Byla nejvýznamnější
spolupracovnicí sv. Vincence z Pauly, povahou byla jeho pravým opakem. Snad
proto se dobře doplňovali.Narodila se 12. srpna 1591 v panství Ferrières v blízkosti Paříže. Její otec, pan Louis de Marillac, pocházel ze starého šlechtického rodu, její matka je neznámá. Louisa byla nemanželským dítětem. Otec Louisu sice miloval, ale na výchovu ji dal do kláštera. Louisa nikdy nezažila bezpečí rodinného života. Dostalo se jí vynikající výchovy a vzdělání. Byla inteligentní a umělecky nadaná. Už v mládí se v ní probudilo přání zasvětit svůj život Bohu jako řeholní sestra.
Její slabé zdraví bylo překážkou vstupu do přísného kontemplativního kláštera. Jiná možnost spočívala ve sňatku, který uzavřela s Antoniem Le Gras, sekretářem královny. Měla jednoho syna Michaela. Manželství netrvalo dlouho. Její manžel v roce 1625 zemřel.
Dva roky před tím se Louisa poprvé setkala se sv. Vincencem z Pauly. Po počátečním oboustranném váhání převzal Vincenc její duchovní vedení. Pomohl jí v prvních těžkých letech jejího vdovství, usměrnil ji v zaopatření a vzdělání jejího syna, povzbuzoval ji v pomoci chudým a vedl ji k důvěře a lásce k Bohu.
V roce 1629 ji poprvé poprosil, aby ho podpořila ve vedení a řízení charitního spolku. Toto první oficiální zapojení Luisy do charitní činnosti sv. Vincence znamená počátek vzájemně se doplňujícího společného působení, které umožnilo vytvoření velkého charitního díla. Sv. Vincenc si uvědomil, že chudým mohou účinně pomoci hlavně chudobní. Proto k této službě chudým vybral mladé ženy, venkovské dívky a jejich výchovu a vzdělání svěřil Louise de Marillac. Rok 1633 je rokem založení "Společnosti Dcer křesťanské lásky". V tomto roce Louisa přijala do svého bytu pět dívek. S nimi vytvořila společenství, jehož základem byla oběť Bohu ve službě chudým.
Louisina zásluha spočívala ve formaci společenství milosrdných sester, které sv. Vincenc označil jako Služebnice chudých. Každý den uskutečňovanou lásku k chudým konečně sestry vyjadřují složením slibů čistoty, chudoby a poslušnosti. Louisa neúnavně dbala na to, aby nepodlehly pokušení stát se klauzurovanými sestrami nebo aby nezůstaly zcela ve světě.
Louisa díky svému vzdělání v theologii a klasických řečech byla schopna dávat dámám pařížské společnosti exercicie. Kromě toho sepsala malý katechismus a sestavila vyučovací osnovy pro chudé děti. Pro mnohé sestry se stala první učitelkou čtení a psaní. Díky organizátorské schopnosti a moudrosti, s níž sv. Louisa vychovávala a dosazovala sestry, mohla být mnohá díla sv. Vincence uvedena do chodu - reformy ve špitálech, vzdělání v péči o nemocné, péče o nalezené děti, galejníky, vojáky ve válce, vyhladovělé ženy a děti ve válkou postižených francouzských provinciích. Sv. Vincenc se s ní radil a ponechával jí svobodu v tom, co se týkalo formace mladého společenství.
Milosrdné sestry jí vděčí za solidní základ společenství, které bylo po dlouholetém úsilí církevně schváleno. Nebylo totiž v té době zvykem, aby sestry působily mimo klášter. Skrze nespočetné dopisy stanovila a zprostředkovala sestrám zásady a poslání společenství. Vedle kázání sv. Vincence patří tyto listy k duchovnímu pokladu Milosrdných sester.
Louisa de Marillac je tak plným právem označována jako spoluzakladatelka společenství Dcer křesťanské lásky. Zemřela 15. března 1660 v Paříži. Papež Benedikt XV. ji prohlásil 9. května 1920 za blahoslavenou, papež Pius XI. ji 11. března 1934 svatořečil. Papež Jan XXIII. ji prohlásil 10. února 1960 patronkou všech, kteří jsou činní v sociálně-charitativní oblasti. Sv. Louiso de Marillac, oroduj za nás!
