Zmatené historické a politické názory v letáku č. 203 FSSPX – březen-duben 2025

Byli jsme v redakci Monarchia Catholica upozorněni některými „drahými věřícími“ na leták FSSPX č. 203
a úvodní slovo P. Tomáše Stritzka v něm.  Ponechme stranou informace o milostivém létě v Římě, které jistě patří k tomu, co by kněz měl sdělovat věřícím. Je zde však i druhá část tohoto článku, která se více, či méně týká 80. výročí vítězství nad nacistickým Německem.

V prvé řadě chceme poukázat na fakt, že kněz by měl být osobností, která sděluje věřícím nejenom katolické pravdy důležité pro spásu duší, ale měl by jim také dávat za vzor vpravdě katolické (nikoliv liberální) osobnosti, zprostředkovávat jim katolické vidění světa, a to i na poli politiky, sociálního učení Církve atd. V neposlední řadě by měl dokázat varovat laiky před nebezpečími nepřátelských režimů
a ideologií, které se dnes bezuzdně šíři. Je tomu tak v letáku skutečně?

Nikoli. Vyskytují se v něm zmatená historická a politická vyjádření kněze, který např. tvrdí: „Vítězství nad nacismem tedy znamenalo pokračování života našeho národa na našem území…“ Toto tvrzení je naprostým nesmyslem, protože k nám začátkem května 1945 dorazily na sovětských tancích bolševici, včetně agentů NKVD, kteří zde začali provádět čistky mezi čs. občany a zavlékali je do SSSR.[1]

Další podivnou poznámkou v úvodu je například nesmyslné vypíchnutí konkrétních jednotek Waffen SS, přičemž v případě tzv. chorvatských divizí SS navíc pro daný příklad zavádějící, protože v nich etničtí Chorvaté prakticky nepůsobili[2]. Náhoda, neznalost, nebo zlý úmysl, když dobře víme, že v řadách divizí SS bojovali proti sovětskému bolševismu i mnohé jiné národy? Stejně tak byly různé národy, včetně Ukrajinců, součástí Rudé armády, jejíž bestiální zvěrstva jsou při osvobozování dobře známá i z naší země. Ať je tomu jakkoli, podobným způsobem při uplatnění kolektivní viny by bylo možné excesy jednotlivců nebo skupin zobecňovat a českému národu vytýkat například řádění Rudých gard, s nímž se většina národa dozajisté neztotožňovala.  

Nikde se v článku ani nedozvíme, že rudí socialisté bojovali proti nacionálním socialistům a že vlastně tyto striktně levicové ideologie si vyřizovaly účty mezi sebou. Proč si autor článku nepřipouští, že nebýt první světové války, pádu Rakouska – Uherska a obecně evropských monarchií, nikdy by nevznikly revoluční republiky typu republiky Československé, které dupaly po katolické Církvi, kde jen mohly, obíraly katolickou Církev o její majetky, zvláště pak v „1. pozemkové loupeži“. Očividně autor adoruje první veskrze zednářskou republiku (namátkou připomeňme prokázané členství v lóži u vrcholných politiků jako byli např. Beneš, Kramář, J. Masaryk, Švehla, Rašín...)[3], která byla vůči katolicismu nejenom nepřátelská, ale její představitelé chtěli prosadit podobu sekularizovaného nenáboženského státu v naprostém rozporu s encyklikou Pia XI. Quas Primas (O sociálním království Ježíše Krista nad společností) z 11. prosince 1925.

Nejenom nástup nacismu, ale i nástup komunismu pro mnohé znamenal konec života, začátek perzekucí, které drtily katolickou Církev, biskupy, kněze a laiky, včetně zatahování čs. státních občanů do nacistických koncentračních táborů, nebo do SSSR a do gulagů prostřednictvím agentů NKVD. Hnědá diktatura se tak po roce 1945 změnila v rudou – se stejnými koncentračními tábory jako ta hnědá. A nemuselo se jednat
o přesídlování národa.

Rovněž není vůbec jasné, proč autor článku zmiňuje výcvikový tábor SS na České území. Po české inteligenci nešli jenom nacisté, ale i bolševici.  

„Věční“ parašutisté

Dále se ukazuje, že se opětovně glorifikuje zásah českých výsadkářů jako projevu mimořádného hrdinství, který zahájil úplně zbytečnou represi nacistů vůči českému obyvatelstvu. Nejenom po roce 1942, zvláště pak po bitvě u Stalingradu, bylo jasné, že Německo nevyhraje, ale náznaky prohry už byly patrné v prosinci 1941, kdy německý Wehrmacht zamrzl u Moskvy. Z pohledu úspěšnosti byla akce parašutistů výsadku Anthropoid naprosto zpackanou a zfušovanou operací, která sice odstranila možná jednu hlavu hydry, ale další ihned narostly. Záměr, že atentát podnítí Čechy k výraznějšímu odporu a odboji, zcela selhal. Doporučujeme autorovi knihu historika Tomáše Krystlíka Zamlčené dějiny 1. a 2. díl. Dle historiků se dále samozřejmě spekuluje i o možné úloze Abwehru na odstranění říšského protektora, kterého již měli jeho příslušníci takříkajíc „plné zuby“ a na navedení zednáře Beneše k tomuto činu.[4] Ať už to bylo se zabitím říšského protektora jakkoli, jisté je, že životy českých občanů nejdou na vrub pouze nacistům, kteří se mstili, ale i Benešovi, který tuto naprosto zbytečnou akci schválil, i když věděl, že začnou represe a odnesou to nevinní čeští lidé.

V každém katolickém morálním poučení se píše (zvláště v morálkách 19 a 20. století), že 1) není možné vést partyzánský způsob boje, tj. boje vždy ze zálohy, a 2) není možné sesadit tyrana, který se ujal tyranské vlády (to potvrzuje i nauka sv. Tomáše Akvinského). Názory P. Francesca Suaréze o možnosti svržení tyrana Církev neakceptovala. Jedinou výjimkou je, když nelegitimně sesazená vláda panovníka se legitimním způsobem snaží veškerými legitimními prostředky znovu ujmout své zákonné vlády (například pokusy bl. Karla Habsburského získat zpět uherskou korunu po skončení I. světové války formou vojenské intervence). Ale i pro tuto situaci musí existovat pravidla: 1) musí existovat nejenom dostatečný spravedlivý důvod (legitimita), ale i 2) opravdová šance zvrátit tyranskou vládu (šance na úspěch), včetně toho, že 3) jí musí vyhlásit zákonná autorita. Beneš nebyl ani legitimní autoritou, ani skutečnou, když nařizoval diverzní akci parašutistů, neboť zradil svůj národ v nejtěžší chvíli, když sedl „na aeroplán a zmizel za oceán“. Byl to klasický příklad zrádce, jakých máme v dějinách tolik. Je to úplně stejný problém zrádcovství, jakého se dopustili Britové a Francouzi v Mnichově. Odnesl to tady za všechny president Hácha, těžce nemocný člověk a vlastně český národ, protože si pánové politici Benešové a Šrámkové chránili hlavně své krky v cizině a „dělali“ tam politiku pro národ, která se ukázala jako politika proti němu. Krásně to vyjádřil hrdinný katolický prezident Hácha, který se pro národ skutečně doslova obětoval: „Naše neštěstí začalo pádem Rakouska.“

Autorův "zářný" příklad Msgr. Šrámek – liberální politik

Autor zmiňuje jako "zářný" příklad k následování Msgr. Šrámka. Kdo byl tento člověk? Přímo na webových stránkách politické strany KDU-ČSL[5], která však od svého počátku měla pramálo společného s katolicismem,
i když v ní figurovali katoličtí kněží, čteme:

„Ve 20. století dominovaly lidoveckému hnutí dvě osobnosti, které vytvářely křesťanské a demokratické prostředí lidoveckého hnutí. A reprezentovaly náboženský, kulturní a politický přínos československé státnosti. Je to osoba monsignora J. Šrámka, politického organizátora a vládního představitele 1. a 3. republiky. Je to i osobnost monsignora B. Staška, ideového představitele křesťanské demokracie za 1. a 2. republiky, poslance a kulturního představitele českých náboženských
a kulturních snah. Ve dvacátých letech oba nesouhlasili
s reformní snahou Jednoty katolického duchovenstva a odmítli rozkol v českém katolicismu
a ustavení Československé církve. Obě dvě osobnosti reprezentovaly lidovecké hnutí jako předsedové zemských organizací a J. Šrámek jako předseda ústředního výkonného výboru ČSL. Oba lidovečtí politici vystupovali jednotně, ale názorově se odlišovali. J. Šrámek byl více politického zaměření směrem
k socialistickému politickému stranictví, kdežto B. Stašek více směřoval do pravicových pozic. B. Stašek více zdůrazňoval svatováclavské a mariánské tradice a J. Šrámek cyrilometodějské
a význam Velehradu. Oba se však hlásili k oběma tradicím a ke křesťanským kořenům české státnosti.

„V roce 1919 se sjednotily moravské a české katolické strany do Československé strany lidové v čele s Janem Šrámkem, který na tomto postu působil až do listopadu 1938…“

 

V roce 1920 se stal členem tzv. „Pětky“, neformálního politického uskupení pracujícího podle zásady: „musíme se shodnout a prosadit v Parlamentu naše kompromisy“. Což je liberální politika, nikoliv katolická. A to tehdy byl z valné části národ katolický, takže katolíci mohli prosadit daleko více.

…Základem programů obou zemských složek lidové strany se stal tzv. křesťanský solidarismus obohacený národními aspekty a důrazem na parlamentní demokracií. … Jednoznačně tu byla snaha, samozřejmě neúspěšná, pokřtít liberální demokracii, o což se opět neúspěšně pokoušeli liberální katolíci v 19. století (Lammenais aj.), ale Církev toto bratření s demokracií odsoudila za pontifikátu Řehoře XVI. v encyklice Mirari vos (O liberalismu a náboženské lhostejnosti).

V roce 1938 Šrámek ve svých téměř sedmdesáti letech emigroval do Londýna, kde spolu s prezidentem Benešem bojoval o obnovu samostatné československé státnosti.

Zase nám další politický žonglér zbaběle utekl. Pokusí se o útěk ještě v roce 1948, ale to už mu nevyjde.

Po vzniku Československé republiky se stal členem Revolučního národního shromáždění. Ve všech koaličních vládách první republiky byl ministrem. V r. 1928 byl místopředsedou vlády.

Pro doplnění, co bylo Revoluční národní shromáždění: Byl to první zákonodárný sbor „svobodného“ státu, který nevzešel z žádných demokratických voleb. V posledním válečném létě, kdy se porážka centrálních mocností stávala stále zřetelnější, vznikl v Praze politický orgán o 38 členech s názvem Národní výbor československý a jeho členové se systematicky začali připravovat na převzetí moci. Takže jinými slovy puč. Coup d´etat.

Po komunistickém puči, při nástupu vlády rudé totality, byl Jan Šrámek z veřejného života odstraněn a na jeho místo byl dosazen komunistickým režimem Josef Plojhar.“ 

Očividně jeden kolaborant stíhá druhého: jeden kolaboruje s odsouzenou liberální demokracií, druhý s bolševismem. Oba dva byli katoličtí kněží. Kolaborace s nepřáteli Církve měla v řadách českých kněží tehdy (konec konců však i teď) zjevně dost následovníků.

„…Stát, který má v úctě duchovní svobody svých občanů, nebude ukládati náboženský zákon, ale bude ve svém vlastním zájmu narovnávat vše, co by uráželo náboženské cítění občanů….“

Klasický liberální koncept, který byl občanem Šrámkem, ale i Staškem hojně propagován. Definice pojmu náboženské cítění občanů je dvojznačná a není jasné co si pod ní představit. Ale ukazuje se, že tito pánové by naprosto s klidem podepsali „učení“ II. Vatikánského koncilu, zvláště pak deklaraci Dignitatis humanae, kap. 2: „…Tento vatikánský sněm prohlašuje, že lidská osoba má právo na náboženskou svobodu. Tato svoboda záleží v tom, že všichni lidé musí být prosti nátlaku jak ze strany jednotlivců, tak ze strany společenských skupin a jakékoli lidské moci, takže nikdo ani nesmí být donucován jednat v oblasti náboženství proti svému svědomí, ani mu nesmí být zabraňováno jednat podle svého svědomí soukromě
i veřejně, buď sám nebo spolu s jinými, v náležitých mezích….“[6]

Pokračujme dále ze stránek KDU-ČSL: „…J. Šrámek, který emigroval, zase nereálně spolu s E. Benešem považovali Sověty za víceméně demokraty a komunistickou stranu Československa za demokratickou stranu a přistoupili na omezující politické pojetí Národní fronty, a to po vyhrané válce a obnově Československého státu /již bez Podkarpatské Rusi/.“ 

„…Jím vedená lidová strana sice nebyla v očích papežského nuncia považována zprvu za příliš silného hráče na politické scéně, přesto se jí dařilo záměry v církevně-politické oblasti prosazovat. Šrámek se totiž ukázal i jako zdatný vyjednavač v zákulisí. Již papež Benedikt XV. si však byl hned po první světové válce vědom toho, že kněz kvůli angažovanosti v nejrůznějších spolcích a vystupováním na schůzích zanedbává své základní poslání, totiž službu ve farnosti a evangelizační činnost. V tomto duchu pokračoval i jeho nástupce Pius XI., a proto v roce 1923 vydal rozhodnutí „numerus clausus“, kterým se měl redukovat počet duchovních v politice….“. 

„…Vatikán měl obavu i z toho, že duchovní se budou účastnit činnosti vlád, která bude v rozporu se zásadami církevního učení. Samotnému Šrámkovi nuncius často vytýkal, že církevní zájmy hájí vlažně a příliš ustupuje ideovým protivníkům. Ke Šrámkovým zásluhám však patří, že český katolický tábor přijal za svou myšlenku demokracie a odolával pokušení k řešení politických problémů za pomoci vlády pevné ruky. … Zvláště ve třicátých letech stoupala navíc kritičnost vůči politickým stranám obecně, protože panovalo přesvědčení, že už neslouží původním účelům, ale byly vnímány jako parazitující instituce sledující pouze přízemní zájmy….“. 

Šrámek chtěl naroubovat katolicismus na liberální pojetí. Tím se postavil jednoznačně na stranu katolického liberalismu, který byl odsouzen papeži 19. století.

Církev si totiž mimo jiné uvědomovala, že liberální demokracie a účast duchovenstva v jejích strukturách nakonec uškodí pověsti celé katolické Církve. Proto také zákaz kanonického práva pro působení duchovních ve státních orgánech států (viz níže). Pověst katolické Církve tím utrpěla, protože duchovní nemohli být nekompromisní vůči nepřátelským politickým silám, jak to po nich Církev chtěla a nemohli tudíž prosazovat striktně katolické principy do života státu.

Klasickým případem byla Marmaggiho aféra, která jednoznačně ukázala na problematické pilíře, na kterých byla postavena republika Československá. Viz článek k Marmaggiho aféře.[7]

Šrámek vždy sice odmítal komunismus, ale neváhal s komunisty zasednout v Národní frontě, jak to kdysi sám prohlásil:

„Ideovým odpůrcem komunismu byl jsem jak v prvé republice, tak i v nynější republice, ale vzhledem k tomu, že komunistická strana se stala stranou národní, byl jsem pro národní frontu, do které by byli přizváni také komunisté.“[8]

Kritika Šrámkovy politiky přišla z pera katolického intelektuála Jaroslava Durycha (1886–1962). Ten v létě 1925 odmítl kompromisní postoj předsedy lidové strany a upozornil jej, že katolický kněz, byť byl i ministr, musí v první řadě respektovat vůli papeže, a tudíž z vlády za jakoukoli cenu vystoupit. 

"...Jednalo se právě o postoj Šrámka ve výše uvedené aféře. Durychův kritický postoj k politickému katolicismu vyplýval nejjednoznačněji z článku „Kritika české církevní politiky“, zveřejněného v Rozmachu již v roce 1923: „Katolictví není stranou a nemůže zůstat v žádné straně. Katolictví je majetek,
a jak správně jeden vysoký církevní hodnostář řekl, snahou katolické církve není vzrůst lidové strany, nýbrž katolicita celého národa. Nikoliv strana, nýbrž národ je aspirací Církve. A na tento úkol strana lidová a vůbec žádná strana stačit nemůže a nebude.“  

(Šmíd, Marek, Obtížné zakotvení lidovců v politickém systému první ČSR Parlamentní volby v roce 1925 
a Československá strana lidová (online): https://sd.usd.cas.cz/pdfs/sod/2013/04/02.pdf  in:  DURYCH, Jaroslav: Řím promluvil. In: Rozmach, roč. 3. č. 12 (1925), s. 177–183 (přetištěno in: KOMÁREK, Karel (ed.): Jaroslav Durych: Polemiky a skandály. Olomouc, Periplum 2002, s. 216 n.).DURYCH, Jaroslav: Kritika české církevní politiky. In: Rozmach, roč. 1, č. 3 (1923), s. 33–38 (přetištěno in: FIALOVÁ, Zuzana (ed.): Jaroslav Durych: Publicista. Praha, Academia 2001, s. 261–263)

Msgr. B. Stašek – další „vzorová“ autorita, kterou máme dle autora článku následovat

Pokračujme opět ze stránek KDU-ČSL[9] k osobě občana Staška, který byl dalším špatným vzorem. Byl to právě Stašek, který vytvořil a sestavil Program

a zásady ČSL pod názvem „Obnova lidské společnosti“. „…Tento program představuje křesťansko demokratické vyjádření na počátku československé státnosti a informuje o poslání a cílech lidoveckého hnutí v 1. republice. Je rozdělen na: úvodní slovo, Rodinu, Stavy, Stát, Společnost mezinárodní. Úvodem bylo zdůrazněno, že křesťanský solidarismus staví proti kapitalismu křesťanské ctnosti, spravedlivost a lásku k bližnímu. Proti komunismu vytyčuje jinou hospodářskou soustavu, která uplatňuje spravedlnost a blaho všech i těch nejslabších vrstev a tříd národních.

Nekompromisně byla zdůrazněna nerozlučitelnost manželského svazku, podporování populace a péče o děti, a to zvláště zdravotně postižené. Vyžadovaly se školy náboženské či konfesní, beznáboženské či laické. Náklady na obojí školství měly být hrazeny z veřejných prostředků. ..."

Stašek měl pokřivený náhled na Bílou horu a pobělohorské období zemí Koruny české. (viz https://apologie.info/20230701_ib_projevy_b_staska_z_doby_okupace/)

Je třeba také čtenáři sdělit fakt, že Československá strana lidová podporovala náboženskou svobodu ještě dávno předtím, než tento blud zvítězil na II. Vatikánském koncilu. 

Politické profily demokratů J. Šrámka a B. Staška

„…B. Stašek se zase více snažil o ideové a politické sjednocení křesťanských národních stran v rámci Československa, ale bezúspěšně. J. Šrámek zase hledal možnosti politických dohod napříč parlamentním politickým spektrem, kdežto B. Stašek se více přikláněl k národnímu a více pravicovému politickému stranictví. J. Šrámek podporoval politické koncepce E. Beneše a jeho volbu za prezidenta, ale i spolupráci se socialistickým stranictvím za 1. republiky.“

Takže si autor úvodníku očividně bere za vzor různé nespolehlivé politické osoby, které, když teklo národu do bot, buď utekly, když byl národ křižován, anebo podporovaly liberalismus a liberální demokracii odsouzenou papežskými encyklikami, nebo dokonce jednaly v rozporu s nimi, když podporovaly liberalismus v naší zemi a vlastně bezkonfesijní sekularismus a falešné politické kompromisy s nepřáteli Církve. Protože na tom je ostatně založena parlamentní demokracie, na kompromisu, který ovšem je kompromisem vytvářeným s nepřáteli Církve.

Tolik k těmto „výkvětům“ liberálního katolicismu, které rozhodně nemůže katolík následovat, zvláště pak katolík, který chce být věrný Tradici Církve a tradičnímu učení papežů. 

Co jsme se dále dozvěděli?

Autor článku dále mluví o současných nepřátelích? Koho tím myslí? Politiky EU, naše politiky, NATO, jiné uskupení globalistických lichvářů? Jiné subjekty? To se čtenář nedozví. Autor odmítá ideologii tzv. vzájemného odpuštění a namísto toho z úvodníku tu a tam „povykoukne“ prachobyčejný malý český šovinismus. Neměl by však kněz naopak spolupůsobit na smíření mezi národy pod praporcem katolické Církve? Neměl by to být právě katolický kněz, který vyjde s pochodní katolické víry ke všem národům tak, jako poslal své učedníky Ježíš Kristus ke všem národům, aby tyto národy byly sjednoceny ve víře katolické? Místo toho se zde kněz uzavírá opět do ulity již zmíněného prvorepublikového šovinismu a zářných vzpomínek na nespolehlivé syny českého národa jako byl Beneš, Stašek i Šrámek. Byli to lidé z katolického pohledu nespolehliví, podporovali nejhrubší liberalismus, politický marasmus republikánství a liberální politiky, neusilovali o narovnání národnostního problému, kterému čelila republika. V rozporu s tehdy platným kanonickým právem vstupovali do politiky a do čela vládnoucí garnitury, kdy kánon 139 Kodexu kanonického práva z roku 1917 zakazoval, aby duchovní na sebe brali veřejné úřady, s nimiž je spojen výkon světské pravomoci a správy. Naopak kněží mají za povinnost šířit katolické principy na poli sociálního učení katolické Církve vytyčenou sociálními encyklikami Lva XIII. a Pia XI., varovat věřící před nepřátelskými  ideologiemi ve smyslu Syllabu bl. Pia IX. a učení papežů sv. Pia X. a dalších, a nikoliv proto, aby dělali jenom falešné politické kompromisy a ústupky.

Pokud autor mluví o spravedlnosti a jejím nastolení, potom je třeba začít v roce 1918 a požádat o odpuštění bl. Karla Habsburského, že došlo k revolučnímu vytvoření neživotného a nelegitimního státního útvaru, který si za to koledoval o trest Boží, který přišel v roce 1938. Za to, že jste zničili Habsburskou monarchii, utlačovali jste národnostní menšiny, které ve skutečnosti menšinami nebyly[10], přišel trest: Mnichov, puč v roce 1948 a zotročení na desítky let. K tomu odkazujeme na článek, který se tomuto tématu věnuje.[11]

Pokud podle autora má smíření pro budoucnost mezi národy stát na pravdivých základech, s čímž lze souhlasit, potom je třeba začít právě v roce 1918 a požádat o odpuštění Habsburky, německou, maďarskou a polskou menšinu, kterým byla odepřena integrace do naší vlasti. Víc jak 3.000.000 Němců
a další počty maďarské a polské menšiny byly vrženy do chomoutu nově vzniklé šovinistické republiky, která se cítila státem národním s národem pouze „československým“, a která po menšinách jenom dupala po celých 20 let, aby je nakonec vyhnala z jejich zákonných domovů a historických území. Obětí zločinu se stali Habsburkové a s nimi i němečtí, maďarští a polští občané po první světové válce. A mimochodem silné čechizaci byla v 1. republice vystavena také chorvatská menšina na jižní Moravě a to v rozsahu, který v monarchii nikdy nepřipadal v úvahu. Ale světovým mocnostem se to vymstilo. Důsledkem špatného uvažování mocností po první světové válce bylo zaděláno na válku ještě horší. Přesně, jak Matka Boží předpověděla ve Fatimě.[12] Takže naše země a náš národ si své problémy vždy zavinily samy.

S autorem rovněž není možné souhlasit, že naše země byla 8. května osvobozena, protože nacismus vystřídala další totalita, která přijela na sovětských tancích. To nebyli žádní osvoboditelé. 3. republika byla ve vleku SSSR, český národ zrazen podruhé (Jalta, Casablanca) a vehnán do sovětského prostoru
a bolševismu. Takže žádné osvobození se nekonalo. K tomu zase odkazujeme na tento náš článek.[13]

Myšlenky míru jsou jistě nádherné, ale nemůže být v tomto světě mír mezi katolíkem a liberálem či totalitářem. Právě katolík nemůže podporovat žádný kompromis politický, či sociální. Stát, který by v důsledku byl proti katolické víře, nemůže stavět společnost, a už vůbec ne, pokud stavební práce neřídí katolická Církev (sv. Pius X. ve své encyklice Notre charge apostolique ze dne 25.8.1910 proti bludům sociálního hnutí Sillon). Nutností je, aby katolík, a to v úzké spolupráci s klérem a papežem sv. Piem X. a jím vyhlášené katolické akci aktivně usiloval o vybudování katolického státu[14] a skrze takový stát byl veden nespočetný zástup duší ke spáse.  

Jako asi největší nonsens je tvrzení autora článku, že žijeme ve svobodné zemi a že katolická Církev žije ve svobodě. Pravděpodobně to již není jenom nedostatek znalostí politických a historických reálií, ale očividně nepochopení současné situace, ve které se dnešní český národ nalézá. Adorace nepřirozených svazků, LGBT, liberalismu, morálního a politického marasmu, včetně bojovného atheismu spojeného s novými „ideologickými“ neomarxistickými hnutími a směry, podpora potratové politiky a v budoucnu
i euthanásie, zavádění státní censury, toto opravdu není jenom projevem nesvobody, ale ideologické totality nejhrubšího zrna. Národ je drcen těmito ideologiemi, které razí nové vládní garnitury již více jak 35 let.

Zmíněný úvodník P. Stritzka lze tedy s přídechem ironie celý považovat za svého druhu „partyzánštinu“ nebo přinejmenším za velmi svojský pohled na dějiny národní i mezinárodní. Skoro se chce říct „drž se svého kopyta, ševče“. Úsměvná je také nejasná poznámka autora úvodníku na téma stihomamu, zmíněná přímo na místě, kde s notnou dávkou stihomamu sám obvykle „odhaluje“ různé „nepřátele“ svého apoštolátu.

Závěrem lze říct, že úvodníky tohoto kněze se již za ta léta stala v tradičních kruzích legendárními. Mnohdy se jim dokonce smějí, případně se za ně stydí, i samotní mnozí „drazí věřící“. To je bohužel víc než smutné a není to dobrým východiskem pro rozvoj apoštolátu.

---

[1] KRYSTLÍK, Tomáš. Zamlčené dějiny 2. Praha: Beta Books, 2010. ISBN 978-80-87197-29-5.

[2] Autor článku pravděpodobně myslí divizi SS Handschar a SS Kama, kterou většinově tvořili příslušníci z řad bosenských muslimů a etnických Němců žijících na Balkáně (nikoliv Chorvaté) a byla založena v roce 1943/1944. viz BINGHAM, Graham. SS - Hitlerův nástroj teroru. Praha 8: Svojtka a Vašut, 1996. ISBN 80-7180-118-4, str. 122 a dále a str. 129. Totéž potvrzuje LUKAS, James, Hitlerovy horské jednotky, Praha, Naše vojsko, 1994, ISBN 80-206-0412-X, str. 217 a dále. Navíc chorvatská vláda protestovala, aby na chorvatském území byly cvičeny obě dvě divize SS, které nebyly složené z Chorvatů. Což bylo vyslyšeno a obě dvě divize byly cvičeny v jižní Francii.

[3] LENNHOFF, Eugen. Svobodní zednáři. Paměti a historie. Praha: Petrklíč, 1993. ISBN 80-85243-42-3.

[4] KRYSTLÍK, Tomáš. Zamlčené dějiny. Praha: Beta Books, 2008. ISBN 978-80-87197-06-6, str. 129-134.

[5] https://www.kdu.cz/aktualne/archiv/2010/msgr-dr-jan-sramek

[6] https://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vat-ii_decl_19651207_dignitatis-humanae_cs.html

[7] https://monarchiacatholica.blogspot.com/2022/11/francesco-kardinal-marmaggi-31-srpna.html

[8] Archiv KDU – ČSL. Protokol, 21.3.Ústředna státní bezpečnosti v Praze. Karton 18, Osobnosti ČSL, sv. 2 - Jan Šrámek.

[9] https://www.kdu.cz/aktualne/archiv/2010/vaclav-rynes-monsignor-bohumil-stasek

[10] O utlačování národnostních menšin v První republice viz BERAN, Ladislav Josef. Odepřená integrace. Praha: Pulchra, 2009. ISBN 978-80-87-87377-02-3.

[11] https://monarchiacatholica.blogspot.com/2020/10/k-pripomenuti-si-mnichovske-dohody.html

[12] 12. července 1917 Panna Maria ve Fatimě řekla, že se blíží další světová válka, a poskytla znamení: "Válka skončí. Pokud však nepřestanou (lidé) urážet Boha, začne za vlády Pia XI. další a ještě horší. Až uvidíte noc ozářenou neznámým světlem, vězte, že je to velké znamení, které vám Bůh dává, že se chystá potrestat svět za jeho mnohé zločiny válkou, hladem a pronásledováním Církve a Svatého otce. Abych tomu zabránil, přijdu vás
o pěti prvních sobotách požádat o zasvěcení Ruska mému Neposkvrněnému Srdci a o přijímání pokání. Budou-li mé žádosti splněny, Rusko se obrátí a nastane mír. Pokud ne, bude roznášet své bludy po celém světě, vyvolávat války a pronásledování Církve. Dobří budou umučeni, Svatý otec bude mnoho trpět a různé národy budou vyhlazeny. Nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí, Svatý otec mi zasvětí Rusko, to se obrátí a světu bude dopřáno jisté období míru."

[13] https://monarchiacatholica.blogspot.com/2020/08/proc-katolicti-monarchiste-neslavi-9.html

[14] Opětovně požadavek sv. Pia X. a jeho encykliky Notre chargé apostolique.

J.E. biskup Richard Williamson – R.I.P. (2025)

J.E. biskup Richard Williamson – R.I.P. (2025)

DĚKUJEME VÁM, VAŠE EXCELENCE, ZA VÁŠ HEROICKÝ BOJ ZA KATOLICKOU TRADICI!

WIR DANKEN IHNEN, EXZELLENZ, FÜR IHREN HELDENHAFTEN KAMPF FÜR DIE KATHOLISCHE TRADITION!

KÖSZÖNÖM, EXCELLENCIÁS URAM, A KATOLIKUS HAGYOMÁNYÉRT FOLYTATOTT HŐSIES KÜZDELMÉT!

https://rexcz.blogspot.com/2025/01/je-biskup-richard-williamson-rip-2025.html?m=1

Některé významnější církevní výročí v roce 2025 - Einige wichtige kirchliche Jubiläen im Jahr 2025 - Néhány fontosabb egyházi évforduló 2025-ben

1975 let od svolání Jeruzalémského koncilu, který rozhodl, že pohané, kteří se obrátí ke křesťanství, nemusí dodržovat Mojžíšovy zákony. (50 n.l.)

1955 let od pádu Jeruzaléma a zničení Chrámu. (70 n.l.)

1700 let od svolání 1. ekumenického koncilu v Niceji, svolaného jako reakce na ariánský blud, který odsoudil. Stanovil vyznání víry, které deklaruje víru pravověrných křesťanů. (325)

1645 let od vydání ediktu De Fide Catholica císaře Theodosia I., kterým prohlašuje katolické křesťanství za státní náboženství Římské říše. (Únor 380)

1545 let od narození sv. Benedikta, autora mnišské řehole, která stanoví pravidla pro zakládání klášterů. (480)

1345 let od konání 3. Konstantinopolského koncilu, který odsuzuje blud monotheletismu. (680)

1225  let korunovace franckého krále Karla Velikého papežem Lvem III. ve svatopetrské bazilice císařem Svaté říše římské (Imperator Romanorum). (25. prosince 800)

1025 let od korunovace sv. Štěpána I. uherským králem. (1000/1001)

930 let od svolání 1. křížové výpravy na koncilu v Clermontu papežem Urbanem II. na obranu východních křesťanů a poutníků do Svaté země. (27. listopadu 1095)

905 let od založení řádu templářů. (1120)

875 let od schválení prvního kanonického práva katolické Církve - Dekretu Gratiani, který je vodítkem pro kanonické právo po celá staletí, až do roku 1917. Původně název tohoto díla je Concordia discordantium canonum (česky „Soulad rozporných kánonů“), které je kompendiem církevních předpisů vydaných před rokem 1140. Jeho autorem je mnich a učitel boloňské univerzity Gratianus. Patří k zakladatelským dílům církevního práva a západní právní vědy vůbec. (1150)

810 let od zahájení 4. Lateránského koncilu papežem Innocencem III. (11. listopadu 1215)

800 let od narození sv. Tomáše Akvinského. (1225)

780 let od zasedání 1. Lyonského koncilu, který exkomunikoval a sesadil císaře Fridricha II. (1245)

485 let od potvrzení Tovaryšstva Ježíšova papežem Pavlem III. (1540)

480 let od zahájení Tridentského koncilu papežem Pavlem III. (13. prosince 1545)

455 let od vydání buly Quo Primum sv. Pia V., který jednou provždy deklaroval, že pouze římská mše v tridentské podobě je jedinou schválenou formou mše sv. v rámci římské liturgie a garantoval právo každého kněze tuto římskou mši sloužit a to nezrušitelně. (14. července 1570)

195 let od zjevení Panny Marie sv. Kateřině Labouré a předání Zázračné medaile sestře Kateřině. (1830)

185 let od zjevení Panny Marie sestře Justýně Bisqueyburu v Paříži a předání zeleného škapulíře. (28.1.1840)

155 let od vydání dogmatické konstituce o Kristově Církvi ze 4. zasedání I. Vatikánského koncilu Pastor aeternus a vyhlášení dogmatu o papežské neomylnosti a primátu. (18. července 1870)

100 let od encykliky papeže Pia XI. Quas Primas o sociálním království Ježíše Krista a je vyhlášen svátek Ježíše Krista Krále, který umisťuje na poslední neděli v říjnu. (11. 12. 1925)

80 let od založení řádu rytířů Panny Marie (Militia Sanctae Mariae) Gerardem Lafondem. (6. srpna 1945)

Požehnané svátky vánoční a radost z narození Spasitele Ježíše Krista - Gesegnete Weihnachten und Freude über die Geburt des Erlösers Jesus Christus - Áldott karácsonyt és a Megváltó Jézus Krisztus születésének örömét!

 

Vážení přátelé v Kristu a Marii, 

rok se opět přiblížil ke svému konci a i když jsme se na blogu Monarchia Catholica odmlčeli skoro na rok, bylo to odmlčení pro nás všechny podstatné, abychom přeskupili své síly a mohli opět s nadšením pokračovat v tomto blogu. Situace světa, katastrofická situace naší Matky Církve, ze které odpadají statisíce lidí, kteří se vrhají na širokou cestu do záhuby, nás opět přivádí k podstatě této katastrofy moderního světa. Tento svět chtěl být dospělý, domníval se, že dospělost tkví v anarchii, v opozici vůči Bohu a Jeho Církvi a opět znovu a znovu tento tupý a  šílený svět naráží na svou nemorálnost a anarchistické pojetí svobody, ve které se sám utápí. Klasickým příkladem selhání a destrukce nám budiž liberální demokracie a liberálně demokratická politika, která je tvořena v drtivé většině lidmi, kteří jsou nepřáteli svých vlastních občanů a národů a likvidují a korumpují úplně všechno. Své zvrácenosti si nechávají schvalovat ve svých revolučních parlamentech, které jsou nelegitimní ze své podstaty, svoji osobní zvrácenost prosazují na úrovni národů jako jedinou možnou strategii. Na našem blogu se tomu chceme i nadále věnovat, nejenom odhalovat zvěrstva světa a pokoncilní přisluhovače prince tohoto světa, kteří obsadili naše kostely, kláštery, semináře a nejsou už dávno katolickými, ale i poukazovat na správný směr, který je věrný katolické víře a který nás ženě i nadále k prosazování sociálního Království Ježíše Krista. A proto, jak říkáme v prologu našeho blogu v našem stanovisku, vyjděme vstříc jako rytíři Panny Marie do boje za malé děťátko z betlémské kolébky
a bojujme s Matkou Boží proti Princi tohoto světa a jeho legiím i jeho lidským přisluhovačům, protože i sám ďábel ví, že již dávno prohrál právě tím, že Boží Syn se vtělil. Neposkvrněným početím Panny Marie bylo rozhodnuto o konečné porážce Satana a jeho legií. 

A tak nechť Vám Bůh požehná a Panna Maria Vás všechny chrání v roce 7533/7534 od stvoření světa, v roce 2025 od narození našeho Spasitele. 

Vaše redakce blogu MC

          Liebe Freunde in Christus und Maria,

das Jahr neigt sich wieder einmal dem Ende zu, und obwohl wir auf dem Blog Monarchia Catholica fast ein Jahr lang geschwiegen haben, war diese Stille für uns alle wichtig, um uns neu zu sammeln und diesen Blog mit Enthusiasmus wieder aufzunehmen. Der Zustand der Welt, die katastrophale Situation unserer Mutterkirche, von der Hunderttausende abfallen und sich auf den breiten Weg ins Verderben stürzen, bringt uns zurück zum Kern dieser Katastrophe der modernen Welt. Diese Welt wollte erwachsen werden, glaubte, die Reife läge in der Anarchie, im Gegensatz zu Gott und seiner Kirche, und immer wieder stößt sich diese dumpfe und wahnsinnige Welt an ihrer Unmoral und dem anarchischen Freiheitsverständnis, in dem sie sich befindet. Das klassische Beispiel für Scheitern und Zerstörung ist die liberale Demokratie und die liberale demokratische Politik, die überwiegend aus Menschen besteht, die Feinde ihrer eigenen Bürger und Nationen sind und alles zerstören und korrumpieren. Sie lassen ihre Perversionen in ihren revolutionären Parlamenten absegnen, die von Natur aus illegitim sind, und sie setzen ihre persönlichen Perversionen auf der Ebene der Nationen als einzig mögliche Strategie durch. Auf unserem Blog wollen wir uns weiterhin damit befassen, indem wir nicht nur die Grausamkeiten der Welt und der nachkonziliaren Lakaien des Fürsten dieser Welt, die unsere Kirchen, Klöster und Seminare übernommen haben und nicht mehr katholisch sind, aufdecken, sondern uns auch die richtige Richtung weisen, die dem katholischen Glauben treu ist und die uns weiterhin antreiben wird, das soziale Reich Jesu Christi voranzubringen. Und so lasst uns, wie es im Prolog unseres Blogbeitrags heißt, als Ritter der Jungfrau Maria ausziehen, um für das kleine Kind in der Wiege von Bethlehem zu kämpfen und kämpfen wir mit der Mutter Gottes gegen den Fürsten dieser Welt und seine Legionen und seine menschlichen Schergen, denn selbst der Teufel weiß, dass er durch die Menschwerdung des Gottessohnes schon längst verloren hat. Durch die unbefleckte Empfängnis der seligen Jungfrau Maria wurde beschlossen die endgültige Niederlage des Satans und seiner Legionen. So möge Gott Sie segnen und die Gottesmutter Sie alle beschützen im Jahr 7533/7534 seit der Erschaffung der Welt, im Jahr 2025 seit der Geburt unseres Erlösers.

          Ihr MC Blog Redaktionsteam

Kedves Krisztusban és Máriában élő barátaim,

az év ismét a végéhez közeledik, és bár majdnem egy évig csendben voltunk a Monarchia Catholica blogon, ez a csend elengedhetetlen volt mindannyiunk számára, hogy újraszerveződjünk és lelkesen folytassuk ezt a blogot. A világ helyzete, Anyaszentegyházunk katasztrofális helyzete, amelyből százezrek szakadnak ki, és merülnek a kárhozat széles útjára, visszavezet bennünket a modern világ e katasztrófájának lényegéhez. Ez a világ fel akart nőni, azt hitte, hogy az érettség az anarchiában rejlik, szemben Istennel és az Ő Egyházával, és ez a tompa és őrült világ újra és újra nekifut erkölcstelenségének és a szabadság anarchikus felfogásának, amelyben elmerült. A kudarc és a pusztulás klasszikus példája a liberális demokrácia és a liberális demokratikus politika, amely túlnyomó többségében olyan emberekből áll, akik saját polgáraik és nemzeteik ellenségei, és akik mindent elpusztítanak és megrontanak. Perverzióikat forradalmi parlamentjeikben hagyják jóvá, amelyek természetüknél fogva illegitimek, és személyes perverzióikat a nemzetek szintjén egyetlen lehetséges stratégiaként erőltetik. Blogunkon továbbra is ezzel szeretnénk foglalkozni, nemcsak a világ és e világ fejedelmének konciliárus utáni kegyetlenkedéseit és kegyenceit leleplezve, akik elfoglalták templomainkat, kolostorainkat, szemináriumainkat és már nem katolikusok, hanem a helyes irányt is megmutatva, amely hűséges a katolikus hithez és amely továbbra is Jézus Krisztus szociális királyságának előmozdítására fog bennünket hajtani. És így, ahogyan blogbejegyzésünk prológusában mondjuk, induljunk el Szűz Mária lovagjaiként, hogy harcoljunk a betlehemi bölcső kisgyermekért és harcoljunk az Istenanyával együtt e világ fejedelme, légiói és emberi csatlósai ellen, mert még maga az ördög is tudja, hogy már régen veszített, már csak azért is, mert Isten Fia megtestesült. Szűz Mária Szeplőtelen Fogantatása által eldőlt a Sátán és légiói végső veresége. Isten áldjon meg tehát benneteket, és a Szűzanya óvjon meg mindnyájatokat a világ teremtésétől számított 7533/7534. évben, a Megváltónk születésétől számított 2025. évben. Az MC Blog szerkesztő csapata

 

Zelený škapulíř - Jeho rozšiřování pokračuje s nakladatelstvím Christianitas

Blog Monarchia Catholica pokračuje ve spolupráci s nakladatelstvím Christianitas (https://www.christianitas.cz) v rozšiřování svátostiny zeleného škapulíře mezi věřícími, abychom mohli i touto cestou uctít Matku Boží a zároveň pomohli k obrácení, co největšího počtu duší k Bohu, k Jeho Svaté Matce a přivést je do Jeho Svaté římské Církve jakožto jediné archy spásy. 

"...Posléze tedy prohlašujeme, (deklarujeme,) pravíme, stanovíme, (definujeme,) a oznamujeme, že ke spasení je veškerému lidskému stvoření nutně potřebná podřízenost římskému veleknězi. Dáno v Lateráně v osmém roce našeho pontifikátu." (Bulla Unam Sanctam Jeho svatosti papeže Bonifáce VIII.) 

Za celá léta, co ho Monarchia Catholica rozšiřovala, bylo rozdáno ohromné množství zelených škapulířů a my mnohokrát děkujeme všem, kteří se k nám v tomto úsilí připojili. 

Jedním z největších darů, které jsme získali od Matky Boží, patří bezesporu v zemích Koruny české málo využívaný mocný nástroj obrácení lidí bez víry, nebo lidí vlažných k Bohu a ke katolické víře, tzv. zelený škapulíř. Jeho původ je podobně zázračný jako původ hnědého škapulíře, či zázračné medailky z Rue du Bac. Podobně jako Zázračná medailka byla předána sv. Kateřině Labouré, sestře z kongregace Dcer Boží Lásky, které založil sv. Vincenc z Pauly, za deset let po tomto zjevení se zjevila Nejsvětější Panna jiné sestře z téže Kongregace a předala ji další svátostinu, výše zmíněný zelený škapulíř. Stalo se tak 28. 1. 1840 sestře Justýně Bisqueyburu v Paříži. Sestra Justýna nejprve váhala, ale poté se svěřila svému duchovnímu vůdci P. Aladelovi, který byl mimochodem hlavním knězem zodpovědným za šíření Zázračné medailky sv. Kateřiny Labouré. Zelený škapulíř je oslavou Neposkvrněného početí Panny Marie. Dvakrát jeho používání doporučil bl. papež Pius IX. Zelený škapulíř je možné nosit při sobě, případně ho umístit do blízkosti (např. do místnosti) osoby, které je určen a skrytě ho umístit v místě, kde osoba pohybuje. Není potřeba speciálního zasvěcení a zapsání (registrace), jak je tomu u jiných typů škapulířů. Škapulíř se světí knězem jako svátostina. Jedinou podmínkou je, že se každý den osoba, dárce škapulíře, bude za osobu obdarovanou tímto škapulířem modlit střelnou modlitbu: "Neposkvrněné Srdce Panny Marie, oroduj za nás nyní i v hodině naší smrti." Tato modlitba se říká za každou osobu, která byla tímto škapulířem obdarována, nebo je u ní škapulíř v místnosti, či na jiném skrytém místě. Důležité je, aby dárce škapulíře měl neochvějnou víru v to, že skutečně dojde k vyslyšení proseb a k naplnění zaslíbení, které jsou se škapulířem spojeny.

Výsledky zeleného škapulíře, které jsou zasílány formou zpráv a díků obrácených lidí a rozšiřovatelů úcty k zelenému škapulíři k sestrám Kongregace Božské Lásky o tom mluví jasnou řečí. Christianitas a Monarchia Catholica se připojuje k této Boží a Mariině křížové výpravě za obrácení duší k Bohu a ke katolické Církvi. Jiná cesta obrácení zemí Koruny České neexistuje. Obrátíme tento bezbožecký národ Božskými zbraněmi. A máme výhodu překvapení. Proč? Protože tento svět se těmto Božím zbraním vysmívá. Nakonec však zakusí jejich mocný účinek. A jako ze sv. Marie Magdalské Kristus Pán vyhnal mnoho ďáblů, tak bude touto svátostinou vyhnán princ tohoto světa, lhář a rebel proti Bohu. 

Zelený škapulíř :

1/ obrací ty, kteří nemají víru, nebo jsou dokonce fanatickými neznabohy,

2/ dopomáhá těm, kteří jsou v opozici vůči Církvi, aby se s ní v nejkratším možném čase smířili a našli  / či posílili svoji víru,

3/ je zde zaslíbení šťastné smrti,

4/ posiluje víru těch, kteří v Církvi už jsou,

5/ ochraňuje své nositele, nebo ty, kdo šíří apoštolát zeleného škapulíře, od útoků Satana a ďábelských kohort.

Pokud máte zájem se připojit k této naší aktivitě, budeme jenom rádi. Takže vstříc do boje, milí katolíci, a pojďme obracet duše, neboť Bůh nám dal vhodné zbraně. Duchovní zbraně, které rozdrtí ďábla a bezbožecký svět.

Nově tedy můžete objednávat zelené škapulíře na této webové adrese: 

https://www.christianitas.cz/p/zeleny-skapulir-panny-marie

Bohu díky všem, kteří se této společné misii nakladatelství Christianitas a Monarchia Catholica připojí. 

Katolíci bojkotují výzvu Pro-LGBT firem za redefinici manželství a jejich služby - Katholiken boykottieren die Herausforderung von Pro - LGBT Unternehmen und ihrer Dienstleistungen

Katolíci bojkotují výzvu firem i jejich služby, neboť tyto firmy překročily svoji neutralitu a vyvíjejí politický tlak na prosazení redefinice manželství. https://alipro.cz/2023/09/07/jak-vodafone-provozuje-v-cr-kulturni-imperialismus/?fbclid=IwAR3ZmpOgo7F-bwVKRCtGvsykfQPp7SK_NvA1IjpZqrFh8iqmx-SkXuhjGUI

Monarchia Catholica vybízí ve shodě s Aliancí pro rodinu, aby byly bojkotovány služby firem, které vyvinuly politický tlak na "předsedu" "vlády", aby dopomohly k prosazení redefinice manželství. 

Smírná novéna Bohu a Panně Marii za pochod sodomitů. Versöhnliche Novene an Gott und die Jungfrau Maria für den Marsch der Sodomiten.

Vážení přátelé v Kristu a Marii, Monarchia Catholica se začíná modlit od zítra novénu (9 dní) k Panně Marii Zázračné medaile z Rue d´Bac jakožto smírnou novénu za urážky českého národa vůči Bohu a Panně Marii a za pochod sodomitů Prahou a to z důvodu poškození sloupu Nejsvětější Trojice v Praze bleskem, který je vykřičníkem Božím za ohavnosti, kterých se národ dopustil na Bohu tím, že dovolil páchání hříchů do nebe volajících. Tyto hříchy volají o Boží trest. Musíme však Boha a Pannu Marii usmířit. (více na : https://www.novinky.cz/.../krimi-blesk-zasahl-bozi-oko-na... )

Text novény:

Modlitba k Panně Marii Zázračné medaile

(modlíme se ji po přečtení meditace,
určené na každý den novény)

Panno Maria Zázračné medaile, ty ses zjevila sv. Kateřině Labouré jako prostřednice milostí. Vyslechni proto naši naléhavou prosbu. Do Tvých mateřských rukou vkládáme všechny své úmysly, duchovní i hmotné zájmy. Dovolujeme si svěřit tvé mateřské dobrotě i tuto zvláštní žádost (zde vyjádři svoji prosbu). Dobrá Matko, pokorně Tě prosíme, přednes ji svému Božskému Synu. Jestliže se neprotiví jeho vůli a slouží nám k posvěcení, vypros nám ji. Pozvedni tedy, Panno mocná, své prosící ruce nejprve k Pánu, potom je skloň k nám a sešli na nás paprsky svých milostí, aby se v jejich světle a teple naše duše očistila, aby nelpěla na pozemských věcech a kráčela za tebou až do dne, kdy se setkáme v nebeské slávě. Amen.

Bez hříchu počatá, Panno Maria, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme. (3x)

1.den: Cena medaile, pochází z nebe

Není dílem nějakého zručného mistra. Nevytvořila ji ani zbožná osoba proniknutá úctou k Panně Marii. Darovala nám ji sama Panna Maria. Ona zvolila všechny symboly, které na medaili vidíme. Medaile, kterou nosím, je znamením toho, že patřím Panně Marii. Pohled na medaili mi ji pokaždé připomíná. Ona je pro mě vzorem, který mám následovat. Chápal(a) jsem dosud, jakou cenu má medaile? Nosím ji stále? Modlitba: Panno Maria…

2.den: Malá důvěrnice Panny Marie

Pán Bůh rád používá k uskutečnění svých úmyslů to, co svět považuje za slabé a hodné pohrdání, aby tak bylo zcela zjevné, že úspěch pochází od něho a aby bezmocnost stvoření hlásala jeho moc a moudrost. To platí i o sv. Janě z Arku a o sv. Bernardetě. Když chtěla svatá Panna dát světu Zázračnou medaili, vyvolila si k tomu nevzdělanou, jednoduchou novicku pocházející z vesnice. Sama sestra Kateřina řekla: "Přesvatá Panna si mě vyvolila jen proto, aby lidé nemohli pochybovat." Byla skutečně pokorná, o mimořádných milostech dovedla mlčet celý život. I papež Pius XI. obdivoval toto mlčení ve své homilii při blahořečení služebnice Boží a vydal o ní nádherné svědectví: "Zachovala tajemství své Královny… Vidí Panna Maria i na mně ctnosti, které se jí tolik líbily na sestře Kateřině?" Modlitba: Panno Maria…

3.den: Panna s paprsky

Dogma o Neposkvrněném Početí tak, jak je připomíná medaile, je v souladu se všemi pravdami naší víry, počínaje dogmatem o dědičném hříchu až po nedávno ustanovený svátek Panny Marie, Prostřednice všech milostí. Při zjevení vycházely z rukou svaté Panny paprsky. Podle jejího vysvětlení znázorňují milosti, které rozdává všem, kteří o ně prosí. Když se sestra Kateřina divila, že některé drahokamy na prstech nevyzařovaly paprsky, uslyšela vnitřní hlas: "Drahokamy, které nezáří, představují milosti, o něž lidé neprosí." O kterou milost zapomínám prosit? Chápu, že každou milost mi Pán uděluje prostřednictvím Panny Marie, Matky církve? Prosím o milosti pro sebe, pro bližní i pro ty, kteří o ně neprosí? Modlitba: Panno Maria…

4.den: Bez hříchu počatá Panno Maria, oroduj za nás, kteří sek Tobě utíkáme! Heslo na medaili

Naučila mě ho Panna Maria. Už je přeložené skoro do všech jazyků. Opakují ho ve všech končinách země. Otevřelo všechny mysli a srdce pro přijetí víry v Neposkvrněné početí. Neustále ho opakujeme. Naučme tuto větičku děti, nemocné a zvláště ty, kteří trpí. Všude ji šiřme. Přichází mi tato věta, kterou mě naučila Panna Maria, zcela bezděky na mysl? Opakuji ji s vírou a důvěrou? Modlitba: Panno Maria…

5.den: Panna Maria šlape hadovi na hlavu…

V knize Genesis čteme: "Nepřátelství ustanovím mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti zasáhne hlavu, zatímco ty zasáhneš jeho patu." Touto ženou, vzpomínanou v předjaří světa, je Panna Maria. Proto chtěla, aby ji medaile tak znázorňovala. Odporného hada dobře známe… Je jím pokušitel, ďábel. Plazí se, vyčkává v zákoutí, syčí, pokouší se pannu uštknout. Marná snaha! Je silnější. Je Neposkvrněná! I na nás často doráží pokušení jako pekelný had. Nezapomínejme, že k vítězství nám dopomůže Boží milost a Panna Maria! Prosím v pokušení o pomoc nebeskou Matku? Důvěřuji v její orodující všemohoucnost? Modlitba: Panno Maria…

6.den: "M" na medaili

Na druhé straně medaile je monogram jména Panny Marie, který je podstavcem Ježíšova kříže. Pannu Marii nelze oddělit od jejího Syna. I já s ní mám být po celý život úzce ve spojení. Pomáhala by mi lehčeji snášet těžkosti. Ať je její jméno vždy v mém srdci, v mých myšlenkách a na mých ústech. Chci často pamatovat na krásná slova svatého Bernarda:"V pokušení, v pochybnosti, v utrpení k hvězdě se dívej, Marii vzývej!" Má Panna Maria místo v mém osobním, intimním životě? Nepovažuji ji jen za sochu? Je pro mě živou bytostí, která mě vždy ochotně přijme, vyslechne a odpoví mi? Modlitba: Panno Maria…

7.den: Kříž na medaili

Kříž nad monogramem Panny Marie je symbol křesťanství. Připomíná vykoupení, souhrn křesťanského života. Svatá Panna měla účast na Ježíšově kříži. Stabat Mater… stála pod křížem. Ukazuje nám ho na medaili a ubezpečuje nás, že bude stát i u našeho kříže a že nám ho pomůže nést. Cesta kříže je královskou cestou do nebe. Ať nám to Panna Maria pomůže pochopit. Prosím Pannu Marii o pomoc v době zkoušek? Jsem přesvědčen(a), že trpí se mnou a chce mi pomoci? Modlitba: Panno Maria…

8.den: Dvě srdce na medaili

Srdce Ježíšovo ovinuté trním a hned u něho srdce Panny Marie probodené mečem. Tato dvě srdce jsou stále spojená - jak v lásce, tak i v utrpení. Srdce Ježíšovo je vzorem svatosti, pramenem všech milostí. Srdce Panny Marie je věrným obrazem Boží dokonalosti, průplavem, kterým přichází na svět každá milost. Matku nemůžeme nikdy oddělit od Syna. Narušili bychom tak Bohem stanovený pořádek. Jděme tedy k Ježíšovi vždy skrze Marii a nikdy je od sebe neoddělujme! Uctívám věrně Nejsvětější Srdce Ježíšovo každý první pátek v měsíci a Neposkvrněné Srdce Panny Marie každou první sobotu? Modlitba? Panno Maria…

9.den: Hvězdy na medaili

I hvězdy na medaili jsou symbolem. Připomínají dvanáct apoštolů a svaté, kteří podle jejich příkladu následovali Ježíše a prostřednictvím Panny Marie dosáhli koruny slávy. Hvězdy nám také připomínají, že máme být apoštoly, vyhledávat v našem okolí lhostejné a nevěřící, abychom je skrze Marii přivedli k Ježíšovi. Je jich v dnešní době tolik! Jsem apoštolem? Pochopil(a) jsem, že i já jsem do určité míry zodpovědný(á) za duše ve svém okolí, zvláště za duše příbuzných? Modlitba: Panno Maria…