a Graves de Communi. Uvádíme nejzávažnější teze.
s jinými lidmi, a naplnil své přirozené potřeby. Proto musí lidská společnost uznávat Boha za svého otce a původce, a musí vzdávat moci jeho autoritě veřejně příslušnou poctu. (LP)
Kdo se snaží, aby vlády států nebraly ohled na Boží zákony, odvracejí státní moc od řádu, který od jejich řízení Bohem přirozeně je jim předepsaný. Je tedy omylem, pokud se tvrdí, že stát se nemusí Božími zákony řídit a může jednat i proti nim. (LP)
Poněvadž je nezbytné, aby občanská společnost přiznávala se k jedinému náboženství a to pouze tomu, které je pravdivé (rozuměj katolické náboženství). (LP)
Náboženství je nadmíru užitečné, protože svůj původ odvozuje od Boha a ukládá vladařům, aby byli pamětliví svých povinností, neporoučeli nespravedlivě a tvrdě. Právě tak náboženství poroučí občanům, aby vladařům byli podřízeni a vštěpuje jim úctu a lásku k představeným a ke státní autoritě. Chtějí-li tedy vladaři moudře se starat o věci veřejné, potom je jejich svatou povinností dbát
a ochraňovat náboženství. (LP)
Církev nezavrhuje ani jedné z rozličných vládních forem, pokud ony samy v sobě jsou způsobilé prospět blahu občanů, Avšak Církev chce, aby žádná ústava, žádný zákon s ní spojený neporušoval práva jednotlivce a všechny ústavy aby dbaly práv Církve. (LP)
Katolíci se účastní veřejných záležitostí, leč by někde pro zvláštní okolnosti místa a času jinak bylo nařízeno. Církev přímo schvaluje, aby všichni pracovali pro obecné blaho a podle svých sil přispívat k ochraně, zachování a rozkvětu státu. (LP)
Mezi sociální demokracií a křesťanskou demokracií je podstatný rozdíl. (GC)
Sociální demokracie chce považovat hmotná a vnější dobra za svrchovaný cíl, získat je a využít je k nejvyššímu blahu člověka. Proto chtějí, aby lidu náležela ve státě vláda, aby byly odstraněny veškeré rozdíly mezi lidmi, aby zavládla občanská rovnost, od které odvozují rovnost jmění mezi občany. Proto má podle sociální demokracie být odstraněno soukromé vlastnictví, všechen majetek, který náleží jednotlivcům a všechny životní prostředky mají být společné. (GC)
Křesťanská demokracie se opírá o zásady víry jako o svůj základ. a na tomto základě se musí starat o prospěch nemajetných, aby tím duše, k věčné blaženosti stvořená, byla přiměřeně zdokonalena. Proto musí podporovat soukromé vlastnictví a spravedlnost, kterou musí považovat za nedotknutelnou, musí uznávat, že existují rozličné stavy, které musí pracovat ve svornosti. Mezi sociální demokracií a křesťanskou demokracii je velký rozdíl jako je mezi bludem socialistickým a vyznáním křesťanského zákona. (GC)
Slovo křesťanská demokracie nesmí být vykládáno v politickém duchu, ale v původním antickém smyslu podle významu vlády lidu, tj. je to dobročinné křesťanské hnutí k blahu lidu, neboť přirozený zákon a evangelický nemůže být závislý na nějakém způsobu vládní občanské formy. Proto křesťanská demokracie je vzdálena všech politických bojů a proměnlivých politických stran a přidržuje se těch zákonů, které velí milovat Boha nade všechno a bližního jako sám sebe. (GC)
Katolíci, kteří pracují pro blaho dělnictva, se musí vystříhat dvou chyb. Jejich zbožná snaha se musí vztahovat na všechny společenské třídy. Pro křesťanskou demokracii platí přísná povinnost, že musí zákonitou vrchnost ctít a vážit si jí. (GC)
Sociální otázka je především otázkou mravní a náboženskou. Zájem o dělnictvo se shoduje s nauku sv. Evangelia. (GC)
Křesťané se snažili vždy pomoci lidské bídě. Almužna nesnižuje lidskou důstojnost. (GC)
Velmi důležité je, aby katolíci svorně pracovali na zlepšení stavu nemajetných tříd. Tato křesťanská
a sociální činnost nepoškodí ostatní křesťanské aktivity. Proti nepřátelům občanské společnosti
a náboženství musí všichni dobře smýšlející svorně spolupůsobit. (GC)
Je zapotřebí se vystříhat všech sporů. Při všech nerozhodnutých otázkách má vždy vítězit mírnost. Důležitá je jednota ve vedení státu. Každý národ má ustanovit, komu svěří hlavní vedení. (GC)
Duchovenstvo má podle jistých pravidel spolupůsobit k blahu lidu, dávat lidu příklad křesťanského života. Biskupové se mají starat ve svých shromážděních o upravení sociální otázky. (LP)
Svobodou nabývá člověk vlády nad svými činy. Dobro a zlo vyplývá z užívání svobody. Jsa svobodný je člověk odpovědný za vše, co činí nebo čeho opomíjí. Jednoduchost a duchovnost lidské duše svědčí
o tom, že člověk musí být svobodný. (LP)
Svoboda je schopností volit mezi rozličnými prostředky, jež slouží témuž účelu. Okolnost, že člověk může si vybrat falešné dobro a zdánlivé, je sice známkou lidské svobody, ale zároveň i jejím nedostatkem. Sv. Tomáš vysvětluje, že schopnost činit zlé, je zároveň schopností podlehnout otroctví.(LP)
Lidská svoboda nezbytně potřebuje řízení. Zákon je pravidlo rozumem dané, jež vede ke stanovenému cíli. Aby člověk byl svobodný, potom musí podléhat zákonu. (LP)
Přirozený zákon je prvním ze všech zákonů. Rozum nemá sám o sobě zákonodárnou moc. Přirozený zákon je vlastně věčným zákonem, pokud je vštípen do srdce rozumným bytostem. K tomuto pravidlu našeho jednání připojil Bůh milost. Vlivem Boží milosti svoboda člověka je podporována a sílí. (LP)
Občanský nebo také lidský zákon je pravidlem pro člověka, pokud je údem lidské společnosti. Úkolem občanského zákonodárství je, aby z přirozeného zákona učinilo důsledek, které z něho přímo
a bezprostředně neplynou. Aby zákony byly závazné, musí být řádně vyhlášeny. (LP)
Zákony mají závaznou moc z věčného zákona a proto jsou pravidlem svobody. Jestliže některá nařízení odporují zásadám zdravého rozumu, nejsou zákonem. Všech ostatních spravedlivých zákonů je třeba být poslušen. Veškerá pravá svoboda předpokládá úctu k autoritě Boží. (LP)
Církev vždy bránila občanskou i církevní svobodu. Nikdy však nemůže ochraňovat svobodu, která vede do záhuby. (LP)
Není dostatečné, aby lidská svoboda byla pouze pod přirozeným zákonem, ale též pravidlo našeho života musí obsahovat Boží zákony. (LP)
Moderní zásada o svobodě kultu pro jednotlivce odporuje povinnostem, které má člověk k Bohu. Tato teorie je omylem. (LP)
Neomezená svoboda vše uveřejnit, co kdo chce, nemůže být právem. Za takové svobody není nic nedotknutelného, nic svatého. V otázkách, jež nejsou posud rozhodnuty, ať každý řekne, co myslí. (LP)
Svoboda vyučování musí být jistým způsobem omezena. Předmětem vyučování musí být pravda. Církev má od Boha právo učit. Liberální názory o vyučování jsou omylem. Liberální názor je otevírat všem názorům brány škol. (LP)
Učitelský úřad není překážkou vědeckému pokroku. (LP)
Pravá svoboda je právo plnit Boží vůli. Svoboda není v rozporu s veřejnou mocí. Teorie liberálů je tyranstvím: to jest buřičským a neposlušným smýšlením. (LP)
Veřejná moc smí zlo trpět, ale nesmí ho povzbuzovat. Trpění zla však má své meze. (LP) Liberálové volají po absolutní anarchické svobodě a jejich pravdou je pravda a lež zároveň. (LP)
Základní myšlenkou je, že člověk je postaven pod moc Boží, proto nelze si představit svobodu jinak, než že bude podrobena vůli Boží. Popírání této Boží svrchovanosti, nebo nechtít se jí podrobit, nesluší svobodnému člověku, nýbrž tomu, jež užívá svobody ke zradě. Z toho plyne hlavní blud liberalismu. (LP)
Není tedy dovoleno žádat prosazení svobody myšlení, tisku, vyučování a náboženství bez rozdílu, jakoby to bylo přirozené právo člověka. Jmenované druhy svobody, jsou-li spravedlivé příčiny, lze trpět, avšak musí být stanoveny meze, aby se nezvrhli ve svévoli a zpupnost. (LP)
Svoboda je oprávněná, pokud podporuje účinnější spravedlivých a početných skutků, jinak ne. (LP)
Tolik tedy k výše uvedený encyklikám, které i dnes neztrácí na své aktuálnosti.
