V posledních letech se snaží
čeští historikové, pokud nejsou poplatní historické korektnosti, objevit pravou
tvář Rakousko - Uherské monarchie a jejich výzkum se zaměřuje zvláště do doby
vlády posledních Habsburků. Obraz monarchie se v novém světle historických
výzkumů začíná měnit a to správným, objektivním směrem. Do té doby jsme byli
odkázáni na devadesát let pokřivené historie. Monarchie se stala terčem
nehorázných útoků a První republika byla vychvalovaná až do nebes. Osoby T. G.
Masaryka a E. Beneše byly nesmyslně adorovány a jejich činy byly rovněž
vyslovovány s posvátnou úctou. Čím však tito lidé ve skutečnosti byli? Co za
sebou nechali? Klasickým případem je loupež století, která byla hrdě nazvána
pozemková reforma. Více o ní zde.
(http://strelci.webnode.cz/news/nebat-se-a-nakrast/) Rovněž vztahy První
republiky ke katolické Církvi nemohou být považovány za normální, spíše za
nepřátelské. Ani tzv. přísaha československých biskupů z roku 1928 nepatří mezi
zářné příklady toho, jak dopadla dohoda mezi tzv. Československou republikou a
Církví. Můžeme ji přirovnat k příkladu mexických Cristeros, kteří na příkaz
papeže Pia XI. složili zbraně a následně byli zmasakrováni antikatolickou
vládou. Můžeme pouze litovat i ty příslušníky kléru, kteří nám politikaří. Jak
si kdysi povzdychl P. Robert Mäder, největším neštěstím pro Církev je, když se
kněží snaží politikařit z kazatelen a místo, aby vedli lid k věčným pravdám,
vysvětlovali pravdy víry a mezníky církevního roku, raději hovoří ve svých
letácích o politických věcech jednostranně a zmateně, i když k tomu nejsou
kompetentní. "Z kazatelny nemůže nikdy vzejít jednotvárná politika. Máme
sloužit Věčnosti a nikoliv všedním dnům. Politizující faráři, kteří svoji roli
zaměňují s pouličními řečníky a novinovými pisateli, jsou, ... , neštěstím pro
Církev. Na kazatelnách se nemám zabývat ničím jiným než náboženstvím. Theologie
je moudrost Boží. Na druhou stranu pokud se musíme zabývat náboženstvím, musíme
ve státním životě podržet tu skutečnost, že z nejhlubšího základu veškerá
politika závisí na theologii. Každá politická pravda vychází z náboženské
pravdy. Každá politická falešná nauka vychází z náboženského omylu." (P.
Robert Mäder, Myšlenky reakcionáře, 8. kapitola) Nekompetentnost ovšem dnes
vládne skoro všude, takže tento trend je v současné době běžný, nikoliv
normální. Nacionalismus a kvalita československé liberální demokracie
Nationalism and Quality of so-called Czechoslovak liberal Democracy "V
První republice vládl napříč politickým spektrem nacionalismus." Např.
přijetím zákona č. 50/1923 se republika postavila mimochodem proti národnostním
menšinám a zákon neúměrně zostřoval postihy za zločiny, které směřovaly proti
jednotě, bezpečnosti a charakteru státu. Byla to reakce na šířící se
bolševismus z Ruska, který tak tvrdě destabilizoval Maďarsko a Výmarskou
republiku. Na druhou stranu to byl první útok na samotnou podstatu tehdy
deklarované demokratické společnosti, protože zákon dovoloval cenzuru a
zastavení periodického tisku. "V listopadu 1922 vydal pražský magistrát
vyhlášku, kterou se zakazovaly "zpěvy německé v hostincích, hudba cigánská
apod." To byla ona prvorepubliková demokracie par excellence. "Primátor
Prahy Karel Baxa, antisemita a němcožrout, se pokusil zakázat, aby se na
mezinárodní konferenci v Praze mluvilo německy." (Kryslík Tomáš, ibide,
str. 61) Důležité je upozornit na fakt, že v bývalém Rakousku - Uhersku,
zvláště v Předlitavsku nebyl zaveden úřadní jazyk. Žádný jazyk nebyl ve
"vnějším styku" mezi úřady a státními podniky povinný. Dokonce
neexistoval ani pořádný název pro Předlitavsko (bez Uher, nebo Zalitavsko), jen
"Království a země Říšské radě zastoupené.". Stateční sudetští Němci
odmítli bojovat proti císaři bl. Karlovi I. Heroic Sudeten Germans refused to
fight against Emperor Blessed Charles I. Zvláště je třeba zmínit odvážný čin
sudetoněmeckých mužů, kteří odmítli nastoupit do tzv. československé armády a
to v roce 1921, když v Maďarsku přistál bl. císař Karel I. a pokusil se získat
zpět osiřelou uherskou korunu. Československo jako jediné z okolních zemí
mobilizovalo proti Habsburkům. Sudetští Němci, zvláště v okolí Egeru (Cheb), se
vzepřeli mobilizaci a raději volili exil v nedalekém Bavorsku. V Graslitz
(Kraslice) tekla kvůli této mobilizace krev. Bylo zabito 12 Němců a 10 jich
bylo zraněno. Zpravodaj Ministerstva vnitra v Graslitz (Kraslicích) hlásil, co
se dozvěděl od ošetřujícího lékaře, který pečoval o zraněné, " že prý
náboje byly zvláště připraveny, aby způsobily obzvláště těžká zranění".
(Klimek Antonín, Boj o Hrad, PANEVROPA, 1996.) Tady je odkryta skutečná tvář
demokracie, o které se tak halasně mluví. V létě se do pohraničí osídleného
Němci začaly vypravovat celé vlaky s českými šovinisty, kteří tam pořádali
manifestace, a tím záměrně vyvolávali střety. V srpnu při jednom takovém
vystoupení čs. legionářů v Aussigu (Ústí nad Labem) byli dva Němci zabiti a
mnoho dalších zraněno. (Kryslík Tomáš, ibidem, str. 63) Pozemková reforma -
Land reform Land Confiscation - Robbery of liberal revolutionary State
Pozemková reforma byla dalším z mnohých protiprávních aktů nikým nevoleného
parlamentu nové Československé republiky. V rámci této loupeže bylo odňato
šlechtickým rodům neuvěřitelné množství hektarů půdy a císařská rodina byla
oloupena o veškerý svůj majetek. "Prezident republiky šel příkladem a
nechal zabavit Fürstenbergům zámek v Lánech a arcivévodovi Josefovi letní sídlo
v Topolčiankách. Získaná půda se prodala více než půlmilionu drobných vlastníků.
Vytvořilo se na 2000 zbytkových statků o výměře
