Tato slova pronesl dne 8.11.1620 významný řeholník, v současné chvíli je jeho jméno zařazeno do beatifikačního procesu. Jeho jméno je Ct. Dominik à Jesu Maria. V tento den slavíme vítězství katolických zbraní nad nejenom českou protestantskou revolucí. Katolická Liga a Prohabsburská vojska zlomila v této bitvě poslední odpor českých zrádců a jejich spojenců. Vojska Svaté říše římské německého národa, Katolické ligy, španělských a valonských spojenců, včetně pomoci polských kozáků pod vedením Karla Bonaventury hraběte Buquoye, vévody Maxmiliana I. Habsburského a původem vlámského generála Jana Tserclaese Tillyho (zvaného "Mnich ve zbrani") rozdrtila vojska českých zrádných stavů a jejich uherských a hornorakouských pomahačů. Ct. Dominik à Jesu Maria, občanským jménem Dominik (Domingo) Ruzola López (16. května 1559 - 16. února 1630) byl karmelitánský mnich a generál řádu, který působil v Římě a Vídni a je čelným tvůrcem kultu Panny Marie Vítězné. Po vypuknutí bojů třicetileté války byl vyslán z Říma s posvěceným mečem na pomoc českým a německým prohabsburským katolíkům. Do Čech přišel s ligistickou armádou bavorského vévody Maxmiliána I., s kterým měl přátelský vztah a byl jeho zpovědníkem. Připisuje se mu významná pomoc při vítězství katolíků na Bílé hoře a chápeme ho jako Boží nástroj svého vítězství nejenom nad českými nešťastníky. K posvěcenému meči také přibral pozdněgotický obraz Adorace Krista (zobrazující Svatou rodinu), který nalezl ve Strakonicích, nebo možná ve Štěnovicích, poničený a zneuctěný protestanty. Tímto obrazem poté žehnal katolické muže, kteří byli touto neuctivostí rozohněni, při bitvě na Bílé hoře, čemuž se připisoval velký význam pro závěrečné vítězství. Po bitvě, jako projev uznání, bylo umožněno karmelitánům se znovu usadit v Praze. Zázračný obraz byl ct. Dominikem odvezen k papeži. Ferdinand II. daroval obrazu cennou korunu zdobenou drahými kameny a podobně si počínali další členové Habsburského rodu. Poté byl umístěn do chrámu Santa Maria della Vittoria, kde shořel roku 1833. Jeho kopie se zachovala třeba i v kostele Panny Marie Vítězné.
Co říká tento muž ze 17. století
nám, lidem z 21. století?
Předně ukazuje význam katolické
víry a důvěry v Boží pomoc proti nepřátelům. Dnes se redukuje ideový nepřítel
katolíků pouze na satana a padlé andělské bytosti, pokud vůbec ještě slyšíme
řeč o neviditelných silách, které byly v rámci procesu demytologizace po
koncilu "vyhozeny" ze slovníku církevních představitelů. Zapomíná se
rovněž na viditelné nepřátele, kterých je dnes opravdu požehnaně. Ct. Dominik
je prototypem bojujícího řeholníka, který podobně jako řada jiných příslušníků
kléru (např. bl. Marek z Aviana, sv. Jan Kapistrán a další) neváhali
povzbuzovat katolické armády v bitevní vřavě proti nepříteli. Díky nim byla
Evropa zachráněna před Turky a dalšími invazemi. Dnešní zpacifikovaní kněží a
biskupové s tolerujícím a kompromisním jednáním vůči světu a jeho lákadlům je
otřesným zjevem dnešní doby. Spojení kontemplativního života modlitby s akcí a
ve skutečném (reálném) fyzickém nasazení pro víru je dnes zcela zapomenuto a
nebo je nahrazeno liberálním, či jiným pojetím odporujícím katolické víře. Kam
se poděla katolická akce spojující tento ideál?
Osoby ct. Dominika, bl. Marka z
Aviana a dalších nám tradičně katolickým monarchistům ukazují cestu, jak se
vyrovnat s problémy moderní doby a doby ďábelské dezorientace. Bůh nechce,
abychom byli kompromisní vůči revolučnímu pojetí republiky, jako někteří
"tradiční" katolíci, kteří dokonce kandidují v nevěreckých stranách a
hrnou se do Bruselu jako kandidáti zednářského parlamentu a pochodují na
"Hrad" s podivnými lidmi, vesměs nepřáteli katolické Církve a Ježíše
Krista. Takový "tradiční" katolicismus je karikaturou a katoličtí
monarchisté musí ostatní od těchto pochybných pozic varovat. Tradiční katoličtí
monarchisté nestaví svoji katolickou víru na bezbožeckých základech 1789.
Nechtějí být poslušní nacionalistickým tendencím, které se šíří, ani vůči
zničujícím reformám, které rozvrátily v polovině 20. století katolickou Církev
a ještě předtím srazily katolické trůny, aby připravily nástup Nového světového
řádu. Bohu se tyto kolaborace hnusí, protože jsou postaveny proti Němu a vedou
do hříchu, nebo jsou na něm přímo vystavěny. Ct. Dominik a další svatí
příslušníci kléru milovali Boha, Svatou Pannu a katolickou Církev do té míry,
že nemohli nikdy přejít do kompromisů vůči světu a hříchu. Nikdy se nemohli spojovat
s lidmi, kteří byli proti Bohu a Jeho milované Církvi. Nenáviděli hřích,
podobně jako Bůh nenávidí hřích a Bůh sám nám v jejich osobě ukazuje potřebu
dbát na čistotu své duše vzhledem k věčnosti, ale i pro získání milostí již v
tomto pozemském putování, abychom nebyli kompromisní, či dokonce lhostejní.
Někteří nám namítnou: vždyť váš
boj je naivní a nesmyslný: Viditelná podoba Církve je natolik změněna revolucí
1789 (kardinál Suenens), že je lidsky nemožné, aby se vrátila k Tradici, obnova
Bohem posvěcené svaté katolické monarchie je rovněž nemožná, protože 1/ národy
se vydaly cestou národních států, sekulárních republik, postavených na
revolučních principech Francouzské revoluce, 2/ příslušníci Habsburského rodu
jsou sice legitimní, ale jsou to vesměs nekatolíci, nebo liberální katolíci.
Ano, jsou to pravdivé skutečnosti, ve kterých žijeme, ale takto přece katolický
monarchista nemůže nikdy zoufat. Tradiční katolický monarchista si podržuje
nejkonzistentnější náboženské, společenské a politické pozice, které převzal od
věrných katolických předků, světců a věrných představitelů Církve a katolických
papežů, biskupů, kněží a monarchů typu bl. Karla I., sv. Marka z Aviana, ct.
Dominika, msgr. M. Lefebvra, sv. Pia X., bl. Pia IX. a dalších, kteří chtěli být
poslušní Ježíši Kristu, neboť chtěli naplnit Boží vůli. Všechny ostatní pozice,
které odporují této jediné tradičně katolické vizi, jsou scestné. A aby je
tradičně katolický monarchista nezradil, musí věřit a spoléhat na pomoc Boží
podobně jako oni. Rozšiřuje pokojné sociální království Ježíše Krista, aby pro
něho získal co největší počet lidí. A i když z pohledu lidského se může zdát
jednání a ideje tradičně katolického monarchisty jako neuskutečnitelné, potom
je to měření lidským zrakem. Bůh však je prvním Monarchou, Svrchovaným
Hierarchou - Pantokratorem, s korunou a žezlem, který si nepřeje podíl katolíků
na Revoluci sekulárních republik, ani katolickou kolaboraci s principy tohoto
světa, které odporují Jeho svaté katolické víře. On stojí na straně pouze
důsledných katolíků a kdo jest proti Bohu musí počítat s totální porážkou. Bůh
nenávidí Revoluci 1789 v jakékoliv podobě, protože tato Revoluce se Ho snažila
nesmyslně sesadit s trůnu. Což se nemohlo nikdy tvůrcům nového světového
pořádku podařit… A tak tito oslabovali Církev i katolické monarchie, až ty byly
smeteny uplně a nakonec se pohroužila do temnot i viditelná struktura Církve.
Ale jak je vidět bláhové stavění Babylonské věže ze strany nepřátel Církve
pokračuje i nadále. Katoličtí monarchisté se snaží jít pod Boží vládou a
vedením, za významné pomoci Svaté Panny a snaží se svým příkladem jejich
Babylonskou věž strhnout do prachu. Využijme pro náš příměr vizi sestry
Emmerichové, či sv. Ludvíka Maria Grignion o posledních časech. Tam, kde je
Babylonská věž stavěna novým světovým řádem, tam na druhé straně stavby ji
tradiční katoličtí monarchisté ničí, boří její lešení, její jeřáby a
podkopávají její základy. Naše Svatá Vůdkyně jim ukazuje, kde jsou praskliny a
díry ve zdi, které když odhalí, zbourají zase kus té ohavnosti na místě Svatém.
Pokud nebudou na této Boží destrukci Babylonské věže pracovat katolíci, potom
nikdo jiný jejich úlohu nepřevezme. (sv. Pius X.) Máme k dispozici nejskvělejší
zbraně, které bourají jejich Babylonskou věž, jsou to zbraně skvělejší, než je
jaderná bomba. Zasahují totiž celý svět najednou. Jsou to předně Svátosti,
úsilí o svatost, modlitba, posty, pevné odhodlání vůle, jasná a pevná znalost
strategie nepřítele, které používají katoličtí monarchisté k ničení předně své vlastní
hříšnosti a systémových vad ve společnosti. Nakonec ho spolu s Neposkvrněnou
povalí a rozdupou. A bude jednou obrozena svatá Boží říše, Vítězství Říše Boží
Neposkvrněného Srdce dle Mariina zaslíbení. Můžeme parafrázovat slova sv.
apoštola Pavla: Proto žijeme a jsme, proto bojujeme, proto jsme tupeni a
ponižováni, abychom dopomohli Svaté a nerozdílné Trojici a Matce Boží porazit
bezbožecký řád se všemi komunismy, nacismy, fašismy, zednářským viděním světa,
včetně vlastní hříšnosti. Jak už bylo řečeno, za tradičně katolickými
monarchisty musí stát a stojí Bůh, jeho Svatá Panna a universální katolicismus.
Avšak ne s tlampačem a v objetí s nepřítelem, ale ve skrytu onoho Betléma,
který je nahony daleko od ruchu tohoto světa. Bůh bude za nimi stát až do té chvíle,
dokud ho nezradí svou hříšností, pýchou a pocitem výlučnosti, nebo pokud se
nezpronevěří jeho principům. A nepřítel si musí být vědom toho, že mu nezbývá
už mnoho času. Bělohorská bitva, podobně jako bitva u Lepanta, je pro nás
příkladem důvěry lidí v Boží pomoc a zdrojem ohromných inspirací. V tehdejší
době, v době bělohorské bitvy, také bylo obvyklé nějak bitvu nazvat a vybrat
motto. Katolické označení bitvy zní "veliká srážka". Do diskuze o
mottu vstoupil opět mnich a bělohorská legenda, karmelitán Dominik à Jesu Maria
a ukončil ji slovy, která platí i pro nás na počátku 21. století:
"Spolehněte se na Boha a udeřte." Sám ct. Dominik jezdil na koni mezi
vojáky a zvyšoval morálku mužů svoji ohnivou řečí. I když nám takový tradiční
klérus chybí, nebo je nám neznámý, přece nás povzbuzuje ct. Dominik a svatí,
kteří svá slova pronesli před mnohými roky, či staletími, jako kdyby stáli
fyzicky před námi s křížem zdvihnutým a ukazovali nám cestu v bitevní vřavě.
Nakonec však zarazí Svatá Panna
Boží meč do hlavy odvěkého nepřítele ďábla a jeho pomocníků a smete všechny
Boží odpůrce. Jak se modlíme: Gaude, Maria Virgo, cuncta haereses sola
interemisti in universo mundo - Raduj se, Panno Maria, která jsi potřela
všechny bludy světa tohoto. Na troskách tohoto hříšného pokolení a světa bude
postavena nová, svatá a věčná Říše - Říše Neposkrvněného Srdce Mariina, kterou
naše svatá Stella matutina - Hvězda jitřní vyhlásila, že příjde (Fatima) a my
chceme být první a předhánět se v budování a uspíšení příchodu této věčné a
nesmrtelné říše Boží. Smrt principům 1789! Sláva Kristu Králi! Vivat Cristo
Rey!
