na LifeSite News dokonce řekl, že tato nová tyranie už je realitou. Jak se bránit? Tím, že budeme dávat najevo jednoznačný odpor. Roušky budeme nosit pouze v krajním případě, svatební a pohřební hostiny a rodinné oslavy budeme pořádat doma, kam dosud žádné orgány vstoupit nesmí – a můžeme si pozvat, kolik lidí chceme. Pohrdněme výzvami, abychom se zdržovali doma a nikam nechodili, nejsme přece ani otroci, ani vězni, nýbrž svobodní lidé a máme nezadatelné lidské právo chodit si kam chceme, navštěvovat koho chceme a sdružovat se (shlukovat) jak potřebujeme a chceme.

Odmítněme testování i trasování. To první nás má udržovat ve strachu, zda „náhodou“ nejsme nakažení, přičemž pozitivně testovaný, jak dnes uvádí spousta nezávislých lékařských odborníků, mj. i u nás autoři výzvy lékařů „Přestaňte strašit lidi…“, kterou podepsalo už 50 tisíc osob, neznamená nakažený a přenášející nemoc, když nemá žádné příznaky. Trasování potom vede k udavačství podobně jako za komunistického režimu. Když tedy sami budeme „pozitivně testovaní“, odmítněme hygienickým orgánům uvádět kontakty a tak přivádět své bližní do karantén a dalších nepříjemných situací.

Nebojme se též dávat najevo veřejně svůj nesouhlas a při každé příležitosti vyzývat naše orgány: Chceme normální život, nestojíme o vaše strašení Covidem a vylhanými čísly údajně „nakažených“. Chceme sami rozhodovat, kolik lidí si máme pozvat na rodinné i společenské akce a s kolika se budeme „shlukovat“, chceme, aby se stát choval vůči Covidu tak, jako se chová vůči chřipce, odmítáme karantény, testy, trasování a podobné nesmysly. Žádáme návrat dětí do škol, obnovení kulturních, společenských a sportovních akcí bez ohledu na Covid! Čím více nás bude, tím více nás budou muset brát vážně.

 2)       Duchovní rozměr

Uměle vyvolaná hysterie kolem Covidu má přímou souvislost s potratovou agendou a propagací genderové ideologie. WHO toto otevřeně masivně prosazuje, tatáž WHO, která požaduje lockdowny a razantní omezení práv občanů kvůli falešné pandemii. Její hlavní sponzor Gates, který poskytuje finanční pomoc méně vyvinutým státům, ji bezohledně podmiňuje liberální potratovou legislativou a odstraněním „diskriminace“ homosexuálů a leseb.

V současnosti jsme svědky právě kvůli koronaviru nátlaku nadnárodních lobby na vlády, aby ještě více legalizovaly potraty a antikoncepci. Je snad náhodou, že právě v době podvodné pandemie WHO žádala po vládách světa, aby všechna dosavadní omezení potratů byla zcela odstraněna s odůvodněním, že pro ženu je kvůli lockdownu obtížnější realizovat toto její "základní právo"? To se také v řadě západních zemí stalo, konkrétně ve Velké Británii, v Kanadě, v Austrálii, na Novém Zélandu aj. Ženám se legálně umožnilo, aby si provedly samy potrat požitím pilulky bez vědomí a spolupráce lékaře, což dosud bylo povinné.

 Jak oznámil i web www.radiovaticana.cz 1.9., také OSN publikovala tzv. "Plán humanitární odpovědi" na Covid 19, v němž vyzývá všechny státy světa, aby umožnily právě kvůli koronaviru potraty bez jakéhokoliv omezení, sexuální výuku ve školách, genderová ideologie se má stát oficiální, a volá též po legalizaci marihuany. Parlament jihoamerického Ekvádoru, ovládaný levičáky, již tento "Plán" odsouhlasil.

Logicky tedy: jestliže titíž lidé, kteří léta letoucí volají po legálních potratech v neomezeném rozsahu, homosexuálních „sňatcích“, svobodné pornografii a sexuální výchově ve školách, vytvářejí zároveň hysterii kolem jednoho chřipkového viru a vyžadují lockdowny a sanitární opatření sužující obyvatelstvo, pak by na prvním místě pravověrný katolík měl ihned rozpoznat, že za celou tou koronapanikou je nějaký nekalý záměr.

Bohužel současná neomodernistická hierarchie v čele s papežem Františkem toto nechápe, respektive spíše nechce chápat, protože s těmito temnými silami spolupracuje. Proto se bez protestů podvoluje zavírání kostelů a dokonce ještě jde sama dál, než úřady požadují. V USA ve státě New York skupina tradičních katolíků dosáhla od soudu verdikt, že uzavření chrámů a znemožnění bohoslužeb je protiústavní, když současně hypermarkety mohou být otevřeny. Někteří biskupové však vyhlásili, že oni přesto kostely neotevřou, protože nechtějí „ohrožovat“ věřící nákazou Covidu. Podobně se stalo i ve Velké Británii a v Itálii. 

Opravdovým duchovním terorem je potom odmítání podávat sv. přijímání do úst a vynucování si udělení této svátosti „pouze“ na ruku. A nejedná se pouze o mše v NOM, na které tradiční katolíci chodí spíše výjimečně. Někteří biskupové si vynucují podávání sv. přijímání na ruku i v tradičním ritu, celebrovaném diecézními kněžími nebo duchovními tzv. indultních kněžských bratrstev. Na Slovensku je přijímání na ruku povinné dokonce i pro řeckokatolické věřící navzdory tomu, že byzantský ritus tuto formu nejen nezná, ale je v něm také těžko proveditelná (sv.  hostie z kvašeného chleba omočená ve víně se podává lžičkou do úst). Přijímání na ruku je rouhačským aktem neomodernistické novocírkve, která využívá současné podvodné pandemie, aby k němu přiměla ty katolíky NOM, kteří si dosud zachovali víru v reálnou přítomnost Pána v Eucharistii a svědomí jim nedovoluje zneuctít Spasitele tím, že drobečky konsekrované hostie ulpí na jejich dlaních a poté spadnou na zem. Katolická nauka přece říká, že Kristus je celý přítomen nejen v celé hostii, ale též v každém jejím nepatrném úlomku.

To všechno prý „z hygienických důvodů“. Ptám se, od které doby má „hygienický kult“ přednost před kultem Těla a Krve Páně? Ale i kdybychom uplatnili hygienické hledisko, tak podle nejnovějších zpráv publikovaných na polském serveru www.pch24.pl, právě lékaři poukazují na to, že přijímání do úst je z hlediska infekce méně rizikové než na ruku. Ruka totiž je nositelem podstatně většího množství bakterií a virů než jazyk. To ve svém dopise biskupům píší desítky rakouských a německých lékařů, to říká i jedna z předních italských hygieniček dr. Girardiová (informaci o tom přinesl i týdeník Světlo 28.6.2020).

S výjimkou známých k Tradici tíhnoucích biskupů Vigana, Schneidera, Lengy, Pety a ještě několika dalších světový episkopát mlčí k současné mohutné propagaci legality potratů v katolickém světě. Oficiální orgán italských biskupů L´Avvenire zveřejnil nedávno 3.9. letošního roku článek jednoho z ředitelů diecézních charit, který vyzývá k potratům jako ke „skutkům křesťanské lásky“ vůči ženám v obtížné situaci. Všechno v pořádku, nikdo z kompetentních církevních činitelů nereagoval. Naopak ale, když v USA někteří kněží vyzvali věřící, aby nevolili Joa Bidena pro jeho radikálně proabortivní postoje, dočkali se potrestání od svých biskupů, jak o tom referují zprávy na www.pch24.pl.

Přímo zločinem proti lidskosti srovnatelným snad jenom s nacistickým spalováním mrtvých lidí v koncentračních táborech v Itálii, v USA a v jiných zemích bylo také, že mrtvé v nemocnicích zemřelé údajně „na koronavirus“ si nesměli jejich pozůstalí vzít a důstojně pohřbít. Byli okamžitě spáleni v nemocničních krematoriích, aniž by se jich a jejich rodin někdo tázal, zda si to přejí či nikoliv. Také prý „z hygienických důvodů“, ačkoliv –jak poukázala výše zmíněná dr. Girardiová – tento argument je směšný, neboť mrtvola nedýchá, nemůže proto nikoho nakazit. Hlavním důvodem bylo ve skutečnosti zabránit pitvě, která by odhalila, že dotyčný zemřel na úplně jinou nemoc, nebo že vůbec Covid neměl. To má svůj humanitární a náboženský podtext. I když Katolická církev žel podlehla duchu tohoto světa a už r. 1963 dala svůj souhlas ke kremacím, tak stále platí jako závazné přání zesnulého a jeho rodiny. To v tomto případě nebylo absolutně respektováno – a italský episkopát mlčel.         

Koronavirové šílenství přineslo také po jarním lckdownu odliv nedělních účastníků bohoslužby. Zvykli si na internetový nebo televizní přenos. Nicméně to má i svoji pozitivní stránku. Svoji nedělní povinnost účasti na mši sv. pověsili na hřebík pouze NOMáci. Katolíci věrní Tradici ji plní dále bez jakéhokoliv úbytku.

Z toho je zřejmé, že nikoli NOM, nikoli neomodernismus, nýbrž právě Tradice zachrání Církev. Pouze v ní je budoucnost, ona je zárukou Pánových slov, že „brány pekelné Církev nepřemohou“. Nepodařilo se to ani zednářskému osvícenství a liberalismu, ani novopohanskému nacismu, ani bezbožeckému komunismu – nepodaří se to ani současnému neomarxistickému genderismu a jeho aktuální formě sanitární diktatury. Mějme pevnou důvěru v Pannu Marii, která rozdrtila hlavu pekelného Hada.                           

                                                            

4. 10. 2020

Další nouzový stav bez zdůvodnění - Ein weiterer Ausnahmezustand ohne Begründung


Jak tzv. koronavirová pandemie (dále jen "corona") pokračuje, bedlivý čtenář a pozorovatel při pročítání mediálních zpráv, prohlášení "Vlády" a politiků začíná zjišťovat neblahou věc: vše, celý nouzový stav je postaven na nepředstavitelné svévoli, kterou má v ruce x členů krizového štábu, kteří si v médiích vzájemně protiřečí, nespolupracují spolu, veřejnosti zjevně sdělují totální nesmysly, kterými se budeme dále zabývat.



1) Diskriminační posuzování otevřených a zavřených obchodů
a útok na náboženství.

Jak je možné, že může být otevřeno velké Tesco s potravinami, či hobby obchody, kde proudí desítky a stovky nakupujících, kde je puštěna klimatizace, kde se může jakýkoliv vir šířit absolutně nekoordinovaně a na druhé straně tady máme zavřené kostely
a znemožněné bohoslužby s chabým zdůvodněním, že se na nich shromažďuje mnoho věřících, a tudíž má corona úrodnou půdu. Je třeba se domnívat, že je to útok na náboženství jako takové.
A tzv. pokoncilní biskupové - ti jenom mlčí k zavírání kostelů a omezování bohoslužeb. Jak jinak po II. vatikánském koncilu, že? Zbabělost je jejich ctnost!


2) Nesmyslné zveličování nákazy corony, otázka promoření a zneužití corony ze strany politiků

Corona není hrozbou. Je to jenom jedno z mnoha onemocnění, které cirkuluje na planetě, a jeho účinky se zveličují pro politické cíle a likvidaci ekonomiky. Nikde už není vysvětleno, jak dochází světová média a zpovykaní statistici k nesmyslným až lživým závěrům, že každý mrtvý, který v statistikách zemřel na coronu, je opravdu obětí corony. Nemají ani jeden jediný důkaz, že ten či onen zemřel přímo na koronu. Naopak se ukazuje, že mnoho lidí zemřelo na jiná daleko závažnější onemocnění - rakovina, diabetes, kardiovaskulární choroby, mrtvice, etc. otázka proměřování se přece neustále řeší každý rok, když do naší země dorazí jakákoliv jiná virová epidemie/pandemie. je to naprosto přirozený prostředek, jak získat imunitu.

3) Snahou světových elit je zlikvidovat malé
a střední podniky

Už dnes není pochyb o tom, že cílem je likvidace malých a středních podniků, ale nikoliv díky coroně, ale díky záměrně vytvářené hysterii a strachu, která vede stát, aby záměrně vyhlášením nouzového stavu zlikvidoval naší ekonomiku s falešným zdůvodněním, že chrání zdraví a bezpečnost občanů. Cílem je ponechat velké koncerny. Podobný model hospodářství nalézáme v nacistickém Německu, či v komunistickém Československu po roce 1948, které navíc zlikvidovalo soukromé podnikání. Viz např. v Německu koncerny jako Reichswerke Hermann Göring, IG Farben, Vereinigte Stahlwerke AG apod.

4) Další snaha světových elit je znásilnit občany států - otroctví lidí jako cíl

Odkazujeme se na skvělý článek https://ceskoaktualne.cz/2020/03/zpravy-k-zamysleni/david-icke-koronavirus-je-monstrozni-podvod-elit/, kde se vyjadřuje David Icke, který se dlouhodobě věnuje problematice světových elit a jejich touhy zneužít síly i moci. Občané nejenom naší země, ale i všech ostatních zemí dali dárek vládnoucím falešným elitám, kdy se nechali uvrhnout do omezení svých občanských práv bez jakéhokoliv zdůvodnění pro zavedení takových opatření. Teď už neomarxisté vědí, že stačí pustit přes média hysterii a demagogii, aby byli všichni povolní jako beránci.


5) Nouzový stav je horší než heydrichiáda a komunistická totalita - Chytrá karanténa - pilíř budoucího totalitarismu

Proč se máme bát, že současný stav bude stejný jako za stanného práva heydrichiády či za dob bolševické normalizace? Byl vyhlášen nouzový stav, který nejenom z monarchistického pohledu vyhlásila nelegitimní autorita, ale bylo i dle liberálního zákonodárství porušeno vyhlášení nouzového stavu ze strany legitimních orgánů a to bez jakéhokoliv zdůvodnění. Proto tento stav je nejenom nelegitimní, ale není ani ospravedlnění hodný. Chytrá karanténa je jenom dalším z nástrojů elektronické sanitární totality, která má lidi v rámci "zajištění jejich bezpečnosti" naverbovat pod křídla Velkého Bratra. Šmírování lidí právě začíná a bohužel občané jako ovce skáčou těmto totalitaristním projektům na lep, aniž by vůbec věděli, jak to všechno funguje a jaký bude osud jejich dat. O čem se gestapákům
a estébákům jenom snilo (o totální kontrole obyvatelstva), tady je předkládáno jako největší štěstí
a ochrana.


6) MPSV a jeho neschopnost se postarat o staré lidi, domovy sociální péče, domovy pro seniory.

Roušky, respirátory, ochranné pomůcky, to vše chybělo. A v mnohých případech se vůbec nic nedělá.
Nechají staré lidi doslova pomřít. Odkazujeme se na pořad Václava Moravce z neděle 5. dubna 2020, kde si senátorka KDU-ČSL stěžuje na nedostatek ochranných pomůcek a "socanská" ministryně MPSV to neguje a cítí se dotčena, jako kdyby opravdu hnula prstem pro seniory.



7) Nemožnost kritizovat vládní kroky aneb drž hubu a krok.

A běda tomu, pokud někdo jenom cekne.


9) Kvalita ochranných pomůcek z Číny je špatná a pochybné certifikáty firmy Respilon

Tady je možné si přečíst, jak ti tzv. "hasiči koronaviru" vlastně obchodují. Objednávají nekvalitní zboží, které neochrání ani vašeho psa u boudy, pokud bychom připustili, že corona je opravdu nebezpečná. Ministr Vojtěch chválí kvalitu roušek a respirátorů dovezených z Číny, ale ty samé produkty dovezené do naší země, vrací, nebo stahují z první linie Nizozemsko, Španělsko, Turecko. Utratili jsme za ně 12 miliard korun.

10) Vznik páteřní sítě strategických podniků důležitých pro ekonomiku, které budou finančně podpořeny.

Odkazujeme na pořad Otázky Václava Moravce z 12. 4., a na to, jak ministr Havlíček zdůvodňuje vytvoření tzv. strategické páteřní sítě důležitých firem, které jsou důležité pro běh ekonomiky. Mezi nimi je i naprosto nepodstatná firma milionáře, přítele premiéra, firma Smartwings.

11) "Vláda" není nikým kontrolovaná a vede nás do záhuby a ekonomického kolapsu.

Vláda nás vede do ekonomického kolapsu. Slibované peníze na podporu malých a středních podniků, OSVČ by nikdy nebyly vynakládány, kdyby se ekonomika nezastavila díky opatřením, které nebyly nutné a byly naprosto chaotické.