mc

Zobrazují se příspěvky se štítkemliberální demokracie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemliberální demokracie. Zobrazit všechny příspěvky

4. 10. 2020

Další nouzový stav bez zdůvodnění - Ein weiterer Ausnahmezustand ohne Begründung


Jak tzv. koronavirová pandemie (dále jen "corona") pokračuje, bedlivý čtenář a pozorovatel při pročítání mediálních zpráv, prohlášení "Vlády" a politiků začíná zjišťovat neblahou věc: vše, celý nouzový stav je postaven na nepředstavitelné svévoli, kterou má v ruce x členů krizového štábu, kteří si v médiích vzájemně protiřečí, nespolupracují spolu, veřejnosti zjevně sdělují totální nesmysly, kterými se budeme dále zabývat.



1) Diskriminační posuzování otevřených a zavřených obchodů
a útok na náboženství.

Jak je možné, že může být otevřeno velké Tesco s potravinami, či hobby obchody, kde proudí desítky a stovky nakupujících, kde je puštěna klimatizace, kde se může jakýkoliv vir šířit absolutně nekoordinovaně a na druhé straně tady máme zavřené kostely
a znemožněné bohoslužby s chabým zdůvodněním, že se na nich shromažďuje mnoho věřících, a tudíž má corona úrodnou půdu. Je třeba se domnívat, že je to útok na náboženství jako takové.
A tzv. pokoncilní biskupové - ti jenom mlčí k zavírání kostelů a omezování bohoslužeb. Jak jinak po II. vatikánském koncilu, že? Zbabělost je jejich ctnost!


2) Nesmyslné zveličování nákazy corony, otázka promoření a zneužití corony ze strany politiků

Corona není hrozbou. Je to jenom jedno z mnoha onemocnění, které cirkuluje na planetě, a jeho účinky se zveličují pro politické cíle a likvidaci ekonomiky. Nikde už není vysvětleno, jak dochází světová média a zpovykaní statistici k nesmyslným až lživým závěrům, že každý mrtvý, který v statistikách zemřel na coronu, je opravdu obětí corony. Nemají ani jeden jediný důkaz, že ten či onen zemřel přímo na koronu. Naopak se ukazuje, že mnoho lidí zemřelo na jiná daleko závažnější onemocnění - rakovina, diabetes, kardiovaskulární choroby, mrtvice, etc. otázka proměřování se přece neustále řeší každý rok, když do naší země dorazí jakákoliv jiná virová epidemie/pandemie. je to naprosto přirozený prostředek, jak získat imunitu.

3) Snahou světových elit je zlikvidovat malé
a střední podniky

Už dnes není pochyb o tom, že cílem je likvidace malých a středních podniků, ale nikoliv díky coroně, ale díky záměrně vytvářené hysterii a strachu, která vede stát, aby záměrně vyhlášením nouzového stavu zlikvidoval naší ekonomiku s falešným zdůvodněním, že chrání zdraví a bezpečnost občanů. Cílem je ponechat velké koncerny. Podobný model hospodářství nalézáme v nacistickém Německu, či v komunistickém Československu po roce 1948, které navíc zlikvidovalo soukromé podnikání. Viz např. v Německu koncerny jako Reichswerke Hermann Göring, IG Farben, Vereinigte Stahlwerke AG apod.

4) Další snaha světových elit je znásilnit občany států - otroctví lidí jako cíl

Odkazujeme se na skvělý článek https://ceskoaktualne.cz/2020/03/zpravy-k-zamysleni/david-icke-koronavirus-je-monstrozni-podvod-elit/, kde se vyjadřuje David Icke, který se dlouhodobě věnuje problematice světových elit a jejich touhy zneužít síly i moci. Občané nejenom naší země, ale i všech ostatních zemí dali dárek vládnoucím falešným elitám, kdy se nechali uvrhnout do omezení svých občanských práv bez jakéhokoliv zdůvodnění pro zavedení takových opatření. Teď už neomarxisté vědí, že stačí pustit přes média hysterii a demagogii, aby byli všichni povolní jako beránci.


5) Nouzový stav je horší než heydrichiáda a komunistická totalita - Chytrá karanténa - pilíř budoucího totalitarismu

Proč se máme bát, že současný stav bude stejný jako za stanného práva heydrichiády či za dob bolševické normalizace? Byl vyhlášen nouzový stav, který nejenom z monarchistického pohledu vyhlásila nelegitimní autorita, ale bylo i dle liberálního zákonodárství porušeno vyhlášení nouzového stavu ze strany legitimních orgánů a to bez jakéhokoliv zdůvodnění. Proto tento stav je nejenom nelegitimní, ale není ani ospravedlnění hodný. Chytrá karanténa je jenom dalším z nástrojů elektronické sanitární totality, která má lidi v rámci "zajištění jejich bezpečnosti" naverbovat pod křídla Velkého Bratra. Šmírování lidí právě začíná a bohužel občané jako ovce skáčou těmto totalitaristním projektům na lep, aniž by vůbec věděli, jak to všechno funguje a jaký bude osud jejich dat. O čem se gestapákům
a estébákům jenom snilo (o totální kontrole obyvatelstva), tady je předkládáno jako největší štěstí
a ochrana.


6) MPSV a jeho neschopnost se postarat o staré lidi, domovy sociální péče, domovy pro seniory.

Roušky, respirátory, ochranné pomůcky, to vše chybělo. A v mnohých případech se vůbec nic nedělá.
Nechají staré lidi doslova pomřít. Odkazujeme se na pořad Václava Moravce z neděle 5. dubna 2020, kde si senátorka KDU-ČSL stěžuje na nedostatek ochranných pomůcek a "socanská" ministryně MPSV to neguje a cítí se dotčena, jako kdyby opravdu hnula prstem pro seniory.



7) Nemožnost kritizovat vládní kroky aneb drž hubu a krok.

A běda tomu, pokud někdo jenom cekne.


9) Kvalita ochranných pomůcek z Číny je špatná a pochybné certifikáty firmy Respilon

Tady je možné si přečíst, jak ti tzv. "hasiči koronaviru" vlastně obchodují. Objednávají nekvalitní zboží, které neochrání ani vašeho psa u boudy, pokud bychom připustili, že corona je opravdu nebezpečná. Ministr Vojtěch chválí kvalitu roušek a respirátorů dovezených z Číny, ale ty samé produkty dovezené do naší země, vrací, nebo stahují z první linie Nizozemsko, Španělsko, Turecko. Utratili jsme za ně 12 miliard korun.

10) Vznik páteřní sítě strategických podniků důležitých pro ekonomiku, které budou finančně podpořeny.

Odkazujeme na pořad Otázky Václava Moravce z 12. 4., a na to, jak ministr Havlíček zdůvodňuje vytvoření tzv. strategické páteřní sítě důležitých firem, které jsou důležité pro běh ekonomiky. Mezi nimi je i naprosto nepodstatná firma milionáře, přítele premiéra, firma Smartwings.

11) "Vláda" není nikým kontrolovaná a vede nás do záhuby a ekonomického kolapsu.

Vláda nás vede do ekonomického kolapsu. Slibované peníze na podporu malých a středních podniků, OSVČ by nikdy nebyly vynakládány, kdyby se ekonomika nezastavila díky opatřením, které nebyly nutné a byly naprosto chaotické.



Žádné komentáře:
Štítky: , , , , , ,

20. 9. 2020

Koronavirus jako nástroj kontroly občanů formou strachu - aneb zaklínání se nebezpečností viru a zdravím obyvatel



Výhrady MC k "vládě" nejsou vedeny z pohledu jakékoliv liberálně-demokratické politické opozice, ale z pohledu čistě monarchistického. Z toho vychází i fakt, že současná "vláda" je nejenom nelegitimní mocí, ale zároveň nekompetentní. Každá politická garnitura vládnutí je složena z nekompetentních politiků, kteří využívají pro svou podporu názorů rádoby "odborníků", aby třeba ospravedlnili existenci nouzového stavu a nebezpečnosti koronaviru. Když se podíváte na tzv. rádoby odborníky v rámci epidemiologické a virologické oblasti, uvidíme zmatená, časově podmíněná vyjádření zabarvená hysterií a demagogií. A média samozřejmě tuto demagogii a hysterii podporují.
Jako velmi zajímavý a pravdivý se ukazuje fakt, že celá "koronavirová krize" je jedním velkým hoaxem postaveným na hysterii a demagogii. Odkazujeme na tyto názory: (sed contra:

a předražené ústenky a roušky?

Kdo vlastně protestuje proti vládě a opatřením? Skoro nikdo. Tam, kde Polák tasí šavli, Němec nabíjí svého Maussera a Francouz vytahuje Molotovovy koktejly, tam Češi švejkují.

A lidé pouze mlčky přikyvují. Někteří sice "protestují", ale u některých můžeme pochybovat, jaké je skutečné pozadí jejich protestů. Jak nápadně a trefně se naplňují slova našeho úhlavního nepřítele A. Hitlera o Češích: "Čech je cyklistou, jenž se nahoře hrbí, dole však šlape…"

...a hranice?

Na hranicích s Polskem už zazněly první varovné výstřely při překročení Schengenské hranice. Schengenský prostor se stal iluzí. Je to jako zpráva z dob železné opony: Narušitel se pokusil překročit státní hranici? Jenom by nás zajímalo, zda by Poláci dotyčného "narušitele" zastřelili, pokud by pokračoval do hloubky polského území.


Další švejkárny a potěmkinovky následují:


hytrá karanténa? Nebo chytrá totalita?
Vláda: "Poskytněte nám svá data, vždyť jde přece o zdraví lidí, cožpak nám nejde všem o zdraví obyvatel?" Současná totalitní moc, která vyhlásila nouzový stav bez jakéhokoliv zdůvodnění, používá od svých nacistických a bolševických předchůdců rétoriku pozitivní, nikoliv negativní. Přece jí jde o zdraví společnosti a občanů, kdybyste to náhodou nevěděli. Ale chybí zdroj ohrožení: totiž nebezpečný a skoro nadlidský koronavirus.

Statistika Ministerstva zdravotnictví o Covidu 19 bez Covidu 19, aneb zelený náměstek a slepý statistik

Občan Ladislav Dušek, ředitel tzv. ÚZIS, se projevil jako totálně zmatený "statistik" vařící své čarodejnické statistické lektvary, pracující s daty o Covidu bez Covidu. Jeho statistiky podporují demagogii a hystérii. Nebylo prokázáno ani u jednoho zemřelého pacienta s Covid-19, že zemřel výslovně na Covid. Zato minulý rok zemřelo přes +- 1600 lidí na chřipku.
I na něho budou určitě myslet žaloby a trestní oznámení za šíření poplašných zpráv. A zelený náměstek, který mění své "odborné" názory jako ponožky? Ten by měl vrátit vysokoškolský diplom a jít se zahrabat. Je to naprosto nekompetentní člověk, podobně jako R. Maďar, který nám tady vaří sekyrovou polévku. (www.irozhlas.cz/zpravy-domov/koronavirus-vladni-opatreni-rastislav-madar-andrej-babis-ministerstvo_2004241232_kro)



A co naše Rudá kapela?

Co nato říci? Asi se na to hodí citace z filmu Černí baroni:
"Já sem se doslechl, že náš útvar se netěší zatím ňáké příliš dobré pověsti. Protože je v něm spousta šmejdů! My se musíme tak nějak těsněji sepnout s tou naší pracující třídou, že? A proto uspořádáme v nepomucké sokolovně, já věřím že hodnotnou, zábavnou estrádu. Tady vidím, že mezi váma je spousta umělců…i jiných soudruhů, že? Já myslím, že by to nemuselo dopadnout špatně. Co? Aspoň se tak před odjezdem na pracoviště ukážete v tom nejlepším světle slova smyslu." A estrádu s omezením lidských práv nám tady dělá "vláda" a Rudá kapela z Hradu. "Na vašu počest jsme aj svině pobili, klobásky budů".

Masívní neoprávněná kontrola obyvatel - kontrola, před kterou doby nacismu a komunismu jsou naivní odpolední nedělní procházkou

Již od vyhlášení nouzového stavu zde dochází k neoprávněnému znásilnění občaů, k neopakovatelné a jedinečné kontrole občanů národa. Koronavirus se stal neslýchanou záminkou k popření práv občanů.
Žádné komentáře:
Štítky: , , , , , ,

16. 9. 2020

Roušková totalita a krajské volby

Již více jak půl roku dochází k pomalé instalaci rouškové a epidemiologické totality, která na rozdíl od předchozích totalit (komunistické, nacistické) apeluje na zdraví lidí a jejich ohroženost, což je téma pro lidi velmi lákavé, takže budou kvůli tomu třeba chodit ve žlutých kombinézách a nechat si holit hlavy, pokud by to pomohlo. Nazývejme ji pracovně epidemiologická totalita. V „zájmu“ občanů se z občanů stávají ovčané a vládnoucí nomenklatura opřena o „průkazné“ a hlavně nepřezkoumatelné důvody pro zavedení neopodstatněných opatření, které zasahují do občanských práv tak, jak to nedělali ani komunisté. Soudy mlčí, Ústavnímu soudu je všechno absolutně putna a jenom zamítá jednotlivé žaloby kvůli neoprávněnosti podání ze strany občanů, policie mlátí lidi bez roušek, z občanů se pomalu stávají agresivní a psychiatričtí ovčané, kteří si všechno nechají líbit, jedno mimořádné opatření stíhá druhé s ještě většími absurdními požadavky s nepřezkoumatelnými odůvodněními, „odborníci“ mění své výroky o koroně každý den, směšná postava ministra zdravotnictví, která se nechá vláčet premiérem jako malý školák, epidemiologičtí „amatéři a žongléři s daty“, kteří by si zasloužili, aby jim byly odebrány akademické tituly za naprosté odborné selhání, vyjančená a vyhysterčená média, která čtí chaos a zmatek - To je současná naše vlast. A pořád slyšíme: sklapněte podpatky a držte huby. A. Hitler správně o nás Češích kdysi prohlásil, že jsme jako cyklisté: nahoře se hrbí a dole šlapou. Tak šlapej český ovčane! Ať se z tebe kouří. Ale šiješ si na sebe totalitu jak vyšitou. Zdravé názory uvádíme zde:  

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/zaloudik-spicak-koronavirus-v-cesku_2009151613_pj

https://www.reflex.cz/clanek/prostor-x/102500/profesor-zaloudik-rousky-skodi-nebojim-se-covidu-ale-kroku-vlady-v-zarouskovane-spolecnosti-zit-nechci.html

https://www.reflex.cz/clanek/prostor-x/102818/lekar-smucler-covid-zvladame-famozne-rousky-epidemii-jen-prodlouzi-a-zhorsi-lidi-zemrou-stejne.html

Volby 2020

Blíží se opět "volby" do "Krajských zastupitelstev" a to v termínech konání voleb první týden v říjnu 2020. Volby v liberální demokracii a v republikánském systému politických stran mají však tolik závažných systémových vad, že je pro katolíka zcela nemožné, aby se těchto voleb vůbec zúčastnil. Katolík je vázán ve svědomí katolickou naukou a může se dokonce dopustit těžkého hříchu, či být exkomunikován latae sententiae a to při splnění níže uvedených podmínek, ke kterým se dostaneme.

1/ Nelegitimnost režimu

V prvé řadě monarchisté hovoří o tom, že tento politický systém v naší vlasti je nelegitimní. Co to znamená? Republikánský režim je nelegitimní, protože v roce 1918 byla vytvořena nelegitimní první vláda, kterou nikdo nepověřil k vládnutí a rozhodoval čistě revoluční princip narychlo svolaných lidí z ulice, kteří se prohlásili za vládu ČSR. Nikým nevolená vláda začala vykonávat nelegitimní moc, kterou následující vlády První republiky a následně ji komunisté nahrazovali dalšími nelegitimními vládami. Naproti tomu existoval a existuje stále legitimní panovník, pretendent českého trůnu, který v současné době svůj úřad nevykonává v království Koruny. 

2/ Nereálná hesla a nesmyslné teze politických stran

Politické hnutí ANO pana A. Babiše. Co hlásají? To se dozvíte zde: https://www.anobudelip.cz/cs/moravskoslezsky-kraj/makame/aktuality/tiskove-zpravy/startujeme-30346.shtml  Po přečtení zjistíte, že nejenom všechny teze jsou naprosto lživé, ke skandálnímu stavu naší země přispělo právě hnutí ANO a navíc, že všechny věty jsou nereálná maxima, která hlásají všechny ostatní strany. Možná, že syntaxe vět je jinak upravena. Kdo může za tristní stav této republiky? Mohou za to všechny strany, které se do volebního klání přihlásily, protože jejích členové předtím byli členy stran stávajících a věděli, že se všechno po "demokraticku" rozkrade, že budou schodky rozpočtu, že se bude hovořit o nesmyslných lidských právech na úkor povinností a že vše je postaveno na principech Revoluce 1789. A co teprve teď v době korona totality, kdy toto hnutí zadlužilo celou naši vlast na desítky roků dopředu a ekonomika je v totálním rozvratu? Hnutí ANo, ČSSD a zločinci z KSČM nás uvrhli do ekonomicko-společenského chaosu. A vymlouvají se, že vypnutí republiky bylo nutné a že nikdo nevěděl, co bude. Výmluva jak u dětí ve školce. 

3/ Liberalismus a liberální demokracie odporuje katolické víře a učení katolické Církve.

I kdybychom však připustili, že režim, který v současné chvíli je u moci, je legitimní a uznali bychom jeho legitimitu i všech předchozích vlád, přesto stranický režim a politické strany, které jsou konglomerátem liberálních, socialistických a komunistických stranických UTOPICKÝCH programů, jsou v radikální opozici vůči neměnné katolické nauce vyjádřené papeži v minulých 2000 letech a katolík je vázán v této věci papežskými encyklikami, které jsou stále platné.

4/ Koho katolík nemůže volit?

Připomeňme, že katolík nemůže volit a být členem:

1) ČSSD, neboť tato strana hájí socialistické pozice a socialismus, který byl mnohokrát odsouzen, zvláště encyklikou Rerum novarum papeže Lva XIII. Tato strana musí být zrušena.

2/ KSČM – Tato strana navazuje na komunistické zločinecké ideje a tyto ideje jsou odsouzeny encyklikou Pia XI. Divini Redemptoris a v Syllabu errorum bl. Pia IX. a účast na podpoře komunistů byla pro katolíky zakázána Monitem sv. Officia z 1. 7. 1949. Katolická Církve odmítá komunismus jako společenský systém a atheistickou ideologii, a to na základě přirozeného práva. Pius XII. prohlásil 
o komunismu: "Jednotlivci i celé národy se od nich nechali svést, neboť oni slibovali lepší rozdílení statků a hlásali zároveň, že nechají svobodu nedotčenou, že chtějí zachránit rodinu, ujišťovali lid, že bude mít moc, dělníci továrny a rolníci půdu. Ale když zaseli nenávist, převraty a rozvrat, a potom se dostali k moci, vykořisťují lid a teror povyšují k vládě." Tato slova mohou platit i o liberálních stranách, protože jsou dětmi oné revoluční Marianne jako komunismus či socialismus. Tato strana musí být zrušena.

3/ TOP 09, ODS, Starostové a ANO – liberální strany hájící liberální ideje liberální demokracie odsouzené za pontifikátu sv. Pia X. a bl. Pia IX.

4/ STAN – Když se podíváme na program STAN https://www.starostove-nezavisli.cz/fmfile/0/files/2020/Program%202020_verze_tisk.pdf tak s hrůzou zjistíte, že se vlastně neliší od TOP 09 a ODS – jsou to pouze zase vyumělkované klišé jako např. : zlepšíme v krajích zdravotnictví, dopravní infrastrukturu, školství, otevřenou veřejnou správu, podporujeme inovace
a informační technologie, podporujeme znevýhodněné skupiny jako jsou rodiče s dětmi, senioři a mladí lidé, objeví se tam podpora bio farem jako u TOP 09 etc. Vzhledem k tomu, že tyto priority mají všechny strany, takže volič opět neví, co je vlastně jedinečného na Starostech a jak se liší od ODS a TOP 09 https://www.top09.cz/volby/2020-krajska-zastupitelstva/celostatni-programove-priority-27390.html.

5) SPD – je stranou, která se sice hlásí k vlastenectví, ale bohužel je příliš orientovaná na Rusko a jeho post-bolševickou podobu, mnohokrát její předseda stranil a straní Rusku. Bohužel předseda této strany mluví v demagogických hádankách, kterým normální člověk nerozumí a pokud si volič ověřuje následně informace zjistí, že je realita poněkud odlišná. Předseda SPD očividně žije ve svém světě svých pravd. (https://www.spd.cz/zakladni-vseobecny-krajsky-program/) https://www.spd.cz/hnuti-spd-predstavilo-svuj-program-do-krajskych-voleb/. 

Podpora LGBT deviace a podobných nehorázností (https://www.spd.cz/5825-radim-fiala-jsme-radi-ze-kardinal-dominik-duka-ma-na-otazku-lgbt-a-propagace-ideologie-homosexualismu-podobne-kriticky-nazor-jako-my/ je sice ze strany SPD jednoznačně odmítána, podobně jako odmítání být vazalem neomarxistické EU, včetně migrantů, islamizace EU a ČR, což může být velké plus pro katolického věřícího, ale pro výše uvedené podpory Ruska, okupace Krymu a nacionalizujícího vlastenectví je zase program pro katolíka devalvující. V materiálu Česká republika – Náš bezpečný domov a naše úspěšná budoucnost(https://www.spd.cz/wp-content/uploads/ke_stazeni/program/ceska-republika-nas-bezpecny-domov-nase-uspesna-budoucnost.pdf chybí naprosto zmínka o boji proti organizovanému zločinu: ruských, ukrajinských a čečenských, případně jiných mafiích, které se u nás etablovaly v 90. letech – včetně nereflektování zpráv BIS o prorůstání čínských a ruských zpravodajských služeb do ČR. 

SPD se ohání vlastenectvím a vlastně národním státem a šíří indiferentismus. „…Naše společnost má národní tradice vycházející z kořenů židovské, antické a křesťanské kultury a civilizace. Tyto hodnoty budeme chránit. Jsou základem demokracie, svobody a lidských práv.“ https://www.spd.cz/program-vypis/#7285 Pro katolíka je však národní stát nekatolickým principem nacionalistů a je třeba to odmítnout jako šovinismus a odsouzený nacionalismus za Pia XI. (Non Abbiamo Bisogno) a Pia XII. (Mit brennender Sorge). Je to útok proti všem menšinám, které žily na našem území a které byly vyhlazeny Benešem a jemu podobným pohůnkům nelegitimního režimu. SPD podporuje Benešovy dekrety a vyhnání Němců, což pro katolíka je opět problémem, protože katolík nesleduje národnostní problémy, ale ptá se po konkrétní vině jednotlivců a odmítá kolektivní vinu německého národa, či jakéhokoliv jiného národa.

5/ KDU-ČSL – Zde je celé znění toho programu: (https://www.kdu.cz/getattachment/f3c301fb-b96a-4915-87e4-6ad5713164a3/program.aspx ) - Mezi katolíky existuje jedna velká pověra a to, že KDU-ČSL je stranou, která hájí křesťanské zásady ve společnosti. Jaké to jsou? Podpora rodiny, zaměstnanosti? Ale to přeci podporují všechny strany. O křesťanství tam v jejich programu není ani zmínka. Jaký je rozdíl mezi ANO občana Babiše, KDU-ČSL, či komunisty? Vůbec žádný. Každá strana se domnívá, že má exklusivní volební program, ale všichni mají stejný a stejně nereálný. Všichni pouze ve svých programech vyjmenovávají nereálná maxima, která nemohou splnit a tím záměrně zkreslují realitu. Cožpak bude rozdíl mezi komunistou a KDU-ČSL? Nebude. Komunista rovněž bude podporovat boj proti suchu, bude podporovat rodiny s dětmi, bude podporovat vzdělání a inovace apod. Každému musí být jasné, že takové programy nelze v rozvrácené české společnosti naplnit. Jednotlivé body jejich programu jsou utopistická maxima, která nelze realizovat. Za každou stranou je přítomen otec lži, který je pokaždé oblečen do jiné politické barvy.

Kdo z katolíků volí liberální, socialistické, či komunistické kandidáty, zrazuje Boha, znovu přibíjí Ježíše Krista na kříž a ohrožuje svoji vlastní spásu. Proč? Protože podporuje nauky a ideologické principy, které katolická Církev v minulosti zavrhla (od socialismu počínaje, přes liberalismus, liberální demokracii, fašismus, nacismus atd.). A pokud by byla Církev prosta církevní krize, potom by kandidátovi liberální, či socialistické, nacionalistické, či komunistické strany, který je pokřtěným, měli být odepřeny minimálně svátosti Církve.

"Největším omylem v mysli je se domnívat, že věci vidíme tak, jak je chceme vidět, a ne tak jak jsou skutečně." Msgr. Jacques Benigne Bossuet, Biskup z Meaux.

Máme dvě možnosti: jít k volbám, zradit Boha i Církev a své katolické principy, anebo zůstat na nekompromisních katolických principech a bojovat čestně a statečně proti režimu a Revoluci 1789. Za každou liberální demokracii je třeba vidět vládnoucí oligarchii, která určuje, kdo a jaká strana má zvítězit a která používá média k ovlivňování, chcete-li k oblbování lidí tak, aby to vypadalo, že volby jsou svobodnou volbou lidí. Volby se tak stanou "politicky korektním divadlem" "svobodných" občanů, kteří se rozhodují na základě špatných vstupních informací a volí vždy špatně. A výstupem jejich volby je vždy větší, či menší zlo. Ale katolík nezná menší, či větší zlo. Dnes jsme v úplně jiné situaci než například za pontifikátu Pia XII. Dnes neexistují katolické strany, ani kandidáti. Potom každá taková volba znamená volbu zla. Pokud by existovala strana, resp. kandidát, která/který by celostně hájil/a katolické morální učení, potom je povinností katolíka volit, pokud bychom vůbec tento režim považovali za legitimní. Pokud dnes jsou všichni více, či méně liberální, socialističtí etc., potom pozitivní povinnost volit odpadá. Naopak volit potom znamená zradit katolické principy.

Katolický autor Arnaud de Lassus píše: "Zednářství v mnohých zemích vytváří podmínky pro to, aby byl zvolen takový typ režimu, který bude fungovat dle principů zednářství.". Historik Francois Furet popisuje liberální demokracii následovně: "V každé liberální demokracii náleží skutečná moc skryté oligarchii, která vlastní demokratické principy popírá a činí ji takovou, aby alespoň na oko fungovala." Arnaud de Lassus, Connaissance élémentaire de la Franc-Maçonnerie (Elementary Knowledge of Freemasonry), Action Familiale et Scolaire, derniere edition en 2008, p. 133, quoting Francois FURET, Penser la Révolution française (Thinking the French Revolution), p. 241. Liberální katolíci chtějí udělat z Krista Krále tzv. "la Marseillaise" Krista, oblečeného do frygické revoluční čapky. Bl. Pius IX dodává: " … Všeobecné volební právo by mělo být spíše nazýváno všeobecným bláznovstvím, které ho tajné společnosti překrucují do absolutní/ čisté lži." PIUS IX to French Pilgrims on May 5, 1874, quoted by Adrien LOUBIER, Démocratie cléricale (Clerical Democracy), op. cit., p. 100. viz Fr. Julio MEINVIELLE, op. cit., kapitola o všeobecném volební právu, pp. 79-81.

Co říci na závěr?

Monarchia Catholica vyzývá čtenáře, aby nešli volit. Každý lístek ve volební urně je špatnou volbou.

O pirátech později v samostatném článku. 

  

Žádné komentáře:
Štítky: , , , ,

22. 8. 2020

Revoluce je jenom jedna - Es gibt nur eine Revolution

 

Pročteme-li si pozorně Syllabus errorum bl. Pia IX., který je připojen k encyklice Quanta cura, nebo encykliku Mirari vos Řehoře XVI., brzy zjistíme, že je to vlastně mistrovsky vytvořený nejenom seznam všech bludů, které papežové silou své autority zavrhují a odsuzují moderní omyly, ale zároveň je to skutečný politický program každého katolíka. Pokud si pozorně dále čteme další papežské encykliky 19. století a začátku 20. století, brzy pochopíme, že římští papežové vždy pojmenovávali omyly liberálního moderního světa a tyto omyly byly součástí jedné velké protikatolické a v našem případě protimonarchistické, protirakouské REVOLUCE, jejíž základ byl ve Velké Francouzské revoluci a prapůvodně v onom satanském Non serviam  (Nebudu sloužit!) Lucieferově. Revoluce je jedna, ale má různé barvy a odstíny, ale je stále stejná. Nemění se ve svých principech, které jsou postaveny jako opozice proti Bohu a Jeho Zjevenému náboženství, proti Jeho nadpřirozenému a přirozenému řádu. To se projevuje i v současných revolučních republikách po celém světě, které jsou vybudovány na principech Revoluce. Ale týká se to i současných konstitučních monarchií, které jsou rovněž revolučními. Například pro mnohé občany naší vlasti rozdíl mezi komunisty a stranou zelených 
a dalšími stranami se zdá nebetyčný a přece, měřen zrakem katolického občana, je v podstatě pranepatrný, neboť všechny strany vyznávají stejné omyly a jen v několika bodech je rozdíl. Jsou součástí jedné velké REVOLUCE. Tento rozdíl však spočívá jen v tom, že v některých otázkách dává jedna strana přednost jiným omylům, než strana druhá. V omylu jsou však všechny. Jak se ukazuje ve volebních kláních, snaží se katolíci smířit Karla Marxe s bl. Piem IX. a Piem XI., sv. Pia X. a Řehoře XVI. s liberalismem. Bl. Pius IX. píše v encyklice Quanta cura: "Všude tam, kde bylo náboženství odstraněno z občanské společnosti a bylo zapuzeno Boží zjevení i autorita Božího učení, ztrácí a zatemňuje se také i přesný pojem o spravedlnosti a lidském právu, a na místo skutečně pravé spravedlnosti a zákonného práva nastupuje hmotné násilí, a je proto nepochopitelné, že se někteří nic nedbajíce a opovrhujíce nejjistějšími pravidly zdravého rozumu opovažují provolávat, že údajně prý jakási vůle národa ustavuje svrchovaný zákon, neomezený ani právem Božským, a ani právem světským, takzvané veřejné mínění, respektive ale ve skutečnosti doslova anarchistická svévole ulice má být údajně prý rozhodující, aby jakákoliv takováto svévole dokonaných událostí svévolně nabyla na právní platnosti podle politického řádu právě tím, že jsou fakticky dokonány.“

A. Hitler, K. Marx, B. Engels, G. Mazzini, Garibaldi, M. Robespierre, J. P. Marat, F. Nitzsche, Napoleon Bonaparte – vývozce REVOLUCE, G. Washington, T. Jefferson, J. V. Stalin, F. M. Voltaire, M. Luther, J. Hus, A. Loisy, TGM a další jsou hlavními představiteli stejné REVOLUCE, satanské REVOLUCE, kterou Církev římská zavrhuje, odsuzuje a navždy proklíná.Nechme na chvilku promluvit níže Giussepe Mazziniho, revolucionáře a zednáře, který katolíkovi poskytne ve svých dílech: Opere di Giuseppe Mazzini. Scritti editi e inediti di Giuseppe Mazzini. Milano e Roma. 18. svazků, 1861-1891 a Rivista della Massoneria Italiana. Roma 1880-1900 (nakladatelství Velkého Orientu Itálie, jehož sídlo je nyní v římském Palazzo Giustiniani) celý program REVOLUCE. „Revolucionář hlásá, že hlavním dogmatem nového náboženství člověka je znovu zákon pokroku, který je již historickou tradicí … objasněn zcela nesporným způsobem. Tento zákon je „jediným zákonem Božím“. Vykladačem zákona je lidstvo nebo lid. Vůdcem [lidu] jsou ctnost a geniální člověk. Zákony, které se o všeobecně uznávané principy neopírají, a tím spíše zákony, jež se řečeným principům příčí, nemají žádnou platnost. Je zde naopak „povinnost nedbat jich“. „Náboženství je na naší straně. Křesťanství je pouze individualistickým, nikoli společenským náboženstvím, a proto také je překonaným stanoviskem. Epocha individualismu se přežila. Katolicismus, který „výhradně vzývá jedinou formu náboženství“, formu židovsko-křesťanskou, je pouze materializací náboženství a křesťanství, je „idolatrií formy“. Katolicismus je nepřístupný jakékoli reformě ve smyslu Revolucionáře. Jeho dogma i „křesťanské dogma opádu avykoupení [člověka] odpuštěním jsou v diametrálním rozporu s dogmatem pokroku. Proto se také křesťanství, katolicismus, papežství i církev přežily a nadále už nepředstavují skutečné, nedotknutelné autority, nýbrž pouze „přízraky, přeludy a zdechliny autorit. Všemi aspiracemi epochy je fakt, … že kolektivní evropská myšlenka vrcholí v odsouzení papežství, císařství, monarchie a aristokracie.

Autorita je posvátná, jestliže … je schopná a zaměřená na reprezentování i rozvíjení morálního principu epochy a dokáže jej posouvat vpřed ve smyslu “pokrokového vývoje” lidstva. Jejím výrazem je jíž řečené: „Bůh je Bůh a lidstvo je jeho prorokem. Monarchie, patriciát a kněžstvo jsou [jen] nástroje národa, nástroje, které se mění podle časů i větší či menší moci do té doby, než veškerý lid dospěje k vědomí a pochopení principů a sám se stane pokrokovým tlumočníkem národa, resp. nositelem v národu spočívající duchovní i světské autority. Bůh podle Revolucionáře požaduje od národa, aby se pozdvihl a založil novou jednotu v obou oblastech, tj. v duchovní i světské moci. Nyní nadešla hodina k vyhnání aristokracie kléru a k jejímu nahrazení „nejlepšími občany“, aby v lidu vykonávali duchovní úřad, poučovali jej, těšili a naplňovali mravností. Když lid věřících“ tj. stoupenci revoluční mazzinistické víry resp. programu prohlásí, že to nebo ono je jeho věroukou, pak musíte uctivě sklonit hlavy a zdržet se jakékoli vzpoury.

Právní trvání budoucnosti (REVOLUCE) zajišťuje pouze a výhradně republika, podle níž jsou Božím zákonem teoreticky všichni lidé svobodnými a rovnými si bratry. Jenom republika hájí „suverenitu lidu jakožto kontinuálně pokrokový vykladač Božího zákona. Zákon lidstva nepřipouští žádné monarchie jedince či národa [Rakouska a Francie nad Itálií]; to je tajemství epochy, které musí být odhaleno průkopníky [nové epochy]. „Republikánské víry“ se nesmíme za žádných okolností vzdát nebo ji popřít, i když oportunistické ohledy si mohou dočasně vynutit upuštění od jejího strohého zdůrazňování. Budoucností svobodné Itálie je republika. Republika je „jedinou spravedlivou formou vlády, která je myslitelná; lid je vším. Monarchie je morálně odsouzena. Republika není pouze otázkou formy, nýbrž „principem výchovy, který musí korunovat celou budovu“ (piantato al sommo dell‘ edificio). Národ nemůže „mít za chrám svého uctívání stavbu, na jejímž vrcholku je napsáno privilegium [tj. monarchie, výsada dynastií] ale na základně, kde je napsána rovnost. S takovým dualismem se život národa nesnáší. Republika je jedinou legitimní a logickou formou vlády. Monarchistický despotismus není evropským, nýbrž „asijským principem”, proti němuž musí směřovat křížové tažení všech evropských národů. Iniciativa při velkém přetváření Evropy za účelem její morální jednoty může připadnout pouze tomu národu, který provoláním republiky dá ostatním spásný příklad. Probádání skutečné autority a její postavení namísto zdechliny a přeludu autority zůstává věčným problémem, na jehož řešení musí lidstvo ustavičně pracovat. „Pokročilé (progressiva) odhalování Božího [mravního] zákona a jeho aplikování jsou záležitostí lidstva. Stadia chování jakožto výsledku výchovy národa i celého lidstva se nazývají epochami. Každá epocha obsahuje část ideálu, sled Božího plánu. Filosofie připravuje odkrytí, náboženství vyjadřuje novou ideu v určité podobě a posvěcuje ji povýšením na povinnost; politická věda ji pozvolna převádí do [veřeného] života, umění ji symbolizuje. Průkopnické zahájení epochy slavnostního vyhlášení nového principu se uskutečňuje revolucí. Evoluce, tj. pokojný a pozvolný další vývoj principu, pak tvoří kontinuální život (vita succesiva) celé epochy.

Morální autorita koření v národu. Suverenita tkví v Bohu jakožto zdroji života, koření v pokroku, který určuje mravní zákon a povinnost. Jinými slovy: suverenita je v účelu a cíli (la sovranità è nel fine, nello scopo). Tlumočníkem vědomí smyslu je lid, národ. Definování smyslu a účelu je věcí národního ústavodárného shromáždění zákonných představitelů svobodných a autonomních národů; uskutečňuje se v „národním konsensu.

Revoluce je tajemstvím národů. Ta roku 1789 jen teprve začala a k nové „pokročilé civilizaci“ (Civiltà progressiva) bylo ještě daleko. „Mužové minulé revoluce seděli na vrcholku pyramidy; my se usadíme na základně. Revoluce roku 1789 se uskutečnila jménem „práva“, my ji provedeme jménem „povinnosti“, od níž se právo odvozuje. Kosmopolitismus revoluce z roku 1789 jednostranně zdůrazňuje „volnost“ a tím je zásadně individualistický antinacionální; my zdůrazňujeme také asociační a nacionální princip. „Zákon povinnosti [žít pro ostatní a pro celek, pro národ i lidstvo, jak to ukládá „společenství“] bude jednou přijat a povýšen na vyznání namísto tendencí uzurpovat si práva jiných, které dosud ovládají vztahy mezi národy“ (e che non è se non la antiveganza della paura). Právo je plodem svědomí [nebo vědomí] (frutto della coscienza). Svědomí [nebo vědomí] emancipuje národy. Právo je vírou individua, povinnost je společnou vírou. Společné povinnosti i práva spojují národ. Nejsme kněžími pouze práva, nýbrž i povinnosti, jsme kněžími „náboženství povinnosti“.

Každá politická revoluce musí být současně i společenskou revolucí. Žádná velká politická revoluce se nemůže udržet bez dalekosáhlé přeměny společenského řádu. Každá revoluce je lží, pokud nezlepší existenční podmínky všech. Sociální otázka je v naší době nejposvátnější a současně i nejnebezpečnější. Nový společenský řád však musí předcházet politický: nejprve dělba práce [mezi národy], pak práce. Je velkou chybou marxistické internacionály, že chce odhlížet od politiky a nevšímá si nacionálního rozdělení národů. Společenská otázka je s politikou co nejtěsněji srostlá a proto ji nelze od ní oddělovat. Dalšími základními chybami internacionály je, že zaujímá kosmopolitně-individualistické stanovisko revoluce z roku 1789, zvolila si za svou věrouku ateismus a materialismus, a konečně že je postavena pouze na negacích. Marx se „nechával vést spíše hněvem než láskou”. „Naším heslem musí být: Připravovat budoucnost a ne rozvracet současnost“ (Iniziare l‘avvenire, non stravolgere il presente). Revoluce musí být udělána tak, aby v sobě nenesla nutnost druhé revoluce. Pošetilí „Enfants terribles“ demokracie škodí věci lidu jen tehdy, je-li publikum jejich „výstřelky“ zaujato proti demokracii a znovu se pevněji upíná k staré moci. Řešení společenské otázky spočívá na principu asociace, v „asociaci kapitálu“, resp. v tom, že dělníci budou společníky průmyslových podniků a že místo mzdy bude stále více místa zaujímat podíl na zisku. Komunismus je absurdní. Pouze národní organizace a nikoli kosmopolitismus bez vlasti může ve skutečnosti zlepšit situaci lidu. Je nesmyslné útočit na vlastnické právo. Dělníci jsou si převážně sami vinni za svou bědnou situaci, protože nemají smysl pro vlastní důstojnost. Asociace lidských sil je jediným prostředkem pokroku. Proto také „všechno spočívá na republikánské formuli asociační svobody.

Revoluce vyžaduje přípravu. Prostředky k její přípravě a dokončení jsou výchova a vzpoura; obou se musí používat harmonicky. Výchova pomocí písemností, příkladů i živého slova musí vždy směřovat k nezbytnosti kázání vzpoury; a zase uskutečněná vzpoura musí být uspořádána tak, aby z ní vyvstával princip nacionální výchovy. Národ se má zpočátku projevovat pokojně; pokud to však nevede k cíli, pak musí přejít k hrozivým projevům a „neschopné vlády“ buď „donutit k naplnění suverénní vůle lidu“ nebo je „svrhnout“. Jsou-li vlády mlčky srozuměny, pak budou před Evropou kryty, protože mohou prohlásit: „Jsme nuceny a povinny ustoupit vůli země“. Vzpoura musí být našinci kázána lidu jako jediná cesta spásy. Stejně jako mojžíšský zákona na Sinaji se ohlašuje také revoluce hromy a blesky, začínající „teprve po vzpouře“. Jestliže přišla hodina povstání, pak vzhledem k nejvyšší krizi už zde není žádná disciplína [tj. žádná povinnost podřízení a poslušnosti] kromě poslušnosti vůči italskému [tj. mazziniovskému] programu. – Vůdce (capo) je pak ten, kdo je si vědom své italské povinnosti a odváží se ji uskutečnit. Problémem současnosti – a neunaví nás to znovu a znovu opakovat – je stejně jako za časů Kristových problém výchovy. Požadujeme pro všechny povinné národní vzdělání; žádáme povinné a bezplatné národní [základní] školy. Bez národní výchovy vpravdě není národ. Společná víra, duchovní páska národa, může být vytvořena a zachována pouze prostřednictvím „shodné“ národní výchovy. Samotná výchova pak pro svou účinnost znovu vyžaduje víru jako základ. Neboť co zmůže výchova, která není postavena na principech, nevychází-li ze společných představ a není zaměřena na pomáhání k jejich vítězství?. Vytvořit systém všeobecné a povinné výchovy“ je znovu věcí národního konsensu. Národ je zavázán zprostředkovat každému z občanů svůj program …; poté co je tento program oznámen, chápe se svoboda svých práv. „Vzbuzujte,“ nabádá Mazizini rodiče, „v něžném duchu [svých dětí] současně se zárodkem rebelie proti každé uzurpátorské a násilím udržované autoritě (myšlena Církev a monarchie) také úctu ke skutečné autoritě, vůči autoritě genialitou korunované ctnosti. Snažte se, aby děti vyrůstaly v témže odporu k tyranii i k anarchii“.

„Iniciativy v této (světové) revoluci se může chopit Itálie a proto také má povinnost se jí chopit”. Vyplnění této úlohy je však schopna pouze „obrozená Itálie” (Italia renata), obrozená Itálie jako „misionář víry pokroku a bratrství”, republikánská Itálie suverénního italského lidu, který se „národním konsensem” [v Mazziniho intencích] ustavil jako svobodný autonomní lid, Itálie osvobozená jak od papežství tak od monarchie, s Římem lidu jakožto metropolí.

„Z třetího Říma, z Říma italského lidu,” volá Mazzini v blouznivém nadšení, „musí vzejít třetí a nejobsáhlejší jednota, která vytvoří harmonii mezi zemí a nebem, mezi právem a povinností. Tento Řím je povolán hlásat nikoli jedinci nýbrž národům slovo asociace a poučovat zde na zemi svobodné a rovné o svém poslání“ – „Tam kde trůní věčný a slavný Řím, očekávají v smrtelné dřímotě odpočívající světy – pohanský i křesťanský – zmrtvýchvstání třetího, obsáhlejšího a vznešenějšího Říma, který se již připravuje mezi jeho gigantickými ruinami. Slovo pro svatou Trojici dějin je v Římě. Tyrani a falešní proroci mohou ztělesnění tohoto slova zdržovat a oddalovat, žádný z nich však nedokáže zamezit jeho uskutečnění. Mnohá města již zmizela pod zemským povrchem, všechna mohou zaniknout – pouze Řím je podle plánu prozřetelnosti ‚věčným městem‘, protože mu bylo svěřeno poslání vydat světu heslo jednoty. Žije dál po svém proto, že neustále rozšiřuje oblast své životní sféry. A stejně tak jako po Římu cézarů, který sjednotil většinu Evropy akcí, následoval Řím papežů, jenž prostřednictvím myšlenky sjednotil Evropu i Ameriku, je nyní povolán nastoupit na místo Říma cézarů a papežů třetí Řím, „Řím lidu“, který je povinen vyslovit kouzelné slůvko, jež má zavést třetí, větší a úplnou morální jednotu Evropy i celého světa. A až jednou zazáří nová myšlenka z Panteonu lidstva, který bude čnít proti nebi mezi Kapitolem a Vatikánem, pak se v harmonii ducha zacelí i dávná trhlina mezi zemí a nebem, mezi tělem a duší, mezi hmotou a duchem.

„Řím není [pouze] město, nýbrž idea. Řím je hrobem dvou velkých náboženství, která v minulosti světu utvářela život; je také svatyní třetího, jež právě vzniká a dá světu budoucnost žití.  Řím je posláním Itálie mezi národy; heslem, výrazem našeho lidu, je věčným evangeliem sjednocení národů“. „Bez Říma není možná Itálie. Řím je svatyně národa“, „paladium naší národní jednoty“. „Bez Říma je nemožná národní jednota“. „Pomyslete na Řím, srdce Itálie. S Římem stojí a padá morální jednota Itálie; Řím vás pokřtil jakožto národ v Evropě, v Římu žije naše jednota“. „Vzhůru na Řím, vzhůru na Řím, Italové!“. „S vysokých pahorků Říma“ musí vyjít iniciativa „syntézy evropské morální jednoty“.

„Morální svoboda je tím, co svět žádá od bran Říma“, neboť „v Římě je zdroj všech uzurpátorských a svévolných autorit v Evropě“, v Římě sídlí papežství, „strážce staré neomezené autority“, „jediná opora“ všech starých autorit. „Svoboda Říma znamená svobodu světa“. Proto „je klíčovou pozicí. Bez Říma, bez zničení světské vlády papeže [které je v Mazziniho smyslu znovu jen prvním rozhodujícím krokem k zničení papežství vůbec] je národní jednota Itálie nemožná”. „Právo Itálie žije v každé její části, avšak poslání Itálie pouze v Římě. Řím má povinnost vůči Itálii i vůči všem národům. Jeho život [tj. vzkříšení a znovuzrození podle Mazziniho programu] může současně vyřešit i problém národní jednoty Itálie a zavést morální jednotu Evropy”.

„Co v Římu hledám, je především republikánská iniciativa pro Itálii. Kdyby se měl jako ostatní části Itálie pouze připojit, pak bych dal přednost tomu, aby ještě pro příští tři roky zůstal papežský. Otázkou, která dnes „pro nás přichází v úvahu, není pouze věcná jednota Itálie, kterou zde již dobrou či špatnou máme, nýbrž je to otázka republiky v rozporu s monarchií a Řím jakožto vhodná půda k řešení této otázky”. Věcná jednota Itálie je již bezmála vytvořena, dnes je však zapotřebí symbolu k vytvoření jednoty morální. A takovou jednotu nám může přinést pouze republikánská víra. Co dnes máme, je pouze vnější forma bez duše, a duši čekáme od Říma.” Řím se musí pozdvihnout a „jako maják pravdy i pokroku nejistým osvěcovat cestu”, po níž má kráčet obyvatelstvo Itálie.

Mazzini jako bývalý vůdce „římské republiky” Římanům 15. prosince 1866 připomínal: „Jestliže se pozdvihnete, budete tím, čím jste 9. února 1849 byli: republikány a pány sama sebe … Musíte si především uhájit znovu sama sebe (riaffermate voi stessi), svůj život, i ve vás spočívající sílu. Pak dělejte to, co vám přikazuje Bůh a svědomí [nebo vědomí (coscienza)] národní povinnosti. Buďte, a pak jste pány sebe sama”. „Jednejte buď ke škodě monarchie, nebo nejednejte vůbec!”.

„Náš mandát, dvojí úloha Itálie, spočívá na jedné straně v pozdvižení národního práva [národnostní princip] na evropský princip, na druhé straně v pozdvižení ideje autority - která je dnes uzurpována královskými dynastiemi a papežstvím - na posvátný pojem skutečné autority, tedy autority, která spočívá v dobrovolném podřízení se svobodného člověka mravnímu zákonu. K naplnění tohoto poslání vás volám do Benátek a do Říma“. Itálie, píše Mazzini na jiném místě, má dvojí poslání: „předně odstraněním papežství dobýt pro svět nedotknutelnost svědomí a postavit dogma pokroku na místo dogma prvotního hříchu – to je náboženské poslání. A dále je to rozvinutí národnostního principu jako nejvyššího regulátoru mezinárodních vztahů jako nejbezpečnější záruky míru pro budoucnost – to je politické poslání. Politické poslání je nejmladší, protože vede k novému rozdělení Evropy. Takové dělení bylo vždy a ve všech historických epochách současně předehrou k náboženské přeměně. Zmíněné nové dělení se musí uskutečnit silou morálního vlivu, který se však v daném případě a ve vhodném okamžiku musí opřít také o sílu zbraní“.

Splnění tohoto dvojího poslání vyžaduje především „boj proti papežství, strážci staré neomezené autority“, a kromě toho také „válku proti Rakousku, které mnohem více než jakákoli jiná říše popírá národnost“. Naplnění řečeného dvojího poslání vyžaduje, „aby se na dané cestě pokračovalo do všech důsledků [tedy do úplného zničení papežství a Rakouska]. Co by mohlo být pro ostatní pouhou morální povinností, je pro nás životním zákonem”. Povinností „republikánské strany” v Římě je vysvětlit a vštípit tamějšímu obyvatelstvu „italské myšlenky” (pensiero italiano), „které je Řím povinen v světě hájit a dávat na vědomí, co svět od Říma očekává”. Dále je povinností Říma ze všech sil působit v tom smyslu, aby „byla papežství znemožněna jakákoli forma existence v jeho zdech”. Povinností Nové Itálie je „vyhlásit boj na život a na smrt nejen světské vládě lži, nýbrž i lži samé, která si ji dnes jménem autority uzurpuje”.

Dnes vidíme, že REVOLUCE je všudypřítomná a její zkažené plody zakoušíme v plné síle. Mazzini byl pouze revolučním vrcholkem, který musel ustoupit daleko hlubšímu pokroku REVOLUCE. Proto na katolických monarchistech leží těžký úkol, který si budou s pomocí Boží a Svaté Panny předávat z pokolení na pokolení a to je likvidace zednářské Revoluce ve všech oblastech života člověka: A ROZŠIŘOVÁNÍ SVATÉHO Království Ježíše Krista ve společnosti. Viditelná struktura katolické Církve je prosycena modernistickou REVOLUCÍ a drtivá prelátů v současné chvíli stojí proti Bohu a nechce sloužit Svaté Tradici. Katoličtí monarchisté si ovšem nehrají na Spasitele světa, ale jsou vedeni Bohem a Svatou Pannou ke konečnému vítězství svých zbraní. Co kněz, co biskup, co papež po koncilu, to je zosobnění jednoho velkého NON SERVIAM.  „Milujeme-li více pozemskou společnost než panství Kristovo, pak upadáme pod nadvládu ďábla, vládnoucího společnosti.“ (Aparisi y Guijarro)  Přesvědčeni o tom, že zavrhnutí Království našeho Pána Ježíše Krista nad společností je příčinou zkázy národů, tíživého nepořádku, neřešitelných problémů v morální, politické, sociální a hospodářské oblasti, problémů, které dnes už nikdo nezvládá: ve vědomí toho, že revoluce slavící triumfy nyní na ruinách odpadlických národů buduje nový světový řád protikřesťanského charakteru; při zjištění, že pokoncilní církev k těmto skutkům aktivně přispívá, když Boha, který se stal člověkem, nahrazuje kultem člověka stávajícího se bohem;  s pevným odhodláním potírat všemi silami tento satanistický plán, který Bůh může zmařit jediným dechem svých úst, my, synové katolické Církve, v oddanosti neumlčitelnému hlasu Nevěsty Kristovy, prohlašujeme všeobjímající Království našeho Pána Ježíše Krista nad všemi pozemskými věcmi, nad lidskými společnostmi a nad národy.

 

Štítky: , , , , ,

Svobodné zednářství jako nepřítel katolické Církve a zdroje subverze společnosti a permanentní Revoluce - Die Freimaurerei als Feind der katholischen Kirche und Quellen der Subversion der Gesellschaft und der permanenten Revolution

 

Osvícenství bylo vyvoláno nejenom politickou a ekonomickou změnou situace Evropy 16. a 17. století, ale také touhou po změně společnosti a světa. A to i nastartováním procesu Reformace ve Střední Evropě, která byla první Velkou revolucí. Skupinou, která si vytkla za cíl prosazování nového společenského řádu, byly zednářské lóže, které aktivně pracovaly na tomto poli. Postupujme ve výčtu historických faktů, které zřetelně hovoří o existenci zednářství. Jakožto viditelné sdružení, viditelná organizace vstoupilo zednářství v život v roce 1717.[1] Čtyři tehdejší londýnské lóže se v den sv. Jana spojily, aby vytvořily středisko „svornosti a harmonie“. Počátky tohoto hnutí byly pevně zakotveny v šíření falešně chápané tolerance a liberalismu, která byla počátkem nové epochy po tolika letech nejpustších bratrovražedných náboženských válek v Anglii, a která přicházela s mírem, který byl nastolen za Cromwella. Příliv osvícenských myšlenek a působení některých myslitelů anglického empirismu, mělo za následek široký rozvoj tohoto hnutí. Zvláště již výše zmíněný John Locke zastával ideu snášenlivosti mezi jednotlivými společenskými a náboženskými vrstvami. Průkopnickým dílem se staly Letters of toleration (1667), které vzbudily trvalou pozornost a ještě po mnoha desetiletích sehrávaly významnou roli při formování nového pohledu na stát, na člověka a jednotlivé společenské vrstvy. Hlavním aspektem osvícenství bylo zakládání přírodovědeckých a vůbec vědeckých akademií a důraz byl kladen na poznání přírody a fungování světa. V roce 1645 byla v Londýně založena přírodovědecká akademie, která se v roce 1662 změnila v Royal society. Badatelé však kladou počátky zednářství hlouběji do minulosti. Rok 1717 je však prvním známým datem, které je historickým počátkem vzniku zednářských lóží v anglosaském světě.  V roce 1723 vznikla základní zednářská konstituce.[2] Jejím původcem byl reverend James Anderson. Ve stejném duchu kráčela i jiná díla. William Preston napsal knihu Illustrations of Masonry a dr. George Oliver svým dílem Antiquities of Freemasonry podpořil tyto smělé legendy o prapůvodu zednářství.[3] Pokud zednáři vždy rozvíjeli legendy o původu zednářství, tak zcela jim můžeme dát za pravdu. Skutečně vznik zednářství spadá do pádu andělů a Luciferova Non serviam. Legendy však stály stranou. V útrobách vzniknuvšího zednářského bratrstva se počala objevovat symbolika a začalo se pracovat na vývoji zednářského kultu.[4] Historie zednářství[5] začíná na počátku 18. století po rozvoji teosofických a osvícenských systémů, které znovu ožívají.[6] Zednářství v sobě zahrnuje směsici nejrůznějších kultů, které byly praktikovány v antice a dochovaly se o nich zmínky v literatuře.[7] Odlišný vývoj byl ve Skotsku, kde byla založena první lóže „Mary´s Chapel“, již v roce 1598 a je známa zápisní kniha všech členů této lóže. Mezi zakládající členy již výše zmíněné londýnské lóže lze jmenovat Johna Theophila Desagulierse, Anthony Sayera, George Payna a Johna vévodu z Montagu.[8] V roce 1723 bylo již známo 52 lóží. V řadách zednářů se objevovali i lidé, kteří vyzrazovali jejich tajemné rituály a můžeme říci, že díky nim bylo možné rekonstruovat údaje o zednářstvu a jeho působení v dějinách novověké Evropy. Prvním takovým vyzrazením bylo vydání „The Mason´s Examination“, které vyšlo anonymně v nakladatelství Flying – Post v roce 1723. Zvláštní proslulost si získalo dílo „Masonry dissected“ (Rozpytvané zednářství) od Samuela Pricharda. 17. července 1751 došlo k založení Grand Lodge of England. Jejím zakladatelem byl Laurenc Dermott. Byla druhou významnou lóží v Londýně. Obě lóže existovaly vedle sebe až do roku 1813, kdy vznikla United Grand Lodge of Freemasons of England.[9] Zednářství ve Francii mělo své průkopníky v André – Francois Lebretonovi a vévodovi d´Aumontovi. V roce 1732 vznikla Le Grand Orient de France a v roce 1756 vznikla Velká Francouzská lóže.[10] Francouzské zednářství bylo však tvrdě pronásledováno a to zvláště po zákroku papeže Klementa XII, který vydal bulu „In eminenti“. Součástí francouzských lóží byli i encyklopedisté a mezi nimi Denis Diderot, Montesquie, d´Alembert, a dokonce i Voltaire.[11] Již v díle Les Francs Macons ecrases (Rozdrcení zednáři, 1747) jehož autory jsou významní odpůrci zednářů abbé Perau a abbé Larudan, se poprvé objevila souvislost mezi revolučními hesly Fraternité, Egalité, Liberté (Bratrství, rovnost a svoboda) a svobodným zednářstvím, které tyto ideje chtělo realizovat v praxi. Jaký však mělo zednářství vztah k revoluci 1789? Není možné potvrdit, že by všechny zednářské lóže revoluci zahájily a podnítily. Nehovořím zde o jednotlivcích, kteří se aktivně podíleli na této vzpouře. Na druhou stranu ideje, které zednáři, ústy svých osvícenských představitelů hlásali, byly tytéž, které hlásala revoluce 1789. Zednářství tedy ideově zaštítilo tuto krvavou událost, která patří k nejnešťastnějším událostem dějin lidstva. Pravá tolerance a svoboda ve stylu zednářství byla ukázána pod gilotinou a na popravištích.

 

Rozchod katolicismu se svobodným zednářstvím

Zeptejme se však na velmi důležitou otázku, proč se současné papežství v osobě Klementa XII. (a později Lva XIII.) nekompromisně postavilo proti velmi lákavé zednářské myšlence tolerance mezi národy, bratrství mezi společenskými a náboženskými vrstvami, a svobody a důstojnosti lidské osoby.

           Jak již bylo výše uvedeno, zednářské ideje jsou z části vzaty z pythagoreismu 
a gnosticismu.[12]  Základem zednářské filosofie a celého jejich učení je teze o absolutní svobodě svědomí člověka a naprosté autonomii jeho rozumu.[13] Pouze v tomto výchozím předpokladu existuje v zednářství jednota. Zásada naprosté svobody smýšlení způsobuje velkou myšlenkovou diferenciaci mezi konkrétními lóžemi a jednotlivci. Z negativního pohledu lze zednářskou filosofii definovat jako svobodomyslnou nauku, která zavrhuje veškeré nadpřirozené hodnoty. To ovšem znamená odstranění nadpřirozeného náboženství, nadpřirozené víry, tedy naturalismus, který stojí v opozici vůči všemu Božímu,[14] a úcty ke všemu, co Bohu odporuje. V rámci některých lóží převažuje směr objevovat hodnoty náboženství, ale existují pouze v rámci deistické nauky, ve které Kristus je ztělesněním ideje Boží. Přes nesourodost myšlenkových názorů, existuje pověra o skryté vnitřní síle, která magicky obepíná celý svět, a tato síla musí naplnit celé životní prostředí, aby jí lidstvo bylo určitým smyslem naplněno.[15] Zednářské myšlenky ústí do hominismu, tj. ke zbožštění člověka a jeho práv, což samozřejmě může v extrémních případech vyústit k pokusům o realizaci nadčlověka.[16] Přílišné zdůrazňování tolerance, humanismu a lidských práv bez Boha jsou ve své podstatě mylné a tudíž je tímto svým zaměřením směrem nikoliv lidstvo osvobozujícím a nepřináší světu nic jiného než zmatečné a nepravdivé názory na podstatu světa, na člověka a na Boží majestát. Zednářství nezná skutečnou víru v osobního Boha a v nemožnosti přijmout nadpřirozené zjevení se stalo z pohledu Magisteria Církve zcela nepřijatelné. Budování přírodovědeckých a jiných vědeckých institucí a akademií bez zdůraznění přináležitosti ke křesťanské zvěsti a zjevení vlastně vytvářelo a vytváří akademie bez Boha směřujícího k atheismu. Zednářství vidělo v katolické Církvi brzdu revolučního 
a osvobozeneckého hnutí a vývoje. Zednářství vidělo a vidí i přes hesla tolerance a plurality v katolické Církvi odvěkého nepřítele (což katolická Církev vidí zase v zednářství svého odvěkého nepřítele), proti kterému neustále brojí zdůrazňováním uzavřenosti a strnulosti katolické hierarchie i v popírání zjeveného náboženství a pravd. Zednářství vidí svůj utopický cíl v dosažní dokonalé humanity světa a lidstva.[17] Významným členem zednářského hnutí byl Joahnn Gottlieb Fichte, který ve svém díle Philosophie der Maurerei, Briefe an Constant, jež vyšlo v roce 1802[18] hovoří o zednářství. Je to soubor filosofických přednášek. Zednářství je popisováno jako společnost založená na duchu svobody, která odmítá veškerý dogmatismus. Ale zároveň vede k myšlenkovému chaosu a atheismu a totální anarchii. Velkým odpůrcem zednářství byl i hrabě Metternich, který považoval po celý svůj život zednářství a ostatní tajné organizace za původce všech revolucí a za rozbušku, která může kdykoliv zničit státní autoritu.[19] Konflikt mezi papežstvím a zednářstvím byl očekáván a skutečně brzy přišel v podobě již výše zmíněné buly Klementa XII. Bula In eminenti je průkopnickou a skvělou bulou. Poprvé se z úst římského pontifika vyslovuje odsouzení všech tajných teosofických společností, které se netýkají pouze svobodného zednářstva, ale i například rosikruciánů a jiných tajných bratrstev. Bula byla vydána 26. dubna 1738. Ještě konkrétně nehovoří o nauce zednářů, ale přímo je odsuzuje pod trestem automatické exkomunikace. Je zde popsán jeden z nejnápadnějších znaků, kterým zednáři prosluli. „Tyto spolky, v  kterých se lidé všech náboženství a sekt – spokojující se zdáním jakési přirozené počestnosti – se spojují těsným a tajemným poutem podle ustanovených zákonů a obyčejů, a zároveň potají působí,...“[20] Tuto konstituci potvrdil nástupce Benedikt XIV. v konstituci Providas. Významnou prací na kterou navázali papežové bl. Pius IX. a Lev XIII. je dílo jezuity S.H. Pachtlera a jmenovalo se „Tichá válka proti trůnu a oltáři[21] a dílo „Modla humanity“[22], kde je ukázáno v čem spočívá největší omyl zednářství. Je to falešný pojem rovnosti a humanity, která by měla být nastolena na zemi. Je to čistý indiferentismus, který spojuje lidi různých ras, náboženství a nejrůznějšího zaměření. Zednářství se proto může považovat za průkopníka modelu liberální a globalistické demokracie, které jsme svědky. Demokracie sekularizované a atheistické, plné humanity a plurality, plné nenávisti vůči všem, kteří jsou opačných názorů, ale neschopné existovat a splňovat požadavky stabilního zřízení pro různorodost členů a názorů demokratického uspořádání a pro myšlenkový a ekonomický chaos, který vládne v demokratické společnosti. Typickým znakem demokratické společnosti je fakt, že je vybudována bez křesťanství na rovině čistě lidské a měřítkem správného fungování společnosti a správnosti je většina, která stojí a padá s určitými dohodnutými pseudoprincipy rádoby tolerance, které je stejně tak totalitaristní jako byla třeba úroveň tolerance za komunismu, či nacismu. Středem takové demokracie je kult humanity, který je postaven nade vše.

 V odsuzujících stopách kráčí Pius VII., který v roce 1821 vydává konstituci Ecclesiam a Christo Iesu a Lev XII. v konstituci Quo Graviora v roce 1826 převzal ustanovení předchůdců a potvrdil je. V témže smyslu vyzněly projevy a dokumenty Pia VIII. v roce 1829 v encyklice Traditi, Řehoře XVI. v encyklice Mirari vos a zvláště Lev XIII. v encyklice Humanum Genus z roku 1884. Od nynějška jsou ideje a existence svobodného zednářství spojeny s odsouzením. Papežové odsoudili indiferentismus jako nauku, která hlásá myšlenku, že všechna náboženství jsou si rovna a stejně dobrá a proto si člověk může vybrat jakékoliv náboženství. Katolická Církev však vždy zdůrazňovala, že jedině ona je Církví založenou Kristem a tudíž, že mystické tělo Kristovo je pouze a jedině plně realizováno v katolické Církvi a nikde jinde. Proto nikdy nemohla souhlasit s názorem svobodných zednářů (a osvícenců), že všechna náboženství jsou odrazem jedné pravdy, že jsou stejně dobrá a že v podstatě neexistuje pravda a lež, pravda zjevená a blud, ale nějaká pravda, ke které lidstvo v nejrůznějších náboženských společenstvích směřuje. Je také zajímavé, že encyklika Providas zavrhuje tajné společnosti i proto, že civilní právo je považovalo za nekontrolovatelné státní autoritou a tudíž i církevní právo neznalo pojem tajné společnosti, které neexistují a nefungují legálně, to znamená veřejně a s povolením státních či církevních orgánů. Pius VII. potvrzuje výše zmíněné papežské dokumenty ohledně zednářství a zvláště se zajímá ve své bule Ecclesiam a Jesu Christo o hnutí karbonářů, kteří působili v Itálii, lépe řečeno v Itálii rozdrobené do různých městských států. Karbonáři (Carbonnari) usilovali o sjednocení Itálie a to mnohdy násilnou cestou revoluce, jak to měl později zažít sám bl. Pius IX., když církevní stát zanikl díky tlaku národnostního sjednocování Itálie, ve které důležitou politickou roli hráli právě karbonáři. Pius VII. byl svědkem Velké francouzské revoluce, kterou odsoudil. Byl svědkem svržení francouzského krále, destrukce katolické Církve ve Francii a celkového zhroucením královské moci. Lev XII. v konstituci Quo Graviora poukazuje na fakt, že zednářství nejvíce působí, jak jsem již výše uvedl, na akademické půdě, v různých vědeckých institucích a akademiích. Je to logické. Je také nepochybné, že karbonáři a členové jiných tajných společností existovali nelegálně a mnohdy byli extrémisty, kteří chtěli násilnými počiny zvrátit státní a církevní autoritu, kterou považovali za překonanou. Stát pronásledoval stejně dobře karbonáře jako i jiné členy tajných nelegálně organizovaných skupin anarchistického zaměření. Avšak je nepochybné, že členové různých tajných spolků a sdružení nebyli ideově stejně zaměření jako učení katolické Církve. Neexistovalo žádné sentire in omnibus rebus religionis cum Ecclesia catholica. Proto muselo dojít k tomuto konfliktu mezi katolickou Církví a státem na jedné straně a svobodomyslným zednářstvím na straně druhé a to v pojetí Božího Zjevení, v pojetí Boha jako osoby, v náhledu na nadpřirozený a přirozený zákon, na podobu státu a společenské uspořádání a náhledu na to, co je a co není lidská svoboda a odkud pramení. Rozeberme si nyní nejvýznamnější encykliku na téma svobodného zednářství. Je jí encyklika Lva XIII. Humanus genus.[23] Byla zveřejněna na základě dokumentu, který se dostal do rukou papeže Řehoře XVI. mezi léty 1820 až 1846, který je znám pod názvem Alta Vendita a jehož autorem jsou italští karbonáři. Pravost tohoto dokumentu, který jedná o tom, jak zničit katolickou Církev[24], potvrdil Pius IX. 25. února 1861.[25] Tento dokument byl projevem boje mezi ideou sjednocené Itálie, kterou hájili karbonáři a mezi ideou obnovení a reformy papežského státu, kterou hájili římští papežové  po celé 19. století. Je však zajímavé, že tento dokument jde ještě dále, jaksi za problém kolem existence papežského státu a sjednocené Itálie, který byl tak ožehavý v druhé polovině 19. století. On zcela otevřeně hovoří o nepřátelství mezi katolicismem a zednářstvím a o tom, že přijde doba, kdy zednářství se bude ze všech svých sil snažit rozdrtit katolickou Církev a celou křesťanskou společnost.[26] Proto také všechny papežské dokumenty polemizují s tímto a podobnými dokumenty a ukazují velké nebezpečí pro celý křesťanský svět. Zednářství bylo v encyklice Humanus genus obviněno z naturalismu, který hlásá nutnost, aby lidská přirozenost a lidský rozum byl učitelem a svrchovaným pánem ve všech věcech. Zednářství, jak již bylo výše uvedeno, popírá Boží zjevení, má odpor vůči dogmatizaci Božích Tajemství a proti každé pravdě, kterou není možné dokázat rozumem. Významným počinem a požadavkem zednářů je oddělení státu a Církve, oddělení trůnu a oltáře. I v otázce existence Boha a existence Zákona Božího je zednářství skeptické. Bez tohoto pevného základu o řízení světa Bohem a jeho zákonem, který ustanovil, zbývá zednářské ideologii pouze přirozený zákon světa, na kterém stavějí své základy mravnosti a státu. Mravnost v zednářském pojetí ovšem nepochází od Boha, ale je čistě lidskou vlastností jednat mravně a tudíž mravnost oddělená od Boha je jedinou možností. Jediným měřítkem je člověk a jeho důstojnost, o které nehovoří jako o poskvrněné dědičným hříchem, ale dochází k přehánění a přílišnému zdůrazňování hodnoty člověka. Tak nastupuje lhostejnost vůči zjevenému náboženství.  Nejenom papežové poukazovali na nebezpečí tohoto zednářského vidění světa. Hermann Gruber SJ byl rozhodným protivníkem zednářů a kritizoval jejich svobodomyslný program ve několika bodech[27]:

1) Zednářství je zdrojem liberalismu, domněle náboženského nebo konfesijně neutrálního. Ve skutečnosti jde o anti-supranaturalistický, prakticky nedogmatický ráz.

2) Jeho princip je naturalisticky humanitární.

3) Podržuje v sobě deistické vidění světa.

4) Odmítnutím zákona Božího a zbožštěním člověka na Boha se vytváří nebezpečná ideologie, která vede buď na jedné straně k atheismu a anarchii a nebo k nějakému totalitarismu
a nesvobodě.

5) Zednářství je zdrojem neutuchající Revolty proti Církvi Kristově a státním autoritám

6) Zednářství je původcem tzv. lidských práv, které nejsou ničím jiným než vyhlášením anarchie ve společnosti, kde každý řídí sám sebe, kde zaniká autorita, kde se ničí i samotné základy přirozeného řádu.

7) Zednářství bojuje proti Bohu a nadpřirozenému řádu Jím ustanoveným.

8) Zednářství je strůjcem permanentní Revoluce ve společnosti a v jednotlivých státech.

Zednářství je nepřítelem římské Církve a římská Církev všechny bludy, které ze zednářství vycházejí, odsoudila: liberalismus, modernismus, liberální demokracii, bolševismus, nacionalismus, nacismus a fašismus. Ještě dnes platí ustanovení římských papežů ohledně členství v zednářských lóžích a je trestáno pro katolíky automatickou exkomunikací a to i v době po dekadentním II. Vatikánském koncilu - jednoho z bodů zednářského plánů na zničení katolické Církve.


[1] Eugen Lennhoff, Svobodní zednáři, Petrklíč, Praha, 1993

[2] The Constitutions of the Free-Masons, containing the history, charges, regulations etc. Of thet most ancient and right worshipful fraternity.

[3] Eugen Lennhoff, ibidem, str. 28.

[4] Ludwig Keller, Die geistlichen Grundlagen der Freimaurerai, Jena, 1911.

[5] Lionel Vibert, Freemasonry before the existence of Grand Lodges,

[6]  Je možné souhlasit také s teorií, která se objevuje ve výše zmíněné literatuře, že počátky zednářství je možné nalézt v kamenických hutích, které se podílely na budování sakralních staveb, a které se spojily dohromady na sjezdu několika kamenických hutích v roce 1459 v Regensburgu. Vznikl tak kamenický svaz.

[7] Jmenujme předně eleusínská mystéria, Pythagorovskou geometrii, perský kult Mithrův, prvky židovské Kabally s prvky a motivy starozakonní zvěsti.

[8] Eugen Lennhoff, Svobodné zednářství, Praha ,1993, str. 46-47.

[9] Grand Lodge of Scotland vznikla 19 let po londýnské lóži, Lodge of Gentleman Masons v Irsku v Dublinu  vznikla v roce 1723.

[10] Albert Lantoine, Historie de la Franc Maconnerie francaise, 2. Vydání, Paris, Nourry, 1927.

[11] Eugen Lennhoff, ibidem.str. 64, 68.

[12] Kolektiv autorů SVAM, Svobodní zednáři, SVAM, Praha, 1992.

[13] L. Haas, Wolnomurarstwo v Europe srodkowo – wschodniej w XVII i XIX wieku, Ossolienum, Wroclaw, 1982, str.38-145.

[14] J. Kroupa, Alchymie štěstí, Muzejní a vlastivědná společnost, Brno, 1986, str. 60.

[15] Kroupa, ibidem, str. 64,69, 80, 215.

[16] Kolektiv autorů SVAM, Svobodné zednářství, SVAM, Praha 1992.str. 24

[17] Lennhoff E., ibidem.str. 98

[18] ibidem.,str.99

[19] ibidem.,str.117.

[20] ibidem,.str.236.

[21] Der Stille Krieg gegen Thorn und Altar, Amberg, Habbel, 1873.

[22] Der Goetze der Humanität, Freiburg, Herder, 1875.

[23] Podobně i encyklika Dall´Alto Dell´Apostolico Seggio z 15.10.1890,  která pojednává o zednářství v Itálii.

[24] Cahill E. SJ, Freemasonry and the Anti-Christian Movement, Gill, Dublin, 1959, str.101.

[25] Vennari John, Die ständige Anweisung der Alta Vendita,  Verlag Rex Regum, Jaidhof, Austria,2000., str.13

[26] ibidem,str.16.

[27] Lennhoff E., ibidem, str. 258.

Štítky: , , , , , , , ,
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)