Zítra se opatřením Ministerstva zdravotnictví dostává naše země do země apartheidu neočkovaných - Neočkovaní budou částečně zbaveni svých práv. Morgen wird unser Land dank außergewöhnlicher Maßnahmen des Gesundheitsministeriums in die Apartheid eintreten – Ungeimpfte Menschen wurden teilweise ihrer Freiheit beraubt.

Vážení přátelé, sestry a bratři, kamarádi v Kristu a Marii, 

zítra se naše země ocitne ve skupině zemí, které utlačují neočkované a segregují část svého obyvatelstva z důvodu nikoliv rasových, ale pseudo - epidemiologických. Bude to díky Mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 20. listopadu 2021 č.j. MZDR 14601/2021-28/MIN/KAN. Díky němu bude vydělena neočkovaná část obyvatelstva - a mezi nimi katolíci, která bude zbavena prozatím částečně svých občanských práv, bude jim znemožněno využívat služeb a dalších oblastí života a začíná první etapa segregace. Než toto opatření ministerstva zdravotnictví (ministerstvo genocidy) zruší Nejvyšší správní soud (zdali ho vůbec zruší), budeme žít v totalitě. Budeme ocejchováni jako škůdci tohoto národa, budeme hanobeni (už jsme), budou v nás vidět nepřátele státu, budou do nás kopat, vylučovat z práce, ze škol, ze služeb. Budeme trestáni a voláni před soudy, budeme lživě obviňováni, že šíříme nakažlivou nemoc, která nemá takovou smrtnost, jak nám nalhávají. Zítra už jen s pomyslným, ale v reálu skutečným, fialovým trojúhelníkem pro ocejchované katolíky, kteří se nechtějí nechat očkovat nevyzkoušenou vakcínou, která má morálně závadnou výrobu a důsledky jejího užití, včetně přítomnosti toxinů v ní, neschvalujeme. Rovněž plně odmítáme cely pseudo-epidemiologický apertheid, celé dění kolem Covid-19 a zločiny proti lidskosti způsobené segregací obyvatelstva Království Českého, Markrabství Moravského a Vévodství Slezského.  

Připojte se k nám a k našemu Růžencovému křížovému tažení, které má za cíl porážku tyranie! Voláme všechny věrné katolické kněze, aby začali sloužit Nejsvětější Oběť našeho Pána Ježíše Krista, aby Náš Pán zastavil tuto světovou tyranii!

https://monarchiacatholica.blogspot.com/2021/11/vyhlaseni-ruzencoveho-krizoveho-tazeni.html

https://t.me/Protiutok

Ať žije Kristus Král a Svatá Panna - Vítězka nad tyranií a tyrany.

Připněme si otevřeně cejch neočkovaných - Ungeimft. Už zítra budeme mučedníky!

Lassen Sie uns die ungeimpfte Marke offen markieren - Ungeimft. Wir werden morgen Märtyrer sein!

Vyhlášení růžencového křížového tažení za vítězství Matky Boží nad covidovou tyranií a za svobodu - Die Kriegserklärung des Rosenkranzkreuzzuges für den Sieg der Muttergottes über die Covid Tyrannei und für die Freiheit der Menschen

Drazí bratři a sestry - čtenáři našeho blogu, drazí bratři - členové vojenských řádů a spolků, kteří s námi spolupracujete,

situace, do které se dostala naše vlast a celý svět - do covidové diktatury nepřítele lidstva, kdy jsou miliony lidí drceni covidovou diktaturou, rozhodla se redakce Monarchia Catholica, ve spolupráci s řádem rytířů Panny Marie, observance Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie a Jízdním a střeleckým spolkem sv. Václava, svolat všechny věrné katolíky, kteří chtějí účinně bojovat proti covidové diktatuře, která nás zbavuje svobody a činí z nás otroky ďábla a jeho ochotných aktivních lidských spolupracovníků, aby dorazili dne 17. 11. 2021 ve 14:00 ke sloupu Panny Marie na Staroměstské náměstí. Poskytneme lidem této země nejúčinnější zbraň, kterou my katolíci máme - Sv. Růženec. Je rozhodně účinnější než atomová zbraň, protože tuto zbraň používá Bůh, Vládce tohoto světa. 

Setkání zahájíme modlitbou sv. Růžence. Růžencové křížové tažení bude spočívat v denní modlitbě sv. Růžence do konečné porážky nepřítele, resp. jeho obrácení, neboť Bůh nechce smrt hříšníka, ale aby se obrátil a byl živ. 

Když vyhnala Panna Maria sv. Růžencem sovětské bolševiky z Rakouska v roce 1955, když nám pomohla porazit nepřátele na Bílé hoře (1620), u Lepanta (1571), u Vídně (1683), u Zenty (1697),  Bělehradu (1716) a jinde, Matka Boží nás vyslyší a vyžene i současné covidové tyrany a pohřbí je, pokud se neobrátí. 

Podmínky účasti na růžencovém křížovém tažení:

• Každý den se pomodlit celý sv. Růženec (1x 5 desatků) za porážku covidové tyranie a za vítězství Panny Marie nad tyrany.

 Když to neuděláme my - katolíci -, nikdo za nás to neudělá!

Když Bůh s námi, kdo proti nám!

Spolehněte se na Boha a udeřte!
ct. Dominik a Iesu Maria 

Svatý Michaeli Archanděli, veď nás plamenným mečem do tohoto boje. Svatá Johanko z Arku, sv. Václave, svatý Jene Kapistránský, sv. Marku Aviánský, orodujte za nás v tomto boji.

QUIS UT DEUS!

https://t.me/RuzencovaNovena 

Růžencový Protiútok

https://t.me/Protiutok

SEJDEME SE POD PRAPORCEM MARIINÝM! 

Reakce k článku Josefa Pejřimovského - Hřích, lež, pravda, kajícnost, tradice a osudy národa a státu - Antwort auf den Artikel von Herrn J. Pejřimovský

Autor opomněl jeden hřích našeho národa a státu, o kterém hodně lidí nechce slyšet, natož uvažovat o jeho narovnání – vysídlení Němců z Československa. Nevím, jest-li to pan Pejřimovský nepovažuje za karmickou zátěž České republiky nebo se jen bojí reakce českých pseudovlastenců, ale považuji za potřebné se k této věci vyjádřit.

Vysídlení Němců na základě Benešových dekretů by se dalo v jistém kontextu pochopit a ospravedlnit, např. kdyby to byla k němu došlo v roce 1938, kdy bojůvky německých nacistů prováděly ozbrojené akce v pohraničí, případně jako důsledek vítězné války a odstranění prostředí, ze kterého ozbrojené akce nacistů vycházely. Ale i tak by bylo třeba zvažovat provinění a nejen národnost. Ale Československo se podřídilo rozhodnutí mocností o odstoupení pohraničí sice pod nátlakem, ale dobrovolně.

Československo nemělo národnostní problémy pouze s německou menšinou, ale se všemi národnostmi v Československu. Lze prakticky mluvit o naprostém selhání československé národnostní politiky. Autonomie se nedomáhali jen Němci, ale i Slováci,kterým byla před vznikem Československa (Pittsburské dohody) slíbena, ale slib nebyl dodržen, i Rusíni na Podkarpatské Rusi, nespokojení byli i Poláci a Maďaři. I když lze hodně příčin přičíst tehdy obecně silnému nacionalismu, selhání československé národnostní politiky nelze přehlédnout.

Prvé německé požadavky nezahrnovaly ani autonomii, ale prakticky pouze obnovení „moravského paktu“ z roku 1911 a jeho rozšíření na Československo. Ani další požadavek autonomie automaticky neznamenal ohrožení celistvosti státu. O návrzích bylo jednáno, bylo dokonce dosaženo dohody, ale patrně hlavně vinou prezidenta Beneše nebyly dohody uzavřeny. Logicky při dalších jednáních byly požadavky větší a stále méně přijatelné z hlediska celistvosti státu.

Je poněkud zvláštní, že plné znění Mnichovské dohody (včetně zdůvodnění) o odstoupení českého pohraničí Německu nebylo v Československu zveřejněno. V parlamentních volbách měla  Sudetoněmecká stranu  podporu nejvýše 2/3 německých voličů. Naopak při mobilizaci v roce 1938 k obnovení pořádku v tzv. Sudetech a obraně Československa proti Německu nastoupila 1/3 německých povolanců. Tato čísla už sama o sobě mluví proti plošnému odsunu německého obyvatelstva.

Benešovy dekrety ale rozhodly o vysídlení Němců ne základě přiznání se k německé národnosti, ale to nebyl v Československu trestný čin. Jako další, velice sporný důvod vysídlení byla služba ve Wehrmachtu. Ta ale byla důsledkem toho, že Československo vydalo svá pohraniční území (Sudety) Německu a důsledkem toho se bývalí českoslovenští občané na tomto území, a nejen německé národnosti stali občany Německé říše a jako takoví podléhali branné povinnosti v německé armádě. Tedy služba ve Wehrmachtu jako důvod k vysídlení odporuje logice provinění a trestu, chybí dobrovolnost takové služby. Zde dr. E. Beneš trestá německé vojáky z území tzv. Sudet za důsledky svého vlastního rozhodnutí. Ustanovení o službě ve Wehrmachtu znemožnilo i těm Němcům a jejich rodinám, kteří v roce 1938 nastoupili vojenskou službu k obraně Československa dosáhnout výjimky z odsunu a možnost zůstat v Československu. Bylo to spravedlivé?

Rozpaky také působí způsob, jakým byl záměr, později Benešovými dekrety realizovaný, oznámen. Je málo známou skutečností, že existoval nejen československý zahraniční odboj, do jehož čela se dostal dr. E. Beneš, ale také zahraniční protinacistický odboj sudetských Němců, který měl sídlo rovněž v Londýně. Mezi československým a sudetoněmeckým odbojem probíhala jednání o budoucím poválečném uspořádání Československa, resp. o postavení německé menšiny v něm. V době, kdy tato jednání nebyla ukončena dr. E. Beneš při své návštěvě USA a Kanady vyhlásil rozhodnutí o vysídlení Němců z Československa, čímž byla další jednání bezpředmětná. Lze to považovat za čestné jednání?

Při vysídlení Němců došlo k násilnostem na vysídlovaných, vesměs civilním obyvatelstvu, které byly často trestnými činy. Všechny tyto činy byly vak amnestovány a zůstaly nepotrestány. Lze argumentovat spravedlivým hněvem po německé okupaci, ale pachuť tolerance zla zůstává. Bylo by třeba se za tyto činy, někdy zločiny, resp. jejich prominutí oficiálně, z úrovně státu, omluvit.

Tyto věci podle názoru autora rovněž zatěžují osudy českého státu, ale jak tuto zátěž vyvážit? Snad omluvou a možností individuálního přezkoumání jednotlivých případů. Pokud totiž nahlédneme do konfiskačních protokolů, nalezneme konfiskace, které jsou v rozporu s Benešovými dekrety i ustanoveními mezinárodních smluv, zejména s Švýcarskem, Rakouskem, Itálií a USA  o posuzování působnosti Benešových dekretů na občanů těchto států. Jejich dikce byla ve všech případech podobná a omezovala působnost Benešových dekretů na občany uvedených států bez ohledu na národnost na osoby, které se konkrétně provinily proti Československu nebo jeho občanům. Škoda, že takový přístup nebyl uplatněn i vůči československým občanům, kteří se v důsledku mnichovské  dohody stali občany Německé říše.

                           Fr. Zikmund