Katolík stojí před morální otázkou: Mám jít volit, či nikoliv? Mám jít volit, když dobře vím na základě objektivních skutečností, že systém liberální demokracie byl papeži v minulosti odsouzen? Mám povinnost jít volit, když žádná strana není spolehlivá a její členové v drtivé většině jsou spolčeni proti zájmům národa, nebo podporují epidemiologicko-vakcinační apartheid, resp. jsou liberální? Mám jít volit, když žádná strana nepředstavuje svým programem to, že program splní, ale bude se vůbec podle něho řídit a když vím, že tento program je liberální a nekatolický?
Rovněž si čtenář Monarchia Catholica vzpomene, jak jsme vždy katolíkům hlásali, že každá volba strany a kandidáta je vždy špatná pro mnoho důvodů. Současná situace však ukazuje, že vhodit lístek do volební urny je v době covidové diktatury ještě větším zlem, než když tomu bylo před covidovým apartheidem.
Pozitivní závazek katolíka vůči státu
Katolík by se měl starat o to, aby jeho stát vzkvétal, což ostatně je určitě pozitivní povinností. Má mít úctu ke státu, k jeho autoritě, protože stát je Bohem chtěným nástrojem k zabezpečení obecného blaha svých občanů. To mimo jiné zdůrazňuje např. papež Lev XIII. ve svých encyklikách (Diuturnum illud) ve shodě s Písmem svatým, které nás učí, že je třeba poslouchat lidská zřízení (Jan 19, 11, Lk 20,25, 1. Petr. 2,14, Řím. 13, 1-7, 1 Tim. 2, 1-2). Katolík by tedy měl usilovat o to, aby stát vzkvétal, aby v jeho čele byli zástupci národa, kteří jsou ctnostní a Bohabojní. Povinnosti katolíka vůči státu (Tomášek Fr., Katechismus katolického náboženství, Praha, 1959, str. 110, srvn. Vašek B., Rukojeť křesťanské sociologie, Olomouc, 1937, str. 44) je možné shrnout následovně:
1) být poslušen státu
2) platiti daně
3) konat vojenskou povinnost v případě ohrožení vlasti
4) volit dobré, ctnostné zástupce státu
Negativní povinnost katolíka vůči státu
Jestliže státní autorita, která má svou moc od Boha, který ji ji propůjčil jen na to, aby se prospívalo obecnému blahu, a to může být jen v mezích zákona Božího a přirozeného, je zneužita k vydávání příkazů příčících se zákonu Božímu a přirozenému, je překračováním kompetencí státu. A v tuto chvíli odpadá katolíkovi povinnost takový stát poslouchat. (srvn. Lev XIII., Vašek B., Rukojeť křesťanské sociologie, Olomouc, 1937, str. 40)
Volit dobré zástupce státu je povinností katolíka, ale nestačí, aby byli pouze dobří, ale aby program jejich strany a jejich vlastní život nebyl nejenom v rozporu s Božími zákony, ale i se zákony přirozenými. Jen od takových veřejných činitelů můžeme očekávat reformu, skutečné zlepšení a veřejné blaho, kteří jsou ctnostní. Nemůžeme a také to vidíme v současnosti očekávat moudré a dobré zákony od zákonodárců, kteří jsou Božími nepřáteli či nevěrci. Tudíž volit nepřátele víry, národa, obecného blaha je hříchem a podílíme se na zlu, které taková strana, či osoba, je-li zvolena, může způsobit. Na druhou stranu nejít k volbám a nezvolit ctnostného zákonodárce, či katolickou stranu by bylo rovněž hříchem. Jediným tedy důvodem pro odepření poslušností státní moci je, pokud vydává nařízení, které zřejmě odporují zákonům Božím, či přirozeným. (DI - srvn. Sv. Tomáš Akvinský, Summa theologica I. II. Q. 93 art. 3 ad 2: „Státních zákonů je jen potud poslouchat, pokud neodporují zdravému rozumu a tím i věčnému Božímu zákonu“ in: Encyklika Rerum novarum)
Současná situace:
Žijeme v sekulární liberální demokracii založené na revolučních principech 1789 a rozhodně katolík, který chce žít dle učení Církve nemůže přistoupit na cestu Ralliementu - tj. smíření se s liberální demokracií a jejími institucemi. Této chyby kdysi litoval papež Lev XIII., který byl liberál a chtěl smířit francouzské katolíky se sekulárním státem vysoce nepřátelským proti katolické Církvi. Systém je špatný a tudíž vše v něm je špatné. Virus Revoluce se dostal do státu, do státních institucí, do systému politických stran, takže volba zástupců státu je pouhou fraškou pro voliče, aby si mysleli, že něco volbami mohou změnit. Systém parlamentní liberální demokracie je špatný ve svém základu, je postaven na mnohokrát odsouzeném liberalismu jako na své nosné ideji. Liberalismus je matkou všech omylů, které jsou proti obecnému blahu občanů a tudíž volit je, znamená podporovat virus. Volby nejsou tou správnou vakcínou, která vyléčí zavirovaný stát. A tudíž se katolík zeptá: "Co tedy máme dělat?"
Výchozí situace:
1) Stát je postaven na principech 1789 a na liberalismu, kteréžto principy byly odsouzeny Církví.
2) Obecné blaho stát nesleduje, ale pouze blaho pokřivených liberálních politických stran a jejich parciálních zájmů.
3) Politické strany selhaly (úplně všechny) v podpoře nezákonných opatření v rámci covidové demagogie a apartheidu, neboť podporovaly a podporují lockdowny, nesmyslná opatření, jsou spoluodpovědné za zadlužování státu, za útlak lidu, za to, že se zločinně spolčily dohromady napříč politickým spektrem a nehledaly obecné blaho národa.
Řešení
A jak z toho ven? Pryč s demokratickou žumpou a amatérským a škodlivým řízením státu skrze politické strany a politiky. Musí začít obnova našeho státu a jeho institucí. O zákonech této země musí rozhodovat stavovské odborné cechy, či orgány naprosto apolitické, nikoliv přitroublý parlament sestaveny z amatérů. Zákon vytváří odborníci. Konkrétní zákony v různých oblastech vytváří zástupci toho odvětví, které je nutné regulovat zákony, vyhláškami a dalšími legislativními předpisy. Konsensus všech členů odborného stavu je zárukou, že zákony budou vytvářeny k užitku toho či daného odvětví jeho vlastními zaměstnanci a zaměstnavateli tak, aby aby "zákony byly zaměřeny ke společnému dobru, ... zákony předpisují úkony, které vedou lidi ke společnému dobru". (Sv. Tomáš Akvinský, Suma theologická I-II, otázka 96) Na druhou stranu "Je omylem se domnívat, že moc zákona a soustava trestních paragrafů dostačí k tomu, aby národy byly zachráněny. … Sebevětší přísnost zákonů nebude mít účinek na občany, nebude-li na člověka působit povinnost a bázeň Boží, aby se podrobil." (Lev XIII. Diuturnum illud) tudíž je důležité si uvědomit, že obecné blaho, funkční stát, který ho zajišťuje nelze vybudovat bez katolické morálky a bez katolické víry. Katolík obecně má usilovat o katolický stát. Jiná cesta neexistuje.
"Nikoliv, ctihodní bratři, v těchto dobách společenské a duchovní anarchie, kdy se každý činí sám sobě učitelem a zákonodárcem, musí být neustále účinně připomínáno toto. stát nemůže být budován jinak, než jak jej vybudoval Bůh, není možné zřídit společnost, jestliže Církev nepoloží základy a neřídí stavební práce. Nikoliv, není již třeba vymýšlet civilizaci, ani stavět nějaký nový stát v oblacích. Ty to byly dány a existují: křesťanská civilizace a katolický stát." (Sv. Pius X., encyklika Notre charge apostolique, z 25. 8. 1910) Sv. Pius X v této encyklice odsuzuje falešný pojem demokratické autority, který hlásalo hnutí Sillon ( a J.J. Rousseau) a které nakonec zvítězilo v době po II. světové válce: V politice Sillon nechce zpočátku odstraňovat autoritu, považuje ji za nezbytnou, ale chce ji rozdělit, nebo lépe řečeno , zmnožit, takže každý občan se stane králem." Podle Sillonu autorita sídlí v lidu a přesouvá se odtud cestou volby, aniž by se se ale proto oddělila od lidu a stala se nezávislou, bude mimo lid , ale jen zdánlivě, ve skutečnosti zůstane uvnitř lidu, jelikož se stane od lidu odhlasovanou dovolenou autoritou. Sv. Pius X. dále pokračuje a ptá se, co se pak stane s autoritou, když lid zůstane držitelem moci? Jeho odpověď je vysoce aktuální: "Neexistuje pak žádný zákon ve vlastním smyslu, neexistuje žádná poslušnost. ... Občané jsou podle Sillonu všichni svobodní, všichni příslušníky, všichni králi." Sv. Pius X. dále učí, že spravedlnost, revoluční rovnost a revoluční principy jsou spolu neslučitelné.
"Kdo činí občanskou vrchnost závislou na vůli lidu, dopouští se zásadního omylu a taková autorita je postavena ne velmi tenkém a křehkém základě, protože je možné ji kdykoliv odvolat. To vede vlastně k neustálým zmatkům, v horším případě k revolucím." (Lev XIII., Diuturnum Illud)
Tudíž jít k volbám znamená:
1) uznat legitimitu celého systému liberálně demokratické diktatury a revolučních principu 1789, které Církev odsoudila,
2) podporovat anarchický režim politických stran, jež vše zdiskreditovaly v důsledku svých politických a finančních skandálů, šířících se jako mor,
3) podpořit nelegitimní režim, který tady existuje už od roku 1918,
4) spolupodílet se na špatných a protispolečenských názorech jednotlivých stran, které nechrání obecné blaho, ale hledají pouze své cíle, které jsou mnohdy proti obecnému blahu národa a jsou výsledkem lobbistických skupin, které hledají svůj profit,
5) podporovat divadlo, které nám hrají liberální politické strany, když namlouvají voličům, že hlas voličů něco znamená. Neznamená nic, neboť po volbách není respektována vůle voličů, když se strany spolu spojují do koalic, nebo se tolerují, byť mají naprosto protichůdný program. K tomu volič nedal souhlas. On chtěl, aby vyhrála jeho strana, nikoliv aby se strana spojila s někým, který má podobné, či naopak opačné názory,
6) ve volbě jakékoliv strany, volič podporuje diktaturu a epidemiologický apartheid, za který není odpovědná pouze "vláda", ale i všechny ostatní "strany",
7) podporovat opětovný vznik "zákonodárného" sboru, který produkuje nekvalitní a špatné zákony a kde o zákonech nerozhodují odborníci, ale političtí kariéristé, lobbisté a hochštapleři,
8) podpořit stát, který je zmítaný politickými zmatky, které představují již 30 let velké ohrožení pro existenci suverénního, spořádaného a odpovědného státu, tak jak ho požaduje Bůh a katolická Církev,
9) Pokud se volič rozhodne zakroužkovat kandidáta ve volbách, který je součástí jakékoliv strany, nic to neznamená, protože rozhoduje program strany a stranická linie, nikoliv jednotlivý politik, který zapadne mezi ostatními politiky,
10) Podporovat ve volbách kandidáta, který je liberál, je hříchem, protože liberalismus je hřích, hřích satanův.
