Nakladatelství Christianitas vydalo knihu Liberalismus je hřích - Stěžejní dílo každého katolíka - Im Christianitas-Verlag erschien das Buch „Liberalismus ist eine Sünde – Das wesentliche Werk eines jeden Katholiken“.

 

Lidé se dnes všeobecně ptají: „Co se stalo s naší společností? Co je špatně?“ Tato kniha, milý čtenáři, v jádru obsahuje odpovědi na tyto otázky.

Jsme v bodě, kdy je příkazem konat. V sázce je totiž samotná naše osobní, pozemská bezpečnost. A to ani nezmiňujeme mnohem důležitější věc, jíž je spása naší duše. Jednat správně však můžeme, pouze pokud známe pravdu a postupujeme v souladu s ní.

Původní anglické vydání knihy obdrželo Církevní schválení.

Autor: Dr. Don Félix Sardà y Salvany

Knihu můžete objednat na stránkách nakladatelství.

Děkujeme mnohokrát Nakladatelství za vydání této kultovní knihy, která nemůže chybět v žádné katolické knihovně.

Liberální katolicismus byl zavržen papeži a katolickou Církví v 19. a 20. století. 

Liberál je fanatikem nezávislosti a tuto nezávislost prohlašuje všude: Je nezávislý na existenci pravdy, pravda pro něho není objektivní realitou. Rozum a myšlení je rovněž nezávislé na jakékoliv autoritě. Rozum sám o sobě je pro liberála dostatečnou entitou, která člověku postačí. Vůle je nezávislá na inteligenci. Vůle není závislá na soudu a rozumu, ale řídí se sama sebou. Liberál uznává nezávislost svědomí na objektivním řádu zákona, ať už nadpřirozeného, či přirozeného a samo o sobě rozhoduje o tom, co je morálkou, či nikoliv. Nezávislost rozumu a vědy na jedné straně na víře, nezávislost na Bohu, na Církvi katolické, na autoritě Církve.

Liberální katolicismus byl definován „v podstatě jako hnutí mezi katolíky vyzdvihovat svobodu jako primární hodnotu a vyvozovat z toho důsledky ve společenském, politickém a náboženském životě ve snaze uvést principy, na nichž byla založena křesťanská Francie, s principy, které jsou odvozené z Francouzské revoluce“. (Arnaud de Lassus, Connaissance élémentaire du Libéralisme catholique, 1988) 

Liberální katolík je pokřtěným katolickým křesťanem, který se snaží ve své vlastním osobním životě spojovat prvky pojetí tradičního katolicismu s revolučními principy (principy 1789) a to tak, aby byla zachována jeho autonomie a svoboda na učení katolické Církve, aby nakonec od katolické víry a od katolické Církve odpadl. 

Ochrana před liberálním katolicismem:

1) Pravidelná modlitba (zvláště pak sv. Růžence) a svátostný život. 

2) Nejprve být pravým katolíkem a potom občanem. 

3) Vyznávání pravé katolické nauky v její úplnosti a orthodoxii v soukromí i na veřejnosti. 

4) Pravidelné studium katechismu a katolických pravd. 

5) Pravidelná četba Písma sv. s katolickým komentářem. 

Novéna sv. Brigity Švédské - Pomoc umírajícím - Novene des Hl. Birgitta von Schweden - Hilfe für Sterbende

 

Božský Spasitel zjevil sv. Brigitě Švédské následující zaslíbení: "Věz, že těm, kteří se budou po 12 let denně modlit 7x Otče náš a 7x Zdrávas Maria ke cti mé přečisté Krve, která za Vás byla prolita, udělím tyto veliké milosti: 

1. Nepřijdou po smrti do očistce.
2. Přijmu je do počtu mučedníků tak, jako by prolili svou krev za víru.
3. Třem příbuzným podle volby dotyčného udělím milost vytrvání ve stavu posvěcují milosti až do jejich smrti.
4. Duše jeho příbuzných až do čtvrtého pokolení uchráním od pekla. 
5. Měsíc před smrtí budou uvědomění o jejím příchodu.

Jestliže by dotyčný zemřel před uplynutím těchto 12 let, i v tomto případě budu pokládat podmínky za splněné. "

Papež Innocenc X. toto zjevení potvrdil

a dodal, že duše, které tyto podmínky splní, vysvobodí každý Velký pátek jednu duši z očistce. Tato pobožnost byla schválena Svatou kongregací Sacro Collegio de propaganda fide a též papežem Klementem XII.

Děkujeme Ti, Náš přemilý Božský Spasiteli, že na nás hříšné pořád myslíš
a pomáháš nám dosáhnout věčné spásy.

Sv. Brigito Švédská, oroduj za nás před Božím trůnem. 

Bl. Pietro Petroni - Svatý kartuziánský divotvůrce - Bl. Pietro Petroni - Heiliger Kartäuser-Wundertäter

Narodil se v Sieně v roce 1311. V mládí se ve svém městě staral o nemocné a dokonce i malomocné, než vstoupil ve věku sedmnácti let v roce 1328 do kartouzy Maggiano proti vůli svých rodičů. Během svého života měl Pietro četná mystická vidění a konal zázraky, nebo alespoň ty byly připisovány jeho přímluvě. To mu vyneslo velkou slávu a úctu. Při svých extázích zažíval výjimečná zjevení, při kterých ve své celé vykřikoval poděkování za tyto Boží dary, ale vzhledem k tomu, že se jeho chování neslučovalo s klidem kartuziánského způsobu života, tvořené mlčením a modlitbou, proto  převor kartouzy prosil svatého mnicha, aby upustil od své thaumaturgické činnosti a Pietro Petroni poslechl. Už nedělal zázraky, aby nenarušil kartuziánskou kázeň. A tím se potvrdil jako skutečně příkladný řeholník, plně hodný obdivu a uctívání. U dveří kartouzy Maggiano se již netlačily zástupy věřících, zdálo se, že světlo zázraků na nebi sienské krajiny navždy zhaslo. Místo toho v těch zdech povstávala tajnější milost, která dříve nebo později odhalila ctnosti kartuziánského světce. Trpěl obezitou (vodnatelnost), nezměrně se zvětšil a zemřel ještě mladý v roce 1361. Díky své velikosti se mu říkalo Petrone, tedy „velký Petr“, přezdívka, která jako příjmení zůstala jedinečnému hrdinovi ctnosti poslušnosti, která má dle světce větší cenu než zázraky. Říká se, že 15 dní před svou smrtí pronesl některá proroctví jednomu ze svých bratrů, Gioacchino Cianimu, kterého pověřil úkolem jít a varovat mnoho lidí včetně básníka Boccaccia a Petrarcu, že pokud nezmění své životy budou odsouzeni do pekla. Daniele Crespi, známý milánský malíř ze sedmnáctého století, působící v milánské kartouze z Garegnana, zobrazil tohoto mnicha s nůžkami v ruce, protože si prý uřízl ukazováček na levé ruce, aby nebyl schopen kněžství, neboť se nepovažoval za hodného přijmout takovou milost. Jeho svátek se slaví 8. května.