mc

12. 9. 2020

Svatý Kříž - Naše Zbraň, naše Útěcha – Heiliges Kreuz – Unsere Waffe, Unsere Tröstung

 

V pondělí 14. 9. 2020 oslavíme slavný svátek Povýšení sv. Kříže. Svátek byl ustanoven na památku nalezení sv. Kříže byzantskou císařovnou sv. Helenou roku 362 a jeho druhé Povýšení v roce 628 v Jeruzalémě. Kříž Kristův se stal branou do Nebe, Svatý kříž žil před Stvořením světa ve věčných úradcích Božích, žil od stvoření světa v zaslíbeních a proroctvích, byl vztyčen na Golgotě a žije dále, nejenom v paměti vykoupených, nýbrž skutečně, ve mši svaté , jež je neustálým obnovováním oběti kalvarské. Vykupitel je lidstvu stále připomínán. Je neustále připomínám andělům v nebesích a trýzní svou tíží démony a zavržené anděly, včetně zavržených duší. Jak sladké jho ti poslední opustili a tak málo stačilo, aby se ke kříži navždy přimknuli. Vykupitel byl a je lidstvu i všem mocnostem v nebesích i v pekle neustále přítomen, před svým narozením v příslibech, po dokonání vykupitelského díla svým učením v katolické Církvi, svou milostí ve svátostech, svou reálnou přítomností v Eucharistii. A tato síla Božích milostí a celého dání se Krista nám ukazuje cestu do budoucnosti, do věčnosti. Křesťanství není pouhé pěkné vypravování o tom, co se před staletími stalo, ale je skutečností, kterou zosobňuje pouze katolická Církve a žádné jiné sekty, či hnutí, kteří Krista Pána degradovali na pouhého lidumilného učitele a humanistu. Nejlépe nám sílu a hodnotu kalvarské oběti ukazují andělé a svatí v nebi a zavržení démoni a zavržené duše v pekle. Již dnes jasně poznávají její ohromnou sílu, která jedny postavila po pravici, druhé však po levici. Kříž rozděluje, kříž vymezuje ostrou hranici mezi spasením a zavržením.  A tato bojová linie probíhá zde na velkém bojišti světa, kde se každý den a každou hodinu svádí miliony osobních bitev za věrnost Kristu, či proti němu. Dnes čelí tradiční katolíci neustálému konfliktu s církevní hierarchii, která nejenom, že nepodržuje tradiční katolickou nauku, ale  čas plyne a modernisté z řad kléru a laiků se stále více vzdalují tradiční katolické nauce, kterou Církvi určil sám Bůh. Zpochybňují se základní pravdy víry ze strany papeže, biskupů i laiků. Stávají se více či méně odpadlíky od katolické víry a jsou horší než ďáblové v pekle. Ptáte se proč? Ďáblové v pekle v čele s Luciferem uznávají pravdy, které vytyčil Bůh a proti kterým nezmohou nic ani ve svém totálním svobodném NON SERVIAM. Poslechněme si zajímavé svědectví démonů v posedlých bratrech z Illfurtu, či posedlé černošské dívce Germáně Celeové z let 1867 a 1906. Vybereme výňatky:

Ďábel v jednom z posedlém bratrovi řekl: „Vy, kteří chodíte do svinčíku (do kostela) a tam spínáte ruce a opravdově se modlíte, přijdete tam nahoru, do nebe. Ale, kteří to nedělají, přijdou k nám.

Ďábel má skvělou znalost Božích pravd, které zavrhl ve své pýše. Myšlenka, že ztratil nebe, a to navěky, činila démony nevýslovně nešťastným.  Jednou řekl ďábel o nebi: Ó, jak je nebe krásné, Kdybych směl  ještě jednou na něho spatřiti, avšak nikoliv – nespatřím ho navěky.

Ďábel často v posedlých projevoval i politické přesvědčení a prohlašoval, že je přesvědčeným republikánem, neboť často na příchozí volal „Liberté, Egalité, Fraternité, Republique Francaise!“

Dne 24. Července 1798 byl zastřelen abbé Jan Bochelen, narozený v Illfurtu, neobyčejně horlivý pastýř duší, který byl odsouzen revolučním soudem v Colmaru k trestu smrti za šíření katolického náboženství. Posedlý Děpolt řekl na otázku, co si myslí o P. Bochelenu: „Nemluv mi o o tom rytíři, nechci o něm slyšet. Za 30 let se bude o něm mluvit.“  A skutečně za 30 let vydal jeden z farářů v Illfurtu knihu s názvem „Jan Bochelen, poslední alsaský mučedník velké revoluce“ a před farním úřadem v jeho rodném městě byla vztyčena socha.

Při jednom z exorcismů ubohých bratří Brunerových v Einsideln, poutní místo Švýcarska, uvedl je duchovní otec do velkého sálu, kde byla spousta velkých obrazů. Nejvíce se posedlým líbil obraz pruského krále. Zato u obrazu bl. Pia IX. sklopili hlavu  a když jim ji podrželi, zavřeli alespoň oči.

Ďábel pokračoval při otázkách při exorcismu: „Nedokážeme nic vůči těm, kteří se hodně zpovídají hodně přijímají, a kteří slouží Velké Dámě (Panně Marii), slouží ji a vzývají.

V posedlé Kláře Germáně Celeové potvrdil ďábel mínění svatých otců o důvodu pádu zavržených andělů: „ Jednou v nebi bylo řečeno: Božské Slovo stane se jednou člověkem, pak bude nám andělům klaněti se též člověku Ježíši, protože je Bohem. Neměli jsme tedy být zvoleni my andělé, čisté duchové mocnosti, abychom ve spojení s tímto Slovem vystupovali jako vykupitel, ba ani Lucifer, anděle nejvyšší. Bůh se chtěl státi pravým člověkem, jehož tělo z hlíny učiněno, Bohem a člověkem v jedné osobě a my andělé, čistí duchové, měli jsme se pak tomuto člověku, Ježíši klanět. Non serviam (nebudu sloužit), řekl pak Lucifer a velké množství s ním.

Jak kdysi řekl Msgr. Lefebvre, některé věci nejsou bílé, či černé, ale šedé, ale věci v otázkách víry a morálky jsou černé, nebo bílé. Kompromis neexistuje.

Žádné komentáře: