"Euntes ergo docete omnes
gentes, baptizantes eos in nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti" (Mt.
28, 19) "Jděte tedy, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna
i Ducha svatého!"
Jedním z důvodů vzniku byla snaha
poukázat na věroučné odchylky části současné pokoncilní hierarchie. Hlavním
záměrem tedy je znovu zdůrazňovat katolické principy v Církvi, i ve
společnosti.
Ve velkém napětí sledovali věřící
celého světa II. Vatikánský koncil a doufali, že se vyjádří k palčivým
problémům moderního světa nastoleným po 2. světové válce. Očekávalo se
odsouzení komunismu, nacionálního socialismu a bludů moderní doby, moderní
filosofie a trendů, které krystalizovaly uvnitř katolické Církve už od
Non posumus
Nemůžeme jít cestou odklánějící se od katolické víry; Tradice, jež byla hrdinsky bráněna papeži a koncily. Rozpoznáváme však všechny papeže po koncilu jako řádně zvolené hlavy katolické Církve a tak se distancujeme od sedisvakantních a jiných extrémních pozic. Papeži jsme povinni prokazovat poslušnost a úctu. Ovšem tam, kde nabourává svými synkretistickými a ekumenickými názory katolické učení a je v rozporu s katolickou Tradicí, tam mu poslušnost odmítáme. Rovněž uznáváme, že II. vatikánský koncil byl řádně svolaným a ukončeným koncilem, který probíhal za legitimního předsednictví papežů Jana XXIII. a Pavla VI. Odmítáme však poslušnost pochybným nedogmatickým definicím tohoto koncilu a ve shodě s apoštolskou vírou přijímáme pouze ty věty, které jsou vlastními citacemi neomylných rozhodnutí papežů a koncilů minulosti. Jinak koncil chápeme jako nezávazné kázání světu, jež nikdo z katolíků není povinen uznávat (a to zvláště v bodech, které zkreslují nebo nabourávají katolické principy).
A protože ve shodě s katolickým učením chápeme katolickou Církev jako jedinou pravou, svatou, apoštolskou dokonalou společnost (srv. Lev XIII. encyklika Satis cognitum), která je od Boha chtěnou institucí coby mystické Tělo Kristovo, tak nemůžeme souhlasit s pokoncilní eklesiologií ve smyslu Lumen Gentium a s konsekvencemi, které se následně promítají do liturgie, do pojímání dogmatu, morálky a disciplíny. Mimo Církev není spásy a proto uznáváme jednotu mezi křesťany tak, jak ji předkládá encyklika Pia XI. "Mortalium animos", že totiž sjednocení je možné jenom tehdy, pokud zbloudilci a odpadlíci všeho druhu se navrátí zpět do katolické Církve, jejíž neviditelnou hlavou je Ježíš Kristus a viditelnou skalou jednoty Petrův neomylný stolec (srv. Lev XIII., Encyklika Praeclara gratulationis).
"Lpíme celým srdcem a celou duší na katolickém Římu, strážci katolické víry a k uchování této víry nutných tradic, na věčném Římu, učiteli moudrosti a pravdy. Naproti tomu odmítáme a vždy jsme odmítali Řím v jeho neomodernistických a neoprotestanských tendencích, které se jasně projevily na II. vatikánském koncilu a po koncilu ve všech reformách, které z něho vzešly.Všechny tyto reformy působící destrukci Církve, rozvrácení kněžství, ničení mše svaté a svátostí a vyhasínání náboženského života. Vedou k naturalistickému a teilhardistickému vyučování na universitách, v kněžských seminářích a při katechismu. Takové vyučování má kořeny v liberalismu a protestantismu a bylo již vícekrát odsouzeno učitelským úřadem Církve. Žádná autorita, ani ta nejvyšší v hierarchii, nás nemůže nutit, abychom odložili nebo zredukovali naší víru, která je po devatenáct století jasně formulována a hlásána učitelským úřadem Církve. Sv. Pavel říká: " Avšak i kdybychom my nebo anděl z nebe kázal vám jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, buď proklet." (Gal. 1, 8) Není to právě to, co nám dnes svatý Otec připomíná? Jestliže je mezi jeho slovy a skutky jistý rozpor, stejně jako v aktech římské kurie, pak volíme to, co bylo vždy učeno a stavíme se hluší vůči zničujícím novotám v Církvi. Není možné provádět hluboké změny v "Lex orandi" (liturgie), aniž by se měnil "Lex credendi" (víra) Nové mši odpovídá nový katechismus, nové pojetí kněžství, nové semináře, nové university, nová charizmatická letniční církev, všechno věci, které jsou opakem pravověrnosti a odporující učitelskému úřadu všech dob. Protože tato reforma vychází z liberalismu a modernismu, je jimi zcela otrávena. Pochází z hereze a vede k herezi, a to i tehdy, když nejsou všechny její akty přímo heretické! Proto je pro každého bdělého a věrného katolíka nemožné přijmout tuto reformu a jakýmkoliv způsobem se jí podřídit. Jediným postojem věrnosti Církvi a katolickému učení kvůli naší spáse je kategorické odmítnutí přijetí této reformy. Proto pokračujeme dále ve výchově kněží, bez zatrpklosti, rebelie a hněvu, vedeni světlem učitelského úřadu všech dob v přesvědčení, že svaté Katolické církvi, papeži a příštím generacím nemůže lépe posloužit. Proto se také držíme všeho, co Církev ve všech dobách před modernistickým vlivem Koncilu věřila a ve víře praktikovala: v morálce, v kultu, výuce katechismu, výchově kněží, v církevních institucích a ve všem, co bylo napsáno a kodifikováno. Takto vyčkáme, než pravé světlo tradice rozptýlí temnoty, které zatemňují oblohu věčného Říma. Pokud tak s milostí Boží, s pomocí nejblahoslavenější Panny Marie, sv. Josefa a sv. Pia X. jednáme, jsme přesvědčeni, že zůstáváme věrni římsko-katolické Církvi a všem nástupcům sv.Petra, abychom byli " fideles dispensatores mysteriorum Domini nostri Iesu Christi in Spiritu Sancto" - věrní správci tajemství našeho Pána Ježíše Krista v Duchu Svatém." Amen. (prohlášení msgr. Marcela Lefebvra z 21.12.1974)
Modlíme se proto za našeho papeže
Benedikta XVI. a jeho budoucí nástupce, aby v síle Ducha svatého začali
obnovovat Církev ve smyslu katolické Tradice. Rovněž se modlíme za modernistický
klérus, aby se odvrátil od herezí Církví mnohokrát zavržených a vrátil se k
věrnosti katolické Tradici, jakožto neomylnému pilíři Božího Zjevení. Zároveň
se obracíme s prosbou k současnému papeži Benediktovi XVI., aby silou své
autority, kterou obdržel od Ježíše Krista, ukončil církevní krizi a odsoudil
koncilní dvojznačnost, pokoncilní doktrinální chaos a navrátil Církvi jednotu,
pravou nezfalšovanou římskou liturgii, odvolal všechny kruté reformy, které
rozvrátily posvátné prostory Církve svaté.
Závěrečná zpráva a prohlášení
Internetový blog Monarchia
Catholica - blog katolické Tradice a pro-habsburského monarchismu - není přímo
spojen s žádným církevním hnutím, není rovněž spojen s žádným politickým
subjektem pravicové či levicové orientace v ČR, nebo v zahraničí. Blog je čistě
svobodným a privátním projevem katolických věřících, kteří se ve shodě s právem
na svobodu projevu, vyjadřují k otázkám náboženským či jiným, které jsou
spojené se sociálním učením katolické Církve. Blog nesouhlasí a odmítá všechny
projevy komunismu, socialismu, nacionálního socialismu, rasismu, svobodného
zednářství, politického a náboženského liberalismu, modernismu, morální
anarchie a všech dalších pseudonáboženských sektářských hnutí, které byly
slavnostním způsobem zavrženy katolickou Církví. Rovněž blog Monarchia
Catholica neodpovídá za obsah stránek našich partnerů či těch, kteří přispívají
svými články do blogu!
