Od prvních chvil existence
katolické Církve na této zemi, se mnohokráte Církev věrna hlasu svého Božského
Zakladatele vyjádřila ke zločinu jménem potrat. A vyjadřuje se k němu stále, v
posledních sto letech vůči nacistické, komunistické a liberálně demokratické
diktatuře, které potrat preferují a tento zločin umožňují. Církev, navzdory
současné církevní krizi a ďábelské dezorientaci světa, svá rozhodnutí nejenom
nezměnila, ale ještě je dále zpřísnila…Za provedení zločinu potratu hrozí
katolíkům závažné kanonické tresty, které je vylučují ze společenství Církve a
bytostně ohrožují jejích věčnou spásu.
Kánon pokoncilního církevního zákoníku z roku 1984 ve svém kánonu 1398 hovoří jasnou řečí: "Kdo provedl a nechal si provést dokonaný potrat, upadl do exkomunikace nastupující bez rozhodnutí kompetentní autority." Jedná se o tzv. exkomunikaci latae sententiae, která vylučuje věřícího ze společenství Církve automaticky spácháním činu. Definicí termínu exkomunikace latae sententiae se zabývá kánon 1314, který definuje tento trest: jde o trest, který nastupuje automaticky spácháním nedovoleného činu bez nutnosti, aby ho vyhlásila konkrétní církevní autorita. Navíc trest exkomunikace provází upadnutí do těžkého hříchu, který se vztahuje k jednání proti integritě lidského života. "Každý přímý potrat, ať už chtěný jako cíl nebo jako prostředek, závažně odporuje mravnímu zákonu." (srv. Katechismus katolické Církve 2271)
Navíc osoba, která tvrdošíjně popírá nemorálnost potratu (ať už veřejně, či v soukromí) těžce hřeší formální spoluprací. Popírání nemorálnosti potratu uvádí v platnost jiný kánon církevního zákoníku a to kánon 751, který hovoří o hříchu bludařství a rozkolu. Jde o to, že katolík, který tvrdošíjně popírá nemorálnost potratu, jedná v rozporu s učením Církve, která ve věcech víry a mravů zavazuje věřící věřit v pravdy vírou božskou a katolickou. Odpad od jediného článku víry či mravního učení např. v případě potratu, znamená upadnutí do bludu a je odmítnutím křesťanské víry jako celku. O tom, co je pravda ve věcech víry a mravů nás poučuje kánon 750. Bludař upadá rovněž podle kánonu 1364 do automatické exkomunikace latae sententiae.
Nabádání k potratu vede automaticky do těžkého hříchu, které člověka zbavuje, podobně jako další těžké hříchy milosti posvěcující a v důsledku ohrožuje spásu věřícího… Katolík, který podporuje a asistuje jinému člověku ve výběru tohoto zločinu jako možnosti je rovněž vinen těžkým hříchem a rovněž se na něm uplatňuje uvalení automatické exkomunikace.
Katolík, který propaguje potraty, nebo který usiluje o legalizaci potratů se rovněž dopouští těžkého hříchu a je automaticky exkomunikován latae sententiae dle kánonu 1398. To se zvláště uplatňuje v případech katolíků - politiků, či liberálních theologů, kteří usilují o legalizaci potratů. Hlasování pro potraty ze strany katolických politiků způsobuje, že tito upadají do těžkého hříchu a navíc, pokud je zřetelné, že odmítají nemorálnost tohoto skutku, jsou rovněž automaticky postiženi exkomunikací latae sententiae z důvodu upadnutí do bludu (hereze).
Totéž platí i pro katolické voliče, kteří by byli vyzváni, například v referendu, aby vyjádřili svůj hlas k legalizaci potratů. Kdo hlasuje pro, dopouští se těžkého hříchu a je stižen exkomunikací a to ze dvou důvodů: protože se domnívá, že 1/ potrat je legální a možný prostředek (rozpor s církevním učením) a 2/ umožňuje nepřímo ženám, aby se tohoto zločinu dopouštěly.
Pokud se hlouběji zamyslíme nad sankcemi, které uvaluje Církev římská, potom se můžeme oprávněně obávat, že mezi námi chodí poměrně značné procento automaticky exkomunikovaných katolíků, kteří ani netuší, že jsou postiženi kanonickými tresty, které neodvály, jak by si tito nešťastníci přáli s koncem středověku, jak sami říkají, ale že jsou in force, stále platné a účinné.
