mc

Zobrazují se příspěvky se štítkemlockdown. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemlockdown. Zobrazit všechny příspěvky

25. 1. 2021

Schwabovský globalismus a neomarxismus - Lukáš Augustin Máslo - Globalismus und Neomarxismus Klaus Schwabs


Jedním z čelných představitelů globalistické ideologie je Klaus Schwab, předseda Světového ekonomického fóra. Je autorem termínu Velký reset, který se stal synonymem globalistického programu na změnu světa. Tuto ideologii si neumím zařadit do žádné z „klasických“ ideologií, ani do žádné z nich odvozené. Nejblíže má podlé mého názoru k neomarxismu, nicméně, jak se budu snažit argumentovat, ztotožnit ji s neomarxismem by bylo unáhlené. Pracovně tedy hovořím o schwabovském globalismu. Nečiním si tu nárok na jeho vyčerpávající charakteristiku, chci pouze vystihnout některé aspekty, v nichž se schwabovský globalismus prolíná s neomarxismem. Níže představené charakteristiky schwabovského globalismu považuji nicméně pouze za oficiální mediální narativ či cover story, jíž snad věří prostí pěšáci ve službách této ideologie. Za skutečné cíle globalistických elit považuji depopulaci a dosažení světové vlády.

Co mají tedy společného schwabovští globalisté s neomarxisty? Podle mého názoru je to mediálně deklarovaný cíl osvobození člověka od objektivních determinant biologických, ekonomických, kulturních a morálních. Neomarxisté usilují o osvobození znevýhodněných, diskriminovaných menšin. Bojují proti rasismu, diskriminaci, předsudkům, stereotypům. Jejich cílem je nová společnost, která bude rasově, kulturně a morálně pluralitní. Schwabovští globalisté usilují o osvobození člověka z područí biologické přirozenosti skrze technologický pokrok. Identita lidského jedince nebude napříště determinována exogenně, nýbrž on sám si ji bude vytvářet dle své vlastní vůle. Takové faktory jako pohlaví, nemoci či věk nesmí vytvářet mantinely pro rozvoj vlastní identity. Schwabovští globalisté dále usilují o osvobození člověka z ekonomických okovů skrze realokaci zdrojů. Snížení populace ve spojení s technologickým pokrokem a s garantovaným základním nepodmíněným příjmem vytvoří předpoklady pro rozvoj vlastní identity v souladu se zájmy životního prostředí v rámci nového modelu inkluzivního kapitalismu. Neomarxisté zdůrazňují více bourání kulturních a morálních bariér rozvoje nezávislé identity, schwabovští globalisté kladou důraz více na posouvání technologických a ekonomických mezí tohoto rozvoje, ale zájem na svobodném utváření vlastní identity každého jednotlivého lidského jedince mají oba. Operativně-hormonální změna pohlaví dle vlastních preferencí, stejnopohlavní „sňatky“, pozitivní diskriminace na trhu práce, vytěsňování politicky a genderově nekorektního jazyka z veřejného života, právo na asistovanou sebevraždu, právo zavraždit své nenarozené dítě, čipování lidí v zájmu boje proti pravicovému terorismu a extrémismu. Takové a podobné jsou průlomy v objektivně daných mantinelech rozvoje individuální identity a ochrany všech takových výdobytků svobodné společnosti.

Jestli tedy pozorujeme tak nebývalou míru spolupráce mezi neomarxisty a schwabovskými globalisty, je to proto, že tyto dvě skupiny mají v podstatě stejný cíl a také stejného nepřítele. Vlastně nepřátel mají obě skupiny více. Nepřítelem je každý, kdo nesdílí vizi osvobození člověka od objektivních determinant jeho vlastní identity. Nepřítelem je tedy každý, kdo zastává stanovisko, že rozvoj vlastní identity má objektivní meze, které lze sice překročit, ale které nelze odstranit. Žena předělaná na muže bude vždycky žena, i když bude vypadat a bude se snažit chovat jako muž. Na seznamu nepřátel nalezneme mimo jiné i liberály, kteří každému přiznávají právo veřejně hlásat své myšlenky, dokud si tyto myšlenky nečiní nárok na to, být výlučnými společensko-konstitutivními myšlenkami. Každý liberál se nachází v rozporu sám se sebou. Chce, opravdu chce každému dát možnost říkat veřejně svůj názor. Ale jakmile tento názor začne vykazovat anti-liberální rysy, jimiž jejich hlasatel ohrožuje pluralistický charakter veřejného informačního prostoru, je tento liberál nucen zakročit a vykázat takový podvratný element z tohoto prostoru. V čem se tedy liší liberál od neomarxisty? Oba přeci usilují o pluralitní společnost. A oba přeci souhlasí s tím, že z veřejného prostoru je třeba eliminovat elementy, které pluralitní charakter společnosti ohrožují. Rozdíl je v tom, že za tyto podvratné elementy se liberálové s neomarxisty považují vzájemně. Liberál vidí, že neomarxista ho chce spolu se skutečnými anti-liberálními elementy vytěsnit z veřejného prostoru, a považuje tudíž neomarxistu za anti-liberální element, který si činí nárok, aby se jeho myšlenka stala výlučnou společensko-konstitutivní myšlenkou. Neomarxista vidí, že liberalismus selhal při ochraně menšin. Pluralismus bez ochrany menšin není opravdový pluralismus. Proti tomu se špatně argumentuje. Liberalismus respektuje zastánce „tradičních“ hodnot, dokud jsou ochotni nechat se v parlamentu přehlasovat. Jenže až příliš dlouhou dobu tyto zastánce „tradičních“ hodnot nikdo v parlamentu nepřehlasoval. A diskriminované menšiny mezitím trpěly. Teď, když se misky vah převážily, neomarxista zcela demokraticky vytěsní liberální zastánce „tradičních“ hodnot z veřejného prostoru. A ty liberály, kteří tyto hodnoty sice nesdílejí, ale jejich zastánce chrání z titulu svého liberálního přesvědčení, vytěsní neomarxista z veřejného prostoru taky. Protože přítel mého nepřítele je můj nepřítel. A kdo není s námi, ten je proti nám. Tak liberálové sklízí, co sami zaseli. Dali svému nepříteli svobodu slova a teď se diví, jaké myšlenky se díky této svobodě slova ve společnosti rozšířily. Kde se stala chyba, ptají se? Nebo doufají, že neomarxisty jednoho dne zase přehlasují v parlamentu?

 

Liberálové jsou rovněž na seznamu nepřátel schwabovských globalistů. Nikoli však z důvodů ideologických, jako je tomu v případě neomarxistů, nýbrž z důvodů čistě praktických. Elity schwabovského globalismu chtějí prosadit svou vizi světa zdánlivě demokraticky. K tomu cíli potřebují zmanipulovat masy. Kdyby každý liberálně-konformní názor mohl být beztrestně šířen, jak požadují liberálové, potom by to proces manipulace mohlo ohrozit. Protože oficiálně se všichni, tj. neomarxisté i schwabovští globalisté, tváří jako liberálové, mohou z veřejné diskuse eliminovat nepohodlné elementy jediným možným způsobem: jejich označením za nepřátele skutečného liberalismu. Jak ale liberála usvědčit z toho, že není dostatečně liberální? Jednoduše: označí se za dezinformátora. Podle liberalismu má totiž každý právo šířit své názory, i když jsou mylné. Dezinformace však není informace pouze mylná, dezinformace je informace lživá. A právo šířit vědomé lži nepřiznávají svým oponentům dokonce ani liberálové. Rozdíl mezi omylem a lží je ten, že omyl je nepravda, které její hlasatel věří; lež je nepravda, které její hlasatel nevěří. Otázkou tedy je, zda je určitá nepravda svým hlasatelem hlásána v dobré víře, či nikoli. A to je ve většině případů nedokazatelné. Je tedy velmi snadné označit jakoukoli informaci za lživou. Prostě řekneme, že je nepravdivá (což je často otázka tvrzení proti tvrzení) a že jí sám její hlasatel nevěří (což je obvykle nedokazatelné). Pak už stačí aplikovat princip, že důkazní břemeno spočívá na obviněném, a můžete za dezinformátora označit kohokoli. Kdo šíří dezinformace, tj. vědomé lži, zneužívá svého práva veřejně hlásat své myšlenky, a je tedy nepřítelem skutečného liberalismu.

 

Můj soukromý názor je, že schwabovské globalistické elity pouze využijí neomarxisty ve fázi procesu likvidace zastánců objektivních determinant lidské identity, konzervativních zastánců „tradičních“ hodnot a stoupenců liberalismu, neboť tito všichni stojí momentálně globalistickým elitám v cestě za cíli depopulace a světové vlády. Toto využití neomarxistů je možné díky existenci oficiálního mediálního narativu osvobození člověka, jejž s neomarxisty sdílejí. Jakmile však začnou neomarxisté se svými cíli kulturního a morálního osvobození člověka stát globalistům v cestě za cíli depopulace a světové vlády, začnou se globalisté svého bývalého spojence zbavovat.

7. 1. 2021

Úvaha o covidové krizi - Lukáš Augustin Máslo - Reflexion über die Covid-Krise



Poslední dobou hodně uvažuji o událostech, které se u nás i ve světě odehrávají. Nejsem biolog ani lékař, takže se nemohu kvalifikovaně vyjadřovat k tomu, zda např. ta či ona vakcína mění či nemění náš genom atp. Jako ekonom nicméně mohu nabídnout vhled do jistých souvislostí a aspektů covidové krize, o nějž bych se s Vámi rád podělil. 

Bavíme-li se o vakcinaci, nelze zpochybnit vliv Billa Gatese v této oblasti. Je to miliardář s obrovským vlivem na WHO, CDC atd. Tento člověk se však netají tím, že skutečně chce dosáhnout snížení světové populace a že nástrojem mají být právě vakcíny (a samozřejmě také antikoncepce a potraty), způsobující sterilitu. Existuje záznam Gatesova vystoupení na platformě TED, kde to explicitně říká ("Odvedeme-li skutečně dobrou práci s vakcínami, můžeme snížit světovou populaci o 10 až 15 %")[1].  Nelze se tedy ubránit myšlence, že covid byl do značné míry vítanou příležitostí prosadit vakcinaci na globální úrovni. Všimněte si, že je ve finále nepodstatné, jestli byl covid uměle vypuštěn, nebo ne. Rovněž je nepodstatné, jestli je to skutečně závažná choroba, nebo jestli je to obyčejná chřipka. K tomu se nevyjadřuji. Říkám jen, že covid posloužil jako nástroj pro cíl prosazení globální vakcinace, jenž je sám o sobě nástrojem - dle slov samotného Gatese - globální depopulace. 

Depopulace je však pouze jedním z cílů tzv. globalistů. Druhým cílem je vytvoření globální vlády. Tedy to, co vešlo do všeobecného povědomí pod termínem Nový světový řád (New World Order). Jde o systém, který je do určité míry antitezí suverénních států. Jde o systém, v němž se státy vzdají své suverenity ve prospěch orgánů nadstátního uskupení. O ideovém ukotvení tohoto nadstátního útvaru si můžeme udělat jistý obrázek, sledujeme-li trendy na úrovni EU a USA za posledních několik dekád. Zdá se, že liberalismus jakožto vládnoucí ideologie posledních dvou století je pomalu opouštěn a bude nahrazen novou ideologií, jež bude částečně inspirována neomarxismem, částečně environmentalistickým pantheismem, a jež bude podstatně méně "liberální" vůči svým kritikům než klasický liberalismus. 

Jak souvisí program globální vlády s covidem? Nuže, nástrojem k dosažení globální vlády bude bezpochyby již dlouho diskutované zrušení hotovosti[2] a s ním související digitalizace ekonomiky[3]. Zrušení hotovosti umožní centrálním bankám regulovat úrokovou míru v záporných hodnotách (což pochopitelně nelze, dokud existuje hotovost, neboť málokdo by držel peníze v bance, pokud by úrok byl záporný). Zrušení hotovosti je snem každé centrální banky. Peněžní multiplikátor se stane plně exogenní veličinou pod téměř dokonalou kontrolou centrálních bank. Omezí-li se navíc legislativně možnost nakupovat a prodávat komodity, nezbyde běžnému občanu nic jiného, než své celoživotní úspory svěřit bankovnímu systému.

Aby však takto drastické změny společnost přijala, bude nutné dát lidem na oplátku nějaké cukrátko. Tímto cukrátkem bude rovněž tolik diskutovaný základní nepodmíněný příjem[4] a globální smazání dluhů[5]. Aby však mohlo dojít ke globálnímu smazání dluhů (tedy prakticky k vyvlastnění věřitelů na globální úrovni), musí být tento krok považován za nevyhnutelný. Objem soukromých i veřejných dluhů musí překročit jistou kritickou mez. K tomu je třeba, aby jednotlivé národní ekonomiky zasáhl kolaps. Tisíce zruinovaných podniků, stamiliony lidí bez práce. Což je situace, kterou pomáhají vytvářet lockdowny a doprovodná proti-covidová opatření v zemích po celém světě. Po dlouhých desetiletích kumulace soukromých i veřejných dluhů se najednou prolomí hráz mlčení a začne se reflektovat, že tyto dluhy jsou prakticky nesplatitelné. To bylo zřejmé každému již před třiceti lety. Ale teprve nyní se o tom začíná mluvit. Zajímavé načasování. Ale co všichni ti věřitelé, tj. banky a domácnosti, kteří budou globálním oddlužením vyvlastněni? Zde se nám obě myšlenkové linie předcházející úvahy propojují. Dojde-li totiž skutečně - podle plánů Billa Gatese a dalších globalistů - k razantnímu snížení světové populace, existující zdroje se přerozdělí. Dojde k masivní realokaci zdrojů, která bude vyvlastněné věřitele více než kompenzovat. 

Celý tento příběh má ovšem rovněž svou mediální cover story. Jak přesvědčit běžné lidi o nutnosti depopulace a etablování globální vlády? Jak to obhájit? A zde přichází globalisté se svým trumfem. Globální oteplování. Kdo způsobuje podle nich globální oteplování? Člověk. Co z toho plyne? Člověk nemusí být génius, aby si to odvodil: dva lidé vyprodukují více CO2 než jeden. Depopulace planety tedy sníží i emise CO2. Ale ke snížení světové populace je potřeba jednotný postup všech zemí. Dokud jsou jednotlivé státy suverénní, mohou toto úsilí bojkotovat. Ale kdyby vznikl nadstátní útvar, jemuž by jednotlivé státy postoupily svou suverenitu? Jak to souvisí s covidem? Stačí si přečíst úvodní odstavec stránek greatreset.com, kde globalisté říkají explicitně: "Pauza během lockdownu vytvořeného pandemií povede v 7% snížení globálních emisí v roce 2020. Spojené národy tvrdí, že potřebujeme pokles 7,6 % každý rok až do roku 2030, chceme-li se vyhnout klimatické a ekologické katastrofě. To znamená, že potřebujeme zachovat stejný každoroční pokles, jako kdybychom žili v lockdownu."[6] Opět, netvrdím, že covid byl uměle vytvořen, ani se nechci pouštět do sporných debat o závažnosti této nemoci. Pouze konstatuji, že covid se pro bojovníky proti klimatickým změnám stal hotovým požehnáním. Důvod, proč v této souvislosti hovořím o krycím příběhu, je ten, že si nemyslím, že by globalisté typu Billa Gatese skutečně věřili tomuto narativu. Depopulaci a globální vládu preferují z jiných příčin, které na tomto místě nechci řešit. Oficiální verzí se však v příhodný čas stane, že depopulace a globální vláda jsou nutné pro boj s globálním oteplováním a cenou, kterou je třeba zaplatit za záchranu planety. 

[1] Viz https://www.youtube.com/watch?v=eNmj6Ug-a4A. Bill Gates to říká na záznamu počínaje momentem 2:08.

[6] https://greatreset.com/