Narodil se v Sieně v roce 1311. V mládí se ve svém městě staral o nemocné a dokonce i malomocné, než vstoupil ve věku sedmnácti let v roce 1328 do kartouzy Maggiano proti vůli svých rodičů. Během svého života měl Pietro četná mystická vidění a konal zázraky, nebo alespoň ty byly připisovány jeho přímluvě. To mu vyneslo velkou slávu a úctu. Při svých extázích zažíval výjimečná zjevení, při kterých ve své celé vykřikoval poděkování za tyto Boží dary, ale vzhledem k tomu, že se jeho chování neslučovalo s klidem kartuziánského způsobu života, tvořené mlčením a modlitbou, proto převor kartouzy prosil svatého mnicha, aby upustil od své thaumaturgické činnosti a Pietro Petroni poslechl. Už nedělal zázraky, aby nenarušil kartuziánskou kázeň. A tím se potvrdil jako skutečně příkladný řeholník, plně hodný obdivu a uctívání. U dveří kartouzy Maggiano se již netlačily zástupy věřících, zdálo se, že světlo zázraků na nebi sienské krajiny navždy zhaslo. Místo toho v těch zdech povstávala tajnější milost, která dříve nebo později odhalila ctnosti kartuziánského světce. Trpěl obezitou (vodnatelnost), nezměrně se zvětšil a zemřel ještě mladý v roce 1361. Díky své velikosti se mu říkalo Petrone, tedy „velký Petr“, přezdívka, která jako příjmení zůstala jedinečnému hrdinovi ctnosti poslušnosti, která má dle světce větší cenu než zázraky. Říká se, že 15 dní před svou smrtí pronesl některá proroctví jednomu ze svých bratrů, Gioacchino Cianimu, kterého pověřil úkolem jít a varovat mnoho lidí včetně básníka Boccaccia a Petrarcu, že pokud nezmění své životy budou odsouzeni do pekla. Daniele Crespi, známý milánský malíř ze sedmnáctého století, působící v milánské kartouze z Garegnana, zobrazil tohoto mnicha s nůžkami v ruce, protože si prý uřízl ukazováček na levé ruce, aby nebyl schopen kněžství, neboť se nepovažoval za hodného přijmout takovou milost. Jeho svátek se slaví 8. května.
