Oslava 400 let od velkolepého vítězství katolických armád na Bílé Hoře - 400 Jahre seit der Schlacht am Weißen Berg 1620-2020 - Grossartiger Sieg der katholischen Glaube

Praporec Svaté katolické ligy

Vzpomeňme na slavné hrdiny z této bitvy, která rozhodla, že se zařadíme mezi civilizované národy pod jedním katolickým panovníkem z Boží milosti z Habsburského rodu a že budeme součástí katolické univerzální říše, katolického státu, který byl a je opakem všeho, co nám dnes nabízí doba temna: Evropská socialistická unie, nacionalistické národní státy, vláda bez Boží milosti z vůle lidu, liberální opium lidstva v podobě liberální demokracie. před 400. lety byla zde provedena porážka českého a německého protestantského ducha vzpoury - revoluce mající kořeny v Reformaci - předchůdkyně Francouzské revoluce. Byl zde poražen náboženský subjektivismus, anarchie myšlenek, byl zde poražen nacionalismus, nacionální provincialismus. Na příkladu Bílé Hory si můžeme jasně ukázat, že pokud vojevůdce a jeho panovník spoléhají na Boha, je možné zvítězit na všech frontách, nejenom na frontě vojenské. Jak kdysi napsal J. Durych (Řád, roč. IV., číslo 5., str. 321):"Kdo tedy byl poražen na Bílé hoře, ať želí! My jsme to nebyli. My se k tomu dni hlásíme vděčně a hrdě. Byl to den našeho osvobození, byl to den osvobození prvorozených a pravých synů tohoto národa. A ukázala i věda historická, ukázali i historikové, chladní a nepřívětiví, že vítězství toto bylo zázračné, neboť ať čtete vylíčení bitvy v kterékoliv knize a v kterýchkoliv pramenech, marně se namáháte vysvětliti si porážku vojsk zimního krále nějakým způsobem přirozeným. My tedy tvrdíme a prohlašujeme, že na Bílé hoře nebyl národ poražen, nýbrž osvobozen od nepřátel nejnebezpečnějších a nejhorších. Pro nás je to právě potvrzením naší důvěry v nepřemožitelnost našeho národa. Jsme národem vítězným a nestojíme o to, aby nás někdo nutil k uctívání porážky, která se nás netýkala. Kdo chce porážku uctívati, ať ji uctívá! Každému, co mu patří! A nám patří toto vítězství. Přijímáme tento den do svého kalendáře jako den slavný. Činíme to dobrým právem jako potomci a dědicové těch, kteří vedli tento národ od úsvitu dějin křesťanství po celá staletí cestou víry a věrnosti k Bohu a k Církvi. Nenahlížíme, že bychom měli s kýmkoliv o tom rokovati, neboť známe právo a o věcech samozřejmých se nediskutuje. Dosti už bylo koktání, zajíkání a vyhýbání. Nesluší se, abychom mluvili neurčitě. Jsme tady a víme, kdo jsme. Můžeme odpovídati, vidí-li se nám to dobré; jinak nemusíme. O své duchovní příslušnosti pak rozhodujeme sami. A tím pro nás jest i česká otázka vyřízena." A tak slavné vítězství je na straně katolické Církve a tím pádem Boha. Kolik nacionalistických kněží se bálo jenom ohlédnout se za tímto skvělým vítězstvím. Vzpomeňme prvorepublikové škůdce na poli Páně. Na Bílé Hoře se utkali Němci proti Němcům, kozáci proti Čechům, Francouzi proti žoldnéřům ze všech koutů Evropy. Byla to bitva ne zrovna největší v dějinách válečnictví, ale byla to bitva duchovní, která radikálním způsobem převyšovala národnosti zúčastněných. Připomeňme si hlavní postavy. Určitě lze zmínit ct. Dominika a Iesu Maria, který byl karmelitánským generálem řádu a motivoval bojující katolické vojáky. O něm jsme se zmiňovali v minulých článcích v souvislosti s Bílou Horou. Dále to byl irský jezuita Henry Fitzsimon (1569-1643), který byl nejprve protestantem, ale obrátil se na katolickou víru a zúčastnil se jako zpovědník irských vojáků bojujících po boku císařské katolické strany. Je známé jeho dílo Pugna Pragensis, která hovoří právě o Bílé Hoře. Nelze zapomenout na zbožného císaře Ferdinanda II. Habsburského (1578-1637). Ve styku s lidmi vystupoval vlídně a přátelsky, byl spíše velkorysé povahy a štědrý ke svému okolí. Silný vliv na císaře měli jezuité, muži zbožnosti, vysoké inteligence a skutečné nekompromisní bojovníci proti bludům. Když to dnes člověk srovná s modernistickými troskami kdysi slavného řádu, může toho skutečně želet. Ferdinand byl mužem hluboké víry. Většinu dne trávil na modlitbách a na bohoslužbách. Byl si vědom toho, že požehnání přichází nikoliv od lidí, ale od Boha. V politických věcech však jednal nekompromisně a rázně. To se také odrazilo v jeho legitimním udělení nejpřísnějšího trestu českým zrádcům, které tak nacionalistická a atheistická historiografie nazývá "českými pány". Na jeho život měla od útlého mládí vliv jeho matka Marie Bavorská, která také dbala na to, aby se Ferdinandovi dostalo přísně katolického vzdělání. Ještě štěstí, že padesát let předtím neprobíhal II. Vatikánský "koncil", ale koncil Tridentský, který zahájil na rozdíl od výše zmíněného koncilu úspěšnou reformu Církve, která dopadala i na hlavy katolických států. Vzpomeňme kardinála Richelieu, který byl neúnavným hlasatelem tridentské reformy. Děkujeme Bohu, že nezasedal tehdy II. Vatikánský koncil. To by z hrdinů Bílé Hory už dávno nebyli katolíci. Ferdinand si totiž byl vědom toho, že existuje jediná pravá katolická Církev založená Ježíšem Kristem a pronásledoval blud protestantismu všude, kde na něho narazil. Zmiňme ještě další velkolepou osobnost tohoto vojenského klání a zápasu za pravou víru proti heretikům: Vévodu Maxmiliána I. Bavorského (1573-1651). Maxmilián patřil k rodu Wittelsbachů. Jako samostatný vladař provedl v zemi finanční reformu, omezil moc zemských stavů a během deseti let pozvedl Bavorsko na nebývalou úroveň. On to byl, kdo založil Katolickou Ligu. Pod modro-bílým praporcem Panny Marie a pod jeho vedením dosáhla Liga ohromných vítězství a právem se Monarchia Catholica hlásí k jejímu odkazu. Byla to právě Liga, která dodala císařským armádám potřebné vojenské zdroje nutné k dosažení vítězství. Jestliže ct. Dominik a Iesus Marie volal na své vojáky "Spolehněte se na Boha a udeřte", potom také platí, že kdo se na Boha spolehne a vede spravedlivý boj proti bludům a svévolným revoltám, že si může být jist vítězstvím, které dává pouze Bůh. Rovněž věříme, že Bůh pozdvihne jednou tyto a další katolické bojovníky (nejenom na vojenském poli) na oltář. Znovu si věrní katoličtí muži uvědomili, jak je důležité bojovat proti omylům, subjektivním polopravdám, proti revoluci, proti pseudo-náboženským překrucováním, proti podrývání zákonné autority Náměstka Kristova na zemi a legitimních panovníků. Je to vítězství PRAVDY KRISTOVY nejenom nad protestantskou herezí, je to odveta a pohřbení husitství a prokletého odkazu odpadlého kněze Jana Husa. Bílá Hora je vítězstvím katolicismu nad hordami rebelů, kteří bojovali proti zákonné autoritě císaře. Bílá Hora je jasným příklad toho, že je povinností katolíků bojovat proti omylům, které odporují katolické nauce a vedou miliony duší do věčného zatracení. My jsme hrdí synové Bílé Hory, my jsme dědici tohoto slavného vítězství, my patříme Kristu a Matce Boží, my jsme synové katolické Pravdy. Bílá Hora je protikladem Revoluce, je vyjádřením věrnosti svatým Principům víry a autority, je příkladem následování hodným. A tak zvolejme spolu s karmelitánem ctihodným Dominikem a Jesu Maria, který burcoval katolickou armádu do boje: ORA PRO NOBIS SANCTA DEI GENITRIX. DEFENDE NOS IN PROELIO. (ORODUJ ZA NÁS, SVATÁ BOŽÍ RODIČKO, BRAŇ NÁS V BOJI!) Santa Maria della Vittoria! Dnes si připomínáme skvělé vítězství Svaté Ligy a jejích spojenců, vítězství katolické Církve a Habsburků na Bílé Hoře. Monarchia Catholica vyzývá všechny své čtenáře, aby poděkovali Bohu, a zvláště Panně Marii, že v roce 1620 byla naše země uchráněna před protestantským bezbožectvím - oním kryptoliberalismem. Vzpomeňme v modlitbě také na všechny padlé. Bílá Hora byla vpravdě vítězstvím katolického universalismu nad provinčním duchem českých a německých svévolníků bojujících proti Božímu náboženství a zákonné autoritě. Monarchia Catholica se modlí za obnovu katolické monarchie, sociálního Království Ježíše Krista a za obnovu viditelné struktury katolické Církve směrem k návratu ke katolické Tradici. Bílá Hora je i naším vítězstvím, které s radostí oslavujeme. Vysvobození našeho národa bylo zde dokonáno. Pravá svoboda a návrat do lůna římské Církve oněch kacířských Čechů, kteří pokoušeli trpělivost Boží od roku 1415 - od upálení rebela Husa, to vše bylo dokonáno zde. Katolická dynastie a zákonná autorita konečně zavládla bez tolerančního patentu. Děkujeme všem ze srdce, zvláště ct. Dominiku à Jesu Maria, Karlovi hraběti von Buquoy, Maxmiliánu I. Bavorskému a generálovi - polnímu maršálovi Janu Tserclaes Tillymu, zvanému Mnich ve zbrani, Maxmiliánu z Lichtenštejna, Nicolovi de Gauchier a také všem vojínům, kteří se zúčastnili, nebo položili svůj život na tomto bitevním poli za katolické náboženství a katolickou monarchii! Ať žije Bůh a Svatá Panna! Deo Gratias.

Josef Pejřimovský - Úvaha k 28. říjnu a modlitby za národ - Reflexion am 28. Oktober und Gebete für die Nation

28. října tradičně slavíme státní svátek, prezident uděluje řády a vyznamenání, v celé zemi se konají oslavy. Letos, vzhledem ke omezením v důsledku covidu-19 budou oslavy minimální. Je ale čas, zamyslet se nad tím, co se 28. října 1918 vlastně stalo a co to pro náš stát znamená.

28. říjen 1918 byl dnem, kdy Národní výbor československý vyhlásil nezávislý stát Československý s tím, že o jeho formě rozhodne budoucí národní shromáždění. Nedošlo tedy k vyhlášení republiky, ale pouze Československa, tedy spojení českých zení a Slovenska v jednom, nezávislém státě, který ale již dnes neexistuje.

Co ale znamená 28. říjen pro současný český stát? Ten samozřejmě nevznikl 28. října 1918, ale někdy v 9. či 10. stol., za vlády knížete Bořivoje, jeho synů a sv. Václava. Česká státnost je více než 1000 let spojena se sv. Václavem, patronem země a národa. Český národ je nazýván národem sv. Václava, český stát je nazývám ZEMĚMI KORUNY ČESKÉ, koruny sv. Václava. To v současnosti dobře vystihuje další svátek, Den české státnosti 28 září, na výroční den vraždy knížete sv. Václava. Proto jsou každého 28. dne v měsíci konány ve Svatováclavské kapli katedrály sv. Víta v Praze modlitby za český národ.

Český stát, svazek Zemí koruny české nikdy právně nezanikl, nebylo tedy třeba český stát v roce 1918 zřizovat ani obnovovat. Došlo ale k tomu, že za vlády císařovny a královny Marie Terezie byly spojeny úřady nejv. kancléře Království českého a prvního kancléře arcivévody rakouského a od té doby neměly Země koruny české vládu samostatnou, ale společnou se zeměmi rakouskými. Vzhledem k tomu se přestal scházet i generální sněm Zemí koruny české.

16. října 1918 císař a král Karel I. svým manifestem přetvořil rakouskou část monarchie ve spolkový stát, vyhlásil na jejím území 4 státní celky, Německé Rakousko, Země koruny České, jihoslovanský stát (Slovinsko, Chorvatsko, Bosna-Hercegovina) a Halič. Současně zřídil prozatímní zákonodárné sbory, tvořené poslanci říšské rady, kteří byli zvoleni příslušných zemích.

Od 16. října 1918 tedy byl ustanoven český sněm - Česká národní rada, a ustanoveni dalších státních orgánů bylo v její pravomoci. Z hledisky státoprávního lze říci, že 28. říjen 1918 pro český stát není významný. Významná je pouze skutečnost, že byla zrušen společná sněm a vláda s dalšími státy monarchie.

Česká národní rada se nikdy nesešla, československý stát byl vyhlášen Národním výborem československým bez dohody nebo konzultace s německými poslanci z Čech, Moravy a Slezska, přesto, že Němci tvořili cca 30% obyvatel českých zemí. Výsledkem bylo vyhlášení 4 německých provincií – Deutschböhmen, Sudeten, Böhmerwald a Deutschsüdmähren a deklarace jejich připojení k Německému Rakousku. Československé vojsko sice rychle tato území obsadilo, ale byla při tom střelba a mrtví. Mezinárodně nebyl zásah československého vojska pozitivně přijat, pohraniční území Čech, Moravy a Slezska nebyla uznána za součást Československa, ale byla pouze uznána jejich dočasná (okupační) správa, vykonávaná československými orgány, do rozhodnutí mírové konference. Československo totiž porušilo v tomto případě zásadu práva na sebeurčení národů, které se samo jinak dovolávalo a odůvodňovalo jí svoji nezávislost a připojení Slovenska. K právnímu připojení pohraničních území s německým obyvatelstvem k Československu došlo až mírovou smlouvou československo-rakouskou v roce 1924. Vítězným mocnosti světové války (Francie, Anglie, Itálie, USA) ale měly právo dozoru nad národnostními poměry v Československu a právo je upravit. Svého práva pak využily (Francie,Anglie, Itálie) v Mnichově roku 1938, kdy bylo české pohraničí mnichovskou dohodou odděleno od Československa a připojeno k Německu.

Význam 28. října 1918 je pro český stát nejednoznačný až rozporný. Nebylo by zřejmě vhodné rušit 100 letou tradici oslav 28. října, ale je potřebné uvědomit si všechny souvislosti a také skutečnost, 28. říjen, stejně jako 28. září, není jen důvodem k oslavě, ale i k pokání a zadostiučinění.

28. října 1918 byla nastoupena cesta k vyhnání českého krále, bl. Karla z Domu Rakouského, jeho utrpení a předčasné smrti. Bl. Karel prožil část života v Čechách, měl k Čechům pozitivní vztah, ještě na smrtelné posteli se modlil za český národ. Jako vojevůdce usiloval vždy o to, aby válka byla co nejméně ničivá, aby zbytečně netrpělo civilní obyvatelstvo a maximálně šetřil životy svých i nepřátelských vojáků. Bylo mi vyčítáno, že jeho rozkazy se řídí více katolickou morálkou než vojenskou prospěšností, ale přesto byl vojevůdcem vítězným. Jako císař a král (1616-18) se snažil o zmírnění utrpení a bídy obyvatelstva, pro její lepší organizaci pomoc obyvatelstvu zřídil ministerstva zdravotnictví a soc. věcí, prvá v Evropě. Usiloval o ukončení 1. svět. války čestným mírem a o spravedlivé národnostní uspořádání svého státu. Byl vzorným manželem a otcem. Přes všechny jeho snahy nedosáhl úspěchu a musel odejít do vyhnanství.

Protože si císař a král Karel nevytvořil žádná zahraniční konta, dostal se brzy do finančních potíží. Když nástupnické státy (Československo, Polsko, Jugoslávie, Rumunsko) vázaly náhradu za zabavený majetek vázaly na jeho abdikaci, kterou odmítl, a odmítly vyplácet rentu a (roční renta byla nižší než výnos jednoho ze zabavených velkostatků, a rovnala se měsíčnímu platu a reprezentačnímu fondu ministra dr. Ed. Beneše) musel v zimním období přijmout nevhodné bydlení ve studeném a vlhkém domě. Když pak jednou promoknul a dostal zápal plic, pro nedostatek financí se dlouho zdráhal zavolat lékaře a na zápal plic v nedožitých 35 letech 1. dubna 1922 zemřel.

Pokáním za vraždu sv. Václava, sv. Ludmily a sv. Jana Nepomuckého a za vyhnání sv. Vojtěcha bylo dáno zadostiučinění jejich přijetím za zemské a národní patrony. Prosím, přidejme k modlitbám prosbu, aby nám Bůh ukázal, jaké zadostiučinění si přeje za vyhnání krále-světce, bl. Karla I. z Domu Rakouského a jeho předčasnou smrt, za které nesou představitelé českého národa velkou část viny, když zabavili jeho osobní majetek a nechali ho bez prostředků.

28. dne každého měsíce se v návaznosti na svátek sv. Václava a Den české státnosti setkává modlitební společenství ve Svatováclavské kapli Svatovítské katedrály v Praze k modlitbě za český národ a stát. Letošní modlitby 28. října jsou však nerušené opatřeními v souvislosti a covidem-19, ale berme to jako příležitost k rozšíření modliteb mezi další lidi.Prosím, připojte se k nám duchovně a modlete se s námi. Obvyklý čas modlitby je v 16,15 hod., ale můžete se pomodlit v kteroukoli denní dobu, nejlépe 28. v měsíci, ale i v jiný den.

Posílám modlitby (níže webový odkaz) které se 28. dne každého měsíce na pražské hradě, ve Svatováclavské kapli, katedrále sv. Víta i u hrobu sv. Ludmily v basilice sv. Jiří modlíme a prosím, připojte se k nám v modlitbě za český národ, jeho obrácení, zastavení současné nákazy covidu-19 a za mír ve světě. Některé modlitby se modlíme v latině, ale posílám i jejich český text.

Pokud má někdo málo času na celé modlení, může se pomodlit modlitbu, kterou se Dominik kard. Duka modlil u oltáře sv. Václava v basilice sv. Petra v Římě a která se obrací k českým světcům a dobře shrnuje prosby za potřeby našeho národa i státu.

https://immaculata-mariansky-sloup0.webnode.cz

Dr. Radomír Malý - Pandemie šílenství a zločinu - Pandemie des Irrsinnes und der Untat

Jako praktikující katolík věřím, že existují Boží tresty za hříchy lidstva. Současný koronavirus je jedním z nich, ale jinak, než si mnozí myslí. Známý rakouský katolický právník a tradiční katolík Alfons Adam se nedávno vyjádřil, že trestem není samotný chřipkový nebo chřipce podobný virus, nazvaný Covidem či koronavirem, ale globální paranoidní šílenství, jež zachvátilo celý svět, kdy se uzavírá ekonomika, omezuje nebo likviduje sociální a kulturní život a hrubě porušují základní přirozená lidská práva. S tím souvisí také zavírání kostelů a nemožnost bohoslužeb. Všechno prý ze sanitárních a hygienických důvodů. Inu, z Písma sv. víme, že Bůh někdy trestá lidi odnětím zdravého rozumu.

Jenže dnes již musí být každému, kdo sleduje objektivně vývoj událostí, jasné, že opatření omezující lidský život jsou nejen přehnaná, ale přímo absurdní, nesmyslná a zločinná. Jestliže u nás od údajného počátku infekce zemřelo přes tisíc lidí (a i tento počet je zjevně nadsazený) s koronavirem, nikoli „na koronavirus“, tak podle sdělení rektora KU prof. Zimy, známého špičkového lékařského odborníka v televizním pořadu Máte slovo, v roce 2018, kdy proběhla v naší zemi velká chřipková vlna, zemřelo při ní s chřipkou přes 2 tis. lidí, čili více než dvakrát tolik. Žádná mimořádná opatření se ale nekonala, sociální, kulturní i ekonomický život fungoval úplně bez omezení, jen návštěvy v nemocnicích a ústavech sociální péče byly nějakou dobu zakázány. Média si chřipkové nákazy téměř nevšímala, nebylo to pro ně zajímavé.

A další významný údaj, zveřejněný před pár dny televizní stanicí Nova: Počet zemřelých na různé choroby s vyloučením tragických úmrtí byl v loňském roce za období od ledna do října, kdy žádný Covid tu oficiálně nebyl, nižší než letos a podstatně nižší než v r. 2018, kdy se projevil zvýšený výskyt chřipky. Covid tedy nezpůsobil žádnou zvýšenou úmrtnost obyvatelstva.

Proč potom ale taková tvrdá opatření, nota bene když v poměru údajně zemřelých s Covidem k počtu populace se jedná o pouhý zlomek jednoho promile? Naši mocní spolu s novináři argumentují nesmyslně tzv. italským scénářem, jenže i tam, když si to přepočteme na podíl v populaci, nám vyjde, že dosud zemřelo s Covidem 30 tisíc lidí, což v 60 milionové Itálii představuje pouhého půl promile obyvatelstva. O co tady vlastně jde? Proč se u tohoto běžného respiračního viru vyvádí, jako by šlo o středověký mor?

Odpověď zní, že to vyžaduje Světová zdravotnická organizace (WHO), která by měla být spíše nazvána světovou zdraví a životu nebezpečnou organizací. V jejím čele stojí komunistický zločinec z Etiopie Tedros Ghebreyesus, mající na svědomí krvavé represe proti odpůrcům režimu v době, kdy komunisté v Etiopii vládli. Je politicky napojen na komunistickou Čínu. WHO je provázána s farmaceutickými nadnárodními koncerny, které ji financují – a právě ty mají enormní zájem navyšovat své zisky. Jak se to dělá? Vyvoláním strachu, paniky a děsu z koronaviru. Vylekaní lidé jsou potom ochotni platit zlatem za vakcíny, i když jejich účinnost je pochybná nebo i kontraproduktivní, existují seriózní lékařské studie, že nově vyvíjená séra proti Covidu deformují DNA a vyvolávají ještě jiné choroby, nehledě ke skutečnosti, na kterou několikrát poukázali známí stateční biskupové a obhájci autentických Božích hodnot mons. Carlo Maria Viganó a mons. Athanasius Schneider, že vakcíny obsahují i buňky z plodů dětí zabitých umělým potratem, proto katolík, jenž o tom ví, a přesto se nechá očkovat, těžce hřeší.    

Ve farmaceutickém průmyslu má svůj podstatný podíl jeden z nejbohatších mužů planety, americký miliardář Bill Gates, který se netají svými názory na tzv. depopulaci planety: lidí je prý na světě příliš     a je zapotřebí jejich stav redukovat. Tím se dosahuje vedle ekonomického i dalšího efektu: politického a duchovního. Všimněme si obou:

 1)      Politický aspekt

Občané vyděšení panickou hrůzou z koronaviru, kterou jim sugerují nejvlivnější masmédia kontrolovaná a financovaná právě Gatesem, si nechají bez protestů naordinovat nejrůznější omezení svých přirozených lidských práv a svobod – a ještě budou za to svým vládcům poníženě líbat ruce i nohy, vždyť je brání proti údajnému „neviditelnému nepříteli“, tj. respiračnímu viru. Gates i WHO vyvíjejí díky svému financování obrovský vliv na všechny státy světa, ať už přímo nebo prostřednictvím EU či OSN či dalších nadnárodních organizací. Celosvětové protikoronavirové šílenství je tak cíleně řízeno a organizováno médii hlavního proudu, která vyvolávají záměrnou hysterii a vynucují si od politiků jakékoliv orientace omezení nebo i zrušení základních svobod a lidských práv.

To všechno je založeno na obrovské lži a podvodu. Konkrétní a snad nejdrastičtější příklad: Někdy na jaře přinesly téměř všechny televizní stanice světa snímek, jak v italském Bergamu jsou seřazeny stovky rakví připravených pro pacienty, kteří ten den zemřou na koronavirus. Spousta mých rodinných příslušníků a známých byla šokována a zděšena. Jenže ten snímek pocházel, jak nezvratně prokázali tzv. politicky nekorektní novináři na internetu pouhým srovnáním, z r. 2013, tedy z doby, kdy zde žádný Covid nebyl. Tenkrát ztroskotala u ostrova Lampedusa loď s uprchlíky, několik stovek jich zahynulo, a ty rakve připravily italské úřady pro ně. Referuje o tom italský novinář Luca de Neto, jehož článek přetiskl český katolický časopis RCMonitor 9.8.2020:

 „Vzpomeňme si na známou scénu vysílanou na všech televizních kanálech, která ukazovala rakve v Bergamu. Později se ukázalo, že záběry zachycují událost starou několik let – odvoz obětí tragického ztroskotání lodi, k němuž došlo u sicilských břehů. Nebo na kriminalizaci mladých lidí, kteří se v době omezení vycházení osob pohybovali na ulici, přičemž byl použit tentýž snímek pro případy v Cremoně, v Brescii, v Bergamu….Nebo na burcující titulky v novinách ohlašující náhlá a nevysvětlitelná úmrtí mladých lidí na Covid, zatímco šlo o důsledky předchozích vážných patologií.“     

Takhle sprostě nás podvedli a podvádějí, jen aby vyvolali panickou hrůzu! A zdaleka to není jen tento případ. Televize též ukázala, jak na ostrově Hart v USA házejí do hromadného hrobu rakve se zemřelými na Covid – jenže jak je možné, že pouze dva týpci proti sobě je berou zlehka jako peříčka? Kdyby v rakvi byl nebožtík, tak by ji přece museli brát alespoň 4 chlapi – a měli by co dělat! Ve Velké Británii zase rozhlasové zpravodajství upozornilo, jak prý v Manchesteru před největší kliniku neustále přijíždějí záchranky s nemocnými Covidem a odjíždějí pohřební vozy se zemřelými na tuto chorobu. Jeden polský novinář žijící v Británii se tam vypravil – a ejhle: pusto a prázdno! Nic z toho se tam nedělo.

Na takovém sprosťáctví, podrazáctví a lži je tedy založena veškerá celosvětová i česká kampaň o nebezpečnosti koronaviru, která má ospravedlnit lockdown, omezování počtu lidí na společenských akcích a nakonec jejich zákaz, roušky, rozestupy, testování, trasování a další nařízení, která nás sužují a znemožňují normální život! Naprostá většina politiků světa se na tom více či méně podílí, neboť jsou finančně i jinak spojeni s WHO a panem Gatesem. To je zločin proti lidskosti a jeho pachatelé by se měli za to zodpovídat před mezinárodním tribunálem, jako byl ten norimberský po II. světové válce. Někteří advokáti v USA a v Německu již připravují žalobu.

Naše české přísloví praví: Lháři se jen jednou věří. Proč bychom tedy měli věřit pánům Babišům, Prymulům, Hamáčkům apod., proč bychom měli věřit jejich „dvorním hygienikům“ a dalším údajným odborníkům, proč bychom měli věřit médiím pracujícím v jejich prospěch, když tyto lži jsou součástí jejich politiky domnělého „boje s koronavirem“ a ochrany našeho zdraví?  Ministr vnitra Hamáček by správně měl stanout před soudem za svůj nedávný výrok, že když se neprovedou drastická opatření omezující lidskou svobodu, budeme mít na ulicích „mrazáky plné mrtvol zemřelých na Covid…“ Taková evidentně lživá prohlášení, která mohou vést slabší jedince až k infarktu nebo k mrtvici, ne-li dokonce přímo k sebevraždě, jsou přece šířením poplašné zprávy s možnými tragickými následky!   

Tentýž ministr Hamáček nám rovněž na počátku lockdownu tvrdil, že prý tady přestává „sranda“, neboť jde „o životy“. Vývoj událostí jej jasně usvědčil ze lži. Nikdo neumírá na koronavirus, zemřelo pouze během půl roku několik stovek pacientů na rakovinu, infarkt, zápal plic a další choroby, a byli mimo jiné pozitivně testováni též na Covid. Samotné ministerstvo zdravotnictví nedávno prohlásilo, že každý, kdo zemřel na jakoukoliv chorobu nebo z jakékoliv příčiny, pokud byl pozitivně testován na Covid, musí být registrován jako „oběť Covidu“, což znamená, že i kdyby byl zastřelen nebo ho přejelo auto, tak „zemřel na následky koronaviru“.

Hamáček jasně věděl, že to, co říká, není pravda, musel mít informace od skutečných domácích a zejména zahraničních odborníků virologů, epidemiologů aj., jenže jejich názory nebyly „politicky korektní“, proto jsou politickým mainstreamem ignorováni a velmi často také pronásledováni vyhazovy z práce. Ti panu Hamáčkovi nebyli po chuti. Argumentoval tak jako plukovník Prymula mimo jiné i tím, že prý kdyby se neprovedl lockdown a další opatření, došlo by ke kolapsu zdravotnictví, protože by se nedostávalo lůžek pro nemocné při rychle přibývajícím tempu pacientů. Chtěl bych se při té příležitosti pana ministra zeptat, proč nedošlo ke kolapsu zdravotnictví r. 2018, když s chřipkou zemřelo přes 2 tisíce lidí? A v nemocnicích jich bylo s touto chorobou ještě mnohem více, podle oficiálních statistik ministerstva zdravotnictví dostupných na internetu v době chřipkové sezóny, trvající cca 2 měsíce, je každoročně hospitalizováno s chřipkou 10-15 tisíc lidí. Jak to, že tady se nikdy o nedostatku lůžek nepsalo a nemluvilo?

Opět se uváděla Itálie jako odstrašující příklad, ale já se ptám: Proč r. 2018 při tamním úmrtí 60 tisíc lidí s chřipkou nedošlo ke kolapsu italského zdravotnictví, ale letos při úmrtí poloviny tohoto počtu na Covid ano? Jakou to má logiku?

Krom toho ze lži usvědčují světové i naše žurnalisty, hygieniky a politiky zkušenosti těch zemí, které neomezily ekonomický, sociální, kulturní a duchovní život ani v nejmenším: je to evropské Bělorusko    a africká Tanzánie. V Bělorusku stoupl počet pozitivně testovaných na 70 tisíc, zemřelých je k dnešnímu dni cca 900, ale aktuálně pozitivních je v současnosti dle oficiálních údajů asi 5 tisíc osob. Žádný kolaps zdravotnictví se nekonal, počty jsou naprosto srovnatelné s námi navzdory českému lockdownu a dalším opatřením. A v Tanzánii s 55 mil. obyvatel, kde je prezidentem praktikující katolík John Magufuli, je registrovaná ani ne tisícovka pozitivních a necelých 200 úmrtí s Covidem – bez jakýchkoliv omezujících opatření vůči obyvatelstvu, bez roušek a dokonce bez nuceného testování a karantén a také, což je signifikantní, bez jakéhokoliv náznaku kolapsu zdravotnictví pro nedostatek lůžek.

U nás máme nyní nouzový stav – a spolu s ním opět jako na jaře umrtvení veškerého kulturního života, uzavření hospod a také kostelů. Poukazuje se na rostoucí čísla nakažených. Jenže můžeme tomu věřit? Mnou zmiňovaný rektor UK prof. Zima v televizní debatě řekl, že to všechno jsou hausnumera, která zhola nic nevypovídají o reálné situaci. Věděl dobře, o čem mluví. Jestliže v červnu počet testů za den nepřesahoval 4 tisíce, dnes přesahuje 30 tisíc – a to se přece musí zákonitě projevit nárůstem infikovaných. Krom toho samotné testování je něčím, co vyvolává pochybnosti. Těm, kdo se dopouštějí neustálých podvodů, nelze ani v nejmenším věřit. Výše uvedený prezident Tanzánie John Magufuli, tedy země, která neprovedla žádná omezující opatření, prokázal, že testy PCR jsou ve skutečnosti velkým podvodem. Zadal laboratořím vzorky kozy, rostliny papaya, ovocného džusu a motorového oleje a uvedl u každého lidské jméno. Pouze u oleje vyšel negativní test, jinak samé pozitivní. O čem to svědčí? Buď jsou testy PCR šmejdem, nebo záměrným podvodem. Podle zdravotnických kritérií by měly být všechny testy podobného charakteru ověřeny několika odbornými komisemi. Testy PCR, jejichž „výrobcem“ byl německý biolog Drosten, neprošly ani jediným. Stačilo pouze, že je doporučila WHO.             

V mnoha zemích se ozývají lékaři i další specialisté, že počty pozitivně testovaných jsou záměrně navyšovány, krom toho je jasné, že většina lidí, kterým vyšel pozitivní test, nemá příznaky, a tudíž není nemocná. Proč je tedy zavíráte do karantény jako kriminálníky do domácího vězení? Rovněž tak je důvodné podezření, že lidem zemřelým v nemocnici na nejrůznější choroby je do úmrtního listu připisován Covid, ačkoliv ho nikdy ani pochybný test PCR nevykázal. Proč se toto u nás ani jinde nevyšetřuje?

A ještě další důležitá otázka: Lékaři a jiní odborníci často poukazují na vážná nebezpečí, která pro lidské zdraví i životy představují nikoli koronavirus, nýbrž právě naopak opatření proti němu. Jednou se možná dozvíme, kolik lidí podlehlo infarktům a mrtvicím v důsledku stresu ze ztráty živnosti nebo zaměstnání kvůli protikoronavirovým opatřením. Spousta lékařů si stěžuje, že kvůli hrozbě nákazy Covidem musí odkládat i nezbytné operace a poskytnutí pomoci pacientům. Kolik jich v důsledku toho zemřelo, to se z našich oficiálních statistik nedozvíme, určitě to ale bude víc, než těch, co zemřeli v nemocnicích s Covidem pro svůj vysoký věk nebo souběh smrtících chorob.     

Podvodníkům, lhářům a gaunerům, jejichž lži a podvody byly několikrát prokázány, věřit nelze. Nelze jim věřit ani tehdy, když se dušují, že jedině roušky nás ochrání před Covidem. Za tím lze větřit opět skrytý ekonomický zájem.

Biskup A. Schneider to nazval „sanitární diktaturou“ jako novou formu totality překonávající tu nacistickou, i tu komunistickou. Ve svém nedávném vyjádření publikovaném na LifeSite News dokonce řekl, že tato nová tyranie už je realitou. Jak se bránit? Tím, že budeme dávat najevo jednoznačný odpor. Roušky budeme nosit pouze v krajním případě, svatební a pohřební hostiny a rodinné oslavy budeme pořádat doma, kam dosud žádné orgány vstoupit nesmí – a můžeme si pozvat, kolik lidí chceme. Pohrdněme výzvami, abychom se zdržovali doma a nikam nechodili, nejsme přece ani otroci, ani vězni, nýbrž svobodní lidé a máme nezadatelné lidské právo chodit si kam chceme, navštěvovat koho chceme a sdružovat se (shlukovat) jak potřebujeme a chceme.

Odmítněme testování i trasování. To první nás má udržovat ve strachu, zda „náhodou“ nejsme nakažení, přičemž pozitivně testovaný, jak dnes uvádí spousta nezávislých lékařských odborníků, mj. i u nás autoři výzvy lékařů „Přestaňte strašit lidi…“, kterou podepsalo už 50 tisíc osob, neznamená nakažený a přenášející nemoc, když nemá žádné příznaky. Trasování potom vede k udavačství podobně jako za komunistického režimu. Když tedy sami budeme „pozitivně testovaní“, odmítněme hygienickým orgánům uvádět kontakty a tak přivádět své bližní do karantén a dalších nepříjemných situací.

Nebojme se též dávat najevo veřejně svůj nesouhlas a při každé příležitosti vyzývat naše orgány: Chceme normální život, nestojíme o vaše strašení Covidem a vylhanými čísly údajně „nakažených“. Chceme sami rozhodovat, kolik lidí si máme pozvat na rodinné i společenské akce a s kolika se budeme „shlukovat“, chceme, aby se stát choval vůči Covidu tak, jako se chová vůči chřipce, odmítáme karantény, testy, trasování a podobné nesmysly. Žádáme návrat dětí do škol, obnovení kulturních, společenských a sportovních akcí bez ohledu na Covid! Čím více nás bude, tím více nás budou muset brát vážně.

 2)       Duchovní rozměr

Uměle vyvolaná hysterie kolem Covidu má přímou souvislost s potratovou agendou a propagací genderové ideologie. WHO toto otevřeně masivně prosazuje, tatáž WHO, která požaduje lockdowny a razantní omezení práv občanů kvůli falešné pandemii. Její hlavní sponzor Gates, který poskytuje finanční pomoc méně vyvinutým státům, ji bezohledně podmiňuje liberální potratovou legislativou a odstraněním „diskriminace“ homosexuálů a leseb.

V současnosti jsme svědky právě kvůli koronaviru nátlaku nadnárodních lobby na vlády, aby ještě více legalizovaly potraty a antikoncepci. Je snad náhodou, že právě v době podvodné pandemie WHO žádala po vládách světa, aby všechna dosavadní omezení potratů byla zcela odstraněna s odůvodněním, že pro ženu je kvůli lockdownu obtížnější realizovat toto její "základní právo"? To se také v řadě západních zemí stalo, konkrétně ve Velké Británii, v Kanadě, v Austrálii, na Novém Zélandu aj. Ženám se legálně umožnilo, aby si provedly samy potrat požitím pilulky bez vědomí a spolupráce lékaře, což dosud bylo povinné.

 Jak oznámil i web www.radiovaticana.cz 1.9., také OSN publikovala tzv. "Plán humanitární odpovědi" na Covid 19, v němž vyzývá všechny státy světa, aby umožnily právě kvůli koronaviru potraty bez jakéhokoliv omezení, sexuální výuku ve školách, genderová ideologie se má stát oficiální, a volá též po legalizaci marihuany. Parlament jihoamerického Ekvádoru, ovládaný levičáky, již tento "Plán" odsouhlasil.

Logicky tedy: jestliže titíž lidé, kteří léta letoucí volají po legálních potratech v neomezeném rozsahu, homosexuálních „sňatcích“, svobodné pornografii a sexuální výchově ve školách, vytvářejí zároveň hysterii kolem jednoho chřipkového viru a vyžadují lockdowny a sanitární opatření sužující obyvatelstvo, pak by na prvním místě pravověrný katolík měl ihned rozpoznat, že za celou tou koronapanikou je nějaký nekalý záměr.

Bohužel současná neomodernistická hierarchie v čele s papežem Františkem toto nechápe, respektive spíše nechce chápat, protože s těmito temnými silami spolupracuje. Proto se bez protestů podvoluje zavírání kostelů a dokonce ještě jde sama dál, než úřady požadují. V USA ve státě New York skupina tradičních katolíků dosáhla od soudu verdikt, že uzavření chrámů a znemožnění bohoslužeb je protiústavní, když současně hypermarkety mohou být otevřeny. Někteří biskupové však vyhlásili, že oni přesto kostely neotevřou, protože nechtějí „ohrožovat“ věřící nákazou Covidu. Podobně se stalo i ve Velké Británii a v Itálii. 

Opravdovým duchovním terorem je potom odmítání podávat sv. přijímání do úst a vynucování si udělení této svátosti „pouze“ na ruku. A nejedná se pouze o mše v NOM, na které tradiční katolíci chodí spíše výjimečně. Někteří biskupové si vynucují podávání sv. přijímání na ruku i v tradičním ritu, celebrovaném diecézními kněžími nebo duchovními tzv. indultních kněžských bratrstev. Na Slovensku je přijímání na ruku povinné dokonce i pro řeckokatolické věřící navzdory tomu, že byzantský ritus tuto formu nejen nezná, ale je v něm také těžko proveditelná (sv.  hostie z kvašeného chleba omočená ve víně se podává lžičkou do úst). Přijímání na ruku je rouhačským aktem neomodernistické novocírkve, která využívá současné podvodné pandemie, aby k němu přiměla ty katolíky NOM, kteří si dosud zachovali víru v reálnou přítomnost Pána v Eucharistii a svědomí jim nedovoluje zneuctít Spasitele tím, že drobečky konsekrované hostie ulpí na jejich dlaních a poté spadnou na zem. Katolická nauka přece říká, že Kristus je celý přítomen nejen v celé hostii, ale též v každém jejím nepatrném úlomku.

To všechno prý „z hygienických důvodů“. Ptám se, od které doby má „hygienický kult“ přednost před kultem Těla a Krve Páně? Ale i kdybychom uplatnili hygienické hledisko, tak podle nejnovějších zpráv publikovaných na polském serveru www.pch24.pl, právě lékaři poukazují na to, že přijímání do úst je z hlediska infekce méně rizikové než na ruku. Ruka totiž je nositelem podstatně většího množství bakterií a virů než jazyk. To ve svém dopise biskupům píší desítky rakouských a německých lékařů, to říká i jedna z předních italských hygieniček dr. Girardiová (informaci o tom přinesl i týdeník Světlo 28.6.2020).

S výjimkou známých k Tradici tíhnoucích biskupů Vigana, Schneidera, Lengy, Pety a ještě několika dalších světový episkopát mlčí k současné mohutné propagaci legality potratů v katolickém světě. Oficiální orgán italských biskupů L´Avvenire zveřejnil nedávno 3.9. letošního roku článek jednoho z ředitelů diecézních charit, který vyzývá k potratům jako ke „skutkům křesťanské lásky“ vůči ženám v obtížné situaci. Všechno v pořádku, nikdo z kompetentních církevních činitelů nereagoval. Naopak ale, když v USA někteří kněží vyzvali věřící, aby nevolili Joa Bidena pro jeho radikálně proabortivní postoje, dočkali se potrestání od svých biskupů, jak o tom referují zprávy na www.pch24.pl.

Přímo zločinem proti lidskosti srovnatelným snad jenom s nacistickým spalováním mrtvých lidí v koncentračních táborech v Itálii, v USA a v jiných zemích bylo také, že mrtvé v nemocnicích zemřelé údajně „na koronavirus“ si nesměli jejich pozůstalí vzít a důstojně pohřbít. Byli okamžitě spáleni v nemocničních krematoriích, aniž by se jich a jejich rodin někdo tázal, zda si to přejí či nikoliv. Také prý „z hygienických důvodů“, ačkoliv –jak poukázala výše zmíněná dr. Girardiová – tento argument je směšný, neboť mrtvola nedýchá, nemůže proto nikoho nakazit. Hlavním důvodem bylo ve skutečnosti zabránit pitvě, která by odhalila, že dotyčný zemřel na úplně jinou nemoc, nebo že vůbec Covid neměl. To má svůj humanitární a náboženský podtext. I když Katolická církev žel podlehla duchu tohoto světa a už r. 1963 dala svůj souhlas ke kremacím, tak stále platí jako závazné přání zesnulého a jeho rodiny. To v tomto případě nebylo absolutně respektováno – a italský episkopát mlčel.         

Koronavirové šílenství přineslo také po jarním lckdownu odliv nedělních účastníků bohoslužby. Zvykli si na internetový nebo televizní přenos. Nicméně to má i svoji pozitivní stránku. Svoji nedělní povinnost účasti na mši sv. pověsili na hřebík pouze NOMáci. Katolíci věrní Tradici ji plní dále bez jakéhokoliv úbytku.

Z toho je zřejmé, že nikoli NOM, nikoli neomodernismus, nýbrž právě Tradice zachrání Církev. Pouze v ní je budoucnost, ona je zárukou Pánových slov, že „brány pekelné Církev nepřemohou“. Nepodařilo se to ani zednářskému osvícenství a liberalismu, ani novopohanskému nacismu, ani bezbožeckému komunismu – nepodaří se to ani současnému neomarxistickému genderismu a jeho aktuální formě sanitární diktatury. Mějme pevnou důvěru v Pannu Marii, která rozdrtila hlavu pekelného Hada.