mc

4. 10. 2020

Koronavirus - Trest za idolatrii papeže? Koronavirus - die Strafe für das Götzentum des Papstes?


Bůh se nenechá vysmívat. Písmo Svaté nás jasně učí o Božích přikázáních a jedno z největších je úcta a klanění vůči jedinému Bohu. Bůh trestá svůj nevěrný lid svými tresty.


Modloslužba (též idolatrie z řeckého ειδωλατρεια - "služba obrazům"; podle některých názorů je slovo odvozeno z hebrejštiny) je projevování náboženské úcty modlám, fyzickým předmětům, např. sochám, obrazům, symbolům. Definice pojmu a způsob jeho užívání vychází z judaismu, v němž je praktikování modloslužby zakázáno jedním z přikázání Desatera. ... Podle katechismu katolické církve je idolatrií takové jednání, při němž "člověk uctívá tvora (předmět) místo Boha a klaní se mu; spočívá ve zbožšťování toho, co Bůh není". Je zásadně odmítána s odvoláním na první přikázání víry v jediného Boha, které vyžaduje od člověka, aby nevěřil jiným bohům kromě Boha a neuctíval je. Modloslužba se chápe jako "perverze vrozeného náboženského cítění člověka".) převzato z Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/Modloslužba)

Jaký trest dává Bůh za modloslužbu? Smrt. (Lev. 20)

Čeho se Svatý Otec dopustil?

Vatikán (kath.net) Dne 4. října 2019, na svátek sv. Františka z Assisi, se ve vatikánských zahradách konala za přítomnosti papeže Františka a jiných vysokých církevních hodnostářů ceremonie, která měla jednoznačně náboženský charakter, jak vyplývá z oznámení Vatikánského tiskového střediska ze dne 4. října 2019: "Během modlitebního obřadu se na zakončení iniciativy ,Čas stvořeníʼ, kterou nedávno podpořil papež František, uskutečnilo zasazení stromu z Assisi jako symbolu integrální ekologie za účelem zasvěcení synody o Amazonii svatému Františkovi při příležitosti 40. výročí papežského vyhlášení Františka z Assisi za patrona ekologie. Na konci slavnosti recitoval papež František modlitbu Otčenáš. Ceremoniálu se zúčastnili zástupci amazonských domorodců, františkáni a různí představitelé Církve."
Více o uctívání Pachamamy:

Kdo je Pachamama?


Bylo porušeno 1. Boží přikázání z Desatera od dnešních nejvyšších vůdců Katolické církve. Jako 
u Izraele, když se Šalamoun pod vlivem své hříšné přirozenosti ve stáří začal klanět i modlám. Ostatní vůdcové se k němu aktivně či mlčky připojili. Následovalo vojenské dobytí Izraele i Jeruzaléma. A tak i dnes můžeme chápat epidemiologickou totalitu jako trest za modloslužbu papeže, chcete-li papežů, kteří od II. Vatikánského koncilu se klaní falešným náboženstvím, bůžkům všeho druhu (Assisi, Amazonská synoda apod.)



Totéž platí i o vystavení sochy Molocha na přání papeže v Koloseu v Římě, kde umírali stovky křesťanů za víru. Přímo u vchodu byla postavena gigantická socha pohanského kanaánského božstva známého jako „Moloch“. Ve starověku, ti, kteří sloužili Molochovi, mu obětovali své děti, které byly doslova zaživa opalovány. A nyní je masivní socha tohoto pohanského modla vrcholem nové „archeologické výstavy“ ve světově proslulém Římském Koloseu. Ano, přesně to samé Koloseum, kde bylo umučeno nespočetné množství křesťanů pro svou víru, je nyní domovem pro jednoho z nejneobyčejnějších pohanských božstev, jaké kdy svět viděl.
Neexistuje způsob, jak by se taková věc mohla stát bez přímého svolení nejvyšší úrovně Vatikánu. Římské Koloseum je ve vlastnictví Vatikánu, konkrétně diecéze v Římě, také nazývané Svatá stolice. Pokud tam chce někdo něco udělat, musí získat povolení od úřadu římské diecéze. Tato výstava s názvem „Cathargo: nesmrtelný mýtus“, by se tam nemohla konat, pokud by nebyla udělena povolení na vysoké úrovni.“  To není jen náhodné starobylé božstvo. V Leviticus 18:21 jsou Izraelci výslovně varováni před obětováním svých dětí tomuto monstróznímu modlu…

A nenecháš žádné ze svého semene projít ohněm v Molocha, ani nebudeš profilovat jméno Boha svého: Já jsem Hospodin.



3. 10. 2020

K připomenutí si Mnichovské dohody a vzniku tzv. Československé republiky - Zum Gedenken an das Münchner Abkommen und die Geburt der Tschechoslowakei

V tomto měsíci si připomínáme smutné výročí vzniku tzv. Československé republiky 28. 10. 1918 a výročí Mnichovské dohody. Toto datum je koncem čtyřistaletého panování katolické habsburské monarchie podminované v 19. století liberálním a nacionalistickým štvaním, které nakonec pohřbilo nejprve trůn a v polovině 20. století i oltář. Vznik tzv. Československé republiky je spojen s tak falešnými ideologickými principy, že je třeba, abychom je českému čtenáři krátce představili. Za války modifikoval T. G. Masaryk koncepci politického realismu, dosud směřujícího k demokratizaci politického systému Rakouska - Uherska a postavil se do čela boje za samostatný československý národní stát jako součást "obrozené" Evropy, uspořádané podle "moderní zásady národnostní." Toto východisko a vlastní omyl "tatíčka" Masaryka způsobil kolaps národnostní politiky v nově vzniklém ČSR. Myšlenkovou shodu našel u amerického prezidenta Wilsona, který se snažil nově reorganizovat střední Evropu. Masarykův zahraniční odboj (Maffie) měl samozřejmě obavy z nějaké formy řešení situace v rámci Rakouska, proto 18. října adresuje jménem prozatimní československé vlády deklaraci americkému prezidentu Wilsonovi, která prohlašuje federalizaci za nedostatečnou a žádá samostatný stát Čechů a Slováků založený na republikánské formě se zaručenými demokratickými právy. Wilson s takto nastíněnou koncepcí Československa souhlasil. Masaryk, E. Beneš a Mr. R. Štefánik argumentovali zásadou "sebeurčení národů". V prohlášení nezávislosti československého národa, z 18. 10. 1918, se píše: "Demokracie porazila theokratickou autokracii. Militarismus je zničen - demokracie je vítězná, na základě demokracie lidstvo bude reorganizováno. Mocnosti temnoty posloužily vítězství světla - vytoužený věk lidstva vzchází. Věříme v demokracii, věříme ve svobodu." To bylo programové prohlášení hlasatelů iluminátního věku první nové totality v dějinách našich národů. To byl jasný anti - Syllabus papežů 19. a počátku 20. století, kteří varovali před liberální demokracií a anarchistickým pojetím lidské svobody, který ničí veškerý společenský řád a sesazuje Boha s trůnu, včetně zednářských idejí rovnosti, svobody a bratrství.

Od té doby se v dějepise objevuje myšlenka toho, jak český národ trpěl pod rakouským jhem a podobně zkreslený obraz skutečnosti. Pokud někdo z české a slovenské strany hovořil o sebeurčení národů, tak potom bylo jasné, že i další menšiny, skoro stejně tak veliké jako česká a slovenská, mají právo na sebeurčení národů. Můžeme však konstatovat, že situace rozchodu Němců a Čechů začala radikálněji vystupovat ve chvíli rozpadu společného tmelu, kterým byla habsburská monarchie, v německém prostředí také někdy nazývaná Donau Monarchie - Podunajská monarchie. S tímto tvrzením lze do určité míry souhlasit, neboť Němci, Maďaři, Češi (a další národy) žili pod vládou jednoho císaře v jednom státě. Rozpadem Rakouska - Uherska a jeho porážkou v I. světové válce začala nová, ne zrovna štastnější etapa dějin nového dvoustátí Československa. Po rozpadu monarchie se definitivně země koruny české vydaly svou cestou, cestou liberálně demokratického republikánského zřízení, které nemá v našich dějinách obdoby a je jistým způsobem anomálií.
Kvalita národa se ukáže právě na vztahu k jiným historickým menšinovým národům. Tento vztah je buď negativní, nebo pozitivní. A právě tolik glorifikovaná "První republika", o které slyšíme skoro v mytologických termínech, byla zemí, která se nedokázala vyrovnat s menšinami, zvláště s německou komunitou a spoludůsledkem byl Mnichov 1938. Podle mého názoru stačilo velmi málo, aby se víc jak třímilionová německá menšina, spolu s maďarskou a polskou, případně s ruthénskou (rusínskou) menšinou zařadila do československé společnosti, podpořila Československou republiku proti klíčícím totalitním systémům nacionálního socialismu a bolševismu a menšiny se tak nestaly pro ČSR čerstvě vykopaným hrobem, chceme-li pátou kolonou. Když právo na sebeurčení národů, tak důsledně.

29. října 1918, druhý den po vzniku Československa, si čeští Němci pospíšili s vyhlášením provincie Sudetenland, Deutschsüdmähren (připojena k Dolnímu Rakousku), Deutschböhmen a později samostatná župa (Gau) na území Šumavy "Böhmerwaldgau připojena k Hornímu Rakousku. Odděleno mělo být 26.000 km2 pohraničního území, které bylo osídleno Němci. Rakouský parlament reagoval velmi rychle, po jejich konstituování (30.října) je schválil a již 22. listopadu přijal zákon, podle něhož měly být do připravované německo-rakouské symbiózy, kromě dvou provincií, zahrnuty jižní Čechy, jižní Morava, Novobystřicko a města Brno (Brünn), Olomouc (Olmütz), Jihlava (Iglau) s okolím a uzavřená německá župa bratislavská (Pressburg). Čtvrtina území s třemi miliony německy mluvících obyvatel se hodlala odtrhnout od zemí koruny české. To, že tuto akci ukončilo čs. vojsko a to mnohdy krvavým způsobem natrvalo poznamenalo československo-německé vztahy do té míry, že na konci První republiky stojí Mnichov jako pokračující snaha sudetských Němců o autonomii. Pro toto období byla rozhodující Saint-germainská smlouva s Rakouskem uzavřená 10. září 1919, která uznává hranice tzv. koruny české. Smlouva mimochodem hovoří ve své čtvrté části ustanovení o ochraně menšin. 14. listopadu 1918 byl zvolen prezidentem Tomáš G. Masaryk. Vládu vedl K. Kramář. Při bližším pozorování se ukazuje, že počátky československého státu byly provázeny velkými problémy a domnívám se, že neřešení, resp. podcenění, národnostní otázky přispělo k pohřbení neuchopitelné ideje čechoslovakismu i Československa jako takového a jeho okleštění po mnichovské dohodě. Kdo chce svobodu a je slabší, tak ji ztratí, protože se vždycky objeví silnější, který ji chce také. To je výsledek liberálního pojetí světa, které nemá oporu v katolickém pohledu na teorii o sebeurčení národů.


Idea čechoslovakismu bez menšin - Destabilizace nového státu

Dosažení národní samostatnosti Čechů a Slováků bylo dějinným mezníkem. Od roku 1918 se spisovná slovenština začala používat ve všech sférách veřejného života. Současně ale vládnoucí složky ČSR proklamovaly myšlenku čechoslovakismu, podle níž Češi a Slováci byli považováni za jeden národ. Idea čechoslovakismu se promítla i do jazykových poměrů. Hledal se kompromis mezi politickým, právně formulovaným vymezením pojmu "československý jazyk" a jeho jazykovědným pojetím. Rokování vyústila do tří názorových proudů (každý z nich měl své zastánce): 1) československý státní jazyk se realizuje ve dvou rovnoprávných spisovných jazycích " českém a slovenském; 2) jazyk československý je jeden a týž; 3) Slováci by se měli vrátit k češtině jako spisovnému jazyku. Kromě toho byla vedena diskuse o názvu společného státu a o jeho psané podobě. Čechoslovakismus tedy znamená politickou či kulturněpolitickou koncepci, která vychází z představy o existenci československého národa, který je složen z Čechů hovořících českým jazykem a Slováků, hovořících slovenským jazykem. Čechoslovakismus se objevil již v 19. století a za první světové války byl základem národního osvobození Čechů a Slováků a základem pro vytvoření společného československého státu. Bez koncepce čechoslovakismu by nebylo možné požadovat vytvoření samostatného státu. Za hlavní představitele jsou považováni tehdejší prezident T. G. Masaryk, Eduard Beneš a Vavro Šrobár. Po vzniku ČSR se stal čechoslovakismus státní doktrínou, která byla zakotvena v ústavě z roku 1920. Z politického a národnostního hlediska bylo uzákonění jednoho (československého) národa nutností, neboť na území Československa byly jiné početné národností menšiny, a to dokonce silnější než menšina slovenská, pro kterou spojení do značné míry vytvářelo prostor pro emancipaci slovenského národa. Postupně se však stal překážkou pro dovršení slovenské národní seberealizace. Bez čechoslovakismu by tak neexistoval výrazný většinový národ. Jak se však později ukázalo, Slováci v mnoha ohledech preferovali svoji vlastní nezávislost, což destabilizovalo vnitřní situaci a vyvrcholilo odtržením Slovenska v roce 1939. Masarykovská koncepce státu a idea uměle vytvořeného čechoslovakismu se záhy přežila a ukázala, že ideologické spojení dvou sobě si blízkých národů nemůže do budoucna zaručit stabilitu. Idea čechoslovakismu totiž zcela pominula národnostní menšiny a jejím hlavním důsledkem byla destabilizace státu jako takového.


Stát Husův, nikoliv sv. Václava aneb český Kulturkampf.

V posledních desetiletích před světovou válkou valná část národa inklinovala k liberálním idejím. Ještě za války bylo rozhodnuto, že se v československém státě zavede husitství. (A. Neumann, Pařížský odboj a katolictví, str. 23; T.G. Masaryk, Světová revoluce, str. 74.) Proto byla mezi legionáři tak okatě zdůrazňována husitská tradice. Když byl "tatíček" Masaryk v Rusku (po pádu carského trůnu), navštívil poblíž Žitomiru oddíl Čechů, kteří bojovali u Zborova. Bylo jim "promluveno do duše", a poté přeměnili jméno svého pluku ze sv. Václava na pluk Husův. (Ráček Blažej, Českoslovensé dějiny, str. 430) To byl symbol toho, na čem bude postavena První republika i komunistická ČSSR. Na odkazu pyšného rebela Husa. Odpadlý a zatvrzelý katolický kněz se stal vzorem. Též pluk sv. Cyrila a Metoděje byl přezván na pluk Jiřího z Poděbrad, k nim byl připojen pluk Žižkův a pluk Prokopa Holého. Dvě třetiny zajatců se do tohoto Masarykova podniku nepřihlásili a Masaryk byl z toho roztrpčen. Mezi zajatci bylo zřejmé, že tento čechoslovakistický podnik je jenom zchátralou chatrčí, do které se kopne a hned se rozpadne. Stačilo dvacet let. Kulturní sekularizovaný boj byl zahájen stržením mariánského sloupu 3. 11. 1918. Tato neslýchaná potupa Matky Boží naplnila tehdy zbožné katolíky a vůbec všechny lidi dobré vůle hlubokým žalem a smutkem na jednáním lůzy. Následujícho roku začali odstraňovat učitelé ze škol kříže. Prahu následoval venkov. Kříže, sochy Nejsvětější Trojice, mariánské pomníky byly strhávány a rozbíjeny. Za pět let bylo zneuctěno a vyloupeno na 500 kostelů a zničeny tisíce Božích muk a křížů.
Český modernismus brzy propukl naplno pádem monarchie. Sv. Pius X. zasadil modernismu rozhodující ránu encyklikou Pascendi, přesto však v lůně Církve přetrvávaly modernistické tendence i mezi příslušníky českého kléru. Dne 8. 1. 1920 odhlasovalo 140 nejnespokojenějších kněží schisma vůči katolické Církvi a vytvořilo československou sektu. Celkem odpadlo skoro 288 kněží. Hlučně byla vykřikována hesla: "Pryč od Říma", "Po Vídni Řím", "Řím musí být českým člověkem souzen a odsouzen." Do roku 1921 vystoupilo z Církve 1.388.000 osob. Na Podkarpatské Rusi bylo díky agitaci bolševické Moskvy a republikánské Prahy ztraceno na 100.000 uniatů řeckokatolické Církve.

Vznik republiky byl utopen v krvi menšin
Před 89 lety padly vystřely, které zanechaly na dlažbě sedmi měst s většinovým německým obyvatelstvem 54 účastníků a 104 těžce zraněných pokojné demonstrace jejich obyvatel k zasedání parlamentu republiky Deutsch - Österreich, za jejíž součást se považovali. V dnech následujících po vyhlášení samostatnosti Československa dochází k proklamaci samostatných německých provincií tvořících součást republiky Deutsch - Österreich: Deutschböhmen (29. X. 1918), Sudetenland (30. X. 1918), okresu Deutschsüdmähren a župy Böhmerwaldgau (tyto se hodlaly připojit k zemím Niederösterreich a Oberösterreich) na základě práva na sebeurčení obsaženého ve Wilsonových 14 bodech. Před československým státem stála otázka: Jsou tyto provincie části této republiky a nového samostatného Československa? Bylo jasné, že o jejich osudu bude rozhodnuto vojenskou silou. V duchu knihy Náš stát a světová revoluce bylo nutno zabránit tomu, aby nový stát byl NEDOCHUDČE. Dne 27. XI. 1918 začala systematická anexe všech těch území, které byly podle Beneše považovány za nezbytné pro budoucí rozsah státu a jeho ekonomickou a vojenskou stabilitu. Dokončením anexe německých provincií v polovině prosince 1918 byly vytvořené nové poměry a bylo doufáno, že se v budoucnu nepodaří již nikomu je změnit. Účastníci pařížské konference byli velmi dobře informováni o skutečných poměrech v Československu a především anglosaští posluchači byli znechuceni jednáním Beneše, který tvrdil, že v hraničních oblastech žije pouze smíšené obyvatelstvo a nikoliv pouze německé. Kromě diplomatických dokumentů německých politických zástupců z českých zemí se dostalo delegacím konference řady projevů vůle tohoto obyvatelstva: např. 105 telegramů německých měst českých zemí americkému prezidentovi žádající právo na sebeurčení a prosící o americkou ochranu německých území ze začátku února 1919. Poradce americké delegace Prof. Dr. A. C. Coolidge hodnotil ve své zprávě z 10. III. 1919 situaci česko - německou takto: "Dnes mezi nimi existuje hluboké nepřátelství a není důvod očekávat, že toto nepřátelství bude v blízké budoucnosti překonáno. Krev, která tekla 4. března, když čeští vojáci v mnoha městech stříleli do německého davu, byla prolita takovým způsobem - ačkoliv ve srovnání s oběťmi, jichž jsme se stali my, je to pouhá kapka -, že jen stěží může být odpuštěno. Jestliže minulý listopad existovala snad v německých kruzích jistá ochota z hospodářských důvodů udržet politickou sounáležitost s Čechy, pak dnes prakticky vymizela..."



Republika si vykopala hrob zvaný Mnichov 1938
Československá republika se stala obětí širokého nacionalistického hnutí a nacionalistických tendencí uvnitř národnostních menšin počátku 20. století, protože sama byla postavena na nacionalistických tendencích Čechů a Slováků a povýšila ideu čechoslovakismu na úroveň Boží. Slovy Romana Jocha, "nacionalismus se stal magickou formulkou, jež si mohla získat loajalitu mas v zápase s loajalitou ke starým feudálním pořádkům. Stal se živelnou vlnou, jež mohla smést vše, co jí stálo v cestě, a vynést k moci ty, kdo na ní pluli".
Němcům v pohraničí bylo právo na sebeurčení upřeno. Nebyla pro ně vytvořena ani malá míra autonomie. To se týká i maďarské a polské menšiny. Němci, Poláci a další byli v Československu v roce 1919 udrženi silou a jejich právo na sebeurčení bylo za cenu lidských obětí českým vojenským zásahem pošlapáno. Němci se stali "národnostní menšinou", ačkoliv měli podíl obyvatelstva, který byl s menšinami v jiných státech nesrovnatelný (33 % v českých zemích). Těžkou ranou německému obyvatelstvu byla posléze hospodářská krize 30. let a pozemková reforma, nejrozsáhlejší v Evropě té doby (nepočítaje SSSR), při které byly všechny větší statky a majetky konfiskovány a rozděleny nemajetným - německá menšina, sama s velikým podílem nemajetných, byla z přídělu vyloučena.
Republika měla v té době třináct a půl milionu obyvatel, Češi však tvořili jen 51 % z nich, Slováci dalších 14 %. Zbytek připadal na menšiny, především Němce, kterých bylo 23 %, což předznamenávalo problémy, se kterými se Československo potýkalo během celé své existence. Vznik nového státu naplnil sice tužby Čechů a Slováků po samostatnosti, ale nikoliv po sociální spravedlnosti. Je dobré si říci, že předmnichovská republika nikdy nezajistila důstojný život pracujících, ani její hospodářské výsledky nebyly během celé její existence zdaleka tak skvostné, jak se dnes uvádí.
Z pohledu sociálního jsou pro toto období důležité zákony z roku 1919 o zabrání půdy, o zrušení šlechtických výsad, o zavedení osmihodinové pracovní doby, o zavedení podpory nezaměstnaným. Bylo zavedeno i civilní manželství. Po první válce však začalo nebývale přibývat nezaměstnaných. Nad přelidněnou Evropou vykrvácenou světovou válkou se začala objevovat sociální otázka.
Masarykovská koncepce státu a idea uměle vytvořeného čechoslovakismu se záhy přežila, zahraniční orientace na Francii jako hlavního spojence odboje z první světové války a neschopnost řešit národnostní problémy byly hlavní aspekty konce První republiky a fiaska československých dějin v Mnichově 1938.
Cesta Slovenska do společeného soužití s Čechy rovněž nebyla bez problémů. Slovenský patriot Andrej Hlinka podporoval autonomii pro Slovensko a v roce 1925 měl za sebou většinu slovenského národa. Adolf Hitler mohl potom nerušeně využít situace nespokojeného německého obyvatelstva a zneužít ho pro své nacionalistické štvaní. Na závěr je třeba podotknout, že totálně selhala československá reprezentace v čele s T. G. Masarykem, která neměla zkušenosti s vedením multinárodnostního státu a nedokázala německou menšinu integrovat a získat ji pro budování jednotného multikulturního národa. Teorie některých sudetoněmeckých politiků o programu vyhladovění německého obyvatelstva v ČSR jsou v této souvislosti zajímavé. V pohraničí byl nejvíce zastoupeným lehký průmysl sklářského a textilního typu. Vysoká závislost tohoto průmyslu na exportu a jeho oslabení v době velké hospodářské krize mělo velký a dlouhodobý sociální dopad. Tohoto dopadu využil A. Hitler a komunisté, kteří oslabovali centrální českou vládu svými výpady.
První republika se tak stává v soudu dějin ukázkou toho, že pokud stát nepečuje o integraci historických menšin do většinové společnosti při zachování jejich kulturních kořenů, nemůže počítat s jejich podporou. Každý stát má povinnost vyvinout velkou péči o národnostní otázku na svém území. Její neřešení může zasáhnout v důsledku i prosté obyvatele většinového národa. Jak bylo řečeno na začátku, kultura a vyspělost národa se ukáže právě na vztahu k národnostním menšinám. První republika tuto možnost promarnila. Pohraničí se stalo synonymem pro ekonomický kolaps, lidské tragédie, nenapravitelné křivdy a oběti, nacionalní šovinismus a netoleranci, lidské a politické selhání kolosálních rozměrů, které v něm přetrvávají i po 50 letech. Proto také nikdo z katolíků nemůže oslavovat vznik tohoto státu, který utopil katolickou Církev, katolickou monarchii, šlechtu a menšiny v duchovním a materiálním vandalství, které je srovnatelné s Velkou francouzskou revolucí 1789.




Doporučená literatura, ze které jsme vycházeli při sepisování tohoto článku:
- Memoire III -Problematika Němců v Čechách- In: Eduard Beneš a střední Evropa, ISE Praha 1994, s.18-25 (Celkem bylo předloženo na mírové konferenci jedenáct memorand, která byla poprvé publikována v roce 1937 ve francouzském znění - "Československý pamětní spis", včetně německého překladu Hermanna Raschhofera z r. 1925.
- Krofta Kamil , Dějiny československé, 1946.
- Kalista Zdeněk, Stručné dějiny československé, Vyšehrad, Praha, 1992.
- Ráček Blažej, Československé dějiny, Praha, 1948.
- Bělina Pavel a kol., Dějiny zemí koruny české II., Praha 1992.
- Bolševici v politice Beneše: in: (Perman Dagmar, The Shaping of Czechoslovak State. Diplomatic History of the Boundaries of Czechosloakia 1914-1920, Leiden 1962, S.81
- Galandauer Jan : Vznik československé republiky 1918, Praha 1988.
- Krystlík Tomáš, Zamlčené dějiny, Nakladatelství Alfa, Praha 2008.
- Kuffner Hanuš, Náš stát a světový mír, J. Springer, Praha - Vinohrady 28.11.1918 s mapami územních národků nového státu a plánů na rozdrobení Německa.

20. 9. 2020

Chaos, Demagogie a Hysterie – Chudák koronavirus ani neví, za co všechno může – Chaos, Demagogie und Hysterie – Armes Coronavirus – Er weiß nicht einmal, wofür es ist



V současné době jsme svědky doslova stavu obležení. O co konkrétně jde? Jde o projevy hysterie a šíření demagogie ze strany republikánských nelegitimních "autorit", které jsou doslova hysterické, tedy abychom použili "moderního" pojmu hystriónské, charakterizované teatrálností, přehnaným projevem emocí a nedostatečnou racionální sebekontrolou. Tím bohužel trpí, jak členové vlády, tak média, která neuklidňují situaci, ale naopak ji zhoršují zveličováním situace.

Monarchia Catholica a její redakce se k tomuto chce vyjádřit a uklidnit obyvatele této zubožené země a varovat je před mediální a vládní demagogií, která se jako dýmějový mor šíří:

1) Pokud pomineme Nadpřirozené příčiny tohoto neutěšeného stavu, který můžeme kvalifikovat jako trest Boží, za který viníme idolatrické chování současného papeže (uctívání démona Pachamama a blasfemická amazonská Synoda), tak musíme podotknout, že každý rok zemře na "obyčejnou chřipku" 10 % až 15% populace daného státu. Tyto lidi nikdo nezmiňuje, tyto lidi si nikdo nepřipomíná. Kvůli těmto úmrtím se neuzavírají školy, úřady, kanceláře, není omezena doprava a ani hranice. A to se bavíme pouze o epidemii chřipky, která nás navštěvuje každý rok. (viz např. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/chripka-rocne-zabije-tisice-lidi-ockovani-ma-jen-pet-procent-cechu-88249) Už z tohoto faktu lze vyvodit, že nouzový stav je špatnou reakcí na současnou situaci. Za ztráty ekonomické může přímo stát, který se k těmto zmatečným opatřením uchýlil.

2) Coronavirus - jeden z mnohých virů - Nezpochybňujeme to, že existuje pandemie coronaviru ve světě, nebo že bychom zpochybňovali, že existuje coronavir (SARS nCov-19) jako takový. Existuje však na světě podobných, ne-li horších virů, které zabíjejí po milionech po celá staletí. Na druhou stranu, lidé, kteří teď ve světě umírají, by jistě zemřeli i bez corony, protože drtivá většina z nich je starší 70-ti let, nebo trpí jinými závažnými onemocněními, takže coronavir vlastně jenom, "lidově řečeno", přilil těmto lidem poslední kapku "jedu" do již tak zlikvidovaného organismu, který následně podlehl.

3) Nouzový stav - protiprávní opatření - Uzavření hranic je sice možná pochopitelné, ale není nutné. Je to projev nevyrovnaného chaotického způsobu uvažování. Corona je kapénkové onemocnění (koronavirus je tzv. kapénkovou infekcí, která se šíří vzduchem), takže zde existuje dominový efekt šíření corony bez ohledu, zda jsou hranice zavřené, či nikoliv. Jeden člověk tak může nakazit desítky lidí kolem sebe a došlo by k tomu i přesto, že jsou uzavřené hranice. Protože se ukázalo, že mezi nakaženými nejsou pouze lidé přijíždějící z exotických destinací nakažených coronou, ale i vlastní obyvatelstvo, které nebylo na dovolené v rizikových oblastech. Jako naprosto alarmující se jeví naproti tomu vyjádření náměstka ministra zdravotnictví, který sdělí v Otázkách V. Moravce poplašnou zprávu, že hranice mohou být uzavřeny 1-2 roky. Je to projev absolutního selhání ve chvíli, kdy se na televizi dívají miliony lidí - je to projev neprofesionálního přístupu a šíření poplašné zprávy a pokud někdo podá na tohoto člověka s kamenným výrazem trestní oznámení, tak se tomu nemůžeme divit. - https://www.ceskatelevize.cz/porady/1126672097-otazky-vaclava-moravce/220411030510322-otazky-vaclava-moravce-2-cast/, resp. https://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/hranice-mohou-byt-uzavrene-i-dva-roky-rekl-prymula-40317613)

4) Krizová terminologie a vyvolávání strachu - Jediným lékem proti coroně je umístit lidi do karantény. To znamená, že corona není sama o sobě pro zdravé jedince problémem, je to stejný postup jako když si člověk vezme neschopenku a zůstane 14 dnů doma s chřipkou. Takže dělat z karantény něco nenormálního, havarijního je opětovné šíření paniky mezi lidmi. V tomto případě za šíření paniky a špatného názvosloví (krizové terminologie) může vláda a papouškující média, která si na nic samozřejmě nedokáží udělat názor, jenom tuto terminologii do zblbnutí opakují. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou a dopad? Chaos mezi občany tohoto státu. Vláda je zdrojem strachu a šíření chaosu a paniky. Média jsou pouze podpůrným pilířem k službám vládě. (obrázek převzat ze stránek: https://www.lamontagneart.com/cartoon/coronavirus/coronavirus/)

5) Neschopnost liberální demokracie a politi - Ukázalo se, že liberální demokracie, její politici a jejich neschopnost postarat se o své občany je naprosto alarmující. Přehazují si kompetence a zodpovědnost jeden na druhého, nejsou schopni ochránit staré lidi, resp. lidi, kteří mají jiné multifaktorové onemocnění. Nejprve došlo k bagatelizování celé situace, neschopnost v lednu zajistit ochranné prostředky a to až do současné situace (je stále nedostatek v sociálních službách a chybí další dodávky do zdravotnických zařízení), nemluvíme-li o Vládě, její členové neznají ani pořádně, jak vyhlásit nouzový stav v ČR a jak svolat krizový štáb. Ne každému je tato situace lhostejná. Už se někteří ozvali. (viz Kdo chce podpořit pana advokáta Mgr. Záhumenského, který podal návrh k Městskému soudu v Praze na zrušení nouzového stavu jako protiústavního opatření, může se podívat na tyto stránky: https://www.davidzahumensky.cz/2020/03/24/rozhovor-vlada-vyhlasenim-nouzoveho-stavu-poslapala-zakladni-lidska-prava/ případně pro další argumenty proti nouzovému stavu viz https://advokatnidenik.cz/2020/03/23/mistopredseda-cak-tomas-sokol-o-nouzovem-stavu-a-jeho-ucinnosti/

6) Demagogie ekonomů a ekonomických pseudoproroků: Vyjádření ekonomů je asi nejhorším projevem demagogického řevu, že se během 14 dnů zhroutí ekonomika, že se živnostníci a celá ekonomická infrastruktura dostane do recese. Vláda naskakuje na vidle těchto ekonomických demagogů tím, že překotně hledá finanční náhrady, aniž by měla jasně vyčísleny skutečné škody. Pokud nějaký živnostník zkrachuje během 14 dnů vyhlášeného nouzového stavu, tak určitě sdílíme to, že stát by měl nějaké náhrady, zvláště pak na mzdové náhrady organizací a živnostníků myslet
a poskytnout je. Ale tyto náhrady by měly být vypláceny pouze po dobu existence nouzového stavu, resp. za dobu, kdy existoval nouzový stav. To znamená pouze za jeden měsíc nouzového stavu, který by neměl být Vládou uměle podporován díky jednomu epidemiologickému všeználkovi na Ministerstvu zdravotnictví. Pokud Vláda například říká, že odloží podání daňových přiznání o 3 měsíce, tak je projev totálně nesmyslného opaření, které nemá svoji vnitřní logiku. Účetnictví a vypracování daňového přiznání za rok 2019 a jeho včasné podání neodporuje nouzovému stavu. Podat může každý včas i v pandemii a zvláště pokud existuje možnost podat daňové přiznání elektronicky. Opět Vláda zazmatkovala v současně panující hysterii a zneschopňuje občany, aby plnili své povinnosti vůči státu.

7) Všudypřítomná hysterie a demagogie médií i odborů: Procházíme demagogií, tj. takovým stavem, kdy se dělají ze strany vlády, odborů a médií zjednodušené zkratky, hlásají se věci, o nichž ví, že buď nejsou pravda (chaotické počty dovezených ochranných prostředků, uvádění mrtvých ve statistikách, které nezavinil coronavirus apod.), či jde o takové zobecnění stavu, které je samo o sobě lživé (nutnost vyhlásit nouzový stav na neměřitelných kritériích), a to vůči lidem-občanům této země. Ačkoliv demokracie dává moc běžným lidem, v monarchii má stále výhodu aristokratická třída, která zastávala rozvážnost a dekorum, nepouštěla každý nesmysl do éteru v mylné myšlence, že všichni musí vědět o všem. Demagogové jsou novým typem demokratických vůdců, který vyvstal z nižších tříd, a byli zvoleni do vedení tohoto státu, či pracují v médiích (díky Francouzské revoluci - kdy lůza převzala otěže vládnutí). Demagogové hrají na city chudých a neinformovaných, resp. informovaných lidí informovaných polopravdami. Dostáváme se do absurdní situace, kdy na jedné straně totalitní Čína neinformuje lidi o skutečném počtu mrtvých a šíření nákazy, protože to se v totalitě nedělá a na druhou stranu tady máme stejně špatné zpravodajství ze strany západních médií - takže vlastně si čínské zpravodajství nezadá se západním zpravodajstvím. Vzniká tak vládně - mediální establishment, který se propojuje v celkové celospolečenské hysterii a vyvolávání nejistoty a strachu ve společnosti. Je to opakování goebbelsovské propagandy, která už nejenom že nepředpokládá pozitivní odhodlání něco změnit, nebo nehlásá pozitivní aspekty totalitního státu, ale ukazuje v médiích totální neschopnost se dohodnout na čemkoliv (od nakupování seniorů počínaje, po výši ošetřovného, po zajištění ochranných pomůcek a nakonec po ohrožení seniorů v domovech pro seniory apod.). Jako alarmující je i reakce odborů, které se jenom přidaly ústy pana Středuly k šíření paniky. Posuďte: https://ct24.ceskatelevize.cz/3064376-brifink-predsedy-odborovych-svazu-streduly-o-zmirneni-dopadu-krize-na-zamestnance

8) Selhání médií a jejich manipulace - Monarchia Catholica chce poukázat na selhání nejenom liberální demokracie, vlády, ale zvláště médií. U médií se není čemu divit, protože ty vždy vaří z vody, aby si nakonec udělaly "svoji" představu o stavu věcí, kterým prý nejlépe rozumí a v rámci svobody tisku následně šíří chaos. Zkratkovitá diskuzní fóra s různými odborníky, časově omezené komentování situace, zůstávají informačně sterilní, zobecňující, vytrhávající věci z kontextu, informace na mělčině, takže občan je vždy stejně špatně informován. Vzhledem k tomu, že média jsou zdrojem manipulace (ať už v pozitivním, či negativním smyslu), potom musí a mají povinnost předcházet jakékoliv demagogii a uklidňovat své posluchače. Zažíváme tzv. Iluzi svobodného tisku, který neví, co jest pravda, protože nezná definici pravdy. Nedokáže přesně zmapovat skutečnou realitu, kterou tak vehementně chce popisovat a komentovat. Pravdou je pro svobodný tisk to, co buď říká většina - mainstream, nebo předkládají variaci různých "pravd", které jsou "politicky" korektní. Sem tam někdo řekne "jiný" názor a už se na obrazovce neukáže. Média se tak stávají největším totalitním prvkem v současném moderním světě. Na jedné straně vidíme média v totalitních státech, které pouze pasivně tlumočí názory totalitní moci,což je první extrém. na druhou stranu tady máme tzv. západní média, která jsou na opačné straně jiného extrému: jsou naprosto nevázána a nezávislá.

9) Nehorázné omezení svobod občanů - Monarchia Catholica upozorňuje občany na to, že každá vládnoucí garnitura v liberálním demokratickém státě může ohrozit svobodu jedince nepřirozeným omezením jeho jednání, či chování, které je běžné a vychází ze svobody člověka (chození do zaměstnání, omezení pohybu osob za hranice, či z města do města, omezení práva shromažďovacího apod.) a to mnohdy daleko hůře než totalitní stát. Veškerá opatření se vždy v liberální demokracii zdůvodní prospěšností a pozitivitou, aby to nevyznělo jako nastolení diktatury, např. chceme chránit zdraví lidí, tak plošně zavřeme všechno, chceme chránit bezpečnost lidí, tak třeba omezíme jejich pohyb a to bez jakýchkoliv měřitelných důvodů. Jakékoliv vyhlašování nouzových stavů bez zjevného ohrožení a bez analogie k jiným onemocněním je zneužitím nouzového stavu. Argument vychází z toho, že pokud bychom měli v budoucnosti každý rok vyhlašovat nouzový stav kvůli pandemii třeba ptačí chřipky, či prasečí chřipky, neméně závažných onemocnění, potom by se stát vrhl do zkázy. Neboť permanentní vyhlašování nouzového stavu by uvrhlo celou společnost do ekonomických, společenských zmatků a vedlo by v důsledku ke zhroucení společnosti a státu jako takových. Účelem státu je, aby zajistil pro své občany tzv. bonum commune - obecné blaho, které nebude vystavovat jednotlivé části společnosti, či dokonce celou společnost neúměrnému krizovému řízení, které je neadekvátní reakcí na pandemii. stát má zajistit prosperitu a tento cíl díky nařízením a vedení společnosti zajistit (srvn. Victore Cathrein, Philosophia moralis , Liber II., Caput I., Art. 1, no. 428 - …Elementum societatis: ius obligandi membra societatis , ut ad bonum commune suis actibus cooperentur… a jinde podobně - "Finis civitatis est prosperitas publica sive complexus conditionum requisitarum, ut omnia, quantum fieri potest, membra organica societatis omnimodam felicitatem temporalem et fini ultimo subordinatam directe per se consequi valeant." Lev XIII., encyklika Rerum novarum, bod 26 (českého překladu)z 15. května 1891 poukazuje na úlohu státu: "...Ti, tedy, kdo spravují stát, se mají především všeobecně a v každém ohledu veškerým zaměřením zákonodárství a všemi ustanoveními snažit o to, aby již z uspořádání a správy státu samo sebou vyrůstalo blaho jak celku, tak jednotlivců." (Itaque per quos civitas regitur, primum conferre operam generatim atque universe debent tota ratione legum atque institutorum, scilicet efficiendo ut ex ipsa conformatione atque administratione reipublicae ultro prosperitas tam communitatis quam privatorum efflorescat.) Mimo jiné blahem, které má stát zajistit, je "…rozvoj živností a obchodu, kvetoucí zemědělství apod. (incrementa artium et mercatura, florens agrorum cultura". Což vláda popřela vyhlášením nouzového stavu a uvržením nepřekonatelných finančních a existenčních břemen na celou ekonomiku, živnostníky, zemědělce a firmy a potažmo na všechny občany, z jejichž daní bude tento humbuk a ztráty financovat. Navíc vyhlášení nouzového stavu dává vládě ohromnou moc k omezování práv občanů. (viz https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3066864-koronavirus-versus-lidska-prava-poslanci-nyni-meli-cinnost-vlady-dukladne-kontrolovat, https://www.pravniprostor.cz/clanky/ustavni-pravo/rozhovor-jan-wintr-k-ustavnosti-a-zakonnosti-krizovych-opatreni-vlady

Požadujeme tedy ukončení protiprávního vyhlášení nouzového stavu jako neadekvátní reakce na coronavirus.

10) Nefunkčnost liberálního státu a liberální demokracie a návrat ke stavovskému uspořádání společnosti - Monarchia Catholica poukazuje na nefunkčnost stranického systému liberálních stran. Řízení státu (gubernatio) by mělo být svěřeno nikoliv politickým žonglérům, ale odborným stavům a naše zřízení by mělo být postaveno na stavovském zřízení státu. Politiky - neodborníky a politické amatéry nepotřebujeme. Potřebujeme odborné stavy a jednotné vedení případných krizových stavů, které by na stát přišly. Navazujeme na úsilí papežů Lva XIII, sv. Pia X., a zvláště Pia XI., který ve své encyklice Quadragesimo anno z roku 1931 vytyčuje transformaci společnosti a obnovy stavovského řádu. (Viz body 81 a 87 encykliky (český překlad)). "…Stát i všichni dobří občané mají dbát a usilovat především o to, aby se překonal třídní boj a aby se povzbuzovala a rozvíjela svorná práce "stavů". Obnova stavovského řádu má tedy být v sociální politice cílem. Ve skutečnosti však dosud trvá násilně nepřirozený, proto nepevný a rozkolísaný stav lidské společnosti. Ta se totiž opírá o "třídy", jež mají rozdílné zájmy, a proto si navzájem odporují, což snadno vede k nepřátelským sporům. … Avšak dokonalá náprava je možná jen tehdy, když se odstraní ono nepřátelství a když jednotlivé údy vytvoří dobře seřízený sociální organismus: tím myslíme společenské stavy, do kterých by se lidé včlenili ne podle toho, ke které třídě patří na trhu práce, nýbrž podle různých společenských úkolů, které kdo zastává. Jako je přirozené, že ti, kdo bydlí blízko sebe, vytvářejí obce, tak je stejně přirozené, že ti, kdo pracují v témže stavu nebo povolání - ať již hospodářském nebo nějakém jiném -, tvoří různá sdružení nebo organizace. Proto mnozí pokládají taková samostatně se spravující sdružení za nezbytnou složku státu nebo aspoň za něco, co k němu zcela přirozeně patří. Poněvadž však řád, jak správně říká sv. Tomáš, je jednota vznikající upravením a vzájemným přizpůsobením mnohých složek, pravý a přirozený společenský řád vyžaduje, aby různé články společnosti byly spojeny v jedno nějakým pevným poutem.
Tím není dotčeno právo legitimního Vládce z Domu Habsburského, Jeho Císařské a Královské Výsosti Karla II. von Habsburg, aby se ujal Vlády a celého stavovského zřízení naší země
a vedl naši zem k prosperitě v duchu nejenom sociálních encyklik papežů minulých staletí.

12) Ukázkové selhání EU a globalismu: Jak málo stačilo, aby Evropa se uzavřela do ghét jednotlivých národních státu a opětovně vznikly zátarasy a kontroly na hranicích. Brussel už nikoho nezajímá. Ursula von der Leyen doslova blábolí o nějakých společných politikách EU vůči coronaviru, ale očividně slyšíme bla, bla, bla do mikrofonu. Nepotřebujeme EU, nepotřebujeme společnou hymnu, nepotřebujeme centrální vládu EU, parlament EU, společnou vlajku, stačí nám mezi zeměmi mít prostě otevřený a rozšířený Schengen. To je pravá jednota. Evropský projekt selhal.

13) A co teprve ten chudák Coronavirus? Vždyť on ani neví, za co všechno může a musíme ho zde bránit. Za hloupost vlády a demagogii médií nemůže. Nemůže ani za ekonomické ztráty způsobené vyhlášením nouzového stavu, nemůže ani za ty mrtvé, kteří podlehli jiné nemoci. Může za to zase jenom člověk, který neadekvátně zareagoval na tohohle chudáka, naprosto nepřipravený Člověk - Hlupák - údajně Pán všeho tvorstva. A co nakonec coronavirus? Kdyby měl mozek, tak by si řekl, díky lidé, mám tak skvělé PR, že by mi to mohli závidět slavní tohoto světa a to PR mám od vás úplně zadarmo. A co třeba Ebola, Zika? Ty mu pouze tiše závidí…