Po II. vatikánském koncilu jsme
svědky převratných, revolučních změn, o kterých píší již 40 let tradiční kněží,
biskupové a věřící a varovala nás před nimi i sama Panna Maria v La Salettě, Fatimě a jinde.
Bohužel bezvýsledně. Často se poukazuje na problémy se svědomím vůči Bohu při
přijetí těchto zničujících reforem, které v důsledku vedou k odpadu duší od
Církve. Změna v liturgii, v chápání svátostí, nové katechismy, nové kanonické
právo, náboženská svoboda, bezbřehý ekumenismus, biskupská kolegialita. (viz
citace z Msgr. Lefebvra v našem prohlášení Kdo jsme v rubrice O nás) Všude probíhá nejhorší destrukce
plná výstřelků a skandálů všeho druhu, kterou dějiny Církve jenom pramálo
znají, nejhorší ikonoklasmus a morální spoušť. Samozřejmě s těmito
fundamentálními věcmi jsou pohřbeny i další věci jako jsou katolické
pobožnosti, poutě, tradiční přístupy v liturgii, v rodinách, ve školách. Tím,
že se mění fundamentální věci, musí se změnit i méně podstatné, které na nich
závisí. Tak například, pokud se vyloučí svátek Božího těla a nahradí se jiným
obsahem, třeba klaunskou oslavou, potom se samozřejmě zapomene i na procesí s
monstrancí a zůstane pouze kněz v podobě klauna držícího láhev od Coca Coly
snažící se neúspěšně proměnit tento drink v Krev Páně. To už není katolické
náboženství a katolická farnost, to je podívaná přímo ďábelská. A podobně se
během 40 let změnilo i chování věřících ve farnostech. Dříve úcta před Ježíšem
Kristem ve svatostánku, bázeň jenom vkročit do oltářního prostoru, který byl
vyhrazen duchovním a ministrantům. A dnes? Dnes se laici hrnou do oltáře jako
na stadion, obě pohlaví čtou z Písma, podávají sv. přijímání, vedou procesí,
pobožnosti… Revoluce 1789 zachvátila prostory Církve svaté, naše oltáře,
farnosti, posvátné prostory. Vše se změnilo k nepoznání. Ne jinak je tomu u
jedné z nejstarších tradic, chcete-li zvyků, křesťanských žen: nosit v posvátném
prostoru šátek, závoj. Tato tradice se odvíjí od dob apoštola sv. Pavla, který
v prvním listě ke Korinťanům (v 11. kapitole) jasně hovoří o pokrývce hlavy pro
ženy při bohoslužbě. V této pasáži je zmíněno nejenom chování ženy při
liturgii, ale celková koncepce postavení muže a ženy, která se Bohu líbí a
nelíbí se liberálně-modernistickým a feministickým revolucionářům. Sv. Pavel
hovoří nejenom o postavení muže a ženy v bohoslužebném řádu, resp. o jejich
životě, ale také o zlořádech, které propukly v Korintském Církvi. (1 Kor.
15:29, 11:17-34, 12-14, kap. 7 o manželství) Sv. Pavel poukazuje na to, že jsme
sice všichni před Bohem rovní, ale máme specifické role v životě, které jsou
odrazem naší přirozenosti a jsou s ní ve shodě. A tak tomu bylo po celá staletí.
Ženy nosily šátky, závoje a ve shodě s přáním Církve zastávaly v ní skutečně
stěžejní role, nikoliv hierarchického charakteru, ale profesního, spočívajícího
v neuvěřitelné práci na poli modlitby, charity a pedagogiky, ať už jako
řeholnice, nebo jako laici. A přichází strašná Revoluce - II.
vatikánský koncil - srp a kladivo, úhelnice a zástěry - do Církve. V průběhu
koncilu se vyjádřil před novináři Msgr. Annibale Bugnini - autor liturgické
revoluce 1970 a
zednář - na otázku, zda ještě ženy mají nosit šátek v chrámových prostorách.
Bugnini se nejprve odpovědi vyhnul a sdělil, že tato otázka na koncilu řešena
není. (to víte zbourat viditelné struktury Církve a povalit liturgii,
katechismus a hierarchicko-monarchistickou církevní strukturu a zavést ekumenismus,
náboženskou svobodu, myšlenkovou a doktrinální anarchii v pěkně Bohem zbudované
Církvi dá holt fušku) Přesto se později k tomu onen revolucionář znovu
vyjádřil, když tvrdil, že ženy už nemusí nosit šátek. Tuto informaci
dementovalo nakonec tiskové prohlášení Vatikánu, že ustanovení nosit šátek
zůstává v platnosti a to i vzhledem ke kanonickému právu z roku 1917, které
tehdy bylo až do roku 1983 v platnosti. Před revizí kanonického práva z roku
1983 bylo uvedeno, že ženy mají za povinnost nosit pokrývku hlavy, zvláště
tehdy, když jdou ke sv. přijímání. (CIC 1917 - 1262, 2) Doslova se v něm píše:
Viri in ecclesia vel extra ecclesiam, dum sacris ritibus assistunt, nudo capite
sint, nisi aliud ferant probati populorum mores aut peculiaria rerum adiuncta;
mulieres autem, capite cooperto et modeste vestitae, maxime cum ad mensam
Dominicam accedunt.Tímto přáním sv. apoštola se
řídily po staletí i východní sjednocené Církve (a dokonce i nesjednocené). Jak
jsme již uvedli výše, Písmo sv. uvádí několik důvodů, proč by ženy měly mít
zakrytou hlavu a není to "výmysl" sv. apoštola Pavla (jak nám tvrdí
liberálové a modernisté), ale je to Boží nařízení. (srv. 1. Kor. 14:37)
"Si quis videtur propheta esse aut spiritalis cognoscat quae scribo vobis
quia Domini sunt mandata. Wenn einer meint, Prophet zu sein oder geisterfüllt,
soll er in dem, was ich euch schreibe, ein Gebot des Herrn erkennen."Bůh stvořil hierarchii v
přirozené a duchovní úrovni, ve kterém je žena poddána muži. Sv. Pavel doslova
píše (1 Kor. 11:3) "Chci však, abyste věděli, že hlavou každého muže je
Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista Bůh." Volo autem vos scire quod
omnis viri caput Christus est caput autem mulieris vir caput vero Christi Deus.
"Ich lasse euch aber wissen, daß Christus ist eines jeglichen Mannes
Haupt; der Mann aber ist des Weibes Haupt; Gott aber ist Christi Haupt." A
podobně je tomu v ustanovení manželství. Bůh dává muži veškerou autoritu nad
ženou, ale zároveň i zodpovědnost vůči ní a celé rodině. Toto mužovo postavení
ovšem s sebou nese i důsledky na věčnost. On bude podroben zvláště tvrdému
Božímu soudu po smrti, protože se bude od něho více požadovat a to právě díky
postavení a povinnostem, které má před Bohem a vůči ženě a rodině. Takže toto
mužovo postavení není z pohledu Božího soudu záviděníhodné. On nejenom přímo
rozhoduje, ale je přímo zodpovědný (a jedině on) za materiální a duchovní
prospěch všech členů rodiny, ženy a dětí. Na druhou stranu muž prostě není v té
pozici, že by si mohl dovolit zotročovat, nebo umenšovat ženu, resp. děti. Jeho
vzorem je Kristus, který také svoji Církev - Nevěstu nezotročuje.Podobně jako je Církev Nevěstou
Ježíše Krista, musí ženy nosit šátek na znamení, že jsou poddány mužům. (viz.
Eph. 5:22-23 Mulieres viris suis subditae sint sicut Domino quoniam vir caput
est mulieris sicut Christus caput est ecclesiae ipse salvator corporis. Die
Weiber seien untertan ihren Männern als dem HERRN. Denn der Mann ist des Weibes
Haupt, gleichwie auch Christus das Haupt ist der Gemeinde, und er ist seines
Leibes Heiland.) Muž reprezentuje Krista, proto nemusí mít pokrývku hlavy. Tím
není žena znevýhodněna, ale naopak platí, co říká svatý apoštol "žena to
má dělat proto, že tím uznává vyšší autoritu muže". Vir quidem non debet
velare caput quoniam imago et gloria est Dei mulier autem gloria viri est. Der
Mann aber soll das Haupt nicht bedecken, sintemal er ist Gottes Bild und Ehre;
das Weib aber ist des Mannes Ehre. (1 Kor. 11:7 ) Nošení šátků u žen je tedy
symbolickým vyjádřením postavení a akceptací řádu Bohem ustanoveného, který
není nějakým nálezkem lidským.Ženy byly kdysi hrdé, že mohou
nosit tento symbolický výraz akceptace Božího řádu a podobně jako voják,
kterému byla vzata uniforma a distinkce strženy, cítí se i žena ponížena a
potupena ze strany feministického opia lidstva. Toto potupení se odehrálo ve
20. století. Feministiky a liberálové namluvili ženě, že se může z tohoto
Božího řádu vymanit, "osvobodit" a začít život bez Boha, ne-li proti
Bohu. Ženám byla stržena důstojnost chtěná Bohem. A dnes? Jsme svědky zahnívajícího
postavení zotročené ženy, která ztratila z očí svůj přirozený cíl a postavení v
rodině.Římský pontifikál zná svěcení
šátků a závojů. Říká se v něm nad šátky nádherná modlitba:"Příjmi svatý závoj, aby tě
upomínal, že musíš se varovat světa a být v pravdě, pokoře a celým srdcem
oddána Kristu jako svému ženichu a On nechť tě ochrání od všeho zla a přivede
tě do věčného života." Sv. Pavel hovoří jasně. Žena s nezakrytou hlavou je
ponížena a zbavena cti. Navíc si žena zakrývá hlavu z důvodu úcty před
andělskými kůry (1 Kor 11:10), které asistují spolu s námi svaté Boží liturgii
v posvátném prostoru našich zbylých katolických chrámů.Tuto Tradici vzhledem k závojům a
šátkům potvrzují nesčetní otcové Církve, v čele se sv. Jeronýmem, papežem Linem
a dalšími.Abychom tedy shrnuli na závěr:1/ nošení šátku je nařízením
Božím a apoštol je pouze opakuje,2/ je to viditelné znamení
neviditelného řádu ustanoveného Bohem a jeho přijetí,3/ andělé vyžadují, aby ženy před
nimi při bohoslužbě nosily šátek.Ti, kteří vystupují a brání ženám
v nošení tohoto symbolického liturgického doplňku v důsledku pohrdají Božím
řádem, řádem, který si Bůh žádá, pohrdají zvyky katolické Církve z nařízení
Božího a jsou věrnými sluhy liberálně-feministického pseudořádu, který proti
sobě staví pohlaví, aby je uvrhl do chaosu, učinil z jejich přirozenosti trosku
a zaměnil role, které obě pohlaví mají od Boha. Říkáme tomuto chaosu a
fanatickému feminismu: non serviamus!
